Elvisův_duch  30. 7. 2007 v 23:37:13

Zdravím... no... řekněme ... nic nového pod slunkem? Použití v drd ano, mimodračákovské kvality slábnou... ale jako ohlas písní kramářských to beru.

Zamyslíme-li se nad tím, ona epigramičnost, jak ji vidí Darian tam, dle mého názoru, není tak vyhrocená, neboť jediný epigramický prvek shledávám býti v závěru, kdy lze poukazovat na hamižnost a materiálnost bardů, kterým vůbec nejde o umění, ale o zisk.. Spíše než epigram bych to označil tou kramářskou písní.

Myslím, že mě napadá pro tuto básničku vhodné slovo a tím jest slovo karikatura. Ať už by se jednalo o karikaturu tedy bardské postavy či spíše karikaturu zamilovaného válečníka či do jisté míry karikaturu či spíše parodii (možná jest to lepším slovem) formální je zcela na posouzení čtenáře. Rými jsou primitivně jednoduchounké, říkankové, což dává básničce odpich, svižnost a právě onu údernost. Docela se mi líbí.

Marsia  25. 7. 2007 v 14:41:23

Kikira: Na tomto místě je chybějící interpunkce jistě chyba - protože chybí jen někde.

Ale začnu od začátku. Nadpis. Slavné písně bardské, část první (anotace
Anotace: První část malé sbírky bardských písní. Pojednává o válečníkovi, kterému se nelíbílo pod pantoflem...). Já bych tedy čekala, že mi budou předloženy písně, ne píseň. Sbírka skládající se z jedné skladby, ehm, není to trochu hloupost? Další věc, co bych od sbírky písní nečekala, je uvození a ukončení písně vypravěčem, zapojení do nepodstatného děje. Ve sbornících se uvádí poznámka, jak píseň vznikla, k čemu se vztahuje, případně i jméno autora. Toto dějové zapojení by mohlo být pěkné, ovšem popírá se s názvem dílka a název (a ostatně i anotace) k dílku patří!

I dějovému úvodu bych měla co vytknout. Nejdelší písnička, kterou znám, trvá patnáct až dvacet minut, pokud to bard opravdu netáhnul, tato není, řekla bych, delší. Podle všeho byl bard očekáván v hospodě, to znamená, měl tam sjednané vystoupení (lidi ho nepřemlouvali, nežadonili aby zazpíval), a on přijde s tím, že zazpívá jednu píseň, hmm, to není nic moc. "„Dnes vám, milí posluchači, zazpívám píseň...", to prostě zní jako by bard dnes zazpívat jen tu jednu.

A ať to mám pohromadě, vypravěčský závěr se tu nehezky vetřel do samé písně.
Tajemství má každý mít
a vy?
Bard s úsměvem odložil loutnu a rozhlédl se po lokále.
Vy musíte zaplatit.
To není hezké, neoddělit bardovu řeč od řeči vypravěče. Nabízí se mnoho způsobů - třeba celý text písně psát jako přímou řeč (když bard mluví přímou řečí, roč by nemohl přímou řečí zpívat; působilo by to jednotně), nebo třeba celý text písně (včetně "Vy musíte zaplatit.") napsat kurzívou. Ale v této podobě to působí špatně. (Vkomponovat do písně, že se bard rozhlédl po lokále, rozhodně nepůsobí jako ve sbírce písní.)

A teď už k písni samotné: Je příliš dlouhá. :))) Tím myslím, autor délku, dle mě, moc nezvládl. Autor neudržel nevážnost. Od okamžiku, kdy hrdina probodl ženu, fraška končí, hrdina je pohaněn, upadá, je z něj lidská troska... To už nezní vůbec nadneseně.

Forma písně mi přijde dost nezpěvná, poslední verš mi do slok převážně nesedne - a do takového nadneseného textu by se spíš hodilo více rýmu. Mimochodem, verše "Ta láska kvetla růže jak, " a "Roky plynou voda jak" mají opravdu nepřípustný slovosled. Některé vycpávkové verše dost špatně zapadají mezi okolní (do podobných textů sice vycpávky skoro patří, ale tady jich mě pár dost zarazilo).

K dějové linii bych taky měla drobnou výtku (ach, já rejpal). Hrdina si vzal hostinskou - proč ho hostinská honí na pole? Pokud paní vlastnila opravdickou hospodu, nevím, jestli by bylo tak úplně běžné, že by vlastnila i pole. Zvládla by hospodu i pole? Kdo by na poli dělal - než si tedy vzala hrdinu (pokud byla hostinská od rána do večera)? A trochu nelogicky mi vyznělo "a z hrdiny je pašerák, pouhá lidská troska jen.". Jako by byl pašerák nutně jen lidská troska.

Kikira  22. 7. 2007 v 20:36:21

Tohle dílko se mi líbí. Je pěkné, svižné a zábavné. Nejedná se o rozvláčnou báseň o duši autora, v němž by si pisatel vyplakával ze svého ubohého života (což ze srdce nesnáším), ale zajímavou báseň, s pointou (což se cení) a s velkou herní použitelností (což se zde na serveru také cení).

Nicméně, bez chyb se zde neobejde téměř žádné dílko a Bardské písně nejsou výjimkou. Co se mi nelíbí a co nechápu, je chybějící interpunkce. Nevím, možná mi někdo moudřejší vysvětlí, že v určitém typu bardských děl se čárky a tečky nepíší, dokud to ale neudělá, budu chybějící interpunkci považovat za chybu. Krom těch mála případů, kdy člověk pochopí, že šlo o autorův úmysl a že to byl úmysl rozumný. V tomhle díle to tak nevidím. Škoda, že na to neupozornil někdo v Sově.

Další chybou, která mě trochu rušila (a nejenom mě, podle diskuze:-)) jsou konečné verše jednotlivých slok. Už mnozí tu psali, že se jim zdály krátké. Mě by krátké nevadily, pokud by byly krátké všude. Celá báseň prostě musí být jednotná. když je konečný verš krátký, člověk si ho všimne, protože jakoby září. Takový verš by měl být tedy i významný svým obsahem, třeba jakoby shrnout celou sloku. Tak je tomu ve čtvrté sloce. Jenže se stala ta chyba, že někde je tomu tak, a někde jinak. Buď by se musely slova přidat (jak navrhoval anarion), nebo ubrat.

Co se týče obsahu básně, také mi připadalo, že se dílo samo nebere tak vážně. Nenazvala bych to ale chybou. Ten zvláštní nadhled mi přijde naopak moc pěkný. Mladík vchází do hospody, ví, že ho budou poslouchat chasníci, že pravděpodobně nebudou mít chuť na nic rozvláčného, zdlouhavého, že jim musí poskytnout zábavu, při které se pobaví. A tak spustí pěkně zčersta, docela veselou melodii. A chasníci za chvíli poklepávají do rytmu korbely, při zmínce o ženě hrdiny se rozesmějí...a pak přijde tak trochu kámen úrazu. Náš pěvec je odvážný, ale nevím, nevím, jestli mu u chasníků projde konec písně. Vždyť zabodnout ženu chtěl občas kdekdo, ale jen málokdo to udělal. A když se chasníci dozví, že se z něj stal pašerák, sice ne moc ctěné zaměstnání, na druhou stranu takové, kde si jeden přijde na pěkné bohatství...

je pravda, že konec je na styl básně trochu až moc krutý. Hospodští posluchači by takového vrahouna viděli raději na šibenici, než přebíhajícího přes hranice s horkým zbožím. Ale na druhou stranu ani tak mi to konec nezkazil natolik, abych se u čtení nebavila.

Sečteno, podtrženo... čtyři hvězdy s lehkým náznakem do tří:-)

abbé Faria  22. 7. 2007 v 18:21:35

*tlesk, tlesk*Krásná básen, snad an chybku bych ni nenasel, jak ja ji byl nadsen, jeji puvab skryty neni, nezustane v zapomneni.
Hodnotim za 5*, jen tak dal.

abbe

grimsladea  21. 7. 2007 v 3:56:08

Pěkně čitelné, do drd použitelné, zábavné, nadsazené...nevím co by si amatér jako já mohl více přát.

anarion  20. 7. 2007 v 15:14:31

Nevím jak ostatní. Já jsem v tom zase takovou nadsázku neviděl. Nejspíš k tomu ale přispěl fakt, že můj úsudek velmi změnil, co se bardů týče, Vedrovy příspěvky na Nová povolání, kde on sám velkolepě bardy vytíčil. Zejména jsem si toto dílko stotožnil s povoláním, jenže je jednou ze dvou různých cest po 6 levelu, tedy Pěvec. Člověk, ke kterému nadsázka patří, člověk, který rád svádí ženy, mistr humoru a přetvářek... Přesně v takovémto duchu se mi jevil bard, z této písně...

Pokud vám to nic neříká, opravdu kvalitním přirovnáním k bardovy z této písně, je postava z trilogie: Trpaslíci *Trpaslíci, Válka Trpaslíků, Pomsta Trpaslíků*, od Markuse Heizte, kde postava Rodaria Neuvěřitelného, majitele pojízdého cirkuse se svým spectarotes, je zrcadlením povahy, této postavy. Opravdu. Mě se tady ta nadsázka líbila, dodávalo to básni odlehčující dojem a špektu humoru, která mi tam sedla. směkám Tinwen :o)

Celkově hodnotím dílko vemi kladně, k básni nemám co dodat, leda nehody ve slovech...rytmus. Někdy je v rýmu o slovo více, nebo méně...celkově to pak působí rušivě:

I hostinská se zhlédla v něm
a on byl taktéž poblázněn,
pak byl v hostinci den co den,
tou ženou okouzlen.

třeba:
I hostinská se zhlédla v něm
a on byl taktéž poblázněn,
pak byl v hostinci den co den,
byl též, tou ženou okouzlen.

nebo:
Pak jednou na těch cestách svých,
jak bývá zvykem pocestných,
do hostince se zašil vráz,
tam veselil se, pil.

Pak jednou na těch cestách svých,
jak bývá zvykem pocestných,
do hostince se zašil vráz,
tam veselil se, pil a smál

atd. Pokud by tam byly rýmy vyladěny, bylo by to špičkové dílko, takto to má vynikající 4 hvězdy :o)

s úctou anarion

Istafix  19. 7. 2007 v 23:51:08

V mojom posudzovaní túto báseň pozdvihuje predovšetkým otázka vážnosti, resp. nevážnosti, ktorú naznačil už Darian. Podľa mňa je báseň vystavaná s veľkou nadsádzkou, je úsmevnou paródiou, neberie vlastné slová tak vážne a predstavuje tak pre mňa príjemný čitateľský zážitok. Samozrejme, človek musí vziať do úvahy aj možnosť, že sa o žiadnu premyslenú nadsádzku nejedná, a dielo je v tom prípade vyslovene banálnou rýmovačkou, ktorá si označením "bardská" vytvára ospravedlnenie za absenciu hlbších myšlienok či nápaditejšieho spracovania. Napriek tomu, že by som rád videl aspoň jedno priame zviditeľnenie parodizujúcej intencie, jedno miesto, "dotlačené až na hranicu", rozhodol som sa prikloniť k interpretácii, ktorá predpokladá v básni zakomponovaný vtip.
Vinou rýmov, zmäteného (či skôr žiadneho) prozodického systému a celkovej eufónie však dielko v hodnotení o niečo klesá.

Darian  19. 7. 2007 v 22:31:33

Epicko-epigramaticko-kolokviálne ladená variácia na amore et morte.

Niekedy mám pocit, že z pomenovania „bard“ sa stáva póza – tí skutoční bardi sa k nej nepriznajú. Preto ma stále iritujú podobne postavené názvy dielok, ako je práve aj tento. Samozrejme, nie je to problém, len sa zamýšľam.

Problémom dielka je podľa mňa prílišná štylizácia do akéhosi typu „bardskosti“. Dielko sa snaží na nás pôsobiť skutočne, no niekedy mám pocit, že ide príliš na doraz – obraty a autorská reč, celkove zvolenie situácie, samotný rozprávač, to všetko pôsobí neuveriteľne známo, je to tak ošúchané, až to začína strácať pôvodný náznak vážnosti.

Vážnosť. Nakoľko je toto dielko vážne, nakoľko – a či zámerne – paroduje, to je veľmi zaujímavá otázka, ktorú si asi bude musieť položiť každý čitateľ osve. Objektívne nám ostáva teda len uznať, že dielko drží akúsi – hoci celkom podivnú – harmonickú príznakovú rovinu. Je možno vecou vnímania a vlastného „pochopenia“, či si čitateľ vôbec položí otázku: A ako vážne sa k tomu stavia autor? Škoda, že ten v dielku nie je natoľko prítomný, aby sme to mohli zistiť, možno to však bol jeho vlastný zámer.

Trošku ma ale napriek všetkému udivilo vyústenie deja v závere. Musím sa priznať, že som nečakal, že sa skončí „skrotením zlej ženy“ s konečnou platnosťou. V tomto motíve badám silný náznak veľmi prostej frašky. Je jasné, že na takomto afekte nie je nič vtipné, nahliadnime však na náhľad rozprávača – úplne stoický, je jasne nad vecou. Len konštatovanie. Tu badám určitú zmenu nálady dielka, kde by sa možno dalo zauvažovať a spraviť si vlastný názor. Aj tu však badám nedostatok: Ako všade, tu však veľmi viditeľne autor – vedome či nie – deformuje subjekt.

Z formálnej stránky. Vyjadrujem údiv nad rozložením rýmov, ktoré rozhodne takto nepodporujú eufóniu. Takisto nie sú veľmi vydarené – poväčšine silne gramatické, niekedy majú dokonca bližšie k asonancii.

Celkovo dielko hodnotím ako priemerné.