Dirigování

Náročnost: Velmi těžká

Úvod

Tato dovednost asi nebude patřit mezi ty, které postava využije každý den. Její použitelnost jí spíše odmrští do kategorie: "Zajímavé, ale využitelné jen v extrémních případech". Přesto se mi zdálo, že nám tu vedle Básnictví, Textařství, Hry na hudební nástroj a Skladatelství přece jen chybí.

Dovednost dirigování v sobě skrývá znalosti umění řízení orchestru, umění řízení zkoušky, čtení z partitur. V následujících odstavcích se seznámíme nejen s herními mechanismy, ale i možnostmi využití ve světě fantasy.

Užitou vlastností pro dirigování je obratnost (naučit se "mávat" je ryze manuální záležitost). Na druhou stranu ovšem konkrétní výkon je spíše rozumovou záležitostí. Nastane zde tedy výjimka z pravidel: užitá vlastnost - obratnost, ověřovaná vlastnost - inteligence.

Bližší popis dovednosti

Každý z nás to už bezpochyby někdy viděl. Dirigent přijde, stoupne si před orchestr a "odmává" koncert, což vyžaduje základní znalost gest, umění držet rytmus a dostatečně se vyznat ve skladbě.

Věnujme se chvíli tomu, co je nejvíce vidět, tedy gestům. Dnes se k řízení orchestru většinou používá krátkých gest prováděných horními končetinami. Tvar gesta víceméně vždy připomíná buď "fajfku" nebo nějaký podivný trojúhelník. V pravé (no, někteří raději v levé) ruce drží dirigenti taktovací hůlku, taktovku. Pokud by si PJ chtěl vymyslet vlastní systém gest, nic mu nebrání. Měl by však mít na paměti několik pravidel:

V případě, že má dirigovaná hudba nějaký pravidelný rytmus nebo metrum, musí být z pohybu dirigenta jasně znát, kdy nastává další doba (tj. pokud by se dirigent jakožto gesto například točil piruetou, není z toho poznat vůbec nic. Musel by například dělat čtvrtobrátky. Čtvrt obratu na každou dobu, pokud bychom počítali čtyřdobý takt, apod.)

Z gesta by měla být jasně patrná dynamika (slabě, nahlas...). Standartně se k znázornění používá vertikálního pohybu levé ruky, kde dole = slabě a nahoře = hlasitě.

Dirigent by měl ukazovat jednotlivým skupinám hráčů nástupy, tj. kývnout na ně, až budou mít začít hrát. Standartně se opět používá mávnutí levé ruky směrem ke skupině.

Tyto tři věci by mělo každé gesto obsahovat, ale již nezáleží na tom, jak budou provedeny. Nástupy je možno vypustit, pokud skladba není příliš složitá (dirigenti promenádních dechovek taky mávají jen jako metronom).

S touto teorií, ale není potřeba si příliš zatěžovat hlavu. platí zlaté pravidlo: Ukazuj si co chceš, jen když to z toho ty lidi pochopí! Zbytek jsou tradice, které je vhodné dodržovat, ale není to životně důležité.

Jen pár slov o nástroji v dirigentově ruce. Taktovku nemá kvůli tomu, aby s ní mlátil vše okolo, ale kvůli tomu, že se na ni dívá lépe, než na pohybující se ruku. Je možné ji tedy nahradit třeba zářivým prstenem, větvičkou stromu, zářícím obláčkem...

Čtení z partitur a umění řízení zkoušky se budeme věnovat později.

Učení se dovednosti

Dovednost dirigování je "velmi těžká", ale je možné si ji usnadnit. Pro postavu, která již delší čas (závisí na rozhodnutí PJ kolik přesně) hrála na hudební nástroj jako součást většího tělesa, pro takovou postavu je dovednost pouze "těžká". Pokud postava ovládá hru na nějaký nástroj schopný hrát harmonii (tj. má s ním dovednost alespoň na úrovni "průměrně") je pro ni dovednost rovněž o jeden stupeň lehčí. Kombinací těchto dvou možností se tedy může obtížnost snížit až na stupeň "střední".

Proč to? Učit se dirigování "na zelené louce" je skutečně nesmírně těžké. Postava, která už někdy v nějakém tělesu působila, má tu výhodu, že již tuší, co je potřeba hráčům sdělit, zná slabá místa souhry, zkrátka, umí se vžít do role hráčů a vycítí co potřebují. Postava která ovládá hru na nějaký harmonický nástroj je naproti tomu ve výhodě studijní. Může si sama zainterpretovat mnoho hlasů z orchestru nebo sboru, a tak se lépe vtělit do provozovaných skladeb.

Jen krátká poznámka k tomu "harmonickému nástroji". Musí to být nástroj, který je schopen zahrát alespoň čtyřzvuk najednou, přičemž všechny hlasy mohou být pohyblivé (tj. klavíry, cembala, varhany, harmonia, hydrauly, ale třeba taky akordeony). Nikoli harfa, cimbál, různé zvonkohry (málo hlasů a jejich malá nezávislost) ani nástroje bordunové (dvojitý aulos, dudy).

Dopad použití dovednosti

Tato dovednost je rovněž vyjímečná tím, že nepůsobí na toho, kdo jí užívá. Dirigent nediriguje sebe, ale lidi před sebou. Výsledkem tedy budou ne bonusy dirigentovi, ale hráčům. Abychom systém postavili věrně, musíme si zavést několik pojmů.

Obtížnost skladby. Termín známý z dovednosti "Hra na hudební nástroj". O ni se opravuje hod na použití dovednosti "Hraní na nástroj". S ním téměř nebudeme operovat.

Novým pojmem bude obtížnost souhry. Ta se bude každému z hráčů v tělese přičítat k obtížnosti skladby. jak název napovídá, budeme tímto koeficintem opravovat vzhledem k tomu, jak náročná je skladba na souhru jednotlivých hráčů. Právě toto číslo může dirigent velmi snížit nebo zcela eliminovat.

Úspěšný hod sníží všem hráčů obtížnost souhry o stupeň dirigentovy dovednosti (tj. "vůbec" o 1, "velmi špatně" o 2 atd.). Pokud by již hod neměl co snižovat, vyděl zbytek bonusu čtyřmi. O výsledek se všem hráčům sníží náročnost skladby. Proč? Je to jednoduché. Dobrý dirigent může řídit orchestr tak, že jednotliví hráči se souhrou vůbec nemusí zabývat (tedy, téměř nemusí, ale to už by bylo slovíčkaření). Vynikající dirigent může orchestr vybudit k lepšímu uměleckému výkonu (tj. neodehraje to na ty nástroje za ně, ale může jim usnadnit orientaci a takto i zlepšit výsledný dojem - poznámka ke snižování náročnosti skladby).

Při totálním úspěchu se základní bonus násobí dvěma (tj. "vůbec" snižuje, místo o 1, o 2, atd.). Při neúspěchu se neděje nic. Dirigent jako by prostě nebyl. Při fatálním neúspěchu se naopak náročnosti zvyšují, a to o polovinu o jakou by se zvýšily při úspěchu.

Příklad: Rafan Kbelík je prvotřídní dirigent (dovednost na velmi dobře). Dnešní koncert se mu povedl (úspěch). Hráči si tedy mohli o 6 snížit všechny postihy za souhru. Pokud by hráli skladbu s áročností souhry řekněme 2, navíc by si mohli ještě snížit samotnou náročnost skladby o 1.

Kdy těleso potřebuje dirigenta?

Jen pár návodných slov. Je samozřejmé, že tři hrající lidé nebudou potřebovat čtvrtého, aby jim ukazoval. Stanovme normu, že dirigent je potřeba od osmi lidí výše, pokud skladba obsahuje více, než jeden hlas.

Ujasníme si ještě pojem sekce/hlas. Ve větších tělesech je samozřejmě zbytečné počítat lidi jednotlivě, ale pouze v rámci hlasů. Například v našem světě by se nepočítalo patnáct houslistů, ale pouze první housle. V dechových nástrojích jeden hlas tvoří většinou dva hráči.

Možnosti využití dovednosti

Nevím milí pánové jeskyň, do jaké míry je pravděpodobné, že ve vašem světě dobrodruzi narazí na klasický symfonický orchestr. Předpokládám, že tato pravděpodobnost skutečně nebude vysoká. Budeme se tedy nejdřív zabývat pravděpodobnějším případem, a to různými sbory. Nejrůznější sbory se vyskytují zejména při různých chrámech a duchovně významných místech. Rovněž "přírodní" králové si budou možná u svého dvora vydržovat nějaký sbor. Pro sbormistra platí jedno důležité pravidlo, a sice, že aby si mohl počítat bonus za účinkování v nějakém souboru, musí tímto souborem být sbor. Podle klasických pravidel má sbor čtyři hlasy (= čtyři sekce). Soprány, alty, tenory a basy. Při zapojení fantazie PJ není ale vyloučeno, že bude mít hlasů víc, kvůli jejich barvám v závislosti na rase (např. jedny elfí a jedny lidské soprány). Nástrojové uskupení, orchestr, bude asi méně časté. Pojďme si říci, co se vlastně dá do orchestru sdružovat z "fantasy běžných" nástrojů. Samozřejmě všechny možné smyčcové, ale ty asi nebudou příliš běžné. Z ostatních struných to nebude asi skoro nic, protože drnkací nástroje neudrží harmonii (nejsou schopny dlouhého tónu) a ve větších počtech by asi vznikl chaos. Dechové mohou tvořit orchestry bez omezení. Je jen potřeba mít na zřeteli, že je nutné kombinovat vysoké a nízké nástroje. Čtyřicet panových píšťalek není hudba, ale nájezd na nervovou soustavu. Nesmíme zapomenout ani na melodické bicí. Ty se rovněž mohou sdružovat téměř volně.

*Nepovinná pravidla*

Dostali jsme se přes základní pravidla nutná k porozumění dovednosti a te´d se dostáváme k "vychytávkám pro fajnšmekry". Za prvé, není vám divné, že složitost souhry závisí jen na počtu sekcí a ne na náročnosti skladby? Opravme to. Číslo z následující tabulky se bude průměrovat s obtížností souhry.

*Tabulka složitosti skladby*

Za další, jak bude asi hobit dirigovat orchestr složený ze skalních obrů, nemaje ani v ruce kus klacíku? Špatně. Potřebné opravy nalezneš v následující tabulce. Pozor! Zvyšuje se nebezpečnost pasti pro dirigenta, nikoli pro orchestr.

*Tabulka oprav pro hráče*

Konečné slovo má PJ. samozřejmě, výšku dirigenta lze kompenzovat vyšším stupínkem atd. Potřebují lidé, kteří spolu hrají jednu věc už dvacet let každý týden pětkrát dirigenta? Asi ne, že... PJ může snížit obtížnost souhry orchestru až na nulu, v závislosti na tom, jak dlouho už spolu lidé hrají, a jak těžký opus se hraje. Průměrně sehranému orchestru může snížit náročnost souhry o 1 až 2.

Zatím to vypadá, jako by orchestry všechno hráli na koncertě rovnou z listu. Nemá také zkoušení vliv na obtížnost? Zkoušením lze obtížnost souhry snížit až o 3. Obtížnost klesne o 1 za každý dirigentův úspěšný hod na zkoušce. Jen ještě jedno pravidlo, zkoušení skladby o délce "t" zpravidla trvá zhruba "4xt".

*Výhody této dovednosti mimo hlavní uplatnění*

Postavy zvládající tuto dovednost může PJ zvýhodnit v následujících případech: Při použití složitých gest, například vysílání z kppce na kopec "semaforem". Teď se dostáváme k tomu slíbenému čtení z partitur a řízení zkoušky. PJ může zvýhodnit dirigenta, pokud je potřeba rychle číst velké množství znaků. Dobrý dirigent je také přirozenou autoritou, takže se může uplatnit jako vůdce družiny.

Možná CP v souvislosti s touto dovedností

Regentschori

Regentschori bývá většinou postarší, charismatický muž. Jeho životním údělem je zpravovat jemu přidělený chrámový sbor. Kromě dirigování ovládá většinou velmi dobře hru na varhany (nebo jiný liturgický nástroj) a má základní poznatky o skladatelství (využívá jich při nejrůznějších aranžích).

Kapelník

Kapelník v pojetí DrD (odpovídalo by nejspíš baroku a klasicismu), je člověk starající se nejen o zkoušky orchestru (na to "mívá lidi"), ale například o program koncertů a hlavně o obsazení. Kromě znalostí dirigování, které už možná místy pozapomněl, ovládá tedy hlavně společenské a ekonomické dovednosti.