Příběh o Túrinovi, o jeho cestách a o velké sudbě, tvoří jednu z nejslavnějších silmarillionských bájí, které se dotýkají temného období, kdy se temný pán Melkor, řečený Morgoth (Nepřítel), pokoušel mnohokrát dobýt země Beleriandu. Vyprávějí o velkých hrdinech a událostech, jež postihly Středozem dávno před válkami o Prsten, a líčí legendární činy, které i přes mnohé hořké epilogy významně pomohly v boji se zákeřnými kouzly, jež spřádal nenáviděný Morgoth, tyran, jenž kdysi opustil božské Valar, aby se na Středozemi dopustil nesčetných ohavností. Až bude jednou Elrond před Frodem mluvit o jednom mocném příteli elfů z dávných dob, vyvstane mu na mysli právě onen Túrin - rek a pokořitel bájného draka Glaurunga.

Jak již tedy bylo zmíněno, tři příběhy nejvýrazněji ovlivnily kroniky Středozemě, a spadají do nich dobrodružství Berena a Luthien, začarované životy Túrina a jeho sestry Nienor a vyprávění o pádu skrytého elfského města Gondolinu. Sám autor, J. R. R. Tolkien, se domníval, že tyto legendy lze považovat za samostatné příběhy, jež je možno do určité míry vytrhnout z kontextu Silmarillionu, ačkoli některé důležité souvislosti musel při jejich sepisování zmínit, neboť jejich vynechání by zapříčinilo řadu nejasností (a to zvlášť kvůli neuvěřitelnému množství jmen a rodů, jimiž je historie Středozemě poseta). Kupříkladu událost, jakou je Bitva nespočetných slz, zasáhla do vývoje beleriandských říší natolik citelně a tvrdě, že ji lze srovnat s budoucími střety spojenců se Sauronem. Tolkien nám zkrátka podává výklad z nepřeberného množství hrdinských zásahů, jež ucelí, aby mohl ukázat ty nejslavnější, na něž nezapomenou ani po tisících letech, kdy svět patří především lidem a kdy elfové odplouvají do Země neumírajících a trpaslíci zůstávají v hloubi svých hor; znatelně tedy doléhají až do dění Pána Prstenů.

Húrin, panovník z Hadorova lidu – miláčků elfů – syn Galdora, měl s manželkou Morwen nejdříve dvě děti: dceru Urwen a syna Túrina. Urwen všichni z Húrinova lidu přezdívali Lalaith, což znamená Smích, neboť milovala zpěv a stala se velmi oblíbenou; Túrin však po otci zdědil temperamentní povahu a po matce zádumčivost a určitou nevyzpytatelnost, proto si nezískal takovou přízeň. Jakmile jeho sestra v raném mládí zemře, velice truchlí a plně dává najevo své city, čímž se projeví i jeho silné emocionální vjemy a postupně i soucit s jinými. Najde si tedy přítele ve zmrzačeném Sadorovi, který pracuje se dřevem, a vede s ním četné rozpravy, zejména ale naslouchá jeho radám. Zdá se, že vše se snad ustálí a Túrin bude šťastně vyrůstat na dvoře v Dor-Lóminu, Húrinově říši.

V Beleriandu se však sbírají vojska na vpád do Melkorova království. Shromažďují se houfy Feanorových synů, vojska noldorského velekrále Fingona a chybět nesmí ani prapory Húrinových mužů, a s touto armádou vyrazí spojenci vstříc Angbandu, hrůzostrašné baště Nepřítele. Jakmile se elfové i lidé rozprostřou před branami nestvůrné pevnosti, k údivu všech dorazí rovněž Turgon, elfský král z Gondolinu, města skrytého kdesi v horách. Váhy se alespoň dle očekávání naklánějí v prospěch spojeneckých vojů. Přesto veškeré strategické plány naruší skřetí velitel tím, že před zraky elfů smrtelně zraní a zesměšní zajatého Gelmira, což spatří jeho bratr Gwindor a ihned zavelí svým jednotkám k útoku. Když je jeho voj později odříznut, jeho vojáci padnout, on sám je zajat a Melkor zapříčiní rozkol mezi elfskými vojsky. Později je i mocný Fingon obklíčen a jeho garda pobita, a tak svede urputný boj s Melkorovým balrogem Gothmogem; zrádný Melkorův velitel ale neválčí spravedlivě. Fingon je napaden dalšími démony, čehož Gothmog využije a velekrále zabije.

Armáda je roztříštěna, unikne jen Turgon se svými muži a Húrina Melkor zajme živého. A lze říci, že zde začíná příběh Túrinův: Húrin je totiž čarovně spoután k trůnu a je mu propůjčen Melkorův zrak – pokřivený a zlý obraz Středozemě. Navíc je však donucen bez ustání pozorovat osudy svých dětí, Túrina a právě narozené Nienor (což znamená Truchlení), na něž Melkor uvalí kletbu – sudbu, jež je má doprovázet po celý jejich život…

Rázem nastanou zlé časy. Skřeti začnou drancovat a do Dor-Lóminu vtrhnou krutí lidé zvaní Východňané, žoldnéři ve službách Melkora. Morwen se tedy rozhodne, že pošle svého jediného syna na dvůr Thingola, váženého elfského krále lesní říše Doriathu, a také tak učiní; Nienor zůstane v jejím domě, přestože malý Túrin naléhá, ať vyrazí matka se sestrou s ním. A tak se Húrinův syn v doprovodu královniných věrných vypraví do království Thingola a jeho chotě Melian.

Na dvoře elfů Túrin vyrůstá ve statného mladíka, jemuž se v síle paže nevyrovná žádný elf vyjma skvělého válečníka Belega, zvaného Lučištník, jenž se stane mladíkovým mistrem. S Belegem tráví spoustu času, díky čemuž se bravurně naučí umění šermu i lesní moudrosti, a brzy se proto cítí být připraven vyrazit do první bitvy. A tak se Túrin poprvé proslaví svou hbitostí a umem a skřety popadne strach pokaždé, spatří-li jeho pověstnou Dračí přilbu. A přece nic není dokonalé a brzy nato proti němu začne pletichařit mocný elfský šlechtic Saeros, který jej uráží a před radou ostatních elfů zesměšňuje. Stane se tedy, že mezi nimi vzklíčí konflikt, který vyústí v přepadení ze strany zrádného elfa – Túrin je však odrazí, protivníka pronásleduje, dokud se Saeros v panice nedostane až na okraj srázu, z nějž skočí a zabije se. Přestože se může před králem ospravedlnit a uvést věci na pravou míru, raději přijme vyhnanství a odejde z Doriathu. Beleg se jej však vydá hledat, jelikož se ukáže, že prvním, kdo zaútočil, byl Saeros.

Tím pokračují Túrinova dobrodružství, jež doprovázejí spletité cesty Beleriandem. Mezitím Morwen se svou dcerou usoudí, že je načase po Túrinovi pátrat, a tudíž se nejprve vydají do Doriathu. Tou dobou válečník žije mezi psanci, kterým dokonce velí (zde kupříkladu vzniká zápletka se známým Mimem, tvorem z takřka vymřelého druhu Drobných trpaslíků), ale i je po čase opustí a vypraví se do Norgothrondu, země elfského krále Orodretha. Tehdy znovu zazáří jeho přilba i černý meč zvaný Gurthang (Železo smrti), avšak nedlouho poté se objeví nové zlo v podobě temného draka Glaurunga, jenž všude rozsévá jen zkázu a své plameny. Schyluje se k velkým střetům a okolnosti spějí k nevyhnutelným následkům dramatické sudby…

Jednoduše řečeno: podat dostatečný výklad v celé své kráse není v rámci jedné recenze možné. Ovšem tak je to správné, má-li být čtenář navnaděn. Snažil jsem se o pouhý nástin, především jsem ukázal na velké poutě bájného Túrina, který sice přinášel zkázu a zhoubu nepřátelům, kam jen vkročil, leč stejnou měrou přispíval k nešťastným okolnostem, za čímž má prsty temná Melkorova sudba, jíž nelze zvrátit. V Húrinových dětech je dokonale vystihnuta hrůza takového prokletí, které však postihne i nešťastnou Nienor, jež vlastně celou dobu touží po svém bratrovi… a spatří ho? Tuto otázku jsem si kladl po celou dobu četby, stejně jako jsem již předem přemítal o zapeklitém osudu Túrina a těch, kteří mu byli nejbližší. V jádru žádná jeho setkání nepřivodila štěstí a blaho, leda neštěstí a smutek. A proto přikládám ohromný význam i konci a rovněž epilogu, který se týká samotného Húrina, jenž celičké dění sledoval očima zrůdného Melkora. Takové utrpení je nepředstavitelné.

Jak píše Tolkien, asi mnozí ví. Četli trilogii Pán Prstenů, nejspíš se k nim dostal i Hobit a Silmarillion – kniha rozebírající zrod a mytologii Středozemě. Ať už ale okusili jakoukoli ze zmíněných beletrií, žádná žánrově nespadala do týž kategorie, jako Húrinovy děti. Trilogie vypovídá o epické výpravě hobitů a o světě, jejž přes všechnu minulost formují hlavně lidé, Hobit se navrací i k pohádkovějším příběhům, mezi něž se bezesporu řadí pouť Bilba, Gandalfa a skupiny trpaslíků, a Silmarillion náročně a precizně vyobrazuje postupný vývoj Středozemě, na jejímž počátku stojí nadpozemští Valar a především Stvořitel – Ilúvatar. Húrinovy děti, však přenesly význam do přímé řeči a složitých charakterů, obdobně jako u trilogie, přičemž si zachovaly posvátné stáří beleriandských pověstí a místy až lyrickoepickou formu (vždyť původní text byl psán pouze ve verších). V knize se prolínají dva odlišné a nepostradatelné prvky: jedinečné a specifické postavy, totiž protagonisté, na jejichž city a smýšlení je kladen velký zřetel, které báječně dokresluje hojná přímá řeč, a archaičnost silmarillionských bájí. Autor vsadil do mytického příběhu modernější (rozuměje tím srozumitelnější) prostředky, a to je senzační kombinace, jíž se Húrinovy děti mohou pyšnit.

Zbývá ještě dodat, že původní, tj. J. R. R. Tolkienova verze nebyla zcela kompletní a svou formou celistvá, a tak se jí chopil jeho syn Christopher Tolkien, který ji s minimálními zásahy (kvůli autentičnosti textu, jak sám říká) ucelil a připravil k vydání. Knihu zdobí svými nádhernými ilustracemi malíř Alan Lee.

Autor: John Ronald Reuel Tolkien

Anglický originál: The Children of Húrin

Vydalo nakladatelství Argo

Počet stran: 205