Tři kruhy intrik
| Autor: | Astrální oko |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 13 |
Stan byl osvětlen malou lampou zavěšenou na jedné z tyčí, které jej držely pohromadě. Nevydávala moc světla, neboť světlo nebylo důležité. Přítomní ho pro své účely nepotřebovali. Naopak. Potřebovali tmu. Tmu na temné záležitosti.
V přítmí byly rozeznatelné pouze obrysy jejich postav. Jeden z nich, vysoký a možná až moc vyzáblý muž, měl na hlavě fez, zbývající dva byli o něco otylejší a hlavu jim pokrývaly tradiční turbany.
Voda ve vázách tiše zabublala. Po chvilkovém poválení dýmu v ústech, když už všichni okusili chuť tabáku, se ke stropu znovu vznesly tři kroužky.
Častokrát se říká, že oko jest oknem do duše. Ale když není vidět do očí, musíte se spokojit s kroužky kouře. I ty mohou o svých „majitelích“ leccos vypovědět.
Třeba kroužek od vyzáblého muže byl špatně vytvarovaný, jednalo se spíš o nepovedenou šišku se spoustou výběžků a přerušenými liniemi. Bylo znát, že jeho autor je nervózní, že má strach, ať už z daného okamžiku nebo z událostí nějakého většího rozsahu.
Kroužek od muže sedícího naproti byl naopak naprosto dokonalý. Žádná slabá kopie kola, dokonalý kruh, který nemohlo napodobit ani kružítko. Muž v turbanu kroužek vyfoukl bez sebemenšího zaváhání, s prožitkem a až s prapodivným úsměvem na rtech, kterým jasně dával najevo, že on je pánem situace v jakémkoliv okamžiku.
Poslední obyvatel stanu, který seděl v čele, vypouštěl kroužky sice ne tak dokonalé jako tlouštík, ale nebyly to ani žádné roztřesené šišky jako ty od hubeného muže. Jeho způsob vyfukování ukazoval, že sice má starosti, ale že je hodlá řešit bez jakéhokoli zbytečného povyku.
Jako první promluvil hubený vezír Malmas Ebahar Leglal Efaten ibn Gintisar Ahlam bin Narcis Tahir.
„Tak co s tím hodláš dělat?“ vyjekl a hlas mu rozčilením přeskočil.
Natáhnutí kouře do plic. Vypuštění kroužku.
„S čím jako?“ zeptal se lhostejně vezír Salláh ad-Dín Júsúf ben Ájjúb.
„S čím jako?!“ vybuchl Malmas, „Ty se ještě ptáš na to, co jsi zkazil?! To je vrchol!“
„Vážně?“ Salláh se nenechal vyvést z míry Malmasovým prskáním. Ať si štěká. Ať se kouše do kotníků. Výš nedosáhne.
„Zkoušíš mou trpělivost!“ Malmas zběsile zagestikuloval rukama.
„Přestaň řvát,“ přerušil Malmasův výstup velekněz Tálib Kedrigern Sinna ibn Musa, „To ničemu neprospěje.“
„Ano, dost by nám pomohlo, kdybys přestal ječet,“ poznamenal s ironickým pošklebkem Salláh
.
„A ty bys to možná mohl brát o něco vážněji,“ pokáral Kedrigern Salláha.
„Proč? Nic hrozného se nestalo.“
„Nestalo?! Tvá zpupnost nás donutila odejít do vyhnanství! Připravila nás téměř o celý ozbrojený průvod karavany! O politickou a obchodnickou složku jejího jádra! A pravděpodobně to půjde ještě dál!“ vykřikl vztekle Malmas a namířil na Sallaha prst: „A všechno musím zařizovat já, všechno musím držet pohromadě já, protože beze mě by se nic neudělalo!“
Salláh se na něj s úsměvem podíval: „Jsi šikovný chlap. Zvládneš to.“
„Mně nemusíš říkat, co zvládnu a co ne!“
„A co ti tedy vadí?“
„Že jsem nedoceněný! Sliboval jsi mi vysoké postavení u dvora, když podpořím tvůj nicotný, malicherný a ubohý plán na ovládnutí Zlenického království, a co z toho mám? Vyhnanství! Jsem téměř psancem!“
„Moc to prožíváš, drahý Malmasi. Uklidni se, odpočívej, dej si dýmku. Naše problémy se už vyřešily, vlastně nikdy žádné nebyly.“
„Já náš stav zas tak růžově nevidím,“ poznamenal Kedrigern.
„Růžová? Růžovou barvu jsem už dost dlouho neviděl. Proč? Protože jsme na poušti. Proč? Protože jeden domýšlivý hlupák zkazil všechno, o co jsme společně usilovali!“
Salláh dal život dalšímu kroužku.
„Vše je jen součástí rozsáhlejšího plánu, kterému ty asi neporozumíš.“
„Neporozumím? Uvidíme, kdo čemu nebude rozumět!“ prohlásil Malmas. „Chvilku na mě počkejte, musím si odskočit.“
Malmas se zvedl a odcupital ze stanu.
Natáhnutí kouře do plic. Vypuštění kroužku.
Vchod stanu se roztrhl a vítr dovnitř navál písek a pět ozbrojenců.
„Měl jsem to udělat už dávno, předešlo by se komplikacím, které teď kvůli vám oběma vznikají,“ vysvětlil přítomnost vojáků Malmas, který stál v bezpečné vzdálenosti za jejich zády. „Musíte zemřít. Pro dobro karavany. Pro mojí lepší budoucnost. Pro mou kariéru.“
„Malmasi, nepřeháněj a pošli ty šakaly zpátky do pouště,“ opáčil Kedrigern a luskl prsty. Několik dek a koberců se zvedlo a vytasilo zakřivené šavle a tesáky.
„To je mi ale komické,“ řekl Salláh.
„Myslím, že to moc legrační nebude, až ti moji muži uříznou hlavu!“ rozkřikl se Malmas.
„Vtipné.“ Salláh jediným pohybem ruky shodil lampu. Z místa, na které dopadla, ihned vystoupily tři sloupy dýmu.
„Džinové,“ vydechl nevěřícně Kedrigern. „Tak takhle to je. Na něj!“
„Na něj!“ rozkázal Malmas.
Vojáci se pokusili splnit přání svých pánů, ale v nastalé tmě si nebyli příliš jistí, co a jak mají dělat a především do koho a jakým směrem sekat.
Ozvalo se několik skřeků. Dusot utíkajících nohou. Uhlík na vrcholu dýmky zasvítil. Bublání. Natáhnutí kouře do plic. Vypuštění kroužku.
Stan najednou ozářilo prudké červené světlo, které vycházelo ze Salláha. Salláh sám nyní vypadal dost… ohnivě.
„Myslím, že teď už jsme si dostatečně pohráli a můžeme začít řešit, co nás tak trápí,“ navrhl dvoumetrový plamen. Na zemi leželo několik mrtvol.
„Chceš nás zabít?“ zeptal se Kedrigern a sevřel svou velekněžskou hůl.
„Jsem snad pohan?“ podivil se Salláh. „Měli bychom se uklidnit. Hlavně Malmas, který teď přemýšlí, jak si na pomoc přivolat Živel vody!“
„S démony se nedá jednat!“ odmítal nabídku zaskočený Malmas.
„Vážně? Vždyť ty to s nimi děláš pořád. Pořád se s Námi snažíš něco vyšmelit.“
„I ty? Čemu se divím, od takového prosťáčka jako ty jsem mohl čekat propadnutí démonům,“ zamračil se Kedrigern.
„To není pravda, to je něco jiného. Já s džiny neobchoduji a nejednám v pravém slova smyslu,“ hájil se Malmas.
„Budete se muset se mnou dohodnout. Lépe řečeno, budete mě muset poslechnout.“
„A když to neuděláme?“ zeptal se Kedrigern.
Natáhnutí kouře do plic. Vypuštění kroužku
.
„Skutečně to chceš vědět?“ usmál se na velekněze démon.
„Tvá arogance tě zaslepuje. Už jsme přišli o dost lidí a další odejdou. Jsme ve svrabu a špíně. Pokud bylo tvým úkolem naši frakci zničit, pak se ti to podařilo. Ale já tě neposlechnu!“ protestoval Malmas.
„Má arogance? Spíše má prozíravost. Zbavil jsem nás zrádců, ještě než nás mohli zradit. Přišli jsme o dost lidí? Další přijdou, další uplatíme, další zastrašíme. Náš princ Imad al-Dín Yasin ben Abdullah se stane zlenickým vládcem. A až získá sultanát, bude pokračovat. Toto je přechodný stav, ze kterého nás vyvedu.“
„To bys měl, když jsi nás do něj dostal!“ poznamenal Malmas uštěpačně.
„Co z toho budeš mít, když princ bude mít takový úspěch? Démon nic nedělá zadarmo, tak jaká je tvá cena?“ otázal se Kedrigern.
„Do mých důvodů a cen ti nic není,“ odsekl Salláh chladně.
„Výborně, tak nám prosím řekni, jak to chceš provést,“ pobídl ho Malmas.
„Ano, jenom by někdo měl doplnit dýmku,“ odvětil Salláh a odložil šlahoun. „Došel tabák.“
„Kdo? Pobil jsi mi sluhy.“
„Tví démonští přisluhovači zmařili život spoustě věřících,“ opravil vezíra Kedrigern.
„Tak se umažete.“
„Ne,“ odpověděli jednohlasně Kedrigern i Malmas.
Salláh se usmál a vrátil se zpět do lidské podoby.
„Dobře. Řeknu vám tedy svůj plán, ale pozor, ať vám z něj nikde nevyklouzne ani slůvko, jasné?“
* * *
Tu noc zažila poušť nejhorší bouři za celou svou existenci. Něco temného se připravovalo, něco nebezpečného se nyní pohybovalo po jejích dunách. A to něco upíralo hladový zrak na Zlenické království. Brzy bude bouře i tam. Jen je potřeba vše správně načasovat.
Natáhnutí kouře do plic. Vypuštění kroužku.
Ďábelský smích.
Diskuze
Pěkná satira, pobavila mě:-). Postavy jsou správně zkarikovány, momenty jako s otázkou po výměně uhlíku vtipné.
Shelagh: Pro zasvěnce sice nejasné, tohle ale nejsou "Povídky", nýbrž sekce "Conalo se..." bude vždy tak trochu jen pro ty, co se tam či onde vyznají. Navíc, já třeba vím asi tak tolik, že je nějaký LARP ve Zlenicích, kde jsou i nějací Arabové, vím o existenci všech tří aktérů, a už to málo stačí, abych víceméně chápal, co se odehrává.
Možná chybí něco na způsob epilogu, jinak sloh je pěkný, čtivý. S hodnocením ještě počkám, ale určitě se bude pohybovat v horní polovině;-).
Pěkné, čtivé, leč pro nezasvěceného poněkud nejasné. Pro člověka nedotčeného zkratkou LARP bude dílko popisem jedné scény, popisem barvitým, nicméně bez zásadních informací.
V článku mi chybí uvedení do kontextu, případně rozuzlení, pokud již proběhlo. Chtělo by to komplexnější zpracování příspěvku (alespoň pod čarou uvedeno co, kdy, kde a proč – případně kdo a s kým).
Pár poznámek k samotnému textu:
- zbytečné opakování líné/líně v prvním odstavci,
- vynechat zvratnou částici „se“ v úsloví „Ať se kouše do kotníků“, protože takto je význam poněkud jiný, než by měl být dle kontextu další věty,
- nejednotné psaní vlastního jména Salláh/Sallah.
Příspěvek hodnotím jako přínosný a zábavný.