Zlomená víra
| Autor: | Emiel |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 16 |
Mé jméno je Nirdeg, býval jsem paladinem řádu Svaté ruky. Už nejsem.
***
Ráno jsem se probudil celý rozlámaný, není divu, když musím spát na tvrdé a kamenité zemi. Už měsíc cestuji nehostinnou kamenitou pouští, abych se dostal zpět k sídlu těch, jejichž bůh mě zradil. Oblékl jsem si svou kdysi pozlacenou, nyní oprýskanou, a bůhví od čeho zčernalou zbroj. Místo palice, odznaku paladinů, nosím daleko účinnější řemdih. Začouzená kniha visící na skoro zrezlém řetězu se pohupuje v rytmu mého kroku.
Dlouhým a namáhavým cestováním se nezměnil jen vzhled zbroje, ale i můj. Dostal jsem, řekněme, poněkud nový rozměr. Ze zhojených zranění na obličeji mi zbyly ošklivé jizvy. Nemyté, mastnotou slepené, vlasy jsou připláclé k obličeji a můj pohled pozbyl to, čemu se říká lidství.
***
Představený mého řádu, bratr Gernas, ke mně přišel s úkolem, abych jel do zapovězené země vymýtit zlo představované temným mágem, který sídlí ve své baště.
Byl jsem nadšen, i když už tehdy jsem někde v hloubi duše cítil, že ten úkol je nad mé síly.
Jsem paladin, neměl bych takhle myslet, a nejspíše proto jsem tu myšlenku zavrhl, a s požehnáním Gernase, se vydal na cestu.
Jsem rád paladinem, ve jménu božím můžu likvidovat nepřátele Jeho.
„A nepřátelé Jeho zhynou v žáru plamene pekelného. Ve věčných mukách budou zatraceny duše nevěřících, neboť Pán pro ně nemá odpuštění.“ Potichu jsem si recitoval úryvky z mé knihy. Tenhle je můj oblíbený.
Polovina cesty byla rychlá a příjemná – cestoval jsem v zemích, kde náš řád nastolil pořádek už dávno. Na druhou stranu zbytek už za moc nestál.
Obdělávanou půdu vystřídala divočina a tu vyprahlá kamenitá poušť.
„Proč si přisluhovači zla vybírají k pobytu takováhle místa?“ Říkal jsem si, když jsem dával poslední sbohem svému koni. Nejspíše nevydržel mé tempo. Díval jsem se, jak mu z nozder teče stroužka zpěněné krve a kolem tlamy se mu dělá pěna. Ležící zvíře sebou na zemi zmítá.
Už ne. Zemřel.
V duchu jsem se pomodlil za jeho duši a následně ho proklel, za to, že chcípl!
Dál jsem pokračoval sám. Po týdnu plahočení jsem konečně dorazil k mohutné věži, kde by měl žít ten mág.
Poklekl jsem na jedno koleno, pravou rukou se opřel o palici a držíc svou knihu v levé ruce jsem začal číst.
„Pán ochrání své bojovníky, kteří ve jménu Jeho mýtí zlo.“ Zaklapl jsem knihu a palice na chvilku lehce zmodrala.
Vyrazil jsem.
S modlitbou na rtech jsem se vydal vstříc osudu otevřené brány věže.
Hlídal jí jeden muž, než si stačil všimnout, že se něco děje, kousky jeho mozku, krve, vlasů a úlomku kostí mi ozdobily palici. Na druhou stranu bránu ozdobila poměrně novátorská kresba v červené barvě.
Vběhl jsem dovnitř a vydal se rovnou vzhůru. Vzhůru na vrcholek věže.
Kupodivu zde nikdo nebyl, až na pár těch lidí, kteří vypadali jen jako služebníci.
Než jsem došel nahoru, byla má zbroj přebarvená do ruda a palice mazlavá od kousků těch, které jsem potkal cestou.
Nahoře jsem narazil na dubové dveře. Otevřel jsem.
Uvnitř byly celkem tři osoby. Ani ne tak osoby, jako spíš bytosti.
Nalevo stál někdo, kdo nejvíce připomínal ještěra zkříženého s člověkem. V ruce se mu pohupoval řemdih.
Uprostřed stál zdejší pán, vysoký, bledý, holohlavý muž v černém kompletu s mečem, který měl oboustranné ostří.
Napravo byla sukuba. Nahá nádherná žena, které k dokonalosti scházelo jen to, že měla místo nehtů dlouhé ostré drápy, ocas a křídla. V ruce se jí vlnil bič.
Asi jsem je vyrušil, netvářili se zrovna přívětivě.
Sukuba mě švihla bičem do obličeje, strašně to pálí.
Skočil jsem, s mohutným řevem se pustil do křížku s těmihle nečistými tvory. První jsem přiskočil k sukubě, rozmáchl se palicí a udeřil. Rána to byla opravdu silná. Hrudník jsem jí rozdrtil tak, že se jí udělal na zádech hrb. Zachroptěla, vyplivla trochu krve a padla na zem s nepěknou dírou uprostřed hrudi. Než jsem stihl znovu napřáhnout, dostal jsem do plátu na rameni ránu řemdihem. Díky bohu. Kdyby mě byl nepraštil, přišel bych o hlavu, protože zbraň holohlavého by mi jí usekla. Takhle to odnesla jen tvář.
„Plameny boží nechť očistí vaše těla!“ zařval jsem z plných plic, ale očekávaný účinek se nedostavil. Měl je přeci sežehnout plamen boží. Proč se to nestalo?
V té chvíli jsem zjistil, že ani požehnání mé zbraně nepůsobí. Co se stalo? Bůh mě nevyslyšel? Zavrhl mě?
To vše mi projelo hlavou, během té doby, kdy jsem se rozmáchl palicí a udeřil holohlavého do kolena. To se mu s ošklivým zavrzáním prohnulo na druhou stranu a šel k zemi. Ještě než dopadl, vyhnul jsem se ráně ještěra a udeřil toho pána do jeho lebky. Už nebyl tak bledý, krev udělala svoje a rána palicí byla tak silná, že mu z hlavy mnoho nezbylo.
Konečně jsem se mohl věnovat jen ještěrovi.
„Zhyň nečistá stvůra, Pán je se mnou, nemůžeš zvítězit“ s tímhle pokřikem jsem na něj zaútočil. Něco nevyšlo, s těmi slovy jsem se měl na okamžik zrychlit. Nic. Ladně uhnul mé ráně a obtočil mi řemdih kolem palice. Trhl a já přišel o svou zbraň.
„Sss. Pán? Jaký pán?. Dvakrát tě zklamal, myslíš, že nad tebou ssstále bdí?“ Pronesl ještěr syčivým a tichým hlasem.
Na chvilku jsem se zarazil. Nejspíše má pravdu. Pán by mě neměl nechávat takhle trpět, měl by mi pomoci, ne mě zrazovat.
Tohle mi vrtalo hlavou a řemdih mě zasáhl do boku, odletěl jsem až ke zdi a rozplácl se o zem. Klekl jsem si na kolena a vyplil krev. Ještěr ke mně přecházel s úsměvem.
„Kdokoli, kdo je ochoten nade mnou stát pomoz mi a já se stanu tvým služebníkem“ říkal jsem si v duchu a má prosba byla vyslyšena. Nevím kdo, ale někdo mi pomohl. Neviditelná síla odrazila ještěra kus stranou, do ruky mi vlétla moje palice. Černě zářila. Pocítil jsem ohromnou sílu, větší než jsem dostával kdysi. Předloktím jsem odrazil řemdih a jednou rukou odpálil hlavu ještěra, až se rozmázla o zeď. Rychlost úderu byla tak velká, že ještě značnou dobu stál, než padl.
Jisté je, že tuhle moc mi nedal starý Pán. Ten, kdo mě teď zachránil, ke mně sice nepromluvil. Ovšem poznal jsem, že chce, abych se zřekl svého bratrstva, a všeho čemu jsem doteď sloužil.
Udělal jsem to. Stejně mě zradili tím, že mi Pán nepomohl.
Kniha se najednou rozzářila, už nebyla zlatá, ale zčernala. Palici jsem zahodil. Místo ní si vzal ještěrův řemdih. Lépe mi sedí do ruky.
V hlavě se mi hnala jediná myšlenka. Musím je potrestat, za to, že mě zradili.
***
Takhle to začalo a nyní to nejspíše bude končit.
Konečně. Po měsíci plahočení jsem se dostal na okraj civilizace, jak jsem jí znával. Musel jsem vypadat hrozně, když v prvním městě kam jsem dorazil, se děti zděšeně krčily a muži mě obcházeli obloukem. Stráž poznala na mém brnění znak řádu Svaté ruky a snažila se mi pomoci. Odbyl jsem je mávnutím ruky a zbroj nepěkně zaskřípala.
Takhle to pokračovalo, než jsem dorazil do města, kde měl řád sídlo. Vystoupal jsem po schodech chrámu. Udělalo si mi při pohled na něj zle. Šel jsem pomalu a s klidem. Věděl jsem, že mě můj nový pán dá sílu je porazit. Dá mi sílu se pomstít.
„Nirdegu! Nirdegu, ty žiješ? Už jsme tě oplakali, měli jsme tě za mrtvého“ Moje jméno mi z jeho úst znělo odporně. Mělo příchuť žluči. Byl to Gernas, muž, který mě tam poslal, ten kterého jsem za to nenáviděl.
„Aš-Nare můj pane, dej mi sílu prolít krev v tvém jménu. Dej mi moc se mstít.“ Zašeptal jsem a řemdih se černě rozzářil, stejně tak mé oči.
Rozběhlý Gernas zabrzdil. „Ty…Ty jsi zradil svou víru. Tys opustil našeho dobrotivého Pána.“ Při řeči se trochu zakuckával, jak potlačoval brek.
„Tvé srdce propadlo temnotě. Pane dej mi sílu, zbavit služebníka tvého jeho trápení. Ten, jenž Ti sloužil, se tě zřekl. Tvá moc již není jeho mocí. Tvá síla již jím neprochází. Dej, v zájmu dobra, mi sílu na to, abych ho očistil.“ Pronesl slova, která mu měla dodat dost sil na boj s temným rytířem. Alespoň nepadne ihned.
Ušklíbl jsem se a pomalu vykročil. Je divné, že jsme ve vstupní hale sami. Tím lépe, účty mám jen s Gernasem.
Rozběhl se na mě. Protočil palici a udeřil drtivou ranou. Skrčil jsem se ráně, a jak mu setrvačnost nedovolila ihned zareagovat. Pěstí jsem ho udeřil do velice citlivých partií mužova těla. Rána to byla silná. Jeho jediné štěstí je, že je navlečený ve zbroji. Lehce jsem mu promáčkl pancíř, který ho chrání.
Nyní jsem byl na řadě s útokem já. Na očích mu jde vidět, jak je otřesen mým nečestným způsobem boje. Jeho chyba, má tak bojovat také. Znovu se napřahuje na ránu palicí, je s ní až směšně pomalý. Švih řemdihem do hrudi a udělala se příjemná promáčklina v plátu.
Zakuckal se, nejspíš jsem mu vyrazil dech.
Využil jsem jeho pobírání dechu a zaútočil znovu. Trošičku jsem ho oklamal. Čekal, že bojuji jen řemdihem, ale nevšiml si, že už při ráně do hrudi jsem vytahoval dýku. Naznačil jsem ránu řemdihem na hlavu a on se chtěl bránit palicí. Ovšem, když pozvedl palici k obraně, nechal jsem řemdih volně dopadnout, a tudíž ho nezranil. Zároveň s tím, jsem prudce bodl dýku do volného prostoru mezi pláty.
Dýka zajela uspokojivě hluboko. Až na doraz. Tenký hrot mu projel bokem a pocuchal vnitřní orgány. Nejspíše jsem mu pocuchal játra.
Tvář se mu zkřivila bolestivou grimasou. Upustil zbraň. Bláhově si myslel, že neozbrojeného nezabiju. Klekl si a v očích jsem mu viděl prosbu, abych ho nechal žít.
Ten odevzdaně prosebný pohled mi byl více jak příjemný. Byl jsem na něj hodný. Jednou ranou mu prorazil hlavu. Lebka sympaticky zapraskala a mozek se rozprskl do stran.
Nechal jsem jeho mrtvolu ležet u vchodu a po schodech scházel dolů. Bylo mi více než dobře. Pomstil jsem se a zároveň zničil vrchního představitele řádu, který je nepřítelem mým i mého Pána…
Diskuze
Emiel:
Tak to tedy zbraň temného mága je zcela něčím jiným než mečem. A nemáš chybu ve svém popisu v komentáři - 2 cm dlouhá rukojeť? To by se dala držet jen palcem a ukazováčkem.
Co se týče vysvětlení důvodu, proč bůh paladina opustil - v textu dílka to není, což vysvětlením nenahradíš. Příště je lépe bý podrobnější v popisech důvodů (motivací).
Stejně tak je zcela zbytečné v komentáři uvádět dodatečné popisy. A nemysli si, popsat postavu vyprávějící příběh v ich formě jde - nepřímo a pomocí interakcí s ostatními postavami, což je ale pro začátečníky dosti těžké.
Co se týče popisu soubojů, doporučuji používat vlastní mozek a nekopírovat Kulhánka. Pokud se nechat inspirovat, tak doporučuji spíš Žambocha, kteý na rozdíl od Kulhánka ví, o čem píše.
Jinak doufám, že si z uvedených kritik vezmeš ponaučení a své další dílo dáš přečíst zkušeným čtenářům a někomu, kdo umí dobře česky. Pak určitě bude mnohem, mnohem lepší.
Uf.
Konečně jsem se pročetl všemi kritikami a dali jste mi pořádně zabrat..
Tak, abych se taky trochu obhájil, tak trošku objasním, jak ta povídka vznikla.
Bylo nebylo. v jedné dlouhé a táhlé hodině, tuším že matematiky nebo biologie, mě přepadl náhlý záchvat nudy, který mě nutil nějak ho zahnat. A ejhle! Nápad je tu, něco si napíšu, alespoň nějak zaženu nudu....
Tohle byl začátek té povídky. Ve škoel jsem napsal tak polovinu, zbytek dodělal doma a lehce to poupravil, aby to dávalo smysl. Nepovažoval jsem to za nějak extra, ale těm pár lidem, co jsem to poslal, se to líbilo. Provedl jsem tedy ještě závěrečné pročtení a opravu a odeslal to sem ke schválení, abych zjistil, zda to alespoň za něco stojí....
Mno, v MS to vážně nebylo. Z mého pohledu bych ani literární díla, stejně jako díla do galerie do MS neposílal.
Teď k samotné povídce:
Napřed k ještěrovi. Mohl jsem ho pospat lépe. Je to humanoidní postava s rysy ještěra - Lehce protáhlá obličejová část, šupinaté tělo, ocas, kterým lépe udržuje stabilitu atd.. Ovšem postava stále humanoid, proto se mohl ohánět řemdihem..
Dále tu je "oboustraný meč" Temného mága. Nejspíš jsem měl říci spíše toto: Krátká hůl s čepelí na každém konci. číselně to je asi takto - 40cm jedna čepel, 2cm rukojeť, 40 cm další čepel.
Proč ho vůbec ten bůh opustil?
Už z dřívěška bylo trochu vidět, že Nirdeg se nechová zrovna podle konvencí. Jak se říká - Kdo seje vítr, bouři sklízí. Jeho způsob myšlení mu nedovolil využívat veškěrou moc, kteoru mu dává Pán. Tedy, mohl využívat některé slabší zázraky, chte-li kouzla, ale něco tak silného jako je plamen, který by je sežehl ne. P oté co se mu nepovedl, lehce zakolísala jeho víra ap řestalo působit i požehnání zbraně. to je celé vysvětlení...
K brutalitě a cynišnosti popisu zabíjení: Ne vážně nejsem malé dítě, co si myslí, že je to tvrďácké. Prostě se mi klasický popis - Palicí mu urazil halvu, až krev stříkala - nelíbí. Navíc to burtálěnjší se mi zdá realističtější. Lidské tělo ej křehká záležitost a orgány hodně snadno létají. Tedy takovéhle popisy můžete brát jako můj styl, který jaksi nehodlám měnit :P (Naučil jsem se mu z četby Jiřího Kulhánka)
Jak už možná vyplynulo výše, neinspiroval jsem se ničím ,tak sep ředem omlouvám, jestli vám to něco připomíná.
Pipisy postav: Ostatní jsem možná mohl rozepsat, ale Nirdega asi nikoli. Jelikož celé je to Ichformou. (tuší, že ta se používala nejvíce v Romantismu), nemůže se hrdina sám pospat, ale pro ty co by si ho rádi představili, vám dám popis náhodného kolemjdoucího: Zahlédl jsem muže, snad člověka, ale přes nánosy špíny a bahna se to nedá popsat. Z hlavy mu trčí dlouhé, mastnotou a špínou z cest slepené černé vlasy. Přes, kdysi snadi pohledný obličej, se táhnou dvě ošklivé hnisající jizvy. Nejvíc jsou na něm hrozné ty oči. Jeho strašlivé oči. Jsou černé jako nicota, chladné jako nejhlubší dna oceánů a plné zášti a zloby, která kdyby byla hmotná, pohltí snad celý svět. Oblečen je ve zbroji paladinů Stříbrné ruky, ale nemá jí tak nádhernou jako oni. Tahle je snad znesvětsné. Ošlivě oprýskaná, špínou z čest místy začernalá a při každém jeho kroku o sebe drhnou promačkané pláty. Na pohled je to vážně muž, kterého bych nerad potkal znovu.. - tohle je popis ke konci povídky
Dále bych ještě dodal, že je tohle moje první zkompetovaná samostatná povídka. děj nebyl předem připravený. Prostě a jednoduše, jse jel podle své hlavy a nedodržoval žádné předem dané linie.. (Kdyby tohle četla naše češtinářka, asi mi z příští slohové rác (Bude to Fejeton) udělá peklo)
Takže, tuším, že to psal Hamster, jsem si opravdu předem nepromýšlel odstavce a napsal to, tak říkajíc, na koleni..
Tak, snad jsem se částečně obhájil a vysvětlil asi to nejdůležitější, co jste potřebovali vědět.
Duhová víla:
Zdravím,
vskutku neobvyklé hodnocení u takto (alespoň pro mě) zanedbaného díla. Možná by bylo dobré, trochu rozvést, co se ti na tomto díle líbilo, když už ho tedy hodnotíš jako špičkové. Osobně by mě to velice zajímalo.
Např.: propracovanost postav? Motivaci postav? Otázku víry? ...
s úctou
Tobša
Jistě, gramatika, jistě, příliš letmé popisy nepřátel a motivací.
Ale co téhle povídce nejvíc chybí, je naplnění konceptu. Emiel se chtěl evidentně zaměřit na zlom ve vnímání paladina, poté, co mu jeho bůh nepomůže. Z pohledu hlavního hrdiny to je především zrada boha, na kterou on vlastně jen odpovídá po svém vyvržení touhou po bohu novém, který se ho skutečně ujme.
„Sss. Pán? Jaký pán?. Dvakrát tě zklamal, myslíš, že nad tebou ssstále bdí?“ Pronesl ještěr syčivým a tichým hlasem.
Tato myšlenka mohla být použita obzvláště ve finále, které je na to, že je to celé Nirdegova ich-forma, až příliš nezaujaté. Tak moc jsem se těšil na moment, kdy po Gernasově
„Ty…Ty jsi zradil svou víru. Tys opustil našeho dobrotivého Pána.“
přijde triumfální, podpírající odpověď
"To ne já jeho. To on mě."
Škoda.
Kdyby se veškeré líčení odvolávalo na tuto myšlenku a popřípadě ji v závěru ještě morálně zpochybnilo (třeba že to byla jen zkouška dobrého boha, jak moc je paladin ve své víře oddaný), byla by o několik řádů víc.
Do příště bych doporučil konzultovat stylistiku a gramatiku v Dílně, při současné úrovni ČaE a MS mi přijde ostuda mít v povídce třeba i nepořádek v čárkách. Ale hlavně koncepčnost. Mám nesmírnou radost, že tam ta myšlenka je, a že je vidět. Ale kdybys, Emieli, přemýšlel nad funkcí každého odstavce, můžeš to dotáhnout hooodně daleko.
Zdravím autora.
Na začátek bych chtěl pouze podotknout, že jsem nečetl předchozí kritiky ostatních uživatelů, omluvte mě tedy prosím, pokud se budu po vás přiliš opakovat...
Tak nejprve přejdu k té hlavní náplni textu. Tedy originalita, čtivost, nápad.
Dle mého názoru není dílko špatné. Zatím jsem nikdy nečetl podobnou povídku a myslím, že i takováto krvavější díla s bojovným duchem někdy příjemně spestří zdejší "povídkovou komunitu".
To znamená, že nápad je dobrý (to samé originalita) a čtivost je na poměrně slušné úrovni. Jen jde vidět, že jsi v jistém úseku použil v jednom jediném odstatvci jak čas minulý, tak i přítomný.
Nyní jsem byl na řadě s útokem já. Na očích mu jde vidět, jak je otřesen mým nečestným způsobem boje. Jeho chyba, má tak bojovat také. Znovu se napřahuje na ránu palicí, je s ní až směšně pomalý. Švih řemdihem do hrudi a udělala se příjemná promáčklina v plátu
Já osobně to nepokládám za chybu a nijak mi to ve čtení nepřekáželo, ovšem, ne všichni čtenáři jsou na podobný styl psaní zvyklí.
Co se týče samotné logiky textu:
Záčátek se mi moc nezdá. Myslím, že není úplně na místě, abys napsal dva počáteční odstavce o něčem, co se vlastně odehrává až někdy v druhé třetině celého textu.
Jde o to, že bych přeci jen zachoval takový ten klasický začátek. Popřípadě:
Úvod, plynný text, u kterého navazuje každý odstavec na následující a nato teprve napsat, že vyměnil svoji palici za řemnich aj.
Co se týče gramatiky, neshledal jsem žádné závažnější chyby, jež by překáželi ve čtení textu.
A ná závěr se mi jen tak trochu nezdá, jak se stane náhle z paladina takovýhle "super člověk". Nevím, jak to jinak nazvat. Není to chyba, to netvrdím (neboť je jen na autorovi, co chce nebo nechce napsat) , avšak je to malinko přehnané.
Zamysleme se totiž nad tím, že opravdový náboženský fanatik, by se zachoval úplně jinak. Žádná cizí víra by ho neodradila. Bude bojovat, i kdyby měl jen pěstmi, neboť on věří své víře vic než čemukoli jinému. A já si myslím - podle toho, co psal autor -, že hlavní postava byla pořádný fanatik. Ne jen, jak se vyjadřovala slovně, ale též její chování. Každému bezvěrci rozmlátila lebku.
Jinak poměrně dobrý a zajímavý příběh, jak již jsem řekl. Dávám 3* hvězdičky, neboť dílo je dle mého názoru nadprůměrné.
sanife:
"a udeřil toho pána do jeho lebky...
neni jasne koho uderil.."
no to je uplně jasné, toho pána... pokud tam jsou pouze 4 postavy, paladin, sukuba, temný mág (uprostřed stál zdejší pán) a ještěr, tak nechápu, nad čím přemýšlíš : )
Na prolomení kolena imho není potřeba taková síla, stačí mít tolik svalů na unesení desetikilové palice a o zbytek se postará gravitace nebo kinetická síla... navíc temný mág nebude obalený svaly, bude spíš jako hadrovej panáček : )
chování paladina je plně adekvátní. Kdyby mu nevyšlo "kouzlo" a hned by si řekl "aha, tak to je asi silnější jeho bůh, co nadělám" ...??? Pro fanaticky vychovaného paladina je logicky první myšlenkou "Bůh mne opustil" než "Bůh byl poražen"
Z povídky nevyplynulo, proč ho Bůh opustil nebo neopustil. Jisté je, že temný bůh využil situace a demonstrací svých sil zlákal paladina na svojí stranu : ) (tohle už není výtka kritiky : )
omlouvám se, ale po přečtení tvé kritiky mi některé věci přišly trochu absurdní : )))
smycma:
podobne dilo bylo myslim uverejneno v pevnosti nebo jine pro ctenare dostupne forme...
hlavni hrdinkou byla zena s kocicim ocasem a nejaky extra drsnak.oba se vydali do ciziho sveta,nebo dokonce podsveti protoze nekoho pronasledovali. tam take vystupoval jesteri muz a temny pan...
napadl mne dodatek ke kritice o slabe propracovanosti postav...
Nekdy autor primo zacina psat s umyslem napsat dilo na jednu ci dve strany a proto postavam nevenuje tolik prostoru jako v romanu na nekolika sto stranach. Kdyby mel venovat pozornost postave, zapletku a dej mu zbude minimum mista. Nekdy jednoduse neni dulezitejsi co si postava mysli, jestli ma pihu na prave nebo leve tvari, nebo jestli se obleka tak nebo onak. V dile ktere se soustreduje na chovani, vnitrni rozpolozeni postavy a podobne, neni podle mne venovan takovy prostor vnejsim znakum. Zduraznuji ze "aspon podle mne". Samozrejme ze se to da skombinovat. Ale Emiel je podle mne autor zacinajici a tak budme radi ze jsme radi a ze mame zase jednou co hodnotit, ze to neni az tak spatne a ze se z toho mozna i nekdo pouci.
Tak..prave premyslim nad tim ze hodnoteni ke trem hvezdickam neni vystizne. Podle mne 3 hvezdicky by mely mit slovni doplneni jako prumerne, ne jako nadprumerne. Ale to je debata do jine mistnosti. Ja davam tri slabe nadprumerne hvezdy.
Na uvod si take jako ostatni neodpustim srovnavani s Kyrie eleison. Obe dila jsou postavena na temer shodnem zakladu a to na vyprave paladina a jeho navrate. Lisi se ovsem ve dvou vecech. Ve vyzneni zaveru a v kvalite. Oba autori jsou mi pratele ale doufam ze to nevezmou moc osobne. Obe dila jsem hodnotila tremi hvezdami, protoze dve se mi zdaly malo a ctyri prehnane moc. Ale abych to shrnula. Toto dilko je co do kvality lepsi. Neni tu tolik zmatenych a slozitych souveti. Dilo je ctivejsi a "stavnatejsi". Presto je tu mnoho "ale"...
Vsechno podstatne uz bylo napsano ostatnimi a ve vetsine s nimi souhlasim. Tecky a carky v souvetich jsou asi problemem prevazne vetsiny autoru. Nebudu uvadet konkretni priklady, protoze by se to nikomu nechtelo cist. Pokud ma nekdo prece zajem (treba autor) , blize napisu do posty.
Ted klady: libila se mi ta cast o skonu kone. Cerny humor je dobrym prvkem a toto byl dobry kontrast. Az necekany na paladina. Ale uz tu mame naznaky jeho podivne povahy.
Dale byl dobry opis probojovavani se paladina do veze nepritele. Drsny ale zajimavy.
Jen mi vadila veta
"S modlitbou na rtech jsem se vydal vstříc osudu otevřené brány věže. "
Vyzni mi divne. Jako kdyby ta brana "mela" nejaky osud. Dala bych spise "vstric osudu a otevrene brane".
Pribeh ma spoustu silnych i slabych pasazi.
Dost zmatene pusobi pasaz: To vše mi projelo hlavou, během té doby, kdy jsem se rozmáchl palicí a udeřil holohlavého do kolena. To se mu s ošklivým zavrzáním prohnulo na druhou stranu a šel k zemi. Ještě než dopadl, vyhnul jsem se ráně ještěra a udeřil toho pána do jeho lebky...
neni jasne koho uderil..
Nejvice mne asi zarazilo chovani samotneho paladina. Kdyz se neco zvrtne, hned mysli na zradu a ani ho nenapadlo ze treba jeho protivnik muze byt silnejsi nez on... a tim i jeho Buh. Coz je dosti rozpor. Protoze nepochybuje o sile sveho Boha a jeho neporazitelnosti ale pochybuje o jeho pomoci a ochrane. Vzdyt pred vstupem do veze se mu prece palice modre rozzarila. Navic podle toho jake rany zasazoval svym nepratelum bych usoudila ze byl extremne silny. Nezkousela jsem nikomu rozbit lebku palici ani vykloubit koleno opacnym smerem,ale soudim, ze pokud mu tuhle silu nedal Buh, tak to musel byt poradny terminator. V podstate je jako Job. Radeji zavrhne sveho Boha, ktery mu pred tim tolik pomahal a zpochybni jeho,nez aby zhodnotil sebe a svoje schopnosti. Podle mne paladin byl nachylny ke zlu uz pred tim a v tomto hledal jen zaminku. Asi uz pisu jako psycholog a unika mi podstata toho, ze tu mam hodnotit dilo.Omlouvam se.
Naskyta se tu moznost debaty. Jsou Bohove co se sily tyce vyrovnani? Muze jeden Buh zvitezit nad druhym? Mozna paladina jeho Buh neopustil, ale byl slaby proti carodejovu Bohu.
Na dalsi debatu poukazuje narazka v popisu autora, kdy se paladin prichazi pomstit a vstupni hala je nezvykle prazdna. Je snad takovych "oddanych" paladinu vic, ze tam maji tak prazdno? Kdo chce, muze nad tim mavnou rukou, ale mne konkretne to upoutalo.
To by bylo asi vse. Na zaver bych take poradila davat prispevky do moudre sovy. Tento neni spatny. Trochu upravit, poopravovat logicnost a hluche mista a mozna budou i ty ctyri hvezdy.
Dílo na mě působí dojmem, že autor je malý kluk, který vidí v ostrých a krvavých popisech cosi drsného a cool, avšak samotný drsňárny z povídky neudělaj kvalitní dílo.
Stejně tak se povídka tváří jako napsaná na koleni a okamžitě odeslaná, jen aby byla. Asi zbytečně je v koncepci rubriky napsáno, aby se dílo nechalo pár dní uležet a pak se pročetlo znova a opravilo, obzvlášť, není si s ním autor jistý, reps. není-li si jistý sám sebou, je dobrý to uležet několikrát po sobě : )
Gramatické chyby (hlavně čárky) jdou lehce odstranit, stačí někoho poprosit u stolu v putyce nebo v moudré sově. Zlomená víra asi ani neví, co to moudrá sova je ani jak vypadá, což je bezesporu velké mínus.
Celkově je dílko určitě podprůměr. Autor nemá zkušenosti se psaním, tudíž jako první dílo to není špatné (já dopadl ještě hůř : ) , ale není to jeho jediný příspěvěk zde na servšeru, tudíž kvalitu určitě snižuje nepoužití MS atp., o čemž by měl autor určitě něco vědět.