Články&Eseje
Jednou, kdy vědět mi není dáno,
stalo se něco v jedno podzimní ráno.
Hobit ospalý začíná snídat,
když začne zežloutlé listí zvolna padat.
Snídaně výtečná moc není,
však on toho i tak moc nesní.
Do své spíže tak často nechodí,
raději by plul za dobrodružstvím svou lodí.
Hrát si na louce, to opravdu nebyl,
raději všechen strach pod vodopádem smyl.
Her a všeho dlouze se stranil,
hodně, hodně o svých dalekých výpravách snil.
Před vinobraním a před hospodou se doma skryl,
kozí mlíko doma u pergamenu jen pil.
Vlastním chlebem do budky nadrobil,
jen aby se na něj jediný ptáček nezlobil.
Smutný je, že nic se blízko neděje,
až zemře po něm ani pěnkava nezapěje.
Hraje už dlouho na svou flétnu z rákosu,
chytá na ni lesklou ranní rosu.
Od doby kdy v rákosišti flétnu uťal nůž,
řekl si, že jednou z něho bude odvážný muž.
Dlouho od té chvíle uplynulo let,
a on ještě zdaleka neviděl svět.
Chtěl by o sobě hrdinské chvalozpěvy slyšeti,
ne dojit kozy, kydat hnůj praseti.
Prosluněné louky, nádherné lesy, zurčící potůčky,
prochodit celý svět, přejít ho svými krůčky.
Chtěl by, chtěl, však nevěděl, kdy směl,
směl opustit svou milovanou rodnou zem.
Tohle ráno musí jít, musí jít hned teď,
ne narážet na strach, na tu pevnou zeď.
Vzal hůl svou, vyráží na svou pouť,
kde ostré meče hlavu mu můžou setnout.
Teď ne, teď se vůbec nemůže zastavit,
ale odvážně se přes tu zrádnou řeku života přeplavit.
Batůžek s jídlem a mečík vzal si jen
a šťastné vzpomínky na kraj, na ten sen.
To ráno měl v paměti po celý život,
hodně přespal v divočině střed a sobot.
Studený vítr ho mrazil na jeho tvářičky,
to když mu zhasly všechny letní svíčičky,
vzpomínky na daleký zelený kraj,
přátelé by mu určitě řekli: "Na flétnu svou nám hraj !"
Byla to dlouhá strastiplná cesta,
naučil se co je to pokora, co pocta.
Získával znalosti a schopnosti znamenité,
přecházel přes chladné cesty trnité.
Na té pouti konal skutky záslužné,
někdy ho zachránily jeho kopy pružné.
Zarýval svůj rýč do slávy hlouběji a hloub,
svižně otáčel svého mládí kloub.
Unikal se svou lehkostí a nadhledem,
o zlu věděl vždy a setkal se s jeho středem.
Šla po něm už lidská havěť dravá,
za to ji navěky popálil jak žhavá láva.
Šíp času protínal překážky přetěžké,
Hobit sílil, nebyl už jen ubohá kapka deště.
Chrabrý a obratný válečník to byl,
sám se odvážně s mohutným trollem bil.
S hrdostí lidé si jeho chvalozpěvy prozpěvovali,
společně si pomáhali, pili, společně se smáli.
Šťastný život prožíval každý den,
s fajfkou vzpomínal na svůj dávný sen.
Sláva ho při jeho krocích doprovázela,
mír, klid a odvaha s ním do vesnic přicházela.
Mohl dýchat, mohl pít,
bohužel každý, jednou musí odejít.
Slzy v očích, nářky nepomohou,
ale ví, že teď už nebude v louce květinou pouhou.
Nebude svému strachu, smutku, žalu slouhou,
už nebude tím řidkým vzduchem,
každý o něm bude mluvit s hrdým duchem.
V knihách dávných jeho jméno zlatě napsané,
budou číst s chválou jeho dobří krajané.
I k nim se lehce snese jeho velká sláva,
radostí zatančí před jeho domem i zelená tráva.
Někdy příště nebo hned,
bude dýchat, bude moci svou zemi vidět,
ale to jindy vám budu vyprávět,
hodně o něm bylo vyřčeno děkovných vět.
---
Jako zářící červený květ,
obeplouvá celý svět,
se svým jménem a svým snem.
Eddy Gordo - Mstitel Železného domu
Diskuze
No Eddy je to naozaj- fiú fiť- tvoje basne su mega-giga svga bomba cool hi-fi mňam-mňam bum-bum super perfiš :o)))))))))
Aha.To je od Eddyho.Tak to už se nedvim že je to tak dobrý.
Velice dlouhé, velice pěkné a pracné a velice kvalitní. To začátkem. Je hlídaný vnitřní styl a je promyšlený, bez větších výpadků. Je vidět, že je to opravdu velice dobře promyšlené, a že tuto báseŇ psal člověk který nepostrádá básnický cit.
Na pokračování bych to ustál lépe, ale takhle ti nemůžu dát víc jak............................................... .................................................. ................5*
Dík z vaše názory i hvězdičky.
Lenny; Pecan: Doufám že uvidím nějakou báseň od tebe, abych se mohl přiučit. :)
Je to dobrý,akorát se to občas nerýmuje,a néco je zase jak napsal Pecan ve stylu aby se to rýmovalo
Mrzí mě, že tě nemůžu vynachválit do nebes, rozhodně jde vidět, že sis dal s básní hodně práce. Myslím si ale, že ti nesedí tempo a některé řádky jsou vyloženě ve stylu "aby se to rýmovalo".
Podle mě, je v tomto případě méně, někdy více. Jiným se to možná bude líbit tak jak to je, ale pro mě je to jen nadprůměrná básnička, která je nadprůměrná spíše délkou, než kvalitou.
Fakt solidní výtvor a s tématikou Hobita to nemá chybu. 5*
Moc pěkné. Občas tam je zvláštní rytmus: Akorát rým bít a být zní trochu podivně. Protože vím, že jsi velký básník a tohle se ti opravdu povedlo, nemůžu jinak, dávám 5*