Pomalu a tiše, nikdo nesmí vědět že jsme narušili ochranu podzemního komplexu. Jsme zase spolu jako nesčetněkrát před tím. Všech dvanáct. Jde s námi mladý Akolyta Kastoru, je nám na nic. Pořád zdržuje, nejraději bych ho poslal zpátky.

„Hej Morgrime, vem tu pochodeň a posviť mi sem.“

Vstoupili jsem do komplexu na nejsevernější straně. Průsmykem Černého ohně a Golanskými výšinami jsme prošli kryti kouzlem. Zbraně jsme měli neustále připraveny. Nikdy nevěř mágů a už vůbec ne těm z Koncilia - to říkal již můj děd. Byli jsme jedni z prvních, kteří se měli střetnout z nepřítelem.

„Stůjte prosím, podle mého mistra zde měla být magická bariéra. Asi si jsou tolik jisti svou neporanitelností, že mají dveře do svých krypt zamčeny jen obyčejným zámkem. Nemyslel jsem si, že to bude tak jednoduché“.

Morgrim: „Akolyto běž zpátky, tvoje moudrosti nám zde nepomohou, vem si pořádnou sekeru a připrav se k boji.“

Branou do osidel smrti. Někde z dáli chodby jsou slyšet zvuky. Rozmístit a připravit. Runy na sekerách svítí svým chladným světlem. Za chvíli budou padat hlavy. Poslali jsem několik nemrtvých k božímu soudu. Jdeme dál.

„Pane chtěl bych Vám říci, že sice nemám tolik let jako vy, ale bojovat umím. Nebojuji silou ale svými magickými schopnostmi.“

Bolgard: „Sakra drž už tu svou hubu a zařaď se, až se tě budeme chtít na něco zeptat tak to poznáš.“

Mučírna nás nezajímá.Jsou zde nějací otroci, pustíme je až se budeme vracet. Jen dál, pořád o nás nikdo neví. Templář nám nestačí. Dungar jej přehazuje přes rameno. Poznávám že jdeme stále hlouběji do nitra země. Chodby se různě klikatí a nebýt starých nákresů komplexu, byli bychom již ztraceni.

Brunbrill:„Nevím, jestli se mi to zdá, ale podle mne je tady čím dál větší zima. Co říkáš Skalfe? Ty cítíš zlato i za deseti sáhy skály.“

Skalf:„Brunbrille máš pravdu a jenom pravdu, tady něco smrdí a nejsou to moje nohy“.

Viděl jsem již za svůj život hodně podivných věcí, ale co zde vybudovali tyto nelidské hrůzy za dobu jejich vyhnanství je příšerné. Obrovský skalní labyrint, spousta obětišť a další věci, které se bojím jen pojmenovat. Nejhorší je ,že to vše je postaveno na našich trpasličích skvostech. Ty chodby tesali naši bratři. Podivně pokřivené fresky, jímž byli základem skvosty našich největších umělců .Budeme muset toto doupě zla vyčistit, jednou zde budou žít opět trpasličí rodiny.

„Smrdí to tady jako Grondí sračky. Hej chlapi co si potom zajít pobít nějaké Grondy.“ Nidarak: „No jasně Nulgarde už se těším, alespoň poteče krev. Když zabíjíš tady ty smrduté potvory, ani nevíš, jestli se ti za chvíli nezakousnou znovu oživlí do prdele. Pfuj“

Jsem již blízko. Pobili jsme několik přívrženců hraběte Nuranského.Víme že je někde tady. Bude to má sekera, která pošle toho ďábla zpět kam patří. Do pekla.

„Hefaiste, bože náš. Shlédni na svém bojovníky. Jdeme bojovat za tebe a slávu Thorkalských trpaslíků. Ještě nikdy si nás nenechal ve štychu, tak to nedělej ani teď.“- Drengi Drakk

Vidím jej několik desítek sáhů před námi. Stojí u oltáře a vzývá nějaká temná božstva. Plane kolem něj oheň jeho moci. Bude to těžký souboj. Dokážeme mu však, že naše ocel porazí sebemocnějšího nepřítele. Mám však podivný pocit, jakoby nebyl vůbec překvapený že jsme tady.

„Hej chlapi. Víte jak se píše v té pověsti o velkém vítězství Thorkalských proti Elementalistovi.“ Charmas-„No a co Duraku, zapomínáš že já tam byl a tu armádu vedl“ Durak: „No já jen že ti démoni, o kterých se vypráví v pověsti jsou podobní té velké modré ještěrce co si nás prohlíží zpoza té pomalu se odsouvající mříže.“

„Sakra všichni pryč!!!!!! To je Allilquar. Utíkejte je to past.“

Daleko jsme neutekli. Jsme pomalí. Zdržuje náš Templář. Sakra najednou je tady spousta nemrtvých. Takhle jsem si to teda nepředstavoval.

Charmas: „Zastavit. Do kruhu a Templář doprostřed. Trpaslík nikdy nebude utíkat z boje. Budeme bojovat až do konce. Hrabě slyšíš mně, tak vylez a neposílej za sebe své prašivé služebníky. Máš strach tak se schováváš. Nebudeš se schovávat věčně. Jednou tě někdo dostane.“

Další slova zanikla v třeskotu seker o ztrouchnivělé meče nemrtvých strážců. Bojovalo se dlouho prolily jsme mnoho krve. Allilquar byl nakonec poražen. O tomhle boji se bude v trpasličích slojích povídat ještě dlouho. Zvláště proto, že Dungar a mladý Templářem složili poctu nejvyšší. Mohou však tam nahoře říci, že bojovali až do konce a nebáli se položit život. Brzy se s nimi shledáme.

Tato povídka je ze světa Stavjarogu. Fiktivní svět fantazie, ve kterém se pohybuje naše družina již přes rok. Povídka vypráví o skutečné události a to boji proti nekromantům ze Šedých hor. Nechal jsme se inspirovat povídkou ze světa Warhammeru. Jména, jenž jsou použita, jako i všechno ostatní však s tímto systémem nijak nesouvisí. Thorkalští trpalící byli opravdu nuceni v hanbě opustit komplex smrti a zanechat ve spárech hraběte jednoho ze svých velkých bojovníků. Dvanáctka tak přišla opět o jednoho velkého válečníka. Jak dopadne boj proti temnotě je však v rukou hráčů a zatím ani já nevím, kdo tentokrát pozvedne zástavu a zvolá: „Zvítězili jsme.“

Autorem povídky je Gamemaster neboli PJ - Tomáš Pavlík kroll@email.cz