Momentálně jsme v elfské osadě Tríghil. Nedávno naše hlídka v lese našla člověka, byl celý zjizvený a dehydrovaný. Na první pohled bylo vidět, že si ten chudák prošel peklem, nikdo z něj nikdy nedostal, kdo je či proč ho mučili. Umístili jsme ho tedy do vedlejší osady Endulie, kde byl pečovatelský dům. Tam si jeho bláznivé příběhy zapisoval lidský spisovatel Glorie, který mu věnoval celý svůj život.

Kapitola 1; Setkání se s mužem mého osudu

Měl jsem vcelku dobrý den, místím elfům jsem prodal pár knih a byl jsem na cestě do dalšího města, jak to u mě bývá zvykem. Když jsem se rozloučil s elfy a vyšel z vesnice, potkal jsem eskortu jdoucí z mého cílového města. Jednalo se o kněze a dva elfy, kteří nesli na nosítkách osobu, která mi změnila život. Jak jsem se dozvěděl, původně se jednalo o Orka, jenže to co z něj bylo teď, to nepopíše dokonale ani můj věhlasný um. Jestli na sobě měl kus své původní kůže pak to byl zázrak. Tolik jizev na jednom muži jsem nikdy neviděl. Kdybyste tyhle jizvy začali dělat lidským válečníkům, jsem si jist že s poslední jizvou byste zabili posledního člena královské gardy. Při průchodu hlavní branou se dokonce jeden ze strážných pozvracel, když viděl co nesou na nosítkách. Všichni viděli hnus a škodu při pohledu na toho válečníka, já jsem ovšem viděl mou budoucnost. Ten člověk toho musel zažít tolik, že kdyby se mi to podařilo vše sepsat, do konce života bych nemusel nic dělat. Jak to tak vypadá, v této vesnici se ještě chvíli zdržím.

Kapitola 2; Velká trojce, aneb když jde o tajemství

Trvalo to šest dní než s námi začal ten chudák komunikovat. Mezitím ležel v místním pečovatelském domě, kde se o něj starali kněží a druidi. A pak najednou, zničehonic promluvil. Všem přítomným přeběhl mráz po zádech. Druidi věděli že zanedlouho bude schopen promluvit a tak dali vědět starostovi, který nechal zavolat překladatele pro orkský jazyk. Záhadný muž však nepromluvil orkskou, ba ani obecnou řečí. Promluvil jazykem Äde-Lo-This, prastarým jazykem prvních elfů. Na ruce vám mohou chybět až dva prsty k tomu, abyste dokázali napočítat elfy, kteří pamatují dávné časy. Touto řečí hovoří vzdělaní elfové a pouze blízcí přátelé elfů, jelikož jsou pomocí této řeči zapsána nejmocnější kouzla a historie, která přesahuje rámec lidského chápání. Netrvalo dlouho, snad pět minut a v místnosti byl starosta, dva bardi, historik, jeden z nejmocnějších elfích mágů a dva strážci nějakého tajemství nebo čeho, to mi nebylo nikdy vysvětleno. Každopádně z lidí co se dokázali tak narychlo dostavit vyzařovala taková aura, že i já, prostý člověk bez jakékoliv znalosti magie, jsem z nich cítil moc a magii. Po chvíli mágova nesrozumitelného mumlání a malování jsem i já pochopil, že místnost je nyní chráněna proti veškerým vnějším, vlivům včetně magie. A tak započal výslech onoho muže.

Kapitola 3; Seznámení se s Kros-Thäkem

Nejprve se ho ptali na jeho jméno a původ. Řekl, že se jmenuje Kros-Thäk, což v prastaré řeči znamená něco jako Posel Boží. Říkal že pochází z vyvolené rodiny orků. Prý k nim jednou došly dvě elfky v hábitech vyšívaných na motivy časů, kdy ještě orkové byli necivilizovaní. Promluvili s jeho rodiči řečí orků a pak si ho odvedli na nějaký ostrov. Jako malý tam měl dost kamarádů, staralo se o něj mnoho služebnictva a byl vychováván jako princ. Když dovršil desátého roku, byl odveden do tábora na jednom konci ostrova a spolu s dalšími byl předveden před paní oné části ostrova. Představila se jim jako Claudrien, paní hvězd, jež nad všemi bdí. Ve chvíli kdy toto začal vyprávět, jednomu ze strážců se udělalo nevolno a bylo na něm vidět, že je velice rozrušen. A pak pokračoval…

Kapitola 4; Sudba Kros-Thäka

„Vítejte v táboře hvězd. V srdci každého z vás vidím světlo, až projdete výcvikem, bude z vás elita a budete posláni do světa, abyste ho udělali lepším místem. Výcvik bude trvat ještě dvacet let, potom budete připraveni na boj se zlem a tak bude započata vaše cesta do ráje.“ Tohle jsou prý slova, která jim řekla Claudrien. Po dobu dalších Pěti let se jim dostávalo luxusu hodného králů. Užívali si blahobytu a radostně se nechávali obskakovat služebnictvem. To však mělo brzo skončit…

Kapitola 5; 15ti leté narozeniny

Na patnácté narozeniny byli opět předvoláni před Claudrien. Tehdy to bylo naposled, kdy viděl své kamarády a naposled, kdy miloval Claudrien. Zeptala se jich:

„Tak co, jak se vám to líbilo, žít v ráji?“

Odpověď byla kladná, jak se dalo čekat.

„Jenže si představte, jak se mělo služebnictvo, když plnilo vaše rozkazy, abyste se vy měli krásně. Oni si procházeli peklem. Ve světě kam vás po výcviku pošleme to funguje stejně. Lidé se k sobě neumějí chovat, existuje takzvaná dvorská etiketa kdy je jeden víc než ostatní a lidé trpí. Váš úkol bude se takovýchto lidí zbavit a nastolit pořádek, kde každý bude dělat svojí práci, všichni si budou rovni a každý se bude mít pěkně.“

A děti opět souhlasili.

„A teď se vám ode mě dostane největšímu daru. Naučím vás každého, jak se bránit proti zlu, které můžete potkat, naučím vás, jak vypadá zlo, které lidi využívají k boji a seznámím vás s věcma, které můžete od lidí na onom světě čekat. Budete posly bohů, kteří mají ve světě nastolit mír a řád.“

A tak započalo druhých 15 let.

Kapitola 6; Peklo začíná

Na tuto kapitolu svého života vzpomínal se slzami v očích a s patrným vztekem vůči své pěstounce. To co vyprávěl o dalších dvou letech svého života vám v zájmu všech povím jen velice stručně, jelikož z určitých praktik které Kros-Thäk popisoval se pozvraceli i členové velké Trojce, tedy strážci a mág. Na své patnácté narozeniny se viděli naposled, Ze závěrečné oslavy si je odvedli každého zvlášť a byli umístěny v malých kobkách, beze světla s minimálním příjmem jídla a vody, povětšinou byly donuceni jíst to co zabili. První dva roky svého života byli mučeni běžnými nástroji. O technikách se mi zdají noční můry, takže ty z této knihy záměrně vynechám, snad jen dodat že si myslím, že tento ork je imunní vůči jakémukoliv mučení od obyčejného smrtelníka, naopak by mohl být mučitelem pro krále, jsem si jist že by ze zajatého dokázal vytáhnout vše… Každopádně když si zvykli na mučení od démonů, začala je dalšího půl roku mučit sama Claudriel pomocí magie. Z toho co říkal mohu říct snad jen to že to bylo mučení magické, když bych řekl víc, bylo by to považováno za tu nejčernější magii co kdy byla napsána. Říkal že mučení kleštěmi a ostatními nástroji je lechtání oproti tomu co se dá provést pomocí magie a já mu to věřím. Z ran z mučení se léčil zbylého půl roku. Tomu co říkal pak nikdo z elfů nevěřil, mág povídal že je to nemožné, kdo ví co je na tom pravdy. Za zapsání to ovšem stálo.

Kapitola 7; Neuvěřitelná magie

Po zotavení se z mučení čekal že přijde další ráj, jelikož si byl jistý tím, že poznal peklo. To co zažil byl však teprve začátek. Nyní ho čekala předváděčka démonů. Byl umístěn do sférického průchodu, jenž mu umožnil poznat démonické nestvůry, které se budou běžné v místě jeho působení. Seznámil se tedy jak s běžnými, tak s vzácnými druhy démonů, zjistil co na ně platí, jakým způsobem jsou nebezpeční a jak se projevují. Když prošel jednadvacátým průchodem, střetnul se s Pánem démonů. Inu začal se ptát…

--- Ve svém životě jsem se potkal ještě s jedním orkem jako je Kros-Thäk, ten už se ale s Pánem démonů nesetkal. Těžko říct zda si vymýšlel, nebo magy nechtějí aby se o nich vědělo. ---

Kapitola 8; Příběh o Irwë a Claudrien

„To co ti provádí je strašné i na nás, na démony. Proto ti povím, s kým máš tu čest. Jestliže se z toho dostaneš živej, říkej, že ti tento příběh vyprávěl Yen-lo-Wang.“

Jakmile dořekl tohle, mág zbledl a ti dva se zachvěli. Přestávám věřit tomu, že jsou jen tři z rodu Lo-This. Věřím tomu, že ono tajemství s tím má co dělat, tahle trojce o tom ví daleko víc než přiznává. Ať je to jak chce, příběh pokračoval:

„Víš, zpočátku, když se elfové teprve začali zajímat o magii, byly u toho tyto dvě mimořádně talentované dívky. Samy toho vybádaly mnoho a to co vybádali ostatní se bez problémů naučily během mrknutí oka. Jak čas plynul, obyčejná magie pro ně začala být nudná a ony zjistily, že existuje něco víc než magie. Existují sféry, jsou to něco jako další světy, kde žijeme my, démoni jak nám říkáte. Pronikly tedy i mezi nás a začaly se učit naší magii. Byly tak talentované, že během pár staletí předehnaly i naše nejlepší mágy. Po návratu do vašeho světa byly ale svědky jisté změny. Se smrtí prvního tvora však vznikla víra. Jeho přátelé začali věřit v něco víc, že se jeho duše bude mít dobře jak se u vás říká. Inu vznikla víra, která byla víc než magie. To byla pro tyto děvčata poslední výzva. Když zjistila, že je to opravdu skutečné a pouhá víra může měnit realitu, vyzvaly k boji jednoho slabšího boha. Ten se zjevil a utkal se s nimi v souboji. A tehdy se to stalo, našly něco, co se jim vyrovná a s čím se dobré bojovat. Začaly tedy vymýšlet, jak pomocí magie porazit bohy. Už byly skoro u svého cíle, když najednou začaly přicházet o svou moc. Po několika letech si začaly uvědomovat, že je to díky tělesné schránce, zkrátka je slabá. Našly si tedy dva milence, zplodily děti a své milence ponechali osudu. Když své děti vychovali do nejlepších let, zavraždily je a pomocí rituálů se převtělily do jejich těl. A boj s bohy pokračuje dál. To čím sis prošel a to co z tebe udělaly znamená, že jsi součást jejich dalšího experimentu. Nyní se pokoušejí vyšlechtit takovou rasu, která zničí ve světě víru a spolu s vírou zmizí i jejich jediný nepřítel. Od tebe požadují, abys všem dokázal, že neexistuje věc, se kterou by se nedalo bojovat a všechny věci že jsou racionální."

"A co ostatní, co kamarádi, které jsem měl?"

"Každý kdo přežil má podobný průchod sférami jako ty, přežilo vás však málo, většina se zabila, jelikož nevydrželi mučení nebo tlak sfér."

"A co je s tou… jak se jmenuje? S Irwë?"

"Ta má svůj tábor, stejný jako má Claudrien. Jsou tam však umístěni lidé s temnotou v duši, ti, kteří mají v tom vašem světě zase ukázat, že věřit nemá smysl, že bůh stejně nepomůže. Je to druhá strana mince, druhý extrém ve který doufají, každý tábor je vysazován na jiné kusy světa, aby se vaše efekty nemísily."

"Jak je najdu a jak je můžu zabít?"

* Brutální démonský smích *

"To se ti nikdy nepovede můj malý smrtelníčku. Kolem vašeho světa si vytvořily svou vlastní sféru, ve které jste žili. Sám se tam nedostaneš, a když jo tak tě zabijou pouhým pohledem. Já jsem Pán všech démonů a všech našich démonských světů a ani já nemám odvahu se postavit byť jen jedné z nich."

"Jak…"

"Dost už bylo otázek, teď tě pošlu zpět do vašeho světa a ty mi slib, že vyřídíš vše co jsem ti řekl.“

A tímhle končí vyprávění onoho záhadného orka. Sepsal jsem knihu a víckrát ho již neviděl.