Další!
| Autor: | Sethem Tartir |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 21 |
Špalír lidí čekal před popravištěm na svou smrt. Zločinci byli vyvoláváni k postupnému stětí.
„Jméno?“ zeptal se muž v černozlaté kápi s pergamenem a husím brkem.
„Jakub,“ odpověděl odsouzený.
„Důvod?“
Lotr mlčel.
„Ptám se na důvod,“ připomněl zapisovatel svou otázku teď již mnohem příkřeji.
„Nešlo by to bez toho?“
„Takový je příkaz ze shora, odsouzený!“ zasyčel přísně.
„Ale proč?“
„Neptejte se proč a odpovězte.“
Jakub váhal. „Jsem moc blbej,“ vyšlo z něj po chvíli.
„Iluze… o… neschopnosti,“ mrmlal si pod vousy písař, co zapisoval do listiny. „Poklekněte ke špalku, odsouzený. Kate? Tni!“
Další hlava pryč. Popravčí v červené kukle ji skopnul pod dřevěné pódium k asi třiceti, co už tam ležely.
„Další!“
Zástup se hnul.
Janek, kterého od smrti dělilo už jen nějakých patnáct míst v řadě, se zamračil.
„Proč?“ vzdychnul před sebe. „Proč nás popravujou?“
„Jó, panáčku, za to může pejcha. Voni moc zpychli,“ ozvala se za ním shrbená stařenka s šátkem na hlavě.
„Myslíte, babičko?“
„No bodejť, ďábel je uhranul, včera se mi vo tom zdálo…“
„Ale co když maj pravdu? Co když jsme opravdu vinný?“
„Další!“ ozvalo se z pódia a dav se opět o kus hnul.
„Já si teda myslím, že jedinej, kdo je tady vinnej, jsou voni,“ odplivnul si starý sedlák stojící před Jankem a zapojil se tak do debaty. „Leta jedli náš chleba, co jsme pro ně napekli, leta byli takle malinkatý. A najednou prásk ho, a chtěj nás všecky vodpravit.“
Na pódiu se celá věc nějak zasekla. Zas nějakej potížista, pomyslel si Janek.
Skutečně, jedna zločinná žena se hádala s písařem.
„…a co ten chudák kat, co nás tady morduje?“ bylo slyšet celým nádvořím. „Ten přece taky k vám nepatří, tak co tu ještě dělá?“
„To sem nepleťte, odsouzená,“ odpovídal škrobeně muž v černé a zlaté.
„A just to sem budu plést, abyste věděl!“
„Kat zde má svůj účel. Popravuje.“
„No a já přeci ořu, vychovávám děti, hospodářství obstarávám, to je ti málo, panáku?“ Žena se začínala stávat hysterickou.
„Nemáte účel. Svět vás již nepotřebuje. Naše invence, náš pokrok, náš vysoký stupeň vývoje. To vás učinilo nepotřebnou.“
Nerozuměla.
„Ale dost už řečí! Kate, konej svou povinnost!“
Krve bylo každopádně víc, ale slzy na její tváři jakoby byly symbolem větší bolesti.
Kat ladným pohybem levé nohy dokutálel hlavu přesně k ostatním.
„Další!“
„Proč se hádaj, stejně je jim to na nic,“ vzdychnul Janek.
„Jo, hochu, na nic, ale odcházejí do ráje s hlavou vztyčenou,“ zachraptěla stařena. „Já se taky nedám,“ dodala s hořkým úsměvem.
„I babičko, nechte to, však vono bude dobře i tak,“ domlouval jí hospodář stojící před Jankem.
„Další!“
„Tenhle šel rychle,“ ozvalo se odněkud ze zadu.
Janek přemýšlel, co odpoví, až přijde na řadu. Proč tu stojí? Proč se nepřidal? Hloupý nebyl. Líný? To také ne. Snad jen… bavilo ho spíš toulat se po lesích… sušit květiny, stopovat zvířata, a tak…
„Další!“
„Na co myslíš, chlapče?“ zeptala se babička.
„Co jim řeknu,“ odpověděl Janek zasněně, až nepřítomně.
„A víš to?“
„Právě, že nevím, babičko.“
„Stydíš se to říct?“ odtušila stařenka.
„Ba ne. Jen nevím, jak jim podat to, co chci sdělit.“
„Tak to zkus povědět mně, třeba to půjde potom snáz.“
„Další!“ ozvalo se zepředu.
„Další!“
„Další!“
Tempo jako by se zrychlovalo. Pak najednou Janek stanul před katem.
„Jméno?“
„Janek.“
„Důvod?“
„Vůle.“
„Vůle?“
„Vůle.“
„Jaká vůle?“
„Vůle nebejt jedním z vás.“
Vrah v černozlatých šatech přemýšlel, co má napsat do listiny.
„Tedy jste nihilista! Nemáte vůli žít! Sedlák nihilista! Chacha!“ upřímně se rozesmál.
„Ne.“ Janek odpovídal suše a sveřepě. „Nejsem nihilista, ani nevím, co to slovo znamená, ale vůli žít mám.“
„Tak co tu, odsouzený, vlastně děláte?“
„Umírám.“
„Proč?“
„Tak to chcete, ne?“
„Ó, my nechceme vaši smrt,“ zakabonil se písař a podrbal se na bradě. „My chceme smrt těch, co nemají smysl.“
„Nemám smysl. Neumím kouzlit,“ odpověděl Janek.
„Ale mohl byste.“
„Mohl, ale neumím. Popravte mě,“ odfrknul Janek zlostně.
„Mám tam snad napsat ‚lenost‘?“
„Napište tam ‚svoboda‘.“
„Svoboda.“ Mág se uchechtnul a zapsal slovo do protokolu. „Sehněte se ke špalku, odsouzený.“
Další mistrné seknutí.
Kop.
„Zvířata,“ odplivnul si mág.
„Další!“
Autor by rád poděkoval Darnathornovi za povzbudivý impulz a Lyrii za nezištnou korekturu, obé v Dílně.
Diskuze
Sethem Tartir:
Nevím, co tě vede k myšlence, že všichni čtenáři jsou omezenci, kteří nevidí tvou skvělou myšlenku. Taky jsem se s tím u dvou svých povídek setkal, ale přesto se našli lidé, kteří ji nejen viděli, ale i ocenili. Neházej všechny do jednoho pytle.
Samozřejmě, že dílo nezasazuju do minulosti, jako něco, co se už stalo...na to jsem četl alespoň trochu pozorně. Naopak jsem tam viděl snahu vytvořil nový začátek, nový řád.
Fatalismus odsouzenců bych jako problém neviděl, co na tom, že se nechovají jako dav? Ve Farmě zvířat od Orwella se taky žádné zvíře nechová jako zvíře, samozřejmě pokud nepoužijeme přenesený význam a neřekneme, že se prasata chovala jako svině...
Mě se třeba strašně líbilo posunování té řady, byla v tom taková...nevyhnutelnost.
Nu, děkuji ctěné kritické scéně za její názory. Opět jsem se hodně poučil.
Myšlénka první.
Nikdo úplně nepochopil mou myšlenku (Béééé! Smrk!). Otázka je, jestli si za to můžu sám přílišnou suchostí, nebo je čtenářstvo tak zvyklé na klišé a brak, že myšlenku nehledá. Každý si může vybrat, já říkám, že mea culpa.
Myšlénka druhá
Zvláštní, jak si všichni myslí, že vztáhnuto na náš svět, píšu o minulém, o vyvražďování, jaké už proběhlo. Nikdo neobrátil svůj zrak k přítomnu a budoucnu. Zkoušejte najít paralely, čtenáři... odkazuji hlavně na klíčové slovo invence. Zde je důležitější než "genocida". Možná, že jsem měl napsat jinou anotaci. Nebo žádnou, stejně jen zavádí.
Myšlénka třetí
Největší radost mi udělala Shadowmagova kritika. Uznávám nedotáhnutou psychologii odsouzenců, skutečně jsou to až moc fatalisti, nechovají se jako dav. Škoda, že mě na to nikdo neupozornil v Dílně. Taktéž jsem rád, že ocenil onen až chirurgický mechanický cynismus, o který jsem se snažil, to s jak se přistupuje k popravovaným.
Nesouhlasím ale úplně s tím, že kdyby rolníci chtěli, mágové by je kouzlit nenaučili. Vzpomeňte na Janka, který mohl, ale nechtěl. Uzavřenost kouzlící komunity je fantasy klišé.
Taky jsi, Shadowmagi (teď opět nevím, jestli ne mou vinou), nepochopil motivaci ke genocidě, která není motivována darwinisticky, tj. šlechtitelsky, ale utilitářsky, viz „Nemáte účel. Svět vás již nepotřebuje. Naše invence, náš pokrok, náš vysoký stupeň vývoje. To vás učinilo nepotřebnou.“.
Tady pro nevěřící Tomáše připomínám, že kouzelníci skutečně "vymysleli perpetuum mobile".
Zkuste o tom popřemýšlet a přečíst si to znovu a důkladně, prosím. Třeba to s pomocí mých náznaků pochopíte, co jsem ve své omezenosti nedokázal srozumitelně vyjádřit.
S.T.
Shadowmage:
"Každopádně je to kruté a nelidské (Nebo naopak typicky lidské? Jiný tvor se takhle chovat nedovede.)"
Imho je krutost docela lidská vlastnost, i když třeba takový medvěd jí má pravda taky požehnaně. Jsme totiž na nejvyšším stupni vývoje a vynalezli jsme věci jako nesnášenlivost, mučení, propagandu nebo ruční šlehač.
Otázky, které si tady do větru kladete, jsou podle mne zbytečné...to je jako ptát se Kevina Spaceyho, jestli byl Prot mimozemšťan, nebo blázen. Přečtete si, nechá to ve vás určitý dojem, a s ním i odejdete...kdyby vám chtěl autor všechny tyhle věci sdělit, nemuseli byste se ptát.
Áno, totatilta. Aj akýsi podivný kult schopnosti a zo scénky popravy, ktorú sa autor rozhodol spracovať, pekne vybadať aj schématizmus (formálny i obsahový), ktorý premyslene dotvára posolstvo dielka.
Ťažko mi je určiť, či viac ako o kratší epický útvar nejde o demonštráciu, aplikáciu filozofie. V príbehu badať zaujímavé momenty, umocňujúce myšlienku (lamanty ženy), sústrediacu ju presne na stanovený ciel - polemizačno-kritický.
Dialogické vedenie deja pôsobí na rôznych úrovniach. Jednak to celé pôsobí ako divadelná hra (fraška), potom poskytuje autorovi "veľa muziky za málo peňazí" a takisto splošťuje príbehovú zložku, zdôrazňujúc posolstvo.
Mne sa to pozdáva, je to slušne implementovaná filozofia do DrD ;-).
Snáď by som ešte ľuďom, ktorých podobne ladené diela zaujali odporučil, ak ho ešte nepoznajú, román 1984 od Georgea Orwella. Síce to nie je tak celkom fantasy, na aké sme zvyknutí, ale celkom nepríjemne pravdepodobná utópia.
Zdravím všechny čtenáře.
K anotaci:
"Genocida je zločin proti lidskosti, spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí definované na základě jejich etnika či rasy." ( i když širší definice mohou zahrnovat i odlišnost kulturní)
- Každá genocida je tedy společenská. Tady by se navíc asi nejednalo o genocidu jako takovou, protože etnikum i rasu mají asi ti mágové se sedláky společné. Jak tedy situaci nazvat? Společenský převrat? Nový řád? Nebo prostě chladně optimalizace lidských zdrojů? Záleží na úhlu pohledu...
Každopádně je to kruté a nelidské (Nebo naopak typicky lidské? Jiný tvor se takhle chovat nedovede.). Nejzákeřnější na tom všem je, že oni ty sedláky nechávají, aby sami našli svou "vinu", vedou je k totální ztrátě hrdosti a lidské důstojnosti. Co muselo popravám předcházet, že lid stojí jak dobytek v řadě a čeká na porážku? Co zlomilo ducha společnosti, co udusilo nutný odpor?
Příběh vzbuzuje otázky: Co by museli udělat prostí občané, aby unikli hroznému osudu? Naučili by je mágové svému umění, i kyby toho sedláci byli schopni? A přijali by je mezi sebe jako rovné? Těžko. Ale hlavně: co by se dělo dál? Jedna bariéra padla, příště půjdou pod špalek nejtupější z mágů, potom ti s tělesnou vadou, pak další a další... Pro jaký princip to všechno? Jaká vize je natolik lákavá a vznešená, že vede lidi k takovým činům? Vždyť ti popravčí jsou natolik zvrácení, že vsouvají prostým lidem do úst složitá slova a staví se nechápavě k tak málo projevovanému a proto tolik překvapujícímu vzdoru.
________________
Příběh samotný u mě splnil roli "předavače myšlenky" a přivedl mě k zamyšlení. Nevím ale, nakolik je to kvalitou příběhu a nakolik tématem, které (pokud alespoň průměrně zvládnuté) prostě člověka chladného nenechá. Líbí se mi Sethemova práce s mechanizací a stereotypními popisy poprav. Dialogy se mi líbí už méně, nevím, jestli to těm postavám, pokorně čekajícím na smrt mám věřit. Finále s Jankem je ale dobré, konečně někdo, kdo došel dál než ostatní: neutěšuje se vidinou ráje, svou cenu vidí v tom, že není (nebo nechce být) jako jeho vrazi.
Zatím to vypadá, že snad ani nebudu hodnotit hvězdičkami, jěště si to musím promyslet.
S úctou, Shadowmage
Dobré dílo,ale myslel sem si že většinou za den byli tak 2-3 popravy ne?ve středověku.Ikdyž jak kde.
Vážně uvažuji o 2*, ale ještě si to rozmyslim, Ničím mě to moc neoslovilo, no uvidim.
Plynulé, nikde mě nevyrušilo ani jedno nevhodné slovo či spojení. Originální. Stylové. Děkuji.
Zästup vylízaných mozků popravuje rolnickej lid a tím si podřezává větev sám pod sebou. Nereálné? Myslím, že nereálné. Ale to zřejmě nebylo účelem (ale proč tedy je uvedeno v anotaci: "A o tom, že není zas tak nereálná."), aby se uvažovalo zda k nečemu podobnému může dojít. Snad v určitém kde a kdy po hromadného vypouštění mágů psychoušů z blázince...
Myšlenka, která vyplývá z díla je poměrně jednoduchá a prostá. Pokud chce odhodlaně nějaká výšší síla, aby se něco stalo (třeba s lidmi), tak to tak prostě bude a důvod si vymyslí jakýkoli, vzpomeňte si, jak se nechtění lidé "odklízeli" za totality. Nebo i třeba bezdůvodně, ale to by zase trápilo svědomí.
V celku hezky zpracované dílo o klišé tématu, bohužel mě to však moc neoslovilo. Možná to je tím, že nápad je až příliš otřepaný.
Nekroskop
Pěkné. Krátké. To je dobře.
Ale.
Zajímalo by mě, za co popravovali. "Dobří čarodějové" zpychli a verbovali lidi. Lidi, co nechtěli kouzlit. Přece jenom se ale kouzelníci bez rolníků neobejdou, tak proč je popravujou? Tolik jídla si snad nevykouzlej, ne? Nebo že by zpychli až tak, že by si neuvědomovali vlastní omezení a nedostatky? Kolik čarodějů se umí starat o půdu, že... Čarodějové asi vynalezli perpetuum mobile, protože jedinýho obyčejnýho člověka, kterýho nechali nejspíš naživu, je kat.
Je to moc pěkně podaná povídka, skvěle napsaná, akorát ten její samotný nápad mi tam skřípe. Je dobře, že je to nejasné. Možná teď kouzelníci zemřou, protože nebudou mít někoho, kdo jim upeče chleba. Mně se tyhle nejasnosti líbí, protože podněcují čtenářovo myšlení a je mi jedno, jestli ty čarodějové fakticky našli způsob jak se sami uživit a teď se jako Hitler osamostatňujou, anebo jestli se zbláznili a teď se taky osamostatňujou, ale povede to k jejich konci.
Genocida společnosti. Hm... Tipuju to tak, že když ty čarodějové zničili všechny ostatní, zničili tím i sami sebe. To je teda celkem dobrý.
Takže nakonec si myslim, že je dobře, že ta myšlenka povídky skřípe, protože to vzbuzuje další diskuzi a nutí k přemýšlení, což se mi moc líbí. Takže ode mně, protože jsi mě donutil k přemýšlení a čtení mě fakt bavilo, dostáváš zaslouženou kuli.
Jo a strašně se mi líbí (i když se to vyskytuje celkem často poslední dobou) tohle:
„Vůle.“
„Vůle?“
„Vůle.“
I když sem se s tim setkal už fakticky hodněkrát, dycky mi to přijded fakt dobrý.
Genocida. Hmm.
Miki