NeverWinter Nights (NWN) byla, zvláště v některých skupinách, dlouho očekávanou hrou. Nyní, po třech letech, třech letech plných očekávání, třech vyhraných cenách na prestižním veletrhu E3, opustila brány Black Isle Studios, tvůrců populární série Baldur's Gate. A mnozí si od ní slibují změnu definice pojmu "hraní on-line".

NWN vychází z nových pravidel DnD 3rd edition, a je teprve druhou hrou, která vyšla podle tohoto systému, jež nahrazuje starší (ale zažité) Advanced Dungeons & Dragons 2nd Edition (mimochodem IMHO systém, který je velmi dobrý pro počítače, ale o to nepoužitelnější pro normální občany). Je založena na herním stylu podobném populárním a osvědčeným Baldur's Gate. Narozdíl od této série ovšem jeho síla nespočívá ani tak v poutajícím a rozvětveném příběhu pro jednoho hráče - single-player tady sice je (podle autorů zhruba na 60 hodin hraní, podle jiných i na 100), ale síla NWN spočívá v něčem jiném: v multiplayeru.

V čem je tedy multiplayer NWN tak revoluční? Doposud znamenal multiplayer (pseudo)cRPG her (cRPG = computer Role-playing Game = počítačové hry na hrdiny/hry na život) pro většinu hráčů rozsáhlé (serverové) pláně Ultimy Online nebo Asheron's Callu, popřípadě něco ve stylu battle.net pro Diablo II - hráč si vytvořil svůj charakter, jež se uložil na serveru a "vypustil ho do života" - procházel předem vytvořeným světem, zabíjel nestvůry či jiné hráče, získával vybavení, zkušenosti, mohl si i koupit dům...prostě žil. NWN přichází s novým konceptem, kterým se chce více přiblížit "opravdovým" RPG: PJ si v přiloženém editoru vytvoří plně 3D dungeon - vybuduje jeskyni (či "dobrodružství venku", či kompletní svět - mimochodem, tento bod možná bude předmětem i soudních pří, neboť nejsou neznámé plány na "předělávky" některých světů, ať už Tolkienovy Středozemě, Feistovy Midkemie či Prachettovy Zeměplochy), postaví do ní svoje CP (ti znalejší mohou v jazyce vybudovaném na bázi C naprogramovat kompletní makra pro chování postavy) a nahraje ji na server (popřípadě "otevře svůj počítač"). Ostatní zájemci se pak připojí a tuto jeskyni můžou procházet; PJ je však on-line a může jeskyni v průběhu hry upravovat, jak je to běžné při normální hře. Podcenil jsem sílu postav? Tak do příští místnosti "přihodíme" ještě jednu nestvůru, nebo jí aspoň zvýšíme nějaké atributy. Už umírají? Jedna lahvička uzdravujícího lektvaru to napraví...a tak dále, a tak dále. Samozřejmě se pozice můžou průběžně ukládat, a tak není nemožné, že partička kamarádů, z nichž jeden bude na Sibiři, druhý ve Státech, třetí v Austrálii a PJ bude sedět v Praze se bude každý pátek scházet na "svoje dvě hodinky", přičemž v podstatě mohou hrát kompletní kampaně, kompletní světy - s postavami, které si budou piplat od prvního levelu až do jejich smrti. Jenom prostředí pro pravidla DrD se asi nedočkáme :-)

V některých kruzích ovšem panují také obavy ohledně toho, jak dlouho NWN "vydrží". Je totiž otázkou, jestli je NWN přístupné i pro "normální hráče" - tzn. lidi, kteří DnD znají jenom jako něco, podle čeho běží BG a kilometry čísel nebo - nejdej bůh - offline hraní jim nic neříkají. Prostě pro normální, ne hard-core hráče, kteří přeci jenom tvoří většinu zákazníků. Nechci se však zabývat odhady komerční úspěšnosti NWN - to přísluší jiným (i třeba onen názor, že po dvouměsíčním mediálním boomu po NWN neštěkne ani pes), zajimavé však může být jedno: jaký vliv bude mít NWN právě na cílovou skupinu, tzn. hráče RPG?

Samozřejmě, to nevymyslí asi nikdo a pokusy se o něco takového pokusit jsou věštěním z kříšťálové koule, přesto však alespoň něco můžeme zkusit. Něco na způsob, který navrhoval ve Zlatém draku před několika lety Martin Klíma ("Zahrajeme si takovou hru - vezměte si papír a napište odhad pro vývoj papírových a elektornických her. Uložte na bezpečné místo a znovu otevřete po pěti letech..."). Tedy - co všechno může nastat?

(Krizová) Varianta 1: Kdo je off-line, nežije

Tato varianta je zřejmě snem všech manažerů distribučních (a vývojových) společností (zejména pak Black Isle Studios): NWN (nebo něco na ten způsob) se stane naprostou bombou, všichni objeví kouzlo "her po síti", budou vznikat stovky a tisíce světů, budou desítky a stovky tisíc nadšenců, kteří se každý den budou scházet na "svoji hru". V extrémním případě se hraní NWN stane podobně běžnou záležitostí, jakou je v našich krajích sledování hokeje nebo tunelování - zkrátka kdo nezná, nežije. To je zřejmě - zejména u nás - dosti nepravděpodobné, už kvůli dostupnosti počítačů a internetu a ceně internetového připojení (i když ta by s pádem monopolu měla také klesnout).

Relativně velká popularita a zájem o služby typu DrD on-line, jako je Abiron nebo Aragorn, však poukazuje, že i poměrně velká část lidí by se do této skupiny mohla zařadit - zřejmě jde nejčastěji o lidi, kteří trpí tradičním problémem zejména menších měst naší republiky - mají čas i chuť si zahrát "dračák", jenže není s kým. A pro ty by NWN mohlo být takřka ideálním východiskem - zvlášť poté, co vyjdou chystané patche umožňující hlasovou (popřípadě i vizuální přes webcam) komunikaci hráčů; více se přiblížit "skutečným" RPG, než jak právě ukázalo NWN už lze jen stěží.

Ovšem jak zareagují lidé, pro něž je nyní RPG denním chlebem? Zde asi budeme muset velmi hrubě a nepřesně rozdělit hráčskou obec na dvě extrémní skupiny...

Skupina první - častěji mladšího věku, s DrD většinou začíná a je to prostě jenom další druh zábavy. Nejčastěji vyznávají herní styl hack'n'slash (též zvaný "RPG doom"), ovšem klidně si místo pravidelné DrD sessiony dojdou do kina na premiéru nového filmu. Denně hrají RD2 nebo MA, na internetu tráví několik hodin denně, a tak jim v klidu zbývá dost času hrát alespoň pár minut třeba Ultimu (samozřejmě z přepáleného CD :-))). Tito hráči zřejmě zareagují na NWN nadšeným řevem (vlastní-li dostatečně výkonný počítač; tvůrci sice říkali, že NWN má dostatečně dobře rozloženou zátěž, takže by "měla chodit na každém průměrném počítači", jenže mezi "průměrným americkým" a "průměrným českým" počítačem panují nejspíš poměrně drastické rozdíly) a zřejmě jsou i cílovou skupinou: v RPG se totiž vyznají dostatečně natolik, aby se orientovali ve hře a chápali její herní mechanismy, mají dostatek času, aby si zahráli...

Skupina druhá shlíží na tu první s neskrývaným opovržením, drže v ruce nějakou anglickou příručku (nejčastěji (A)D&D) a hovoří cosi o "barbarech", "sprostých dračákistech" ("DnD je řešením všeho"). Často jsou i starší, hrají každý pátek večer a z tohoto rytmu by je (možná) vyrušila snad jen třetí světová. Jedna podskupina nevyráží z domu bez patřičné kostkové výbavy, ta druhá mává ve vzduchu s příručkou, na níž se skví nápis "AMBER" a na vše kostkové reaguje povýšeným úšklebkem. Tito lidé budou na NWN hledět s opovržením a její přívržence budou považovat za malé děti.

Varianta 2: Hry ať hrají malé děti...

Je tu i druhý (taktéž nepravděpodobný) extrém: skupina dnešních "skalních pařanů" zestárne a s tím se změní i jejich styl myšlení. Počítačové hry přenechají dětem, popřípadě je budou dětem zakazovat, protože je to ztráta času a měli by se raději učit. Po NWN nikdo ani nevzdechne a život se bude odvíjet "100% off-line". Tuhle variantu považuji ještě nepravděpodobnější, než tu předchozí (též zvanou "...a napojíme se na mozek!"), protože, ruku na srdce, kdo si nehraje rád...

(Ideální) Varianta 3: RPGčkáři a lidé všech zemí, spojme se!

A dostáváme se (snad) k nejpravděpodobnější variantě. NWN bude kvitována nadšením a spoustou zakoupených disků, ovšem po nějaké době si lidé uvědomí, že to tak nějak není ono. Že tomu chybí to, že RPG je skutečně "Role-Plaing" a že NWN, i když částečně nahrazuje lidský element, nemůže nahradit to nejdůležitější: lidský kontakt a ono každotýdenní posezení s přáteli. Otázkou je, kolik lidí kvůli tomu skutečně RPG hraje? Vždyť již množství dotazů, které ignorují všechny odpovědi, kde se někdo snaží o role-playing - a vůbec: chtějí vůbec hráči role-plaing? Nechtějí jen prostě přijít ze školy/práce, odložit mozek do mísy a nějak se odreagovat - třeba u DrD; pak má ovšem NWN velkou šanci na úspěch. Nechme se překvapit.