Už je to skoro týden co poprvé zahlédla toho barbara Jarima. Ne nesmí ho podceňovat je na něm něco zvláštního. Ano ztratil paměť, ale kdo byl předtím? Umí psát a číst, což většina barbarů neumí, navíc on ovládá jazyky dva a to jako by oba byli jeho rodné. S nikým ze třídy zatím nemluví až na toho nadutce Oséna. Nemá rád elfy to je jisté. Už první den si všimla jak podrážděně reaguje na Nurima a na krásnou Ulin se ani nepodívá. To by nesměla být dcerou Dereka Dolnodvorského, nejprosnulejšího kupce Ragnadu, aby na to nepřišla.

Ano, ona Amanda je se sebou spokojená. Sice nemá vzhled naivní Ulin, ale ten její také není špatný. Dlouhé hnědé vlasy, štíhlé boky a jazyk ostré zmije, dodávala její chůva Katka předtím než jí nechala vyhodit. Bude lepší obchodnicí než otec. Má v krvi vše co on, ale navíc má nadání "radit" lidem a nebude se bát obchodovat s žádným z cechů ať už Kupeckým nebo Nekromancerským.

Teď si obleče róbu podle nejnovější módy a vezme si svůj zlatý řetízek s rubínem, který dostala od otce, aby šla studovat, protože věřil, že ona nechce jít. Oblékla si na její vkus volnější róbu v odstínu indigově modré, který teď byl nejběžnějším právě na dvoře Ragnadského krále.

Celá ta nádhera pocházela z Elnasu, z dílny mistryně Leren Bělovlasé, která svá díla vytvářela z vlastních látek původem v tamních bylinách. Takové šaty nepotřebovali téměř žádnou údržbu, bylo v nich teplo tak akorát a na světle se od výšivek odráželo světlo což nahrazovalo jiné šperky. Vlasy si pro tentokrát nechala rozpuštěné na vzdor té chudinky Ulin, která se česávala několik hodin. Ano nyní je připravena jít do Knihovny Věků a nebude se před jejím věčným strážcem stydět.

Jarim měl smíšené pocity, týden už se snaží odhalit svojí minulost. Rozčilovalo ho, že mu Nefruz neříká pravdu, ale nechtěl věřit, že by ji snad jeho učitel mohl znát. Na dnešek měli jít do Knihovny Věků, ale Jarim se vůbec nevyspal. Zdáli se mu noční můry pořád o tom samém. Elrif, bytost kterou považoval za bratra ho zradila. Ten proklatý elfí spratek ho vydal do rukou strážím a ti ho mučili, aby prozradil svého šéfa. Nic neřekl, ale teď nevěděl, jestli měl co říci nebo ne. Ze svého šéfa si pamatoval jen dům, před kterým jej zajali. Tolikrát se snažil, ale nebylo mu to nic platné na tvář muže se nepamatoval. Věděl jen jeho jméno, Duga. Snažil se dostat dál, za mučení, ale bolest byla příliš veliká a tak z transu procital znovu a znovu. Čtvrtý den se rozhodl skončit i přesto jeho noční můry přetrvávali. Oblékl se a spěchal dolů do haly kde se měli sejít s Rastanem, protože Nefruz se rozhodl jít do knihovny dříve.

Malý William už zase seděl na zádech trpasličího siláka Drama, vypadalo to, že jejich přátelství je nerozlučné. Rastan věděl, že je spojuje jediné, mládí. Oba byli povážováni mezi svými národy za děti, i když jejich bystrá mysl už nejednou předčila všechna očekávání okolí. Dram plánoval studovat iluze, aby si mohl přičarovat vousy a byl konečně přijat jako syn kováře a ne jako kovářovo dítko.

William měl tragický osud, jeho otec archmág Ignác, zmizel s celou výpravou někde v AnTanejské vrchovině. Vyšetřování dokázalo pouze to, že neprošli Trvolskou úžinou. A teď je tam někde na severu další výprava, o které zatím nejsou žádné zprávy.

Rastan byl rád, že mohl zahnat chmurné myšlenky na nejistou budoucnost. Je daleko na jihu v nejlépe chráněném městě na Ignomeji a má od svého mistra za úkol dovést tyto nadějné studenty do svatostánku vědění, Knihovny Věků. Ta budova tu stála už před stavbou Razbízu a už tehdy v ní byl Knihovník, věčný strážce, dobromyslný džin.

Knihovna věků od nepaměti stála jako nejsevernější budova města Razbízu, za ní byla už jen úzká ulička a hradby. Nejhezčí pohled se skýtal z Portálního náměstí, na kterém stály ohromné sochy čtyř kouzelníků, jejich hlavice holí se dotýkali ve středu kruhu, který byl vyznačen dlaždicemi z bílého kamene. Portálové kouzlo seslané skrze sochy bylo tak mocné, že cestovatelé mohli projít kamkoliv na území pod správou Bílé Věže. Jedině koncil měl pravomoc otevírat tuto magickou bránu a kolovali zvěsti, že poslední použití portálu bylo tak daleko v minulosti, že nikdo z města neví jak portál aktivovat, natož ovládat.

Na náměstí byli jen tři zajímavé budovy Samotná Knihovna, hostinec u Knihovny a čtyřposchoďová budova městské stráže. Dveře knihovny byli otevřené od východu do západu slunce a vstupující musel vlastnit povolení.

Rastan si všiml, že mistr Nefruz už na ně čeká na schodech před knihovnou. Nedal tedy pokyn k rozchodu jak měl v plánu, ale směroval celou skupinu přímo ke vchodu do knihovny.

Nefruz rozhodně neztrácel čas, kterého mu ubývalo a tak se jal přednášet o historii Knihovny Věků.

"Milí studenti, rád bych vás upozornil na slušné chování, neboť by ste se mohli dostat do rozporu s přísnými pravidly této obdivuhodné instituce. Nepředpokládám, že bychom měli tu čest setkat se s věčným strážcem osobně a tak se ptejte oněch mužů v kožených zbrojích. Kdo mi je schopen říci název této elitní gardy?"

Anut zareagoval na výzvu, která tak i tak byla určena jemu.

"Jsou to Razbízští Paladini mistře. Podmínkou pro vstup do gardy je dokončený první cyklus na universitě."

"Výborně Anute! Garda může mít celkem až sto mužů ovšem pouze dvacet z nich má to privilegium zvát se Razbízkým Paladinem. K tomu náleží právě i jejich výzbroj, která se skládá z?"

Bledý chlapec opět odpověděl podle mistrových představ.

"Skládá se z kožené zbroje, širokého meče, a případného kruhu umístěného mezi loktem a ramenem."

"Opět správně! Jen doplním, že meče jsou skutečně kované pro paladiny od trpasličích mistrů a na jejich výrobu stejně jako na výrobu oněch kruhů bylo použito oceli sirthu. Může někdo povědět více o tomto kovu?"

Nečekaně se slova ujal Dram a nedbal na to, že Anut se cítí být uražen.

"Sirth je slitina dlouho vyvíjená trpasličími mistry, původně pro válku s lidmi, ale nakonec posloužil k uzavření spojenectví. Trpaslíci se zavázali dodávat meče z něj pro královskou gardu paladinů a posléze svolili obchodu se Sirthem, který vedl k uzavření aliance s Elnaskými elfy. Je to světlí kov ne nepodobný mithrilu a to i v kvalitě. Jediné v čem se liší je váha. Sirth váží o polovinu více než bežná Ragnadská ocel. Ještě bych mohl dodat, že Elnaští elfové z nej vyrobyli pro Ragnadského krále zbroj Melom jako symbol jejich přátelství."

Při posledních slovech bylo znát, že se Dramovi nevyslovují snadno, ale téměř všichni předpokládali, že se jedná o selhání hlasu, jen Nefruz věděl, že je to proto, že od té doby měli elfové stejné postavení jako trpaslíci a bylo to trpasličí umění a trpasličí náčiní, které umožnilo zbroj vytvořit. Rozhodl se, že svému žáku udělí vskutku výjmečnou pochvalu.

"Vynikající Drame. Věřím, že jednou z tebe bude opravdový kovářský mistr jako, ze starých bájí o vašem lidu."

Dram zrudl a nepatrně se uklonil. Být pochválen od někoho jako je Nefruz tímto spůsobem znamená i mezi trpaslíky mnoho.

Nefruz usoudil, že studenti jsou již dostatečně obeznámeni s jejich nadcházejícím úkolem a že by tedy mohli pokročit dále.

"Měl bych vás upozornit na neobvyklí jev. Uvnitř Knihovny je magické pole, které brání selílání kouzel. Je svojí podstatou velice podobné tomu, jenž chrání celý Razbíz před deštěm i případným útokem. Byl bych rád, kdyby jste využili této příležitosti a uvědomili si jeho přítomnost."

S tím vstoupili do otevřených dveří Knihovny.

Anut se nechal slyšet, že četl, že přečtení jednoho patra trvá deset let. K tomu Nefruz dodal, že další dvě patra nad nimi jsou ne méně plná.

Jejich úkolem bylo shromažďování informací o Knihovně Věků a byli si jisti, že i tentokrát Nefruz práce zkontroluje a prověří tak myšlenky mladých autorů. Neztráceli čas a rozešli se do všech stran, toto byla vzácná příležitost.

Bledý chlapec Anut se společně s Darakem a Oliverem vydali do dalšího patra, zatímco Dram, William a Ulin šly požádat o pomoc s úkolem jednoho z paladinů. Jarim byl zmatený, když Ulinin nápadník Jan šel raději s Nurimem. Měl Jana rád, přestože se dvořil Ulin. Zajímalo ho, proč ten elf s velikou naléhavostí táhne Jana pryč z dohledu ostatních. Vydal by se za nimi, ale pak si všiml, že na něj zírá Osén, který se uvelebil v jednom z mnoha křesel. I když nechtěl, cítil, že by nebylo dobré si k němu nesednout.

Amanda mezitím měla svoje plány, držela se Nefruze jako klíště a ani Rastan, který se jí snažil odlákat nic nesvedl. Ano šla s ním, ale sledovala svého učitele vždy aspoň koutkem oka. Odezírala ze rtů paladinovy s kruhy ze sirthanu na obou rukou. Mluvil o svolení rady, a že to dal do objednané knihy. Poté se rozešli a on položil knihu na stůl u východu. Nefruz vypadal klidnější a spokojenější a když si Rastana zavolal k sobě naskytla se jí výmečná příležitost.

Trvalo to dobré půl hodiny než se mohla nenápadně přiblížit k té knize. Dokonce musela strávit nějaký čas s tím dítětem Ulin a tak plná nedočkavosti jen letmě přečetla nápis na knize. Bylinky prodlužují život, kniha napsaná nějakým archmágem Tanyrem z Veže. Příliš jí to nezajímalo, umírala totiž zvědavostí co je v knize ukryto za tajemství.

Po chvilce našla dva volné listy:

Zpráva od vyšší kouzelnice Lexy z diplomatické výpravy v Talný. Poté co elfí správa města opět odmítla nabídku Cechu na vybudování pobočky v Talný došlo noc před naším odjezdem k požáru, který se šířil ze zdejší věznice. Pomáhala jsem se svým asistentem s hašením.

Nikdo z trestanců požár nepřežil, až na mladíka, který byl nalezen v bezvědomí, přibližně v místech odkud se požár šířil. Podle strážných se jedná o jistého Jarima. Chlapec byl svěřen do opatrování doživotnímu vězni elfovi Fenisovi, který byl ve stejné cele a rovněž uhořel. Nevím jak mohl přežít tak strašný požár, ale v jeho blízkosti jsem zaznamenala zvýšenou koncentraci mágenergie.

Po tomto tragickém incidentu se vracím do Razbízu s podepsaným povolením na stavbu požadovaných cechovních budov v Talný. Chlapce beru sebou, neboť věřím, že vedení Cechu pro něj najde lepší uplatnění než vezení či život zloděje.

Na dalším volném listě byl ještě zapsán dodatek tajemníka Cechu Kouzelníků v Razbízu:

Mladík se díky svému barbarskému původu zotavuje rychle, ale i nadále zůstává v bezvědomí. Vež byla vyrozuměna o jeho přítomnosti a na její žádost došlo k opětovnému přešetření, podle vzpomínek chlapce.

Zjištění dvou našich předních odborníků je v pravdě šokující. Mladík způsobil požár sám obdobou zakázaných destruktivních kouzel. Celé velkoměsto i Jarim měli veliké štěstí, že byla přítomna vyšší kouzelnice Lexa, neboť nebýt jejího zásahu pravděpodobně by mladík požár šířil dále což by vedlo k jeho smrti naprostým vyčerpáním.

Cech nařídil pokračovat ve vyšetřování ihned co bude vybudována pobočka v Talný. Rovněž bylo rozhodnuto, že barbarský mladík Jarim bude studovat pod záštitou Cechu na Razbízké univerzitě. Je naší povinností pomáhat takto nadaným jedincům.

Amandě bušilo srdce. Už dříve slyšela o extrémě nadaných lidech, kteří čarovali spontálně, ale nevěřila, že je to možné u barbarů. Ano barbaři mají šamany, duchovní vůdce kmene, ale jejich síla je spíše kněžská než kouzelnická. Anut byl výjmečný a bylo možné, že už předtím spontálně kouzlil, ale to je člověk. Jarim, prostý barbar bez zvláštního rodokmenu, pouliční zloděj a je schopen kouzlit. Co vedlo k samovolnému seslání toho kouzla?

Zaslechla Nefruze a Rastana jak nadšeně hlesly někde u schodiště. Věčný strážce. Stál na schodech. Viděla už džina, ale tenhle byl jiný mnohem svalnatější a méně modrý. Napadlo jí, že něco hledá.

Stejně jako děti lnou ke své matce když mají strach i všichni Nefruzovi žáci se sešli během chvíle pod ochranu svého učitele. Amanda ani Jarim nechyběli.

Strážce pomalu šel směrem k onomu chumlu. Něco nebylo v pořádku. Jeho vlídný obličej byl nyní plný nejistoty, možná i obav.

"Mistře Nefruzi máš velmi talentované žáky."

Džin přejížděl pohledem od Ulin, která se choulila v Janově náručí až k Osénovi. Po chvíli zjískal opět svůj vlídný výraz, který byl stejně starý jako sama knihovna.

"Myslím, že ten maličký by se mohl stát mím pomocníkem."

Nefruz očekával cokoliv, ale ne, že by džin byl zaujat malým Williemem. Podíval se na chlapce a viděl, že strážcova přítomnost v něm nevyvolává bázeň jako v jeho ostatních studentech. Nechtělo se mu věřit, že by strážce přišel jen proto, ale nemohl si dovolit ukázat, že i po těch letech studií v něm stejná bázeň přetrvává.

"To by pro mě byla velká čest, byl by to můj první student, který by se stal Razbízkým Paladinem."

Džin se pousmál a pokračoval částečně tajuplným tónem.

"To by ale znamenalo...", dodal zaražený Rastan.

"Že tento chlapec bude mým žákem pokud se stane archmágem. Bude z něj Mladší Knihovník."

Williem většinu těch řečí nechápal. Neměl strach, spíš cítil velký obdiv k tomu džinovi. Patří k němu. Od doby zmizení svého otce se necílil tak jak nyní, snad vyjma večerů kdy mu otcova džinka Hat zpívala na dobrou noc když ještě bydlel v otcově domě.

Kouzelnický mistr nemohl najít vhodná slova a dostal se tak do situace podobně zmatené, jako když se mu jeho studentka Roxetta postavila na odpor. Byl vděčný za takovou výzvu, ale zároveň se jí obával, cítil totiž, že tato třída bude tou poslední v jeho životě.

Knihovník nepatřil k těm, kteří nevnímali rozpaky ostatních a tak věděl, že nebude přínosné pro nikoho s těch mladých adeptů když zde zůstane. Při odchodu pohladil malého Williema po černých kudrlinách a věnoval velice nepříjemný pohled Jarimovi. Ten pohled byl zkoumavý a vyzývavý, ale zároveň plný obav, kterým nikdo smrtelný nemohl porozumět.

Dnešní den však měl přinést daleko více obav a strachu smrtelně konkrétních. Jan se dozvěděl o smrti Nurimova otce a zmrzačení nebohé matky i o urozeném původu šedesátiletého elfa. Jeho otec byl váženým členem Elnaského společenstva elfů o tom už věděl dříve, ale netušil, že patřil mezi dvanáct vůdců tamních elfů, ke stejné kastě patřila i jeho milovaná Ulin. Nurim měl strach o bratrův a matčin život. Tu noc porušil přísahu, kterou otci složil, že raději sám zemře než aby zabil. Tou přísahou byli vázáni všichni Elnaští léčitelé. Nurim jí zradil, aby zachránil život matky, ale díky tomu nemohl přivést nazpět otce. Jeho ruce jsou od té doby poskvrněné krví, již nikomu nevrátí život.

Víc než minulost však byla děsivá budoucnost. Ať zabil jeho otce kdokoliv unikl, podle Nurima jich bylo víc. Tím že už nedokáže navrátit život nemá šanci se stát otcovým nástupcem. Rodiný úděl tedy má převzít jeho bratr, který ač skvělý lučišník ocitá se ve smrtelném nebezpečí. Elf žádal mladého šlechtice o laskavost. Pokud by byl Elnaský lučišník Kwen požádán o službu v družině Janova otce nemohl by odmítnout. Menyr a Elnas jsou spojenci Ragnadu. Musí vyhovět vejménu přátelství. Dojde tak k výměně, která by umožnila vyslat někoho do Elnasu celou záležitost přezkoumat, najít ty úkladné vrahy.

Den se chýlil kvapně ke svému konci, když byli všichni zaměstnáni prací, ale Jan si přesto všechno našel čas napsat dopis otci a odnést ho do budovy Hobití Letecké Pošty. Když předával starému hobitovi, správci rychlokurýrních služeb, spěšný dopis započal přátelský rozhovor, aby se ujistil, že jeho dopis bude doručen přednostně.

"Ale panáčku, ty říkáš, že budeš kouzelník?"

"Ano, jsem učněm mistra Nefruze na univerzitě."

"Pak mi snad budeš schopný pomoci. Mám zde dopis pro jistého Oséna. Neznáš.."

"Je ve stejné skupině jako já."

"Prokaž mi laskavost, zanes mu ten dopis."

Hobit se chvíli prohraboval na stole, až našel značně nažloutlou obálku, kterou Janovi s ulechčením podával.

"Můžete se spolehnout, příteli."

Na slovo příteli dal Jan vetší důraz, aby se ujistil, že hobit nezaštrachá jeho naléhavý dopis mezi ostatní. Hobit byl starý a naučený těmto mravům a tak na důkaz zasunul Janovu žádost pod svou vyšívanou vestu. Oba dva se pak pousmáli a Jan se podle Menyrských zvyklostí staršímu i když hůře postavenému hobitovi maličko uklonil.

Když vešel ze dveří spěchal aby tuto ne příliš příjemnou záležitost vyřídil a mohl se po zbytek dne věnovat Ulin. Zhluboka se nadechl a jako by cítil jemnou vůni jejích světlem protkaných vlasů.

Nebyl si jist kde přesně má Osén pokoj, věděl jen že Osén má pokoj velice blízko schodišti. Chvíli váhal, ale hlas vypaseného dobrodruha s nemožným chováním vycházel z pokoje s označením 1ca03. I přes to, že se mu Osén hnusil, zaklepal. nečekal však na výzvu a vstoupil dovnitř.

"Buď pozdraven. Nesu ti spěšný dopis z..."

Jan se teprve teď podíval na obálku. Obálka nesla znak Elnaských kurýrů.

"...z Elnasu."

"Tak ho polož na postel." Důrazně přikázal Osén, který právě něco sepisoval na stolku u okna.

Jan chvíli váhal jestli nemá upozornit na to jednání, které ho uráželo, což dobrodruh okometoval slovy:

"Čekáš snad na spropitné? Ztrať se už!"

V Janovi to vřelo. Prudce za sebou zabouchl dveře. To bylo příliš i na mladého slušného šlechtice.

"Prase. Je to prachobyčejné ragnadské prase!"

Byl rozčílený tak moc, že nešel ani k líbezné Ulin, raději se zavřel ve svém pokoji na zbytek dne.

Ve třetím pokoji od schodů se svítilo i po setmění.

"Každý máme svá tajemství a zrovna ty, elfomile, mé odhalit nesmíš."