Morter  2. 2. 2013 v 0:23:57

Ahoj,
k poezii se zde obvykle vyjadřuje málokdo, a proto jsem si našel chviličku na komentář k tomuto příspěvku. Předem předestírám, že mám k Vedrově pojetí a poetice příspěvků velké sympatie, avšak nutno od nich na okamžik odhlédnouti, jelikož mám pocit, že je zde na místě trocha kritiky. Vedrovi nelze upřít nadhled, lehkost a vtip při psaní příspěvků, ovšem zde mám pocit - se vše zvrhlo spíše směrem až fádním a přiliš prvoplánovým. K mání jsou hned tři kousky a každý má svá úskalí. První báseň má především velké negativní zatížení omšelým námětem i jeho naplněním. Jistě, je to skřetí "vodrhovačka", o rýmu se zde ani snad nedá nic říci, zvolání hej je zde aplikováno na jakoukoliv zrýmovatelnost nespisovným zakončením sloves, báseň si říká o větší využitelnost citoslovečného skřetštění, agitační charakter je neuvěřitelně unylý a drobnost – "hlavou" – h malým písmenem. K druhé básni – doplním Scciona: Absolutní verš má velkou sílu – dvojsečnou – může básni uškodit a stejně tak přilepšit. Tohoto prvku se užívá pro zklamání čtenářova očekávání a to za účelem umocnění dojmu, zdůraznění právě onoho slova, jde o prvek, kterého se v poetice užívá jako šafránu, protože teprve pak má ten správný účin. Chce-li však na tom někdo vystavit strukturu básně, chce to více důvtipu než této plytkosti. Sklepem a sklepem je totiž částečně homonymní rým, kdežto naproti a naproti je rým identický. Jakákoliv souvztažnost je zde bezúčelná. Pak je zde ještě rytmický kix, který rozboural metrum a to poslední verš, jenž při přednesu zakopne a pěkně si namele, je to slovo hrdinský – daktylská stopa, která se zničehonic vynoří a rozboří pravidelnost prvních dvou trochejských stop, které se předtím opakují v rýmových nápěvech. Ve třetí básni – již jsem to jednou zmínil – je zde nejednotnost začínání sudých veršů – tu velkým písmenem – tu malým, ale čert to vem, při absenci interpunkce, by se v tom ale nevyznal ani on. Úhrnem jde pak u trojky o pokus o vtipnou parafrázi a obměnu původní předlohy, budiž... Chápu a tuším, že Vedro neměl s tímhle žádné velké ambice, ale i tak mi to přijde vážně strašně laciné a především postrádám originalitu a nápaditost. Věřím, že mě autor pochopí a odpustí mi, když si dovolím nízké hodnocení.

Sccion  1. 2. 2013 v 18:30:29

Jsem rád, že i mezi skřety je znám Jára Cimmrman. ;)

Máme tu malý soubor tří "lidových" písní se skřetí tématikou. Je ovšem otázkou, zda v některých případech stačí použít právě ono slovo skřet a už to dostane toho správného ducha. Hej Hejtmane podle mě odpovídá mé představě skřetů nejlépe - umím si představit, že skladba slov vytvoří tu správnou vykřikovanou odrhovačku, kterou každý správný zelenokožec zná. Možná je to částečně způsobeno i tím, že si zrovna nemohu vybavit žádnou předlohu, což u Skřetího náboru neplatí. Coby parodie na slavnou lišku a její běh s pytlem plným zázvoru má sice vlastní slova a dokonce i příběh k pousmání, ovšem ve mě osobně už ten pocit skřetovosti nevzbudilo. Myslím si, že je to ale zkrátka způsobeno předlohou, ze které už toho zas tak moc vymáčknout nešlo. Je to v podstatě jako by se do podobného provedení vložila například píseň "Komáři se ženili" s textem "Skřeťáci se ženili, zum zum, ženili..." - nevím jestli použiji správné slovo, ale prostě to bude příliš měkké.

Absolutní verše jsou pak asi nejvíc na pomezí. Nejde jen o to, že se posluchač takřka právem může cítit dokonalostí veršů ošizen, ale v tomto případě i využití slov je takové, že má několikrát po sobě tentýž význam (nic/nic, naproti/naproti), což se vcelku dobře podařilo obejít hned úvodní sklepem/sklepem, jejichž význam má k sobě hodně daleko, třebaže stejně zní.

Dílko něco do sebe má, místy jsem se dobře pobavil, autorovi tedy ještě přeji spokojené čtenáře a čtenářům příjemný zážitek.