Hřbitovní zeď
| Autor: | Marigold |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 32 |
zahlédl jsem matný stín.
Tam na straně, kde hřbitovní kvete kvítí,
krásná dívka jak slunce svítí.
Přišel jsem blíž a k ní si přisedl,
a na náhrobní kámen holub dosedl.
Zvedl se z kamené náhle prach,
a já dostal strašný strach,
ať i ona mi nezmizí...
Nezmizela a pousmála se, a její krásné modré oči,
jako jezera do nichž každý bez obav skočí,
mě táhly k ní jako její zlaté vlasy,
tak krásné jak jen mohou být v té směsy krásy.
Dokonalé měla rty,
a ty rty voněly jako jahody,
a slunce chýlilo se k poledni, a nesnesitelný jeho žár,
nám přál a velký lásky dal nám dar.
A všude voněl blín...
Spolu jsme se pak procházeli dnem,
vše bylo krásné, še zdálo se být snem.
Byla to láska, jarní láska, co začala u hřbitovní zdi,
a nikdy snad neskončí.
Avšak minul se rok s rokem,
a já za ní vydal se loudavým krokem,
zas čekal jsem tam a voněl blín
po tváři mi přešel stín.
Na místě našeho setkání...
Čekal jsem na ní dlouhý čas
a domů k ní vydal jsem se zas.
Přišel jsem před její dům a zazvonil.
Otevřeli rodiče a v jejich tváři stín.
Ležela tam nemocná, bílá jako zeď
a já na hřbitov vzpomněl jsem si hned.
A ona se pousmála a vodnaté měla oči,
už ne ty jezera do nichž každý skočí.
Bez osmělení...
Vážná nemoc se k ní dostavila jako stín
a já ji dones kytičku vonící jako blín.
Dlouho vzdorovala nemoci a já za ní každý den chodil,
s kytičkou blínu pro níž jsem se honil.
Přešel tak březen, duben a květen se ke konci chýlil,
a stisk v mém srdci stále sílil.
A tak se mi srdce svíralo, a určitě i plakalo,
pro utrpení mé lásky jarnín - tepalo.
Každým dnem stejně za oba...
Poslední dny května a začala sílit, a já měl radost,
snad končila má tak dlouhá starost.
Za pár dní mohla chodit, a ona chtěla jít,
ke hřbitovní zdi na místo našeho setkání.
A tam seděli jsme a holubi létali
a na náhrobní kameny sedali.
a ona mě políbila, a já nevěděl, že je to polibek poslední,
daný v teplém květnovém poledni.
Kdy slunce krásně hřálo...
Na druhý den jsem k ní přišel a její matka plakala,
přišel jsem k ní do pokoje a ona spala.
Však to nebyl spánek - to byla smrt,
ta srdce mé rozpůlila jako srp.
A to srdce pak krvácelo a z lásky bolelo,
chvíli mě hřálo a pak dlouho studělo.
Chvíli jsem cítil její polibky na šíji,
jak se rozpíjí,
rozpíjí v nicotu...
A pak jsme za hřbitovní zdi stáli,
všichni plakali a lamentovali.
Shromáždění celé černá pohltila, a já snil,
a pak jsem jí v rakvi (nevím proč) políbil.
Rudé růže na rakev jsem hodil a příbuzenstvo plakalo,
asrdce mé navždy za tou zdí zůstalo,
pak často jsem se tam vracel a a kvetl černobíl,
a všude voněl blín,
a vzduchem zoufalí se nesl pláč...
Diskuze
Zdá se mi to víc jak písnička, než jako básnička. Jako vždycky mě vadí, že ač sem píšou lidé nadaní, nemá to vlastní styl. Měl bych i jiné připomínky, ale ty jsou dost subjektivní a bylo by to na delší povídání (rozhodně ne na psaní do diskuze...)
Poezie... Té tu bylo poměrně dost... Ale zdá se mi, že je to čím dál lepší... :))) 5*
srovnávám to s uměním Tiary-jí sem dal čtyři a to její se mi líbilo víc-jinak ale vynahrazuje to famózní délka-seš básnický střevo-v dobrym slova smyslu 4*
Jinou možnost než 5* tady nevidím. Musím dodat, že to je i srozumitelné a to se často nevidí.
kaiserin? tvé slova jsou slovy cvály..a tím sem dojat..děkuji...
Tohle se ti opravdu povedlo, chytne to člověka za srdce.
Tvůj talent, Marigolde, je hlavně v tom, že dokážeš člověka vtáhnout do pocitů \"hrdinů\" tvých básní.
Víc nemám slov (brečím)
Hugačaha, huga huga, hugačaga
Na pět by to napsal bůh, na čtyři Tiara a na tři ty, tak je to!
Delorian? smekám před tebou..jsi vskutku pan básník a tvá pochvala pro mne znamená mnoho...
Je to fakt super, a skladám klobúk dolu. Nemôžem dať nič než 5* keby už len za to kvantum veršou ale som rád že v tomto prípade nejde len o kvantitu ale aj o kvalitu.
Ale aby si nazaspal na vavrínoch trochu do teba rypnem :), mohol by si sa s tým trochu po technickejšej stránke viac pohrať, ja by som to spravil dáko takto(podotýkam že ja a básne su a subjektývnych pocitoch a pochladoch !. A toto je len kozmetická úprava a nie obsahová ktorá je kvalitná.):
U hřbitovní zdi, tam kde rostl blín,
zahlédl jsem jeji v šeru matný stín.
Tam na straně, kde hřbitovní kvete kvítí,
krásná stála dívka, jak slunce svítí.
Přišel jsem blíž tam k ní si přisedl,
a na náhrobní kámen holub dosedl.
Zvedl se z kamené náhle hustý prach,
já dostal v momente strašidelný strach,
ať i ona mi nezmizí...
podotíkam že toto je len môj subjektývny pohlad na úpravu formi nie obsahu!! :))