Salmar  19. 6. 2007 v 23:15:27

Lehká, jednoduchá a trochu drhnoucí epická báseň není žádným zlatem, to se přiznejme na rovinu. Já – jako Darian – spatřuji výrazný humorný potenciál, který je bohužel zastřen až škodlivou autorovou vážností nad dílem. Alchymista, který se promění v králíka při snaze vytvořit Kámen Mudrců je úsměvná představa, dokonale sedící do mých světů DrD (ach, jak objektivní prohlášení), ovšem asi těžko bych použil tuto báseň tak, jak je napsaná. Ona totiž drhne a má velké roje much, řekl bych.

První strofa vůbec není nejhorší, ba naopak (v porovnání se zbytkem) je výrazně lepší. Ovšem čím dále báseň postupuje, tím je horší a horší. Druhá strofa pošramocuje dojmy a obrazy z té první a ten zbytek už skoro ani nestojí za řeč. Čím níže se člověk dočte, tím více mu slova drhnou, obrazy rozplývají, význam vyprchává a zůstává pouze krkolomně načrtnutá skica, plná nekonečné snahy o rým a o rychlé doklouzání do až říkankovitého závěru. V poslední strofě jenom trochu uvažující pěkný dojem bere nohy na ramena a utíká daleko přes hory.

Říká se, že v jednoduchosti je krása a je téměř souhlasím. Toto se ovšem nedá aplikovat zde, autor se snaží vymačkat co nejvíce, ale čím více ujíždí k snaze rýmovat a co možná nejvíce protáhnout dílo, tím je báseň horší a horší.

Co je ovšem hezké je paradox toho celého, jak už jsem psal výše – velice úsměvná představa, byť ne zrovna nejlépe vyřešená básnicky. Škoda, že se autor do svého díla trochu více neponořil, neodstranil to krkolomné, nenavodil ještě komičtější atmosféru (nebo naopak ještě o mnoho více ponurnou?) a celému počinu tak nedal výraznější nádech. Co ovšem oceňuji ve svém hodnocení (a bez toho bych hvězdu strhnul) je využitelnost nápadu v DrD (byť ne básně jako takové). A to si piště, že v mém dalším dobrodružství bude skoro nesmrtelný králík v důchodu, snažící se spáchat sebevraždu.

Nekroskop  19. 6. 2007 v 22:40:57

Nejsem velkým básníkem, ani jsem na tomhle servru neinterpretoval více jak jednu báseň, a to v putice. Ale i přes to:

Z počátku jsem poznal, že báseň jednoduchého rytmu. Verše do sebe zapadají jako ozubená kolečka.
Avšak v poseldním souvětí druhé sloky už by kolečka potřebovala promazat - zaskřípala (už zde není ta lehká rýmovanost jako v první).
Třetí sloka není toho elánu, který popudil tvůj brk k psaní této básně - kolečka těžce zadrnčela(způsobil a zabil, působý velmi težkopádně)
Poslední sloka je téměř obrazem předešlé - kolečka se zastavila, strojek vydechl naposledy...

Báseň na mě nezapůsobila, nevyvolal po přečtení žádné emoce, či uvedla k zamyšlení.
Možná ses netrefil do tématu. Nevadí. Zkoušej psát dál, mělo by se to zlepšit :-)

Nekroskop

Darian  19. 6. 2007 v 22:09:35

Pomerne jednoduchá epická báseň sa zdá byť smutným mementom toho, čomu v hráčskej technológii s kyslým výrazom vravíme „fatálny neúspech.“ Nuž čo, stáva sa.

Samotné dielko pôsobí zvláštne. Už na prvé prečítanie, ba už pohľad, je formálne rozhádzané. V rozložení veršov sa aspoň mne nepodarilo nájsť nijaký hlbší ani eufonický zámer, skôr sa podriadili epickému cieľu – jednotlivé strofy sú ako odstavce, teda celky vnútorného členenia deja. No nepovedal by som ani, že báseň sa úplne podriadila vnútru. Nie, lebo v niektorých pasážach pôsobí ako rýmovačka, slovíčka sú poskladané k sebe, aby „sedeli“.

Čo ale podľa môjho názoru na dielku najviac badať, je absencia autorovho prirodzenejšieho náhľadu, nie hodnotiaceho nadhľadu, toho je dosť. Najmä sa podcenil zrejmý humorný prvok onej (zaslúženej) premeny. Čitateľ ozaj nevie – obrazne povedané -, čo má robiť, či je situácia vtipná, alebo nie, keď je autor tak suchopárne vážny. Ja, napríklad, vidím tento obrat skôr v svetle humornom a ironickom než v mravoučnom.

Celkovo dielko spadá do kategórie priemerných, pričom ja k nemu budem prísny.