Sedíme v hospodě s Murdokem a ještě se dvěma elfy a klábosíme o ničem, teda skoro o ničem. Ale asi bych se měl nejdříve představit. Jmenuji se Doldren. Moje profese je chránit lid tohoto města. To znamená, že jsem vojákem města Calistto. Můj přítel Murdok je také voják (trpaslík). Ještě bych měl něco říct o našem městě. Jak jsem napsal, jmenuje se Calistto. Jsou to dvě města spojená v jedno a jsou rozdělena na dvě části dvěstěsáhovou propastí, kde ve sto sedmdesáti sázích začíná láva. Ta první část se jmenuje Renoz. V této části žijí jen lidé, ale můžete tu potkat i jiné rasy. V Renoz se většina lidí živí zemědělskou výrobou. Za hradbami jsou naše veliké lány polí, ale v případě, že bychom byli obléháni, tak i v samotném městě jsou menší políčka. Druhá část se jmenuje Trelfon (Tr-trpaslíci,elf-elfové a on-přípona). V Trelfonu žijí elfové a trpaslíci (odděleně). Není to časté, ale oni si už na sebe zvykli. Trelfon je průmyslové město, a tak se naše části měst doplňují a obchodují spolu. Elfí část Trelfonu je celá zalesněná, takže tam můžete potkat i nějaká zvířata, co žijí v lesích. Vlastně je to jeden velký les. Calistto bylo založeno při Velké hrozbě. Kdysi, před pěti sty lety, byla občanská válka mezi různými rasami, naši předkové se spojili a v největší nouzi založili jedno město. Naše město. Máme tady také zlaté doly a s jejich příležitostí bylo postaveno Sluneční Calistto nebo také Sluneční hrad, kde žijí vojáci a dělníci z dolů. Také tam zasedá rada města Calistto. No, a tak tu sedíme a mluvíme o různých věcech.

Vyrazili jsme a u rozcestí Skalná a Renoz jsme se rozdělili. Ono je to celkem legrační, já bydlím v Renoz na straně mostu jedné a Murdok na straně mostu druhé. Dalo by se říct, že bychom na sebe měli vidět, ale šířka propasti je asi 20 sáhů a na rozeznání postavy, teda pokud tam někdo je, je tak akorát. Můj domeček je malý, ale stále je lepší než kasárna. Já v nich nebydlím, protože jsem už nižší důstojník a ti mohou už bydlet mimo kasárna, ale ne moc daleko. Doufám, že si dokážete představit, jaké by to bylo, kdyby nějaký generál bydlel někde jako poustevník za městem a byl by vojenský útok. Murdok je také důstojník jako já. Respektive jsme oba setníci. Já velím oddílu Modrých (jízda) a on velí oddílu Sapérů (část pyroforů + část válečníků, ale také někdy se zapojují do pěchoty). Můj dům se nachází v ulici Lávová. Většina názvů je vždy podle nějakého umístění nebo situace na onom místě. V mém domě toho moc nenajdete. Má jedno patro. V přízemí je stůl se čtyřmi židlemi a něčím, co se dá nazvat kuchyň s krbem. Do prvního patra vedou točité kamenné schody, které jsou hned u vchodu. No a tam je moje ložnice i s mými věcmi. Postel a vedle ní skříň a vedle skříně stolek. Mám i svojí malou zbrojírnu ve sklepě i s jídlem, ale o té ví jen Murdok a já. Byla už půlnoc a já se rozhodl jít už spát. Po svítání mě vzbudil kohout .Vstal jsem a šel se opláchnout do studny. Ráno bylo hezké, ptáci zpívali a ranní rosa už pomalu osychala, nikdo však nečekal tu věc, která měla přijít. Oblékl jsem se, ale najednou vidím k sobě běžet elfa a už zdálky je vidět, že mě asi shání dlouho, protože je celý zpocený a běží celkem rychle. Doběhl ke mně a udýchaný podává zprávu:

Dělal jsem, co jsem mohl. Okamžitě jsem se začal převlékat, a poté jsem se vrhl do zbrojovny pro Dorlag. Je ze slitiny trpasličí oceli a z elfího stříbra, zjednodušeně z mithrilu. Jen co jsem vyběhl na mostě, jsem už viděl přibíhat Murdoka s poslem.

Utíkali jsme po Hradní, až jsme doběhli k Sluneční bráně u Slunečního hradu. Většina lidí ještě spala a já jim záviděl, že se nemusí nikam hnát. Jak nás stráže viděly, okamžitě nám začaly otevírat bránu. Běželi jsme hlavním vchodem po schodech až do zasedací místnosti. Je to velká místnost nebo spíše sál, který se nachází v největší a nejširší věži hradu. Ve věži jsou okolo lavice, ve kterých sedí zástupci setnin podle funkce jejich setniny. Včele sedí plukovníci, stratég, generál se svými zástupci a vedle nich (také vysoká funkce) správce hradu a spolu s ním starosta města Calistto. To je složení naší Rady .Přišli jsme tak akorát, takže se na nás nemuselo čekat.

Po tomto obvyklém zvolání při vstupu vojáků do boje ještě dodal: „ Můžete jít ke svým oddílům, kromě těch, co tu mají zůstat.“ Kývl jsem na Murdoka a ten pochopil, zůstaneme. Naše zkušenosti se skřety jsou docela dobré. Za chvíli zazněl znovu hlas generála: „Takže některé z vás znám a některé ne, takže se budete představovat a řeknete jméno vašeho oddílu.“

Po dvou hodinách jsme šli ke svým setninám. Museli jsme jim říci, co je čeká a s kým budou mít tu čest. Došel jsem před naše kasárna, zavolal jsem a během pěti minut tu byli nastoupení. Máme dobře vycvičenou armádu. „Takže pánové a dámy, jdou na nás skřeti a společně s Dragonitem, ale není jasné jestli i on zasáhne do boje, říkám to proto, aby vás to potom nezaskočilo. Budou organizovaní a mají více pěchoty než jezdectva, takže je musíme porazit. Jasný!?“
„ Ano!!!“
Nechtěl jsem se před nimi zmiňovat o možné skřetí přesile, protože by se někteří mohli bát. Určitě polovina z nich ještě ani nezabila nějakou stvůru.
„ Pane, mohu se zeptat?“
„ Jistě.“ odpověděl jsem.
„ Máme početní převahu?“
„ Nejsem si jist možná máme nebo také nemáme, je to problém?“ dával jsem najevo, že je mi to jedno.
„ Ne, pane.“ odpověděl voják hrdě.
„ Tak to jsem rád, protože zítra nechci na bitevním poli třasavky ale bojovníky, jak se patří na naše krásné město, a aby se měl Morden (bůh války) na co koukat. Zítra se sejdeme a dnes se každý bude procvičovat dle svých potřeb, to znamená, že budete pilovat vaše slabiny. Měli byste si hlavně procvičit boj bez koně, protože se může stát, při tak velké pěchotní převaze, že vás shodí z koně a budete muset použít vše, co umíte. Rozchod!“

Můj kůň Samuel už na mě čekal. Někteří říkají, že je jak pes, protože je tak věrný. Mám ho rád a snad on mě taky. Starám se o něj dobře. Je vysoký asi dva a čtvrt sáhu v kohoutku. Je také vypracovaný a velmi rychlý. U nás v Calisttu chováme jedny z nejlepších koní, a to si troufám říci, na světě. Hned poté, co jsem se postaral o Sama, šel jsem za Murdokem. Ten procvičoval se svými Sapéry také vše možné. Jen co mě uviděl, tak na mě kývl a se slovy: „Pokračujte! Za pět minut vás zkontroluji,“ vyrazil za mnou.
„ Tak co na to říkáš?“ zeptal se.
„ No, co bych na to měl říkat? Koneckonců jsem voják a poslouchám rozkazy, mě by to nemělo nějak zajímat. Ale ty víš, jak to myslim.“
„ Já vim.“ odpověděl Murdok.
„ Hele, uklidni se,“ řekl. Murdok dobře věděl, že si všechny problémy zveličuji. Věděl jsem, jaká to budou jatka. Také jsem věděl, že několika vojákům (nejen z mého oddílu) je jen sedmnáct let. Murdok se otočil a šel, ale ještě se zastavil a zavolal na mě: „Večer jdu brzo spát, takže se asi už dneska neuvidíme. Nashle zítra.“ Šel jsem zkontrolovat svoji setninu. Měl jsem je rád, poslouchali na slovo a se vší skromností si myslím, že by šli se mnou až do pekla.

Druhý den ráno jsem zase vstával brzy. Bylo zataženo a mírně pršelo. Ptáci vůbec nezpívali, jako by dávno věděli, co má přijít a jaké hrůzy budeme muset prožít. Obloha se vůbec nedala popsat jako obloha. Bylo to jedno velké šedé pole, které nevěštilo nic dobrého. Před domem už čekal ten známý elf na koni i se Samuelem. Než jsme dojeli na Sluneční Calistto, potkali jsme spousty lidí, jak se různě připravují na přicházející bitvu. Jedni zavírali okenice a druzí se schovávali ve sklepech. Měli jedno společné. Zírali na nás ve strachu i s úctou. Za hradbami byla mlha, která tlačila na zemi. Skoro nebylo vidět na tři sáhy. Bojovat v mlze je snad to nejhorší, co může bojovníka potkat.
„ Máme to ale špatný den na bitvu, že?“ poznamenal elf.
„ Na velké činy člověk nepotřebuje krásných dní,“ řekl Murdok.
Oproti včerejšku jsem šel do bitvy rozhodně a s ochotou nést všechny následky. Na hrad jsme dojeli včas.
„ Pánové,“ zvolal generál, jakmile jsme vešli do síně, „ je to jasné, že na nás zaútočí. Obrana bude povedena následovně: Na levém křídle budou Modří spolu s Rudými a na pravém křídle jízdní oddíly Kondorů spolu s oddílem Brutů. Tři linie pěchoty Goril, Noční můr a Samurajů. Za nimi budou dvě linie lučištníků, Růže, Vodopády a Stíny. Zbytek bude za hradbami. Doufám, že vše je jasné.“
„ Ano, pane!!!“
Po Velkém shromáždění jsem musel jít ke své setnině.
„ Takže, moji Modří, čeká nás teď tuhá bitva. Je jich moc, ale to snad nebude vadit. Nevíme, jestli se do boje zapojí i Dragonite, říkám to pro shrnutí. Na vaše dotazy se ptát nebudu, protože je mi jasné, že vše chápete. Na koně!“

Nasedli jsme na naše koně a vyrazili. Když jsme projížděli městem, tak na nás lidé zase koukali. Žádná sláva to nebyla. Cítil jsem se zrovna ne moc dobře. V tomto světě se bojuje ne pro peníze, ani pro slávu, ale o přežití a není to snadné. Nad plání se konečně zvedala mlha a byla zima. Blížil se měsíc duben a ten by měl být teplejší.Přes všechna varování a zákazy ze strany Stratéga a starosty se v našich řadách objevil i generál. Bylo to velké povzbuzení a nejen pro ostatní, ale i pro mě. Najednou se zvedl vítr a začalo pršet mnohem více. Byla veliká zima, až šel všem od pusy kouř. V tom se odněkud ozval lesní roh a veliké dunění. Za tím vším se ozval řev. Ten řev byl skoro ohlušující a také děsivý. Z lesa se před námi vyhrnuli skřeti. Zdálo se jako by jich byly stovky, tisíce a přibližovali se neuvěřitelně rychle. V tom kdosi zařval a my se dali do šíleného protiútoku. Řev nabíral na síle až jsem se přistihl, jak řvu ze všech sil. Během několika sekund jsme byli v sobě. Jízda s jízdou. Střetl jsem se s prvním skřetem na hrozivém vlku. Naše meče o sebe narazili, až to zařinčelo. Druhá srážka mu přinesla rozseknutí hlavy Dorlagem. Náš jezdec vedle mě jel už bez hlavy. Moc mi to na sebevědomí nepřidalo.Tato chvilka nepozornosti mě málem stála život. Byl jsem sražen z koně a v tom jsem si uvědomil, že jsme už ve středu skřetí pěchoty. Po zorientování jsem zjistil, že jsme jen dva, nějaký trpaslík a já. Byli jsme daleko od ostatních a od Calistta také. Sekali jsme kolem sebe. Museli jsme jich skolit tak dvacet. Myslel jsem, že je se mnou konec. Začali jsme ustupovat směrem k dalším skupinkám. Trpaslík teď bojoval s jedním skřetem. Skřeta zvládl dobře, ale další mu usekl ruku. Než ho stačil dorazit, usekl jsem mu nohu, a potom dorazil ránou do hrudi. Teď to bylo ještě více beznadějné. Všechny jízdy byli rozprášené a ani lučištníci se neozývali. Zřejmě byli pobyti, nebo dávno za hradbami. Bylo mi hlavně líto Samuela. Morden ví, jak to s ním dopadlo. Bránil jsem toho trpaslíka, jak to jen šlo. V tom se objevil Samuel a přímo jako na zavolanou. Trpaslíka jsem mu hodil na záda a sám jsem nasedl. Na koni jsem měl mnohem větší rozhled. Nikde nikdo nebyl, snad pár skupinek se probojovávalo k městské bráně. Najednou jsem zahlédl jednu skupinku o sedmi lidech, jak se zoufale, ale urputně brání. Okamžitě jsem k nim dorazil a zjistil, že to jsou moji Modří. Zařval jsem: „Modří ke mně!!!!!“ Hned poznali můj hlas. Nejen, že poslechli, ale ještě se pustili do boje s větší vervou. Postupovali jsme k městské bráně. Než jsme k ní došli, ztratili jsme další dva muže. Hradbám dali skřetí katapulty dost zabrat. Nejdříve jsme se šli do ošetřovny. Trpaslíka uložili na postel. Samuela mi taky ošetřili. Když jsem odcházel ze stájí, čekal tam Murdok. Měl obvázanou levou polovinu hlavy.

Cestou do mého domu jsem mu vyprávěl, co se mi stalo. Tvářil se jako vždy. Úplně normálně, jako by se nic nestalo, ale protože jsem ho znal, věděl jsem, že ho to velice zajímá. Šel ke mně domů, já se osprchoval a vyrazili jsme zpět. Konečně ustalo hřmění z katapultů. Byl už večer, mračna se roztáhla a byli vidět hvězdy. Zase jsme doběhli na hrad jen tak tak. Mnoho míst bylo neobsazeno. Například sir Harald chyběl. Generál však nechyběl, i když měl obvázanou ruku.
V tom najednou zvolal: „ Doldrene! Je vám už lépe?“ Než stačil cokoliv říci odpověděl za mě Murdok: „Je mu až moc dobře, pane.“ „ Dobrá, tak si sedněte. Pane Stratégu, můžete začít.“
Chvíli bylo ticho, a potom vstal Stratég a začal:
„ Pánové a dámy. Dlouho se bránit nemůžeme a k jejich katapultům se přes ně nedostaneme. Naši zvědové zaznamenali, že před třemi dny při obléhání Dragu se najednou sebrali a se dvěma třetinami armády se sebrali k nám, a proto na nás neútočí jejich celá armáda. Zřejmě se tak najednou rozhodli kvůli našim zlatým dolům a …“
V tom doposud mlčící Murdok vyskočil a vykřikl: „Doly! Mám to! Už vím, jak se k nim probojovat!“ A tak jak rychle vyskočil, tak rychle zmlknul jen s tichoučkým „promiňte“ a trochu se začervenal.
Stratég chtěl začít znovu přednášet, ale v tom ho přerušil generál se slovy:
„Pane Murdoku, prosím, ukaž nám v klidu, co jsi chtěl říci. Každý dobrý nápad budeme potřebovat“ Murdok okamžitě vstal a svými krátkými a rychlými kroky mašíroval k tabuli a vyškubl stratégovi z ruky kus uhlíku a začal malovat a přednášet dohromady.
„Takže tady jsou doly, a tady jsou jejich katapulty. My se dokážeme bránit asi tak čtyři dny. Do té doby by mohli dělníci prokopat tunel do zad nepřítele, kde jsou mimochodem také jejich katapulty. Pod rouškou noci tajně zničíme katapulty a potom se zbytkem pěchoty jim vpadneme do zad a semkneme v kleštích.“
Na chvíli prolétl sálem šum a hned potom se začali všichni zvedat a tleskat. Murdok to nečekal, ale pohotově se uklonil. Stratég zatím rudl. Nikdy neměl Murdoka rád, ale teď ho nenáviděl ještě více. Murdok se posadil a byl celý nadšený. Generál poté vstal a řekl:
„Dobrá. Vyber si tým o deseti lidech, kteří se s tebou pustí do tak riskantního plánu.“

Od zasedání Rady uplynuly už dva dny a my byli na cestě do dolů. Byl jsem tam já, Murdok a dalších devět bojovníků. Šest z nich byli Murdokovi bojovníci a zbylí tři byli specializovaní pyrofoři. Kopáči nám dali mapu a popřáli hodně štěstí v naší misi. Byla už noc a bylo vidět jen ohně od skřetů. Naštěstí si skřetové musejí taky odpočinout, a tak všichni spali, kromě nějakých hlídek. Dorazili jsme k bráně do dolů. Šli jsme složitou spletí chodeb až jsme dorazili k nově prokopanému vchodu.
„Tak, teď jsme tady,“ řekl Murdok, „ takže Grode zkontroluj jestli je vzduch čistý, a pak se vrať. Potom půjdou pyrofoři a připraví výbušniny. My potom připravíme cestu pro další.“
Za pět minut se průzkumník vrátil a podal zprávu, že jsou katapulty skoro nechráněné, protože nečekají útok ze zadu.
„Takže pyrofoři jdou na věc. My odstraníme přebytečné skřety.“
Vyrazili jsme nahoru. Byli jsme přímo u katapultů. Skřetové je nehlídali tak, jak jsme čekali. Katapulty stály v řadě a u každého stál jeden skřet. Každý jsme se k nim připlazili a vrazili jim kudlu do zad. Během dvou hodin byl ohňostroj připraven a asi tři sta vojáků schováno v lese. Za branami Calistta čekali na signál, kterým měl být výbuch všech katapultů. I když jsem čekal ten výbuch, stejně jsem se lekl. Bitva byla rychlá. Řev z lesa a z města probudil skřety. Nevěděli kam dřív skočit. Řval jsem snad ze všech nejvíce a společně s Murdokem jsme se pustili do skřetů. Lukostřelci vystřelili šípy, které zasáhli snad polovinu z nich. Jezdci vjeli do nich jako obrovský šíp, který projíždí látkou. Museli se obrátit, aby mohli do skřetů vjet znovu. Ten ohlušující řev byl strašný, všichni skřeti byli vystrašení.

Když bitva skončila, začalo s rozednívat. Ptáci začali zpívat a ani jeden skřet neunikl živ. Začala padat mlha a nad bitevním polem vál teplý vítr. Většina bojovníků se radovala. Hodně jich padlo za své město, ale statečně. Úklidové čety měly co dělat, ale měly radost, velikou radost. Já sám jsem se s Murdokem objímal tak nejméně hodinu a děkoval mu, že ho napadl ten spásný nápad. Když jsme procházeli branou a šli skrz město, tak na nás lidé volali, mávali a házeli na nás květiny. Měl jsem radost, že se nám to povedlo, ale zároveň mi bylo líto mých spolubojovníků. Dostali jsme rozkaz, abychom se dostavili dnes večer na další zasedání. Když jsem došel domů, tak jsem si dal horkou koupel a vydrbal si špínu odevšad. Umyl jsem si také Dorlag a oblékl ty nejlepší šaty. Velká síň byla krásně vyzdobená. Všude byly znaky našeho města, po celé síni hořeli louče. Všichni zpívali, radovali se a tančili. Sedl jsem si vedle Murdoka. Zanedlouho přišel generál s celou radou a řekl:
„Vítám vás, váleční hrdinové a hrdinky. Tento den budeme vždy slavit, jako osvobození našeho města od skřetů. Naše ztráty byli veliké, ale přesto se ukázalo, že pokud se spojíme a držíme při sobě, tak dokážeme porazit kohokoliv, dokonce i skřetí armádu s katapulty. Dnes je také významný den, protože někteří vaši druhové budou odměněni za své velké činy. Jako první ať předstoupí pan Murdok!“
Murdok vstal a hrdě kráčel malými krůčky ke generálovi.
„Pane Murdoku, povyšuji vás na zástupce hlavního Stratéga a zároveň do rytířského stavu, za váš výborný strategický plán, díky kterému jsme porazili našeho nepřítele. Vaše další odměny žádejte u pana starosty.“ „Děkuji ti, pane,“ odpověděl Murdok a s hlubokým úklonem odešel ke svému místu. Cestou k němu mu všichni gratulovali a přáli hodně štěstí, atd. Potom vstal zase generál, ale v tom jsem uviděl onoho trpaslíka, jak sedí vedle starosty a klábosí s ním jako se sobě rovným, ale můj tok myšlenek byl přerušen generálovými slovy:
„Teď udělím medaili za statečnost v boji a povýším také do rytířského stavu pana Doldrena!“
Toto jsem vůbec nečekal. Zmateně jsem vstal a šel za generálem. Další, kdo vstal, byl ten trpaslík bez ruky. Jen, co jsem k němu došel, řekl:
„Pane Doldrene, za zachránění krále trpaslíků z Adverbie, aniž byste to věděl, a za zachránění zbytku své jednotky, i když jste mohl ujet, vás povyšuji do již zmíněného rytířského stavu.“
Jediné, na co jsem se zmohl, bylo slabé: „Děkuji.“
Ještě více zmatený jsem se vracel na své místo. Murdok si tam zrovna povídal s Deborou. Moje zmatení rychle ochablo, a tak jsme tančili, zpívali a jedli až do konce, a potom šli klidně spát.