Opuštěný hřbitov
| Autor: | Lyrie |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 12 |
kytice vadnou a hnije starý kříž,
po zbytcích nepůvodních fresek
jen tklivý vítr jde ti cestou vstříc
a ve vijanech bují blín
za naše nikdy nesplněné sliby,
v zádech podzim, smrt a splín
a všechna snad a možná, kdyby.
Déšť brečí tu za prošlý dnešek.
Za malou věrnost slzavě se mstí.
Z ozáblých stromů s obtížemi češe
omšelou vzpomínku, pak bolavě se spí,
když černý flór bledne. Už vítr se stáčí,
z listoví věnec uvije.
Prudce ho zvedne, bez smutku k pláči,
na kříž ho vzpurně přibije
a zvětralí andělé hlavičky zakloní.
Dlaně se vzepnou nebesům vstříc.
Poslední lupínky sražených jabloní,
vlásenky rezavé z orvaných kštic
v dlaních se zachytí.
Déšť vítr tříští.
Před větrem ukrytí
jsme pro dny příští.
Diskuze
Moc hezká, zvukomalebná báseň plná působivých obratů a obrazů. Líbí se mi nepravidelné dělení tohoto sdělení do veršů a slok - chvíli to plyne, tu a tam skok...
Nepatrně rušivě působí čtvrtý verš, kde by se mi víc líbilo jen tklivý vítr jde ti vstříc (ostatně ani kříž a vstříc k sobě moc nejdou - nabízí se tam zakomponovat třeba nějakou mříž, ale to se nejspíš autorce zdálo moc okaté).
Pak si ještě nejsem příliš jist veršem posledním, který z kontextu básně a bázně jaksi čouhá jak budovatelská šmouha - chápu, že to je spíš ironické uchechtnutí dávných hrdinů, nicméně v kontextu takto hravé a ponuré básně se mi tento verš jeví jako poněkud očekávatelný a, řekněme, pokleslý. Na druhou stranu tříští/příští zní moc pěkně.
Dalších dvaadvacet veršů myslím obdobných komentářů není hodno. Dáseň jako taková jeví se bez kazů, ani plomba není potřeba. Je to bomba.
Již předem budu avizovat, že se dle mého jedná o velmi vydařenou tvorbu, abych si tím poněkud ulehčil práci, protože efektivní zvládnutí kritiky vydařené poezie patří zatím mezi mé rezervy. ;)
Delší dobu jsem přemýšlel, co bych tak k dílu samotnému vyjádřil a dnes jsem si uvědomil, že je to chyba. Totiž, jestliže se mi Opuštěný hřbitov líbí a oslovuje mě, což je pravda, pak není nejvhodnějším krokem držet si ho v čekárně. A vlastně přišel ve správný moment, kdy dosavadní texty byly spíše zajímavého informačního rázu, takže věřím, že lehkost této lyriky ocením nejen já. Líbí se mi použité výrazy, žádné zbytečné zdržující předložky a spojky, celý text plyne krásným tempem kupředu s příjemnou gradací v závěru.
Tak nějak jsem si vždy představoval význam dekadence. V každém případě autora může těšit, že onen opuštěný hřbitov jsem v tom skutečně pocítil. Dokonce jsem si díky tomu znovu vybavil kamennou desku slavného Ozymandia. (pro připomenutí, uprostřed fiktivní písečné pouště se nachází kamenná deska u podstavce se zbytky kamenných nohou kdysi mohutné sochy, na níž se píše: "Jsem Ozymandias, král králů: Hleď na mé dílo a třes se!") Úplně si umím představit, jak se tato báseň vyjímá na desce u hřbitovní zdi a s jistou dávkou nadnesenosti hlásá příběh o svých uchovalých svědcích minulosti, aby čtenář prošel branou a na druhé straně zjistil, že nestojí nikde víc než na opuštěném hřbitově.
Za mě rozhodně spokojenost.
Pokud to nebude co k čemu, centrování textu odstraním.