Darian  23. 7. 2008 v 19:26:59

Aramir, dovoľ, aby som v prirovnaní s Tebou nesúhlasil. Krteckov Nápoj lásky je niekde inde. Nie je to a priori herná poézia, ale variácia na večnú tému, aktualizovaná v kabáte fantasy a v móde zariekadla.

Veľmi sa obávam, že som ju sám vtedy pri hodnotení naplno nedocenil.

anarion  23. 7. 2008 v 19:05:25

Já souhlasím s Aramirem... přečíst si to večer v přírodě, šeptem nebo řevem, má to něco do sebe. Využitelné je to jako málo co tady... já to třeba mohu využít ihned. Myšlenku a ducha to má, mě osobně se to líbí, mě osobně se to do hry hodí, pro mě osobně to má myšlenku a i krátkost díla neunudí moje hráče od hry. Tedy využitelné, pěkné, použitelné. U mě toto splňuje vše, co by mělo, vše, o čem Aramir píše, Tedy nevidím proč neáshnout po nejvyšším hodnocení. Toto si určitě vytisknu :)

Aramir  23. 7. 2008 v 11:19:59

Aramirův komentář:

Jsem si vědom toho, že tohle dílko není vůbec převratné či nějak závratně originální. Hned v úvodu vám musím objasnit jeho účel. Především se mi jednalo o využitelnost ve hře. Chtěl jsem napsat něco, co by mohl Pj použít. Je to jakási reakce na většinu děl v ČaE. V této rubrice se sice objevují nádherné básně, ale já si říkám- vždyť tohle do hry nenacpu ani náhodou. Jak se dá tohle nějak použít? (Čímž nechci říct, že tyhle příspěvky nejsou přínosné)
Jak psal Darian, podobných dílek jako je to moje se tu pár již ojevilo. Já si namátkově vzpomínám na Krteckuv Nápoj lásky. Napsat takovou báseň není pro řadu lidí na tomhle servru problém, není třeba žádného většího básnického umu.
Dovolím si malé srovnání s Nápojem lásky. Moje "kletba, zaklídnadlo" (nazvěmeto jak chceme) je konkrétnější. Jsou použity hmotné ingredience (černá žluč, dračí slina, sopečný popel..) a také konkrétní zaříkávací formule (tučné písmo). Pokud si vzpomínám u Nápoje lásky jsou použity abstraktní pojmy (bolest, strach, nevěra, pýcha...). Na první pohled vypadá Krteckova báseň poetičtěji, díky těmto abstraktním pojmům. Ale zase si těžko dokážu představit, jak míchám slzy s iluzí a mocí králů. Jinak řečeno, chtěl jsem dát do ruky Pjům nějakou věc, kterou by mohli použít při hře a s kterou by mohli nějak naložit i hráči. Jen si to představte: Postavy najdou ve starém chrámu tento konkrétní svitek. Shodou okolností jedna z postav je čaroděj koketující s černou magií a tak si řekne proč to nezkusit? A tak začne shánět stříbrný kotel, dračí sliny, obsidiánovou dýku atd. Čímž může být ostatně zaměstnána celá družina- bezesporu zdolat temnou saň a vyrvat její srdce není lehký úkol... A nebo družinka tento svitek prodá nějakému theurgovy. Za nějaký čas se dozvědí, že onen theurg záhadně zmize a ve městě začíná řádit jakýsi podivný stín, co vraždí za hluboké noci nevinné panny...

Snad se mi dostatečně podařilo objasnit účel tohoto díla...

+A-

Textoris  23. 7. 2008 v 9:57:42

Tak po dlouhé době jsem zavítal do rubrik. Sice jsem se překonal k přečtení dílka asi jen kvůli tomu, že je to v mé neoblíbené sekci ČaE a je to vlemi krátké, takže to neubere moc mého drahoceného času. :-)

Nicméně jako báseň - jako literální dílo - to nemá vlanou hodnotu. Je to prostě jen další dílko, tkeré se postaví do řady.

Ale velmi - opravdu velmi - oceňuji takovou malou RP zápletku - tím, že si popsal na čem to je napsané jak to vypadá a trochu si nám tak umožnil si "čuchnout" atmosféry.

Chtěl jsme hdonotit podprůměrně nebo jedna, ale nakonec hodnotím průměrně jen za to RP, to se mi líbilo. Takže ENJOY a jen tak dál ;):-)

Darian  23. 7. 2008 v 0:02:59

Ťažko hodnotiť literárnosť tradície, pokiaľ literárny vývoj chápeme vo formalistickom duchu ako „stanovovanie úzu kvôli jeho prekonávaniu“. Veru nie, táto prísna, progresívne zameraná definícia sa správa macošsky k všetkému osvedčenému, prechovávanému a nadčasovému, aspoň na prvý pohľad. Pravdou ale je, že tradícia má v kultúre svoje dôležité miesto. Ona je prostriedkom „prežitia kultúry“ v čase (nesie a odovzdáva hodnoty) a je aj živnou pôdou ďalšieho kultúrneho vývinu. Spomeňme si len napríklad, akú významnú úlohu zohrala v národnom romantizme; dokonca natoľko významnú, že sa odvtedy takému tradicionalizmu dáva prívlastok romantický.

Táto báseň očarí (tradičným) romantizmom hernej poézie. Ide o ilustračne veľmi dobre zvládnutú kliatbu či zariekanie, veľmi šikovne ťažiacu z úrodného podložia ostatnej podobnej tvorby. Nesmieme pritom zabúdať ani na hernú využiteľnosť dielka, ktorá je absolútna. Je to akoby ideálny prípad: báseň z hry vychádzajúca alebo pre hru plánovane vytvorená.

Nemenej dôležitou zložkou hodnotenia tradície však musí byť aj kritika jej oprávnenosti. Tradícia neexistuje kvôli sebe samej, nebeží na zotrvačník. I ona sama sa musí obhájiť svojou životaschopnosťou. To znamená, že aj napriek svojej tendenčnosti nesmie zamrieť na mŕtvom bode prostého opakovania, kopírovania a topickosti. Vývoj v tradícii predstavuje jej zlepšovanie, vlastne prirodzenú inováciu, teda napríklad (ako si myslím, že je to v tomto prípade) prijímanie vhodných, neprotirečivých/nie veľmi protirečivých prvkov.

V tejto básni je tým, čo ju zachraňuje z pút šedosti, motív hry s tieňmi, proklamovaný už v názve. V úvode – a našťastie ani z anotácie – nie je jasné, či v prípade tohto kúzla ide o kliatbu, alebo o zariekadlo. Objavuje sa napätie, ktoré sa stupňuje až k odhaleniu v závere. A aj toto akoby sa s nami nechcelo prestať hrať – záverečné zvolanie môže evokovať takisto euforický výkrik. No hej, hry s tieňmi musia mať svoje tienisté stránky, to je isté.

V kontexte rubriky ide o nadpriemerné dielko – dostatočne tradičné, aby z toho mohlo ťažiť, no neopomínajúce ani to, že sama tradícia nestačí.