Články&Eseje
Já nebudu se bát,
až ranní paprsky ozáří zem.
A nebudu se prát,
no tak si, osude, můj život vem.
Zhřešil jsem, zabíjel,
loupil a lhal.
Bez strachu říkám,
tak vojáku pal.
Za pár chvil přestane mé srdce bít,
po sobě nic ale nezanechám.
Těm, co jsem ublížil zas bude líp,
snad cestu do pekel neuspěchám.
Nikomu tu chybět nebudu,
hrdě však svůj zrak nesklopím.
Rodině udělám ostudu,
otce už asi nepotěším.
Chtěl hrdinu ale já teda ne.
Žít v chodbě s pocitem dobrodiní.
Peníze, ženy, to bylo mé,
utíkat temnotou k zapomnění.
Ještě pár doušků vzduchu,
o vaše svolení nežádám.
Splatím poslední část dluhu,
Na cestu se potom raději dám.
Stojím, proti mě tucet mužů.
Hledím, své smrti vstříc.
Střílí,už za chvilku umřu,
Děkuji živote odcházím pryč.
"Není to o mě, ale také vím své"
by Bufalobill
Diskuze
Některé části jsou dost dobré, ale jiné zase mizerné.
Je to tak napůl. Téma je vcelku zajímavé, ale možná až moc protahované.
Tak tahle básnička není zrovna z tvých nejlepších, není to ani volný verš a ani určitý druh rýmu. Je to zmatené a např. to s tím otcem se mi tam nelíbí. Nenadchlo mě to.:) A pozor na ty rýmy. dluhu a vzduchu...:(