Články&Eseje
Horlivost velká uchvátila mne,
nevím, zda ve skutečnosti doma jsem,
nebo jsem se jen propadl do sne.
Síň velká, bez světla a chladu.
Tma v ní není světlo také ne ,
však hodně, hodně vábí mne.
Copak zde nic není, nikdo mě nevítá ?
Světlo křišťálu, slabé a modré,
spanile sem prosvítá.
Jako víla jezerní pluji krajinou,
znenadání zase pustinou.
Co se tu děje, není tu nic,
co by mi připomínalo sebevíc.
Ruka chladná svírá srdce moje,
zrovna utíkám z krutého boje.
Polykám slzy ledové,
když milovaná matka moje
vidí plakající dítě svoje.
Moje svědomí mi napovídá,
teď je na řadě všechna moje bída.
Tak jako smrt vystřídá život,
tak i já musím do starých bot.
Prožil jsem to, co každý prožívá
na úpatí svého života.
Diskuze
Přiznám se ze básnickám moc nerozumím ale tahle se mi líbí...zvlášt ta víla.
V pár ohledech to pokulhává, ale rozhodně si to zaslouží ty 4* cio jsem dal..snad jen ještě řeknu že dojem na mě udělala víla, neboť moje tvorba jejim prošpikovaná skrz na skrz...
jinak ať se ti daří skládat stejně dobře...hodně štěstí a ať Můza líbá...
Dost dobrý, já bych nic takovýho nesvedl, asi proto mě příspěvky tohoto typu tak fascinujou:?)
Povedlo se ti to, škoda jenom že to není delší ale stejně dobrý za 4*
Vcelku povedené, hlavně se mi líbí to s tou jezerní vílou... Ale začátek je divnej, takže za 4