Hop a skok, dva kroky a jsem tu. Stojím před budovou, kde se řeší spory lidí, co přežili První válku…
Hm… Sirky mám, za chvilku dorazí kanystr benzínu.
Najdu příhodné místo, kde moc nefouká vítr.
Kyle dorazil s benzínem, výborně. Teď ty starý zmrdi uviděj, co to zma,emá když jim hoří koudel za zadkem. Trochu ironie, že ještě před pár lety to byla nádherná požární staice.
„Aspoň poznaj, že nemaj týrat naše rodiče.“
„No jo, Kyle a jeho ochranářský kecy“ proběklo mi hlavou, ale moje odpověď zněla jen: „Ty to děláš pro pomstu, já pro zábavu.“

-Rozhovor dvou provinilců-

„Kyle? Přemýšlel jsi někdy o homosexuálním pohlavním styku?“
„Cože? Ty zvrácený prase!“
Klid, to byla jen otázka“ moje odpověď přešla v zlověstný smích.
„Přestaň, to není nijak vtipný“ začal žadonit.
„No jo, no jo, jdu spát Kyle, Stvořitel s tebou“
„I s tebou, dobrou“

-Osamělá noc-

Nemůžu usnout, snad paranoia, no, opatrnost není nikdy na škodu. Půjdu se projít.
Dojdu ke Kylovi a co neslyším:
„Ó svatý Stvořiteli,
dohlížíš na nás z orbity,
děkujeme za pouť,
jíž si nás provedl,
kolem černých děr,
a nechals nás sestoupit níž,
do Kolonie“
Bože, on těm sračkám, co si děda před těma desítkama let vymyslel, věří, hlupáček maličkej.
Jdu si vylézt na strom, hvězdy jsou dnes vidět jen matně.

-Stekání-

Časně ráno Kyle vstal a ulovil pár krys, vůbec si ale nevšiml, že ho sleduji, musím uznat, že na mne jeho tělo dělá dojem, všechny ty svaly… K stromu dorazil později než já.
„Kyle? Vyrazíme po snídani“
A tak to bylo. Vyrazili jsme po snídani. Smutné, že člověka, co nás sledoval, jsme si všimli až po půlhodině. Po té, co jsme ho zpozorovali, se k nám přiblížil a představil se jako Regentův posel.
„No jo, ale tenhle status má dneska kdekdo, co chcete?“ zněla moje otázka.
„Předat vám zprávu“
„Od koho?“
„Od Regenta.“
„Už zase? Co ten zkurvysyn chce?
„Máte s kněmu dostavit… Oba dva.“
-Cesta zpět-

„Kyle musíš mi věřit, sice ví o Stvořiteli nevjvíc, skoro jako Otec zakladatel, ale je to kokot.“
„Ne, to ti nevěřím“
„Achjo… Kyle? Víš, jak jsme si před rokem nevěřili ani za mák? Chci ti říct, že tě už neberu jen jako kamráda, nebo parťáka.“
„Teď ne, blížíme se k Regentovi“

-Promluva do duše-

„Tak, Isabello, útěk z domácího vězení. Výtržnosti, nabádání k zločinecké činosti, podpálení oloviny Svatého Města včetně Úřadu První Války, vycestování bez souhlasu. Moc dobře to pro tebe nevypadá, co mi na to řekneš?“
„Ale já za to nemohla, to bylo omylem!“
„Jak myslíš… Kdyby sis aspoň vymyslela něco uvěřitelného, a co ty, Kyle? Omylem si zabil tři stráže, ukradl auto plné zbraní a munice a udělal pogrom na Čisté?“
„Udělal jsem to z lásky k vlasti a svatému písmu, jež Čistí poskvrňují.“
„Jak příhodné, nechť tedy rozhodne Stvořitel. Dostanete nože“, přinesli nože “A s nimi zabijete toho druhého. Ten kdo přežije bude vyvolen Stvořitelem k přežití”

A tak jsem podřezala krk svému milému, jediné osobě které jsem kdy věřila a kterou jsem milovala.