Marsia  28. 1. 2008 v 14:52:00

Tobša: Umělecky laděné příspěvky do Moudré sovy nepatří, za tím si stojím. Moje pocity, se kterými píši, se v MS nezmění, upravování zabíjí ducha a myšlenky. Navíc je to mé dílko, bylo by mé ještě po tom, co bych ho opravila podle něčích cizích pocitů? Ne. Pokud si neumím poradit sama, nemám psát. A názory uslyším tady.


Omlouvám se za ostřejší tón, ale vždycky mě rozčílí, když zde (v Článcích a esejích) někdo odkazuje autory do Moudré sovy, jako by bylo největší dobro nechat si tam ničit dílo.

Marion Laven je fantasie a Divotvorný hrnec jeden z nejslavnějších muzikálů - uvést ho jako "hru" není zas tak špatné a zavádějící, pokud ti nic neřekl v anotaci, asi ti neřekl nic ani dál. Muzikál jsem uvedla pro pořádek. Na začátku by hned ze začátku zboural dovětek atmosféru. V anotaci je uvedení básničky v rámci světa, pod ní komentář (smyšlené) autorky, pod čárou, dle mě, nutné, leč neestetické prohlášení. Komentář i anotace jsou jen hra, poznámka pod čarou není natolik podstatná, aby ji čtenář musel číst před básničkou, a je jen doplněním "hravé" anotace.

Stepanm: Proč slavík a proč ne jiný zpěvný opeřenec (i když v básničkách zpívá kde co, ovšem většinou stejně "proflákle")? Slavík je symbol, každý si pod ním představí libý zpěv, sluníčko, idilku...

Ono, dle mě, mají ty otřelé symboly něco do sebe, hlavně v básničkách či písničkách takových, jaké se snažím psát. A když se nad tím zamyslíte, proč jsou tak otřelé? Protože je "otřeli" básníci minulosti. Pokud se tu (ve Článcích a esejích) snažíme vkládat poezii do úst těm "bardům", nejsou otřelé symboly zas tak od věci, musí je přeci teprve "otřít", nemyslíte? A lidově laděná poezie se o originalitu příliš nestarala, používala převážně známé symboly, pro lepší pochopení, protože byly známé...

Elvisův duch:
...ticha, klidu
............
...strach a bídu.

Na tomto protikladu nic zas tak špatného nevidím. Ono to není písnička z Roklinky. Spíše písnička někoho, kdo by v té "Roklince" žít chtěl, kdo by rád našel "vykoupení z tohoto krutého světa".

stepanm  28. 1. 2008 v 6:47:30

Básnička ve mě z části vyvolala takový pocit ... jak to nazvat. Řekněme, že lítost nad světem. Z části takovou příjemnou cestovatelskou náladu, protože podobný pocit mám na vandrech ... no kdo by nemiloval vítr ve vlasech, když jde s kamarády za sluncem.
Bohužel jsou v básni hrozně "profláklé" motivy (podobně jako námět, to ale kritizovat rozhodně nebudu), které to alespoň pro mě o stupeň srážejí: slavíček zpívá. Proč nikde nezpívá jiný pták .. já na cestách tedy nikdy slavíčky neslyšel.
Na druhou stranu se mi moc líbí: duha Tě vede, láká .. tam je krásná dramatická pauza.

Elvisův_duch  27. 1. 2008 v 21:40:40

Cedric: Nejsem si jist, co přesně myslíš tím rytmickým pokulháváním, můžeš to prosím trochu přiblížit, abychom byli v obraze. Já tam všehovšudy našel jednu rytmickou chybu, možná dvě... Jinak to odpovídá klasické jambické dikci...

Pecka  27. 1. 2008 v 16:52:24

Ja jako poezii nehodnotim, vubec tomu nerozumim ale ctu si to a tohle se mi libilo, tak jsem to chtel napsat aspon sem abych treba neurazil hodnocenim. Ma to dobry namet a dal bych to do ust nejakemu tomu faunovi. Dobry, my totiz hrajeme takove pohadkovo-fantasy hry, takze se mi to fakt zalibilo.

Elvisův_duch  27. 1. 2008 v 11:21:05

Zdravím,

Tento kousek se mi líbí. Je to taková příjemná lidová lyrika. Jak už jsem snad kdysi řekl, tak máš skutečně vytříbený cit pro rytmus a melodiku. Celá (myslím, že to mohu nazvat písní) píseň je velmi melodická a zpěvná.

Co se týče rýmů, tak nemůžu říci, že jsou chudé či okoukané (ač nejsou takové, ze kterých by se člověk posadil), ale jsou spíše prosté - ostatně jako celá píseň - nehýří reprezentativními a honosnými gesty ani složitou metaforikou efektu. Využívá skutečně lidové prvky písně jako opakování slov, refrénu, střídání víceméně šestislabičných a osmislabičných veršů, pracuje s prostými přírodními motivy.

Na druhou stranu celé organické působení písně jako lehkého vánku z Roklinky ruší dvě slova: strach a bída z druhé strofy. Jak už jsem řekl, rýmy jsou prosté a nyní tu máme:

...ticha, klidu
............
...strach a bídu.

Zde je rým komplikovanější. Nejen, že je bohatým (rýmují se 3 slabiky), ale ještě je postaven na hranici slov. Nehledě na souhlásku t, která je ve čtvrté slabice obou slov přítomna, a souhlásku ch, která je dost výrazná. Tento jev je pro celou píseň netypický a dost ruší jakousi organickou harmonickou plynulost písně (bylo to jediné místo, kde jsem se zastavil a četl znovu). Rušivost tohoto místa umocňuje ještě také to, že samotné pojmy jako strach a bída působí v kontextu písně jako rány kladivem, neboť se zdají být naprosto vyprázdněné mající funkci jen jakéhosi protikladu k tichu a klidu a to i rýmově, což budí dojem mechaničnosti a neopravdovosti.

Závěrem chci říci, že píseň je idylou jako řemen. Dost dobře si ji dokáži představit, jak ji zpívají elfové v Roklince. Líbila se mi a hodnotil bych asi 5.

KrwekrwZlotasson  26. 1. 2008 v 23:18:33

No co k tomu říct? že se jedná o kvalitní a pěkné dílko se zamlčet nedá... mě se to líbilo... ale... přijde mi to takové zmatené... první a druhá sloka jsou moc pěkné i když mi to přijde takové lehké skoro až příliš... ale třetí sloka... pokud by se jednalo o villonskou baladu, nevadilo by mi to, ale zde mi to jaksi nesedne... poslední sloka je dle mého názoru jaksi nezapadající do celku díla... je to jen můj pocit, ale podle mě to sráží tu jednu * takže dávám za 5*

Tobša  26. 1. 2008 v 19:01:36

Zdravím autorku,

Tvůj příspěvek ve mně vyvolal rozporuplné pocity. Samotná ústřední báseň se mi líbí. Má svou osobitou jiskru.

Na druhou stranu, Tvé dílo je zmatené, neucelené a působí košatě; tj. má svou vnitřní krásu, ale jenom pokud se dlouze zamyslíš.

Již anotace působí zmatečně:
>>Další básnička ze sbírky Marion Laven "Písně z cest". O Snu. O věčné touze tuláků... Volně inspirovaná hrou Divotvorný hrnec, kterou básnířka na svých cestách shlédla.<<

- probůh, já jsem čtenář a Marion Laven, Píseň z cest nebo Divotvorný hrnec jsou pojmy, které mi nic neřeknou.
- Tvůj dovětek, trochu ujasnil anotaci, ale nechápu proč je nakonci, měl by být na začátku...

Jinak, jak již jsem řekl, myšlenka je hezká. Hodnocení budou 3* nebo 4*. Rozmyslím si to.

Ještě bych podotknul, že MS opravdu není dělaná jen pro některé rubriky...

s úctou,

Tobša

Darian  26. 1. 2008 v 14:29:14

Čítanie tejto básne upomenie na jednu, trúfnem si povedať, podobnú tematickú variáciu – hoci v tmavších odtieňoch, než sú farby dúhy:

Hermann Hesse: V nočnej samote

Bratia mojich potuliek,
či ste zďaleka, či zblízka,
vy, čo v medzihviezdnych výškach
na bôľ túžite nájsť liek,
ktorí mlčky, odovzdane,
s dávnou ranou na srdci
v noci spínate si dlane,
vy spiaci, vy bdejúci,
vy na člnoch láskou hnaní
do neznáma v nočný čas,
cudzí, mne však dobre známi,
všetkých pozdravujem vás.

Nezvyčajne koncepčné dielko, operujúce už s archetypálnymi emblémami fantastiky, no oný metafyzický rámec (nazdávam sa, že je to starý motív írskej mytológie) mu dáva vlastnú hĺbku.

Ako sme už naznačili, báseň má dve roviny. V prvej naozaj ide o relatívne kolokviálnu poetiku a topiku, podobne aj východiská sú až idylicky jednoznačné (opis rajskej blaženosti vo vysnívanej zeme, kraľujúci expozícii – 1. strofa). V druhej a tretej sa už báseň obracia na subjekt, pracuje s väčšou abstrakciou, je výraz je sugestívnejší. Na povrch viac vypláva nadtextová rovina, nadčasový motív túžby, hľadania, cesty za snom do neznáma.

Konfrontácia s Hessem je celkom zaujímavá. Kým Hesseho báseň je najmä spoveďou, výrazom túženia/nedostatku (lyrického) subjektu, je rétoricky patetizovaná, moralizovaná, povýšená nad fenomén každodennosti v mocnom akte ľudského (jednotlivcovho) mierne prezretia, táto báseň je postavená na inom pocite. Malosť človeka k protiklade k večnej túžbe nie je zdôrazňovaná, nie je riešená na osobnej úrovni. Báseň sa nepohybuje v osobných prúdoch, ale skôr v spoločenských, každodenných. Rečový pátos má aj tu svoje miesto, badať ho predovšetkým na refréne, no nie to pátos modlitby, lež možno piesne. Z toho asi pramení aj jej väčšia adresnosť a zdanlivá (!) jednoduchosť až ošúchanosť. Proste poézia bardská (herná), a to výborne zvládnutá.

Ukazuje sa, že v jednoduchosti ešte aj dnes môže byť skrytá veľká krása. Hodnotím plným počtom.