anarion  28. 7. 2007 v 9:01:52

Tak toto se mi velmi líbilo. Musím se přiznat, že básním a poezii nerozumím vůbec tak jako Darian. Jeho výroky jsou nejenom o pár tříd výše než mé, ale já jim docela dobře ani nerozumím. Každopádně co se vět a rozboru básně týče, myslím si že Darian tady nejenom posunul laťku v hodnocení o třošku výše, ale už detailně rozebral tvojí báseň, takže já by jsem se pouze opakoval :o)

Ohledně básně: Námětem a způsobem vyjadřování těch nepojmenovatelných stínů mi připomíná Vesnici. Přesně toto jsem si při čtení básně vybavil. Nemyslím teď doslova námět Vesnice, ty převleky, design "Těch o nichž se nemluví", ale spíše myšlenkově. Báseň mi zvěstovala zajímavou a ladně ucelenou formou, že tam někde v lese žijí tvorové strašnější než co jsme kdy poznaly. Lačnící po krvy a smrti. Tato myšlenka se mi velmi podobala výše zmíněnému filmu a já jsem odešel velmi mile překvapen, vždyť využitelnosti této básně je přehršel a kort do Dračího Doupěte.

Jak už sám Alexej napsal, námětů je hodně. Jak už níže zmíněná upírka, tento popis v básni by též velmi přesně odpovídal popisu neviděných. Jak si představit spící hrůzu? Lačnou, bdící, nebo nějaký jiný stupěň neviděných? V pravidlech píší že to je samotné koncentrované zlo a tato báseň by třeba jednu mohla dosti výstižně popsat. V podstatě je báseň velmi využitelná, jelikož je námětem tak rozsáhlá *nikde nic nejmenuješ*, že se může jednat o jakékoliv zlo v jakékoliv podobě. Tuto báseň hodnotím tak kladně, jelikož se mi velmi zamlouvala ladnost a jednoduchost rýmů *prosté a jednoduché* a hlavně, nesporná a zaslouženě přínosná báseň, využitelná skoro do každé aplikace DrD a jiných her na hrdiny.

s potěšením
anarion

Alexej  28. 7. 2007 v 3:45:56

No, jak začít? Na nějaké hlubokomyslné rozbory Darianova typu zdaleka nemám fantazii ani slovní zásobu, takže to shrnu tak nějak jednoduše, laicky...

Vzhledem k tomu, do jakého tématu se dílko zakouslo, bych čekal něco přinejmenším kapku delšího. Velikost však nicméně není nejpodstatnější, naopak v některých případech by to mohlo být docela příhodné. Představte si třeba, že vaše družinka zavítá do kraje, kde koluje vesnicí takováto říkanka (v té oblasti je upír nebo něco podobného). Právě do takovýchto situací se toto dílko velmi hodí. Vesničani nejsou třeba obdařeni přílišnou dávkou talentu pro tvorbu poezie a navíc neví, co vlastně sužuje jejich kraj, takže něco v tomto stylu jakožto lidová tvorba je zcela na místě a dobrodruzi si mají alespoň nad čím lámat hlavu.

Do sbírky poezie bych toto dílo nejspíše nezařadil, nicméně jako pomůcka k dobrodružství se mi to opravdu líbí. Gramatické chyby jsem jinak nenašel a co se té skladby týče, dám spíše na Darianovu kritiku (přece jen se v tom zas tolik nevyznám).

Mnoho štěstí do budoucna
Alexej

Darian  28. 7. 2007 v 1:41:31

Epickejšie pojednávanie v stiesnenej atmosfére moci hádanky, na ktorú by sme zrejme nechceli poznať odpoveď.

Odhliadnuc od mierne obligátneho riešenia sujetu, kde sa autor-rozprávač ukazuje ako účastník popisovanej udalosti, teda nám sám ani v náznaku nevie poskytnúť odpoveď na latentnú otázku, ktorá sa nad dielkom znáša, jedná sa o obsah veľmi éterický, dalo by sa povedať až tieňový. Pripomína mi to trochu hru s tieňmi pri svetle baterky – nič určité, autor často akurát môže ten obrazec zo svojich spletených prstov pomenovať len sám. Na druhú stranu však treba v tomto riešení oceniť istú logickosť, narozdiel napríklad od inej básne, ktorá pracuje s fenoménom hádanky ešte tesnejšie – Král a syn (viď. moja kritika tam).

Dej je príliš harmonicky podaný. Nato, že jeho asociatívnosť dáva jasne vytušiť nie práve bežnosť, dokonca až fatálnosť, predsa z jeho vývinu v ten konkrétny večer necítiť tak jasnú emóciu. Možno to pripísať napätiu medzi žánrovosťou a formou, v ktorej chceme prezentovať podobný autorský zámer. Je možné povedať, že ani po storočí moderny klasické úzy nestratili veľa zo svojej funkčnosti – je ťažké pri expresiu, reps. pri jasne epresívnom potenciáli témy, ignorovať paradigmu dominantnejšieho druhu – lyriky. Tým chcem povedať, že napätie nastáva možno aj kvôli forme spracovania. Zaujímavá by, napríklad, mohla byť balada alebo romanca (v našej literatúre sa v umeleckom prevedení veľmi tieto žánre nerozlišujú, viď Jan Neruda: Balady a romance), možno aj elégia. Táto súčasná žánrovosť, viac exemplová a piesňová (hlavne formou a príznakovou váhou výpovedí), je možno príliš uprostred. Preto báseň v niektorých motivických polohách pôsobí kakofonicky.

Formálne sa báseň snaží – a viac-menej sa jej to aj darí – pôsobiť veľmi eufonicky. Má veľmi pevnú schému – A8B7a8b7 -, ktorej sa dôsledne drží. Akurát sa na niektorých miestach nezvládli dierézy (1. - 1., 3. – 1.) (strofa - verš). Na tomto mieste by možno stálo za to upozorniť na dve state, ktorú už boli k téme sylabizmu a rytmiky napísané. Prvá je od Holgera, v kritike k básni Nimbrethil, druhá je moja pri básni Trpaslická. Slabšie sa mi vidia niektoré rýmy – obojpohlavné veľmi nemôžu byť. No a mám ešte jednu drobnú poznámku k úvodzovkám – správny tvar, ktorý, dúfam, všetci poznáme je „text“.
(Viac o ženských a mužských rýmoch v stati pod čiarou.)

Celkovo dielko hodnotím ako priemerné.