Legenda 

    „Utrpěli jsme další velké ztráty, pane.“ 
    V dobách válek mezi zemí Deseti hlav a Thalesií se tato slova ozývala poměrně často na obou stranách… 

    Věčné spory, které zem Deseti hlav vyvolávala se táhly už přes osmý rok. Dělat si naděje na mír bylo téměř zbytečné, jelikož se vždy našla nějaká malá nesrovnalost a vše se vrátilo do starých kolejí…. 

    Deset lidí, kteří své zemi vládli byli všichni bývalí dobrodruzi nejrůznějších povolání na vysokých úrovních. Nikdo přesně nevěděl jak se k vládě dostali a nikdo ani nevěřil tomu, že by se to obešlo bez podvodů a zabíjení. Postavit se jim však nikdo neodvážil. Obyvatelé pracovali ze strachu. O všem rozhodovalo jen těch deset lidí a zbytek zlem nakažených šlechticů a strážníků. Demokracie se tak změnila v Tyranii…

    Proti Thalesii se válčilo bezdůvodně – z principu nebo snahy o větší území. Aniž by si to vládci uvědomovali, svojí vlastní zem tak notně oslabovali. Thalesie byla mocným soupeřem. Zásoby zbraní, jídla i energie a morálka jí však také začínaly klesat. Všichni věděli, že takovéhle pomalé zabíjení samo sebe musí rychle skončit… 

    Taktiky nejrůznějšího druhu se vystřídaly při snaze udělat z nepřátelské, zlem prolezlé země oddaného beránka likvidací některého hlavního mozku z oněch deseti vladařů. Akce však končily neúspěšně. Mnoho dobrodruhů přišlo o hlavu. Proto se vyvolala poslední bitva, která měla vše rozhodnout….. 

    Snad jedna z největších bitev vůbec se tak odehrála na území země Deseti hlav. Několik tisíc statečných odhodlaných mužů v podobě žoldáků, městských stráží i obyčejných sedláků tehdy položilo svůj život, příliš mnoho magů a kouzel v podobě pekelných ohňů, ničivých rachejtlí, kulových blesků a na posledním místě i magických bytostí bylo vypuštěno. Hrady, lodě, zbraně, zbroje, všechny tyto materiály v hodnotě několika milionů zlatých byly zničeny jen proto aby se prolilo moře krve… 

    Nad kouřícím se bitevním polem, tam, kde nyní zem místo svěžího deště pila krev ještě nedávno ozařovalo slunce lány obilí, které sedláci obdělávali za pomocí svých volů a jejich děti vedle pobíhaly a hrály si s lučními kobylkami, kde ještě před bitvou porodila srna své mladé, aby je zase nechala umřít pod kopyty koní a v žáru ohně, by se pozastavil i velice otrlý válečník…..

    Nakonec tyto tisíce, miliony pomohly k tomu, aby se do obou zemí vrátil mír. Co ale nikdo nevěděl bylo to, že mír vládl pouze na povrchu. Hluboko, v nitru pekla se totiž připravoval další plán, jak zlo může vyjít na povrch a dál rozsévat smrt do všech koutů světa… 

    Za toto všechno mohl jen jeden jediný muž – poslední z deseti zabitých krvelačných panovníků – temný theurg Ranghnar. Pomocí předpovědí astrálních sfér vytušil prohru a záhubu jejich země a nechal se pojistit… Tajemnými obřady a kouzly si vytvořil kletbu, která se spustí na Thalesii, jestliže on v boji přijde o život. Tehdy, když zbýval jen on, se vše rozhodlo…

    „Nechť se vaše země propadne do nejhlubších pekel, jestliže mě má duše opustí. Ať jeden z nás deseti znovu povstane a pomalu vás všechny zničí tím nejhorším způsobem, na který se bojíte myslet i v těch nejčernějších snech. Vaše děti se navzájem podívají na pomalou smrt svých dětí, ženy budou znásilňovány odpornými bestiemi před zraky svých mužů, muži budou nakonec taktéž pozabíjeni a z jejich masa se nají lvi, kteří snědli i děti vašich dětí… Jakmile na zemi nebude ani živáčka, změní se počasí a zhyne i všechna zvěř. Celý stát se pomalu za kvílení vašich duší, které v posmrtném životě nikdy nenaleznou klid propadne do hlubin oceánu a ani na nejvyšší horu již nikdy nedopadne světlo ze slunečních paprsků…“

    Takto zněla poslední strašlivá slova Ranghnarova. Zkoprnělí vojáci ho nakonec přes rozkaz svého velitele zabili. Někteří dále jen doufali, že to, co slyšeli byl pouhý výmysl, který se nikdy neuskuteční a ostatní to nevnímali či uvěřili a odjeli do jiných zemí… 

    Ti co odjeli udělali možná dobře. Jeden z vládců totiž skutečně znovu ožil a s pomocí mocných zlých bohů začal pomalu plést provázky smrti…

    Jako zlí, tak samozřejmě existují i hodní bohové, kteří nechali přežít jednoho elfího čaroděje, který všechno slyšel a začíná tušit, že theurg mluvil pravdu. Věštba, která předpověděla některé události zkáze předcházející se začala totiž vyplňovat – zničený zbytek země Deseti hlav zaniknul, začalo se měnit počasí a zbyl pouze jeden člověk na to, aby informoval „vyvoleného“ bojovníka, který musí dát dohromady tým zkušených dobrodruhů aby zkáze Thalesie zabránil….......