anarion  8. 10. 2007 v 11:13:48

No... jak začít?

Její rány se už nezhojí...
tam to trošku vrzalo.

pdivně bílá záře,
nemělo tam být podivně?

Postava svázaná,
pozvedne hlavu,
A nevidí jen ženu,
už je uprostřed davu.

Tuto sloku jsem vůbec nepochopil.

Obecně jsem celou báseň nějak nepochopil, chyběla my myšlenka, zápletka, důvod atd. Jakoby vyprávěná od poloviny, kde chybý začátek.... nevím, mě osobně nic moc neřekla a anotace mi udělala v hlavě ještě větší guláš. Ta má vyjadřovat něco o básni, něbo něco k ní vztažené, citovaný Nightwish mi tam moc neseděl. Ovšem moje známka není ovlivněna moc anotací, spíše chaotickou básní bez zřejmého odůvodnění.

Mgr. Holger  7. 10. 2007 v 20:50:50

Skorpion - díky, opraveno.

Skorpion  7. 10. 2007 v 20:39:24

Holger: V anotaci straší tagy...

K dílu: Nemám moc co dodat, to jsem ostatně k poezii nikdy moc neměl. Dílo by se mi líbili, kdyby tak šíleně nekulhalo...

Mgr. Holger  7. 10. 2007 v 19:48:38

Nemám ani ponětí, jak toto dílko definovat.
Epické dílko s dějem? Popis ve verších? Snaha o variaci na téma úryvku v anotaci?
Vypůjčím si příměr z vlastního dílka – nezvyklost.

O nějaké epické lince, ději se dá těžko hovořit rozsáhleji. Namísto setrvání u děje kdesi někde je mučený (raději nepoužívat termit mučedník, neb to vede ke katastrálnímu fiakru) vržen jakousi kýmsi do kamsi mezi kohosi (i když to může být vysoce uměleckým záměrem, který má dílko uvrhnout do nadčasových všeobecně platných plánů a udělat z něj veledílo). Následné motání osob a obsazení skoro vede k přesvědčení, že je tam buď postav jak na orloji, nebo jen něco, někdo, osoba, postava. Závěrečná sloka tedy už jen působí jako rána z milosti.
Že by šlo tedy skutečně jen o popis? Pak mu chybí mnohé, především slova, kterými by popisoval. Neurčitost a zmatečnost totiž popis nedělá.
Variace na téma? Co potom má ta variace přinést? Má ambice něco sdělit? Může nějak rozvést téma, uvést nové souvislosti, nové úhly pohledu? To jsou otázky, které by si měl autor variace na jakékoli téma položit, než se do něčeho podobného pustí.
Gradace děje – děj spěje odněkud ke konci, přes prostřihy „mezi dav“. Samotný prostřih by působil zajímavě, kdyby byl nějak rozveden, namísto lakonického návratu k agónii v té místnosti, kdy chvílemi není jasné, kdo momentálně jedná (cítí).
Gramatika, typografie – nebývá zvykem dělat vždy na konci verše čárku – zvyklostí obvykle bývá interpunkci zcela vynechat, ale budiž, nebudu to chápat jako chybu, ale jako „umělecký záměr“ či rukopis. Překlep se vyskytl, byť jen jeden, ale i tak se mu dá vyhynout.
Stylistika – nezvyklost. Neurčité výrazy, které bortí leccos, jen opět poukazují i na chybnou stylistickou stránku dílka, či na nedostatek slovní zásoby autora (neschopnost uvažování ve zvolené formě). Tento nedostatek následně vrcholí „nezvyklostmi“ a zjevně vnějšně nesenými „známkami lítosti“ či „samozřejmostí“ ve velkém finále.
Forma je chabá, rýmování bez rytmu, bez zastřešujícího rámce.

Autorovi doporučuji velkou práci s jazykem, četbou, psaním prózy pro vybroušení stylistiky a následně teprve osvojování si forem básnických.

Suma sumárum nemám moc co k nadělení.

Zdrví

Holger