Podzemie draka 1
| Autor: | erik1131 |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 8 |
Starý hostinský stál za svojím pultom a leštil poháre. Miestnosť vyplňovalo šesť dubových stolov – privezených z najbližšieho mesta – a sudy starého oleja. Zo šiestich stolov bol obsadený iba jeden, a sedelo za ním päť farmárov – v starom, bezcennom oblečení. V rohu vedľa schodiska ležalo naskladané drevo a oproti nemu stál krb, osvetľujúci celú miestnosť. Tma padla na osadu pred niekoľkými hodinami a hneď nato sa rozpršalo. Farmári si kúpili pivo a začali si rozprávať príbehy. Začal najstarší z nich, a rozprával o tom, ako bolo založená osada Tolren.
Keď skončil, nastalo dlhé ticho. Pár chvíľ sa ozývalo iba pišťanie myší z kuchyne.
„Ak neprestane pršať, tak budeme mať zajtra, čo robiť,“ prehovoril farmár s dlhým obočím, ktorý sedel, ako keby mal čo chvíľu odpadnúť. „Rieka nie je poriadne ohradená a voda sa dostane do osady-“
„Ale nič sa nikde nedostane, Gledorik to všetko dokončil,“ skočil farmárovi do reči jeho spoločník. „Stále musíš myslieť na to, že sa nedožijeme rána. Mali by sme začať ďalší príbeh!“ Ostatní farmári mu začali prikyvovať.
„Tak dobre, poviem Vám niečo,“ prehovoril farmár s dlhým obočím, a takmer šepkal. „Tá stará jaskyňa odkiaľ sme brali náradie-“
„Čo je s ňou?“
„Včera, keď som dokončoval práce a bol som na ceste domov, tam začali prichádzať nejakí ľudia, ale nevšimli si ma-“
„Netrep, to by si bol už dávno povedal-“
„Ja neklamem!“ bránil sa muž s dlhým obočím. „Spomenul som si na to, až teraz.“
Jeden z mužov sa predklonil a šeptom sa opýtal: „Myslíte, že sú to Nerudovia?“
Farmári mlčali.
„V Kameniciach je vojenský oddiel, a ten sa o nich postará. Koľko si ich tam videl?“
Farmár s dlhým obočím sa na chvíľu zamyslel. „Možno päťdesiat-“ „A ešte nás nenavštívili. Vyzerá to tak, že sa schovávajú. Ale pred kým, pokiaľ viem, tak nikdy neopúšťajú svoj hvozd.“
Najmladší z farmárov, ktorému mohlo byť tak dvadsať, položil svoj pohár na stôl. „Biela légia.“
Všetci, spolu s hostinským, naňho upreli pohľady. Tichým hlasom pokračoval: „Môj brat mi poslal list, v ktorom bolo napísané, že Biela légia napadla Nerudský hvozd. Došlo k hromadnému zabíjaniu a Nerudovia boli rozprášení.“
„To nedáva zmysel, biela légia zatiaľ s nimi len obchodovala, ak by teraz na nich zaútočila, to by znamenalo-“
„Vojnu,“ dokončil hostinský s pohľadom upreným do pohára. „Žoldnierov z bielej légie si očividne niekto objednal. Lenže ak hovorí tvoj brat pravdu, znamená to, že ten „niekto“ musel mať dosť peňazí, a pokiaľ viem jediný v tejto zemi, kto má na to dosť peňazí je Bekolis-“
Všetci naraz zmĺkli, pretože sa začali otvárať dvere. Stáli tam štyri postavy v čiernych plášťoch. Premočené kapucne mali prilepené na hlave, takže im nebolo vidieť do tváre. Prvá nemohla mať viac ako meter, zrejme škriatok, no na chrbte mal runový meč, z ktorého vychádzala zelená žiara. Druhá bola vysoká skoro tri metre. Barbar. V ruke držal kostilam, z ktorého doteraz kvapkala krv. Tretia postava bol zrejme človek. Okolo boku mal opasok a na ňom pripnuté dva meče s tenkou čepeľou. Posledná postava – štvrtá – žiadny plášť nemala a bolo vidieť, že to ju muž. Prekrásne brnenie – zrejme z pavúčieho skla – odrazovalo svetlo z krbu.
Keď si odopli plášte, boli jasne rozoznateľní. Dvaja muži, jeden obrovský barbar, a škriatok. Všetci mali na sebe to isté pavúčie brnenie.
A v strede toho brnenia bola vyobrazená biela ruža. „Biela légia,“ šepol najmladší z farmárov.
Kaylan so svojimi spoločníkmi obsadil stôl najbližšie ku krbu. Päť mužov, sediacich na druhej strane miestnosti, si ich neustále prezeralo. Hostinský odbehol do svojej miestnosti za pultom. Kaylan si skontroloval svoje dva meče pripnuté k opasku. Po jeho pravej ruke sa posadil Grelt – cisársky odpadlík – a bolo jasne počuť jeho protestujúci žalúdok.
Po jeho ľavej ruke sedel Ilidan – obrovský barbar – a utieral plášťom svoj zakrvavený kostilam.
„Musel si ho zabiť?“ položil barbarovi otázku, škriatok.
Ilidan dokončil utieranie a odhodil premočený plášť na zem. „Pýtal sa moc dôležité otázky, Zumbo, určite to bol Nerud.“
Škriatok Zumbo sa zamračil, ale mlčal. Boli na ceste už tri dni. Nerudskí odpadlíci im stále utekali. Ich oddiel tvorilo asi päťdesiat mužov. Zumbov oddiel bol vyslaný, aby ich všetkých zneškodnil, ale Kaylan vedel, že je za tým viac. Veliteľ tých odpadlíkov utiekol s mocným artefaktom. A ten musíme získať!
Boli len štyria, ale proti Nerudským odpadlíkom to stačilo. Zumbo, najlepší mág Bielej ruže, a s ním najlepší bojovníci.
„Mám hlad, mali by sme si niečo objednať,“ ozval sa Grelt.
„Kde do čerta je ten hostinský,“ nadával Ilidan, „ten mŕtvy pes nechutil najlepšie.“
Kaylen sa zadíval na barbara a položil mu otázku: „Ty si zjedol psa? Mŕtveho psa?“
Ilidan mal na hlave zviazaný cop, tvoriaci s jeho úsmevom dosť odpornú kombináciu. „Len toho jedného.“
Barbar!
„Hostinský!“ dožadoval sa Ilidan.
Zavalitý muž sa vynoril z miestnosti a vyrazil k ním so strachom v očiach. „Pane, čo si prajete?“
„Dones tu pre všetkých pivo. Mne môžeš doniesť aj jedlo.“ povedal Ilidan. „Aké jedlo by ste si dal, pane?“
Ilidan sa zamračil. „Mäso. Veľa mäsa.“
„Aj mne doneste jedlo. Môžete polievku a chleba,“ ozval sa Grelt. Hostinský odbehol a stratil sa v kuchyni.
Zumbo si z chrbta zložil svoj runovy meč. Bol jediný škriatok, akého Kaylan videl. Zumbo mal tmavé vlasy farby popola a oči ďaleko od seba. Kaylen nechápal, ako môže taký malý tvor nosiť obrovský runový meč. Posledný jeho spoločník – Grelt – bol cisársky odpadlík, ktorý sa pridal k Bielej légii pred niekoľkými rokmi.
„Mali by sme si doplniť zásoby a okamžite vyraziť do tej jaskyne, kde sa schovali,“ poznamenal Zumbo.
„Čo to vlastne máme získať od ich veliteľa?“ opýtal sa Kaylen.
„Počuli ste tú legendu o Fanshormovi? Nie? Bol to drak, ktorého zabil Andaril. Tesne pred svojou smrťou zaklial časť svojej duše do čelenky. Čelenka sa objavila a zistili sme, že celé roky ju nosievali Nerudskí panovníci.“
„Čo vlastne tá čelenka dokáže?“ chcel vedieť Ilidan.
„Nositeľ získava dračiu silu. Pravdaže nie doslovne. Väčšia obratnosť a sila. To je všetko.“
Z kuchyne vyšiel hostinský a v rukách držal obrovskú tácku. Tácku tvorilo naukladané jelenie a diviačie mäso - krásne voňajúce.
Ilidan tácku prevzal a položil ju na stôl. „Ak mi nebude chutiť, tak to tu celé rozmlátim.“
Hostinský zbledol. Z jeho tváre sa vytratila všetka krv.
Ilidan sa zasmial. „Žartujem,“ povedal a pobúchal hostinského po chrbte. Ten skoro omdlel.
O hodinu neskôr, keď barbar dojedol, skupinka vstala a zamierila ku dverám. Jeden z mužov pristúpil k pultu, a položil naň tri zlatky. Hostinský opäť leštiaci poháre sa usmial. Muž sa otočil a nasledoval svojich spoločníkov. Farmári si začali niečo šepkať, ale hostinský ich nepočúval. Zodvihol tri zlatky a otočil sa. Vošiel do svojej miestnosti, osvetľovanej lampou na stole.
V jednom rohu bola posteľ a vedľa nej truhlica. V strede miestnosti bol stôl.
Pristúpil k posteli a začal ju odsúvať. Keď bola dostatočne vzdialená od rohu, nechal ju tak.
Na mieste, kde stála predtým posteľ bola trocha vypuklá podlaha. Hostinský sa zohol a zatlačil. Podlaha vytvorila kruhový tvar a objavila sa kľučka. Hostinský začal poklop pomaly otvárať. Z poklopy stúpal prach a dostával sa mužovi do očí.
O chvíľu muž z podlahy vyťahoval veci zabalené v hrubej látke.
Päť farmárov, stále sediacich za stolom, sa snažilo šeptať čo najtichšie, aj keď vedeli, že ich nikto nemôže počuť.
„Niekoho po ceste zabili!“ povedal najmladší z farmárov.
„Bol to len Nerud. Určite teraz idú ku tej jaskyni,“ uisťoval muž s dlhým obočím.
„Ale čo potom! Keď ich všetkých zabijú, určite sa budú musieť zbaviť všetkých, ktorý o Nerudoch niečo vedeli!“
„Najlepšie bude, keď pôjdeme domov a budeme sa robiť, že nič nevieme.“
Všetci prikyvovali.
Päť mužov začalo vstávať, keď za s poza pultu vynoril hostinský.
Na chrbte mal pripnutú obrovskú železnú kušu. Jeho zavalitú postavu zahaľovalo čierne brnenie a v rukách držal palici. Kúzelnícku palicu. Jeho tmavé vlasy boli ostrihané nakrátko.
Hostinský sa pozrel ich smerom a potom vyšiel dverami von. Päť farmárov stálo, ako obarených.
„Dnes sme videli už dosť,“ povedal najstarší a pomaly kráčal smerom k dverám.
Hostinský zachytil stopu žoldnierov a pomaly ju sledoval. Kuša na chrbte mu pripadala ťažká, pretože ju celé roky nepoužíval. Kúzelnícka palica mu ale dodávala potrebnú silu, a preto sa pohyboval s ľahkosťou vetra.
Pred sto rokmi zabil draka. Fanshorma. Časť duše, čo sa drakovi nepodarilo schovať, sa dostala do Andarila. Veľmi mu to uľahčilo život. Vôbec netušil, že má len jednu časť Fanshormovej duše. Andaril chcel začať nový život a preto sa stal hostinským.
Keď počul vyprávať o tom, že existuje čelenka, v ktorej sa skrýva druhá časť duše, okamžite začal s prípravami. Ak by sa mu podarilo získať aj druhú časť duše... bol by oveľa silnejší. Hostinec mal už ďaleko sa sebou a začal stúpať do kopca. Skupinka žoldnierov smerovala do jaskyne. Do podzemia draka.
Pred dvoma hodinami prestalo pršať, a prvé svetelné lúče sa predierali cez koruny stromov. Barbar, škriatok a dvaja muži stály päťdesiat krokov od vstupu do jaskyne a pripravovali si zbrane.
Kaylen vytiahol jeden meč z puzdra, a čakal na ostatných. Obrovský barbar Ilidan si sňal z chrbta kostilam. Cisársky odpadlík Grelt si pripravil mierne zahnutú šabľu, ktorú uchopil pravou rukou. V ľavej ruke sa mu objavil krátky meč. Škriatok Zumbo sa nervózne obzeral okolo.
„Čo sa deja?“ opýtal sa Kaylan.
„Niekto nás sleduje. Musí to byť nejaký mág, pretože jeho magická energiu cítim už nejakú dobu.“
Kaylen sa na chvíľu zamyslel. Je možné, že to je Nerudský zaklínač. „Tú energiu cítiš z jaskyne?“
Zumbo zavrtel hlavou. „Ten mág sleduje našu stopu. O pol hodiny ba na nás mohol naraziť.“
„Budeme na neho čakať?“
„Nie. Uvidíme, či za nami pôjde.“
Kaylan prikývol. Všetci už boli pripravený. Vytiahol aj druhý meč a čakal na Zumba.
Škriatok svoj runový meč netasil a iba pokrčil ramenami. So Zumbom na čele vstúpili do jaskyne.
Ilidan kráčal hneď za Zumbom. Keď vstúpil do jaskyne, musel sa zohnúť. Strop bol nízky, a jediný kto sa nemusel prikrčiť, bol škriatok.
Bruchom sa mu mihla bolesť. Do čerta. V hostinci si dal poriadne do nosa. Mäso bolo veľmi tuhe, a on ho jedol veľmi rýchlo.
Cesta začala klesať. Po chvíli ucítil vlhký vzduch a kráčal po dlaždiciach. Strop sa začal zvyšovať, až do výšky štyroch metrov, preto sa Ilidan vystrel. Chodba skončila a pred nimi stály staré drevené dvere. Zumbo pomaly k nim vykročil a Ilidan mu bol v pätách. Ohliadol sa po ostatných. Všetci netrpezlivo čakali, čo sa objaví za dverami.
Škriatok dvere nedokázal otvoriť. Zrejme boli zamknuté. Och! Tá bolesť! Ilidan odsunul škriatka a zodvihol kostilam. Stačil jediný tvrdý úder a dvere sa rozleteli. Ilidan vbehol do miestnosti. Jeho spoločníkov to asi prekvapilo, pretože stáli na mieste.
Miestnosť bola široká päť metrov a dlhá dva. Vstupná hala. Na opačnom konci bola ďalšia chodba. V strede bol prevrhnutý stôl a na ňom ležala mŕtvola. Okolo mŕtvoly stálo päť Nerudksých bojovníkov. Mali oblečené kožušiny a ľahké vesty. Všetci držali v rukách meče. Ilidan neváhal. Skočil cez pol miestnosti a tomu, ktorý bol najbližšie sekol po ruke so zbraňou. Ruka dopadla na zem, a bojovník ju po chvíli nasledoval. Štyria zostávajúci Nerudi začali sekať po barbarovi. Všetky útoky bleskurýchle vykryl.
Do miestnosti vstúpili jeho spoločníci a o chvíľu ležalo na zemi päť Nerudkých tiel.
„Čo ťa to napadlo?!“ zlostil sa Zumbo, utierajúc svoj runový meč plášťom. „Bolesť je preč,“ povedal Ilidan.
„Aká bolesť?“
„To mäso-„
„Dosť.“ zarazil ich hádku Grelt. „Som hladný a vy sa bavíte o mäse.“
Zumbo sa na Grelta zamračil. „Nejedol si náhodou polievku a chleba?“
Grelt sa stratil v myšlienkach a po chvíli prikývol. „To bolo už pred nejakou dobou.“
Škriatok zavrtel hlavou a vyšiel smerom k chodbe, ktorá bola oproti nim. Tentoraz šiel za Zumbom Kaylan.
Ilidan bol už skoro v chodbe, keď za ním prehovoril Grelt: „Ako asi chutí Nerud?“
Barbar urobil grimasu a pokrčil ramenami.
Diskuze
Začátek povídky se mi líbil, líčení hospody, farmářů a jejich historek mi přišlo zdařilé a i docela dobře napsané. S příchodem obávané Bílé legie se to ovšem změnilo, zdařilá hospoda se stala najednou naprosto zbytečnou, bez jakéhokoli účelu vyjma toho, že nově příchozí hrdinové veřejně (a tedy zcela nelogicky) vyžvaní svoje plány. Tok děje dále pokračuje z mého pohledu kostrbatě a bez logiky, hrdinové i protivníci si počínají nesmyslně,osobnost hostinského je sice zajímavá, ale ani jeho motivy moc nechápu. Ne, jako povídka je to slabé, přesto jsem opravdu zvědavá na pokračování ;-)
Sccion má pravdu, že coby popis dobrodružství je to však dobré, že změna pohledu na věc opravdu přidá na síle - hráči se velmi často rozhodují hloupě, dělají chyby, i když jejich postavy jsou na vysokých úrovních a velmi zdatní bojovníci. ano, jako zápletka s vylíčením, jak dobrodružství řešily postavy, pro které bylo vymyšleno, to patří na server a je to žádoucí, abychom tu dobře zpracované tipy na dobrodružství měli. Opravdu bych chtěla povídku vidět ve formě připraveného dobrodružství.
Líbí se mi některá jména (Nerudovci), skřítčí mág je opravdu zajímavá postava.
Pokud budou pokračování v povídkovém duchu, chce si o dát pozor na zbytečnost některých pasáží a dát jim smysl a odůvodnění. Určitě milý Eriku tu poučku dobře koncipovaných prvků v (nejen) literárním útvaru znáš: když je na začátku na stěně puška, do konce musí vystřelit. A stejně tak zpětně - pokud použiju nějaký dějový/předmětový zvrat, musí být zmíněn dříve, nesmíse objevit jen tak z ničeho nic. Tyto rozuteklé prvky jsou především farmáři, řeči o potopě, třeba by bylo fajn zapracovat historii založení té vesnice, jak vyprávěl první z farmářů, určitě využít skřítkův runový meč (toho se nebojím, že by se nestalo, zdá se to jako důležitý předmět v rukou družiny). Takhle mi to přijde, že povídka měla být původně koncipována zcela jinak a vyprávět příběh více obšírně, ale buď došla trpělivost, nebo inspirace a bylo potřeba s dějem pohout násilněji, čímž to sklouzlo k nelogičnostem a zbytečnostem.
Nesedí mi rozhovory, jsou moc ublafané a málo dějové, a naopak některé jen proto, aby vysvětlily situaci. Působí to křečovitě, nepřirozeně.
Jazyk je vcelku slušný (nebo se mi slovenština dobře čte a neznám její gramatiku), mám z povídky dojem, že tvůrce má potenciál slušného autora, jen ho rozvíjet ;-) Takže jen tak dál, určitě dokonči pokračování.
Kdy bude pokračování?
Příběh začíná v klasickém prostředí hospody, kde se za nepříznivého počasí sešla skupinka farmářů. Probírají všechnomožné, zneklidňující události ve světě a možnou válku. Obávaní žoldáci, o nichž byla také řeč, najednou vpadnou do hostince.
Reakce hostů na návštěvu je jaksi nijaká, oni si prostě v klidu přijdou a neřeší nic, naopak nechávají podivným vyprávěčským postupem nahlížet do vlastních plánů, kdy čtenář jako by četl jejich myšlenky. Skupinka žoldáků je velmi různorodá, přesto se podivuji, že by barbar měl skoro 3m na výšku, Také jeho jméno Ilidan (jedna z hlavních postav Warcraftu, ač v originálu se dvěma l) působí rušivě.
Barbar je vůbec tak trochu parodicky podaná postava, naopak skřítek se mi líbí, ti další dva nejsou tolik výrazní.
V příběhu se brzy odehraje zásadní zvrat, kdy se ukáže, kým hostinský je: tedy legendárním drakobijcem, toužícím po tom samém, co hledá i skupinka žoldáků.
Přesouváme se do jeskyně, kde se artefakt má nacházet. Autor pracuje s napětím, ale přestože se drží většiny žánrových prvků (cítění magie, prohledávání podzemí, hrdina, toužící žít nový život...), nevyhne se nelogičnostem v motivaci postav i dalších momentech. Hostinský pověsil kariéru hrdiny na hřebík, přesto okamžitě vyráží riskovat při hledání něčeho, co v současném novém životě vlastně ani nepotřebuje.
Skupinka při průzkumu neznámého terénu nechá jít prvního kouzelníka, vystaveného nebezpečí.
Krátce po vstupu překapí žoldáci nepřátelské bojovníky, kteří i přes hovor a hlučné vyrážení dveří jsou evidentně zaskočeni. Další nepříliš logický moment.
Příběh, tedy I. díl, končí na nevhodném místě, vprostřed dialogu (zbytečného). Navíc po naprosto nenapínavě popsaném souboji.
Ani chvíli čtenář nemá o postavy starost nebo snad zájem, není ničím zpochybněna jejich úspěšnost, nečelí nebezpečí.
Zápletka celkově nic moc, spíše takový gamebookový styl. Uvidíme, jak s dějem zamíchá postava hostinského.
Doporučil bych autorovi určitě ukončit první díl na vhodnějším místě, ideálně něčím napínavým nebo určitým dovysvětlenm okolností a navnazením čtenáře k dalšímu čtení. Epický příběh o střetu hrdinů s protichůdnými zájmy nemůže být přerušen barbarským pokusem o vtip.
Autor se pevně drží vážného dobrodružného stylu, odlehčit takový žánr humorem a vyhnout se parodii je velké umění a zvládá je nemnoho tvůrců.
Proto bych spíš sázel na napínavost, případně strhující bojové scény a snahu dozvědět se co nejvíc, která čtenáře požene dějem spolu s postavami.
Autor by také měl zvážit, co je podstatné a co ne. Kdy prvek zabírá místo a kdy buduje atmosféru. Farmáři jsou v příběhu skoro zbyteční, stačilo by vše uvést jinak, stručněji. Přijde mi, že povídací části jsou příliš rozvleklé na úkor dějovosti.
Pokud je autorovým cílem nenáročné dobrodružné vyprávění, budiž. Měl by ale lépe dávkovat akci a povídání, budovat atmosféru a lépe vést postavy.
Tak tedy nepříliš právem zdržené vyprávění se konečně dostává do světla serveru. Autorovi se velice omlouvám za dlouhou dobu čekání a za to, že byl svědkem, jak jeho tvorbu předběhla jiná díla. Měl jsem za to, že se o příběh postará jeden z dalších redaktorů, tak jsem se věnoval dílům mně jazykově bližším.
Nutno říct na rovinu, že Podzemie se nejspíš nezařadí mezi literární klenoty serveru. Jak jsem tak o tom začal přemýšlet, nakonec bych dokonce zaváhal i v jeho zařazení mezi rámec povídek. A výsledkem mých úvah bylo, že Podzemie draka je ve skutečnosti popis univerzální zápletky.
Zde se v mém případě opět ukazuje, jak mnohdy stačí jen změnit úhel pohledu a rázem dojde k radikálnímu přezkoumání díla. Totiž coby povídce mi toho v příběhu scházelo poměrně hodně, ale zápletka umí ve skutečnosti ze všeho nedostatku silně těžit.
Závěr dílka je plně otevřený čtenářově fantazii. Je v něm skupina dobrodruhů, kteří byli otráveni místním mocným mágem převlečeným za prostého vystrašeného hostinského a vrhají do jeskyně plné nebezpečí s vědomím (i když zde je o tom možné polemizovat), že jim cesta zpět bude odříznuta. Čas pracuje tedy pomalu proti nim a nám se tak otevírá škála možností, jak by jejich pouť do hlubin drakova chřtánu mohla pokračovat. Jejich cílem je získat mocný artefakt, který zvýší nositelovy statistiky. (nemohl jsem se než pousmát, když se dobrodruzi bavili v hospodě o tom, že slavná čelenka zvýší sílu a obratnost) ;)
Ano, i mě samotného napadlo slovo klišé. :)
Ale ať tak či tak, vzpomněl jsem si na chvíli, kdy jsem poprvé do ruky dostal slavné Norikovo dobrodružství a přišlo mi to tehdy jako výborně zpracovaný příběh. Nehledě na příběhové zvraty, kdy se hrdinové ocitli v pasti hyperprostorové brány a posléze byli oba silní a stateční společníci hrdiny krutě zavražděni temným čarodějem. A přiznám se, že mi skoro přijde škoda, že když dnes vytvářím zápletku příběhu, tak neumím tuto jednoduchost řádně zužitkovat.
Z tohoto hlediska proto například vnímám jako klad, že oni Nerudovci nejsou ani trochu popsáni (dle daných informací by to zcela bezpečně mohli být jak skřeti, tak elfové).
Co už si nejsem tak jistý je motivace Andarila. Jestliže toužil mít víc moci, proč skončil jako hostinský poblíž místa, kde skolil mocného draka? Svou moc sice nijak nevyužíval, ale přesto zanechal svého poctivého řemesla v momentě, kdy zjistil, že by právě této nevyužité moci mohl mít daleko víc.
Ačkoliv tedy dílko nijak neohromí dějem a vytříbeností literárních výrazů, přesto jsem názoru, že do rubriky patří. Ostatně, vzhledem k tomu, co nabízí, kam jinam by patřilo, pokud ne právě na tento server? :)
Snad jen si troufnu říct, že pokud by dílo mělo být rozvinuto, bylo velmi zajímavé vytvořit ho jako kompletní dobrodružství a odeslat do příšlušné rubriky.
Myslel jsem, že se v úvodním textu příliš nerozepíšu a proto jsem požádal Shadowmage taktéž o úvodní kritiku. Rád bych mu ještě touto cestou vyjádřil dík za ochotu a nasazení, s jakou se do toho pustil.