V malé vísce poblíž lesů, ve kterých se skrývala podivná stvoření a ještě podivnější rostliny, žila dívenka. Matka zemřela krátce po porodu, otec nějaký ten čas dívenku vychovával, jenže pak ho schvátila horečka a do týdne byla holčička sirotkem. Jmenovala se Katen. Na vísce bylo zvykem, že každý pomáhal každému a tak Katen dostala na starost stádo ovcí, aby si něčím svou skývu zasloužila.

Katen den co den poklidně pásla své stádečko po lukách okolo osady, občas jej dokonce zavedla na nějakou lesní mýtinku. Byla zrovna na takové hezké mýtince, když se k obědu přihnala strašlivá bouře. Katen věděla, že to do vísky nestihne včas, dešťové kapky začaly pomalu padat z oblohy zakryté hrozivými černými mraky. Naštěstí byla nedaleko jeskyně, o které Katen věděla, ale bála se ji prozkoumat. Dnes však počasí donutilo pasačku k zoufalému činu, Katen bez váhání zahnala těch několik ovcí do jeskyně. Jen co se schovala poslední ovečka, z oblohy začaly padat kroupy o velikosti mužské pěsti. Přes všechnu snahu zkušené pasačky se však jedna ovečka v jeskyni ztratila, byla to právě Katenina nejoblíbenější. Po bouřce Katen poslala stádo domů a sama se vydala hledat ztracenou ovci. Avšak když zašla dále od vchodu, obklopila ji neproniknutelná tma. Katen nezbývalo nic jiného, než po hmatu a sluchu bloudit temnými chodbami a modlit se za bezpečnou cestu zpět. Bloudila a bloudila, čas strávený v temnotě se zdál jako věčnost, když Katen uviděla světlo.

Vydala se za oním světýlkem, které se krok od kroku zvětšovalo, náhle Katen uslyšela tiché ovčí zabečení. To ji utvrdilo v přesvědčení, že najde ovečku i cestu domů. Chodba skončila a Katen vešla do jeskynního dómu s nespočtem překrásných krápníků. Tento div si Katen vychutnala díky několika komínům přivádějících do dómu světlo. Paprsky směřovali na dominantu prostoru, jezírko osázené krápníky. Zde stála hledaná ovečka a upíjela z jezírka. Katen přišla k jezírku a zůstala stát jako opařená. Na dně ležel muž s bělostnými křídly. Vypadal jako že pouze spí, ale Katen si všimla rostoucích krápníku na jeho jinak dokonalém těle a obličeji. Musel tu ležet už velmi dlouho. Katen z něho nemohla spustit oči, byl tak dokonalý, krásný, nevinný.

Najednou si Katen začala uvědomovat, že jezírko začíná svítit a že z venku nepřichází už žádné denní světlo. Zavolala k sobě ovečku a usnula s ní na břehu jezírka. Zdál se jí sen. Našla cestu zpět domů i s ovečkou. O jezírku nikomu neřekla, držela to jako své největší tajemství a chodila tam každý den, ve tmě vždy našla cestu, skoro jako by ji někdo říkal kudy má potmě jít. To se ji zdálo.

Těsně po východu slunce vylétl z jeskynního komína anděl, náhodnému poutníkovi, který náhodou lesem procházel, se zdálo, že vyletěl ze země. Na těle se mu pod raním sluncem leskly kapičky vody. Nebyl mrtvý, pouze spal a čekal, čekal na nevinného smrtelníka, který by mu dodal sílu letět zpět mezi hvězdy. A ani nebyl sám, kdo tenkrát hledal sílu k dlouhému letu, mnoho jemu podobných doletělo k cíli.

Katen se druhý den nevrátila, místo ní do vesnice zabloudil onen poutník a pověděl vesničanům o andělu. Vesničané si dali dvě a dvě dohromady a vznikl příběh. Vesnice byla nakonec opuštěna a domy obsadil les, přesto se mezi potomky dochoval příběh o Katen, avšak i na něm zapracoval zub času a Katen se změnila v Kateřinu. Ten příběh pak vyslyšel doktor a vědec v jedné osobě. Jmenoval se Absolón a rád prolézal jeskyně, kterých v okolí bylo nespočet. Katenin příběh jej do jedné takové jeskyně zavedl. Po dlouhé cestě tunely, byl Absolon a jeho společníci odměněni. Našli dóm s mnoha krápníky, jemuž vévodilo krápníkové jezírko. Na břehu našli zvířecí kostru. Co je však šokovalo nejvíce, leželo na dně jezírka. Drobné lidské tělíčko pokryté malými krápníčky, na kterém se čas vůbec nepodepsal. Dívenka ležela na dně jakoby pouze odpočívala. Muži hned poznali, že příběh o zatoulané Kateřině byl pravdivý, a tak tělíčko vyzvedli a pohřbili jej nedaleko jeskyně, poté se domluvili, že o hrobě nikomu neřeknou, pouze pojmenují jeskyni Kateřinskou, tak aby na ubohou Katen nebylo zapomenuto.

Tu noc z oblohy spadla hvězda.