Břichomluvectví
Obtížnost: Těžká
Ověřování: Pokaždé, začne li postva používat břichomluvectví/ při obtížných slovech nebo zvucích
Totální úspěch: Postava (tzv. Břichomluvec) je schopná plynně a srozumitelně mluvit nebo vydávat zvuky se zavřenými ústy.
Úspěch: Postava úspěšně mluví, ale ne tak přesvědčivě. Může se trochu zakoktat, nebo pohnout rty (jen mírně).
Neúspěch: Postava koktá, rozkašle se nebo omylem otevře pusu jako kdyby normálně mluvila. Zvukům se nedá rozumět. Ale ještě je šance že nepříliš prozíravé postavy přesto nepochopí že postava použije Břichomluvectví.
Fatální neúspěch: Ať se snaží Břichomluvec jak chce zvuk nedokáže vyloudit, což má za následek koktání, zesměšnění nebo dokonce až pozvracení.
Břichomluvecví je vlastnost, při které je postava schopná mluvit nebo vydávat zvuky, aniž by při tom otevírala pusu, či se různě šklebila. Často je využívaná různými kejklíři, podvodníky a podobnou havětí k navození atmosféry třeba toho, že mluví s duchem. Tato dovednost je náročná na obratnost, jelikož se postava musí naučit udržet obličejové svaly aby se nešklebila.
Šance na prozrazení se odvíjí z obratnosti, ale PJ by měl vzít v úvahu i inteligenci cíle.(Je jasné že bude snazší ošálit krolla než inteligentního mága, nebo dokonce někoho, kdo má s břichomluvectvím nějaké zkušenosti nebo sám dokonce břichomluvectví ovládá!)
Diskuze
Podobná dovednost se může hodit v družině kejklířů, určitě ji ocení i někteří zloději a podobné existence.
Vlastnost i obtížnost považuji za nešťastně zvolenou. Vlastnost je z hlediska pravidel DrD jasně charisma - ta rozhoduje o přesvědčivosti postavy, ovládání mimiky a působení a okolní postavy. Inteligence cíle tak rozhodující není, břichomluvectví funguje spíš tam, kde se diváci vědomně chtějí nechat obelhávat. Těžká obtížnost mi přijde také přehnaná, znamenalo by to, že naučit se břichomluvectví je náročnější, než třeba hra na hudební nástroj nebo studium cizího jazyka. Tohle si ovšem může PJ snadno upravit.
Je trochu škoda, že není pospána o něco podrobněji. Například, břichomluvec se obvykle snaží "přenést" svůj hlas do něčeho jiného, neobejde se tedy bez potřebné rekvizity nebo vhodného prostředí (v případě spiritistické seance). Bez vhodného objektu je břichomluvectví těžší, protože není na co odvést pozornost.