Trinásta znelka
| Autor: | Darian |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 6 |
Tá cesta súmrakov:
kviľba len oceľ vypláka -
jak rosa tŕň bodliaka.
Nám s šibeňou mučivou
kráľ-zbojník sa hojdáka -
s korunou svedčivou -
bodliaka.
Pod kopcom sa večerí,
časy v železnom oji -
v područie príšery
len ten bodliak spojí...
I pichľavé turne padnú raz!
Zasvieti slnko tým, na tŕňoch ustlaným.
Vzplanie zvon. Už huláka - rátaním!
No bodliak, bodliak nespáli mráz...
(a nezmrazí čas)
Barde, nauč sa skladať poéziu pre život - najlepšie pre ten svoj.
- podivuhodná poznámka nájdená pri rukopise
Moc poézie je úžasná: jedného vynesie na piedestál, iného znesie do temnice. To zrejme musel uvedomiť aj sir Tybald de Barnussy, v ktorého pozostalosti sa tento fragment našiel.
Tybaldova básnická prvotina Dvanásť sonetov z ciest pôvodne mala obsahovať aj tento kúsok. Zrejme si však mladý básnik uvedomil, že by to nebolo najšťastnejšie riešenie. Táto báseň totiž svojou „živou symbolikou“ naozaj poukazuje na živú skutočnosť, a tá by sa určite nebola mohla páčiť vtedy nastúpivšiemu kráľovi, teda jeho veličenstvu Dobromilovi III, po jeho smrti - no stále ticho a na bezpečných miestach - nazývanému aj Dobromil III B. Tento svojho času horlivo ašpiroval a napokon aj získal trón svojho brata Dobromila III. Skrátka, získal ho... no asi by nebol býval veľmi rád, keby sa príliš a často rozkrikovalo ako.
Veru tak, poézia je mocná, ale vskutku - dvojsečná zbraň.
Diskuze
Aritma: Přesně toto mám též na mysli. Většinou Darianovy rozumím, ale toto, byl pro mě opravdu tvrdý oříšek a já ne a ne ho rozlousknout, tudíš nebudu dělat ukvapené závěry a pochválím Dariana alespoň za poslední větu, jelikož zní moc zajímace a tak nějak mi to vrtá v hlavě, zdalipak není ta báseň dvojsmyslná.
s úctou anarion
Je mi líto ale zdržuji se hlasování, slovenština jako taková mi moc problémy nedělá ale číst v ní básěň už je něco jiného a netroufám si hodnotit tohle dílo, protože si myslím, že jsem ho nepochopil, doufám že se najdou lidé kteří mu porozumí. Omlouvám se a upřímně se stydím, nebudu však hodnotit nebylo by to správné.
Opět jeden z příspěvků, který je živoucím dokladem toho, jak lze nakládat s poezií v rámci herního světa.
Uvedu citaci ze své loňské přednášky na GC:
Tento způsob využití poezie je už určitou zkouškou systému herního světa, dává PJ i hráčům představu o tom, jak je jejich prostředí tvárné – zda je systém živý, příp. racionální.
Je nutné si uvědomit, že možnosti slova jsou rozsáhlé a že je jimi možno dosáhnout velkého efektu. Ne nadarmo se ve jménu ideologií (prezentovaných právě slovy) odehrála všeliká zvěrstva, ne nadarmo stála mnohá poetická díla u propagandy ideálů, které se hodily do mlýna různým mocenským uskupením, ne náhodou se v dobách válek objevují povzbuzující písně (Kdož sú boží bojovníci, Vstaváj straná ogrómnaja...), ne náhodou jsou média nazývána jako n-tá (nevím kolikátá) velmoc, ne náhodou s literátským / poetickým uměním kráčela v archaických kulturách ruku v ruce moc.
Každé jednotlivé dílko má šanci něco ovlivnit – ať již dobýt dívčí srdénko, vyvolat emoce v publiku, svrhnout vládce či spustit světový konflikt. První dvě úrovně působení, tedy působení na jednotlivce či malé skupinky není nutné nějak přibližovat, pro demonstraci využití poezie v herním celku je však nutné přiblížit působení poezie na nejrůznější různě obsáhlé systémy fungující v herním světě.
Daný příklad užití poezie pro ovlivnění smýšlení lidí, které PJ ale i hráči mohou hojně využít, je podrývání autority moci využitím buřičských pamfletů, nebo naopak posilování autority oslavnými básněmi nebo hrou na city obyvatel.
K celkovému efektu dílka tohoto charakteru napomůže, pokud bude pracovat s nějakou „obecně známou informaci“, kterou nějakým neobvyklým způsobem zvýrazní / potvrdí. Pokud tedy bude družinka připravovat obdobný pamflet, který bude chtít použít na nepřátelském území a v němž se bude operovat s informací, že v tom státě šidí zlaťáky, měla by se družinka postarat o to, aby se v cílové skupině alespoň několik takových kusů dostalo do oběhu.
Posílení autority oslavnou básní, hrou na city je opět otázkou zacílení do určité skupiny, na druhou stranu lze stvořit dílko univerzální, které bude přijato širokou veřejností. Snazší bude, pokud půjde o oblíbenou osobu, která je momentálně zapomenuta nebo její vliv opadá. Čím méně oblíbená postava bude, tím menšího efektu lze dosáhnout nebo spíš tím většího úsilí je zapotřebí k dosažení stejného efektu.
Společným rysem takových děl je, že musí operovat srozumitelnými frázemi a opírat se o obecná fakta, případně přinést nějaké nečekané zjištění – ale vždy společně s tím, co je obecně známo (tím autor dává najevo, že o dané problematice ví – a navíc má něco nového). Bez této „verifikace“ je dílko odtažité a pro nezainteresovaného nesrozumitelné a jeví se jako nepravdivé.
Díla, která mají tendenci utvářet svatové dějiny nemusejí být nutně poetická, přesto uvedu důvody, proč by se autor (PJ) k poezii uchýlit mohl.
Jde především o díla filozofická, mytologická či ideologická (taková, která ovlivňují, utvářejí světové společenské názory, jako např. Bible, Tao te ťing, Korán, Komunistický manifest, Mein Kampf či Dobrodružství v Bílém hradě). Poezie, jak jsem uvedl již na začátku je abstraktnější než próza a proto není vhodné ji použít v textech, které upravují vztahy reálných subjektů. I když i ve velmi konkrétní právnické praxi se traduje rčení že dva právníci znamenají tři výklady téhož.
Poezii lze s úspěchem použít, pokud tvoříte mnohoznačné texty s alegoriemi / opisy / symbolikou... Takové texty, ve kterých může leckdo najít svůj vlastní výklad a přitom nebude narušovat výklad někoho jiného. Pokud někdo najde svůj výklad, se kterým souhlasí, může pak snáze přistoupit na celkovou ideu díla.
Poezie je vhodná, pokud je zapotřebí stvořit text s určitou mírou volnosti – např. v proroctvích (pak lze snadno prohlásit, že ten či onen básník tu či onu událost předpověděl, byť použil notně otevřeného popisu).
Dalším důvodem, proč je poezie pro taková díla používána, je snaha o skrytí některých informací, zamlžení textu oparem symboliky, který může rozvát pouze silný vichr zkušeností (právě jsem něco podobného provedl). Tvůrce takového díla k tomu může být veden snahou o zamaskování faktu, že mýtus / idea v díle není / je falešná / smyšlená, případně ho k tomu vede snaha utajit některá mystéria širšímu okruhu a zpřístupnit ho pouze „povolaným“ – ať již z důvodu ochrany širšího čtenářstva, pro udržení moci, zabránění demytizaci atp.
Rozkrývání těchto vztahů je samo o sobě napínavé a může být dobrým námětem na dobrodružství, ale i pro váš reálný život.
Celkově je dílko vhodnou syntézou vlastní básně a herního uplatnění a dává tak jasnou představu o tom, jak jinak „ryze nežánrová báseň“, není-li vytržena z kontextu zapadá do herního světa a má v něm své pevné místo, spoluurčuje ho, charakterizuje ho.
Jakkoli po obsahové stránce vlastní báseň nevybočuje ze symboliky, vlastní zasazení do herního světa jí dává obludný rozměr a dodává na naléhavosti. Zároveň dává zapravdu úvodnímu konstatování „Moc poézie je úžasná: jedného vynesie na piedestál, iného znesie do temnice.“
Osobně se nemohu přenést přes formální stránku dílka. Zejména obrácení pořadí tříveršových a čtyřveršových strof, stejně tak s umístěním sdělení, dále nesourodost rýmu... celek ve mně vyvolává dojem chaosu, který k sonetu nepatří. Proto formu považuji za chybně zvolenou/zpracovanou a budu k ní přihlížet v hodnocení. I tak však lze říci, že jde o dílko nadprůměrné a i přes formální nedostatky budu hodnotit vysoko.
Fíl špás
H.