Články&Eseje
Byla noc a já
po cestičce šel,
okolo bylo nádherně
skvěle sem se měl.
Hvězdy svítily,
strašně se mi líbily,
nedělám si srandu.
Ani nejsem opilý.
Byla to krása.
Hvězdná klasa.
Sakra co to bylo teď,
u ďasa?
Zašustělo houští,
někdo tětivu pouští,
letí šíp
a mě zasáhnout zkouští.
Osudy mě spasily,
šíp letěl dál.
Opeřenému konci sem
z dáli zamával.
Popad sem břitvu,
připravil se na bitvu,
svůj věrný meč
sem svíral jako na pitvu.
Otočil sem se,
a strašně sem se lek!
Přede mnou stál
na nohách špek.
Škaredé postavy,
vtloukly do hlavy mi obavy,
že tady nejde o peníze,
ale o ruce a hlavy.
Zkoušel sem se domlouvat,
zkoušel sem věty,
mé domněnky se potvrdily,
šlo o obludné skřety!
Pustili se do mě,
nebili se skromně,
vypadalo to
že bude do vteřiny po mně.
Já však, bil se jak rek
kdo by to byl řek,
že ubráním se skřetům?
Pes by po mně štěk.
Vlkové vyli.
Když sme se bili.
Však nakonec mě veškeré
síly opustily.
Sekera zubatá,
začala krev chtít.
Co měl sem dělat?
Neměl sem se bít.
Ránu sem si chytl,
klopýtl a škytl,
před smrtelnou ránou,
sem modlitbu k bohu špitl.
A pak viděl sem jen černou,
starou černou věrnou
byl sem jí celou obklopenou.
Tak takové je umrtí?
Sem jdou lidé po smrti?
Kvůli tomu se člověk
celej život lopotí?
A pak svitlo,
světélko vzlítlo,
vzhlédl sem zrakem
před očima mi kmitlo.
Hvězda svítila,
když sem se smál.
Tak tohle je smrt?
Proč sem se jí bál?
Já byl na nebi hvězdném.
Hvězda do ráje jest vězdem.
Tak co vy ostatní?
Sem dem?
Světla mě oslnila,
krása mě obklopila,
atmosféra ráje mě,
celého uchvátila.
Na mráčku kráčel sem,
trošku se mi stesklo,
že už neuvídím rodnou zem.
A pak sem šlápl,
mráček pod nohoma zříd.
Padal sem dolů,
už na zem přestal sem chtít.
Zrak opustil,
chlad mě obklopil
Postele sem se chytil,
když sem se probudil!
Probudil?
Byl to jen sen?
Nádherná představa?
Božský vjem?
Asi ano,
tak já hned ráno
napíšu proč o
hvězdách je tu hráno.
Mějte hvězdy rádi,
jsou to kamarádi.
V noci nebraňte se pohledu,
buďte jejich světla rádi.
Někdy v noci.
Zkuste hvězdy zřít,
podívat se na ně,
a vnímat jejich svit.
Tak teď po textu dlouhém
já dám vám, hvězdné,
osudové Sbohem...
Diskuze
No, mnoho rýmu je přímo vynucených. To že je to dlouhé by nevadilo, ale TOhle nudí! Jako příběh by to chtělo nějak ozvláštnit. Možná i nějaký nápad nebo pointa by epické básni neškodili. Atmosféru to moc nemá.
Některé rýmy jsou vyloženě špatné až trapné.
Doporučuji ti, aby sis vždy když něco napíšeš, své dílo párkrát po sobě přečetl, a neboj se dělat úpravy.
Jinak se vyplatí nechat si dílo zhodnotit od někoho nezaujatého, kdo ti neřekne, že je to dobré i když není.
Pokud chceš v psaní pokračovat a dříme v tobě alespoň nějaký talent, tak se to časem zlepší. Ostatně pokud si své práce přečteš třeba za rok, sám zjistíš co tomu chybělo, no a pokud ne tak se na psaní vykašli.
Mno, rýmy jsou pěkný,ale občas se mi to nezdá. I když je to téměř malý epos! Akorát se nauč shodu podmětu s přísudkem!