Kibe  11. 5. 2008 v 17:43:39

Ač jak bylo zmíněno, že je tam mnoho slov, která tam být nemusí. Lehce utonuté závěrečné zdělení i celkově přílišná odhalenost myšlenek. Také místy trochu samoúčelnost veršů,...
Tak je to zatím nejlepší poezie, kterou jsem od tebe viděl.

Mordredian  9. 5. 2008 v 22:40:54

Je to pěkné, ale bohužel se mi zdá že tam máš spoustu nejasností, ale podle kritik které vidím pod sebou jsem asi jediný takže své uvážení horlivě neuspěchám.Ale zdá se mi že se ti tam zbytečně opakují slova která být opákována nemusí.

Tinwen  9. 5. 2008 v 17:09:32

Krásné, ale...o čem to je?

Lyrie  7. 5. 2008 v 14:45:59

Děkuji vám za kritiky i hodnocení :-)

anarion: ad snopy. Snop- posečené obilí svázané povříslem. Z jisker snopy: už jsi někdy vhodil do otevřeného ohně poleno? Do tmy pak vylétl roj jisker, žhavých a pomíjivých.

ad symbolika básně: není to těžké, stačí jen hledat ve svém srdci a tam zjistit, co pro mne (vás) vlastně znamená grál. Tam jsou všechny odpovědi.

Lyrie

Nathaka Warrior  6. 5. 2008 v 23:10:12

Dobrý večer u Grálu.

Už dlouho jsem nezavítal do této rubriky, kde jsem dříve s oblibou psával k dílům. Teď jsem opravdu rád, že se sem po dlouhé době vracím zrovna u této básně, protože mi to připomenulo, proč se sem píše tak příjemně.

Jenomže se trochu obávám, že přes všechny klady je báseň pro nenáročného čtenáře naprosto neuchopitelná a dva lidé se ve výkladu jejích slov dostanou dost pravděpodobně do zcela odlišných míst. Řekl bych, že otázky a otevřené konce k zamyšlení Lyrie umí, jenomže je otázka, zda se to taky nedá přepísknout. Je určitě možné, že jen neumím číst mezi řádky, nebo se nedokážu zamyslet pod správným úhlem, ale spíš se mi zdá, že symbolika básně je velice nejasná a tajemná. Laicky řečeno, nedá se říct, že bych její poselství pochopil. Mrzí mě to o to víc, že u tak pěkné básně bych se rád i dobral nějakého závěru. Stejně tak jsem příliš nepobral Holgera, jak přes všechny ty rozbory a rozpory přišel na to, na co přišel. A tak se jen drbu na hlavě a krčím rameny, protože je to na mě příliš složité.

I tak ale o básni mluvím jako o pěkné, krásné a hodnotím ji kladně. To může působit divně, když jsem ji nepochopil, ale já si užil i její čtení. Autorka je mistr slovních hříček, dokonale skládá slova, nad některými obraty člověku až spadne čelist. Neuvěřitelně úderný rytmus, žádné rušivé elementy, je to špica jako vždy.

Abych ale přednesl svůj verdikt: Je to jedna z těch básní, u kterých si říkám, že hledat v poezii ty správně závěry umí jen hrstka talentovaných a pro ostatní zbývají říkanky. Za sebe tedy děkuji za počtení, děkuji za krásná slova, ale nebudu hodnotit.

Shadowmage  6. 5. 2008 v 23:00:46

Snop je balík slámy, zde uvedeno v plurálu.
Báseň je bez interpunkce záměrně, nikde proto žádná čárka nebude.
Jinak, tohle je přesně poezie, které nejspíš nikdy nebudu schopen, proto mi asi bude i déle trvat, než mi to projde hlavou tak, abych k dílu něco napsal a ohodnotil je.

anarion  6. 5. 2008 v 14:26:49

Krása... mám jer pár připomínek:

Jsem z krve jsem tvých žití klas

nemá tam být čárka?

Jsem z krve, jsem tvých žití klas

a ještě:

Z ohňů plamen z jisker snopy

co to je: snopy?

Shelagh  6. 5. 2008 v 12:21:48

Po dlouhé době báseň, ze které mi po zádech běhá mráz. Rozkoší. Z úchvatného ztvárnění myšlenek, které pro mě jsou slovy neuchopitelné a tak krouží mým podvědomím, neanalytickým vnímáním a kdovíčím ještě, co vidím svým vnitřním zrakem a přitom na jazyk nepřijdou, protože pojmenovat je znamená je spoutat.

KrwekrwZlotasson  6. 5. 2008 v 8:12:12

uh....

tak tomuhle říkám BÁSEŇ... Celá tahle báseň je podivným způsobem zneklidňující a zároveň čitelná... v jedné rovině... vynechaná interpunkce a časté opakování slov dodává básni zvláštní náboj, takže mi připadá hutná a sladká, jako med... prostě se jedná o výjmečné dílo jak svou formou, tak i obsahem...

Gratuluji autorce a děkuji za možnost pěkného počtení... 5*

Mgr. Holger  5. 5. 2008 v 20:21:59

Vážená autorko,

Ačkoli se Ti podařilo vytvořit zajímavý obraz, zajímavou slovní (a po/citovou) hříčku, musím říci, že mám s tímto dílkem značné problémy.

Třebaže mohu v dílku hledat alegorii bolestné, všespalující a přitom tak mocně naplňující touhy a třebaže mi je nabízen (děkuji Darianovi za cennou informaci) motiv grálu coby výrazně ženského prvku, nemohu se s tímto vyzněním resp. ani s dílkem bezvýhradně ztotožnit. Za podstatný problém (možná můj osobní problém) považuji složitou/vrstvenou symboliku.

Markantním příkladem zapeklitosti tohoto případu je poslední verš dílka (tedy ten, který by měl přinést Poslání).
„Kříže cest kříž svatý grál“
Odbočím-li od faktu, že jsi (zcela oprávněně) opustila interpunkci a tudíž nemusí být jasné, k čemu přifařit druhý kříž (a lze tedy spekulovat o významu výrazu „kříž svatý grál“ jako o rozšířeném označení, resp. spojení dvou artefaktů-symbolů do proklamované spojitosti, kterou razí středověká verze mýtu), pak mi zbývá symbolicky složitý a tedy i nejednoznačný obrat „kříže cest kříž“. Toto spojení/vrstvení je vskutku šalamounské (nechci použít pejorativní výraz „politické“) završení dílka – dáváš jím velmi obsáhlou odpověď (ve své podstatě rovnající se otázce), jejímž problémem je právě její obsáhlost. De facto podbízíš myšlenku, kterou jsi mi nabídla, když jsme se o tomto dílku spolu bavili – aby si to čtenář zodpověděl sám.

Budu tedy hledat svou alegorii touhy, pro kterou si najdu sdostatek indicií, bohužel tato má touha zůstává se závěrem neukojena. Na druhou stranu je to možná dobře, protože pouze nesaturovaná mysl je puzena k uspokojování potřeb a člověk pak nepitomí.

Osobně vidím nejpoutavější část dílka ve třetí strofě (pominu-li čtvrtý verš, který mi nesedí do celkového vyznění strofy - vymezující nekonečné a lapající zpěv ve vzduchoprázdnu.)

Ano, plně chápu Tvou nabídku, abych si sám zodpověděl/hledal odpověď na otázku, co je to grál (resp. kde ho hledat), ale to mi nestačí. Jako Tvůj čtenář potřebuji ZNÁT/VĚDĚT, jak sis tuto otázku zodpověděla Ty sama.
Krom toho nezapomeň, že má odpověď by nutně byla diametrálně odlišná, protože náležím jinému živočišnému druhu, který se řídí jinými principy existence, strategiemi přežití, a tak spíš než křesťanský symbol (ideál) čistoty (nebo takzvané cti) hledám v tomto artefaktu mnohem primitivnější cestu vzestupu k transcendentnu – na úrovni Dagdova (břicho)kotle, od nějž nikdo neodchází nenasycen (nenaplněn) ve všech ohledech svého bídného bytí.

Celkový verdikt – jakkoli se snažím dílko strhat z ne(u/po)chopitelných důvodů, musím uznat jeho formální dokonalost, obsahovou pestrost a symbolickou čistotu. A tedy bych měl hodnotit plným počtem (navíc v kontextu rubriky je to zřejmé). Osobně však varovně zdvihám prst a volám: „Tytyty, tohle se nedělá.“ Takové závěry nech na věropravcích. Neb minimálně mě zajímá více než srdce lidské to Tvoje.

Hodně špásu

H.