Věštba
| Autor: | Krtecek |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
světlý písek, co krášlí dny.
Má slávu svou a velké sny,
však mamon ten ho zahubí.
Smrt přijde v čase vítězství,
má jedno oko, nohy tři.
Až rozeřve se hlasem zlým,
smrt přijde v horkém kamení
Dnes má zápasit Krvavý Ursus!
Zpráva se šířila od úst k ústům jako požár. Každý v tu chvíli pustil z hlavy úplatného starostu. Minulý týden zmizel s městskou pokladnou. No a co? Sedlák, jehož kráva porodila dvouhlavé tele, si musel po dlouhé době sám zaplatit pití. Na dívku věštící konec světa náhle nebyl nikdo zvědavý.
Do města přijel Krvavý Ursus.
Cena za vstupné ihned vzrostla na dvojnásobek, ale nikomu to nevadilo. Sázkaři už dávno přestali vypisovat kurs na vítěze. Oblíbenějším tématem sázek bylo, proti komu se Ursus postaví tentokrát. A jak dlouho vydrží jeho protivník naživu.
***
Pohledný barbar středního věku se podíval z okna a tlumeně si povzdychl, když uslyšel jásot davu, jenž obléhal hostinec. Někdo zase neudržel jazyk za zuby.
Bylo poledne – slunce mu pálilo přímo do postele. Přišel čas vstávat, obléknout se a dopřát davu jeho divadlo.
Místnímu chlapci se třásly ruce. Za své služby dostal hrst drobných mincí, ale dobře věděl, že jiní by za takovou možnost ochotně platili zlatem. Moci se dotknout takového hrdiny! A co víc, Lenai mu pomáhal s oblékáním zbroje! Utahoval přezky a řemínky a představoval si přitom zářící oči dívek, které večer uslyší jeho vyprávění. A možná přijde také Gemma. Představoval si zaujatou tvář dívky, kterou tajně miloval a hloupě se usmíval do zdi.
Ursus dobře věděl, jak je z něj chlapec nervózní, bylo mu to však srdečně jedno. Slávy už se dávno nabažil a najíst se jí nedalo. Souboje a popularita, kterou znamenaly, pro něj nebyly víc než obchod.
Zdejší arénu měl rád. Bojoval v ní proti dvojici a trojici nepřátel, holýma rukama tady zabil muže v brnění, ozbrojeného mečem, přemohl tygra, pantera a dokonce i divokého zubřího býka. Posledně proti němu poslali hladového ardcarranského lva – zabil ho také. Bylo mu vlastně jedno proti komu nebo čemu stojí. Znal přece svou věštbu – vždyť se o ní zpívalo v každé hospodě. Žádné třínohé a jednooké zvíře si představit neuměl.
Sešel dolů do stáje. Vozík už měl zapřažený – šest černých hřebců ho stálo celé jmění, ale byl přece miláčkem davu. O svoji legendu musel dbát – bylo to pro jeho živobytí stejně důležité, jako pravidelné broušení zbraně nebo vyleštění hrudního pancíře.
Pomalu a okázale projížděl městem. Kolem něho se ozývalo ječení dívek a žen, obdivné mručení mužů a brebentění mladíků. Každý z těch kluků chtěl být na jeho místě, každý v davu se ho snažil dotknout. Asi dvacetiletá dívka se pokusila vyskočit na vozík, ale neudržela se. Spadla na zem a dav se nad jejím tělem nemilosrdně zavřel.
Ursus nic z toho nevnímal. Myšlenkami byl u večerního souboje. První bojovníci už zemřeli v nelítostně žhavém písku, ale on, hlavní hvězda dne, teprve přijížděl před koloseum.
Seskočil z vozíku a elegantním pohybem hodil otěže zřízenci. Sám prošel úzkou dlouhou chodbou až do svých komnat. Byl prvním a jediným z gladiátorů, který měl soukromí i tady, hluboko pod arénou. Svlékl se a položil se do horké lázně. Když ucítil na svých zádech jemný dotyk ženských rukou, uvolnil se. Nebylo kam spěchat – diváci se bavili a čekali na zlatý hřeb večera, který měl přijít za několik dlouhých hodin.
„Dnes to bude grizzly,“ ozvalo se za ním. „Krvavý Ursus proti samotářskému medvědovi z Hor smutku. Davy budou šílet.“
„Už bojoval?“ zeptal se lhostejně Ursus. Mazlivé doteky Lilliny, dcery předního patricije, ho momentálně zajímaly mnohem víc než nějaký Tertius Flaccus. Syn majitele arény se posadil přímo před něj. Gladiátor dobře věděl, že pro mladého patricije je mnohem přitažlivější on než sebepohlednější žena.
„Zabil dva lovce, než ho chytili. Můj otec si ho nechal odchytit na objednávku, když viděl, jak rozporcoval ovce i s pastýřem. Je to opravdu úctyhodný kus, Urse.“
„Medvěd proti medvědu…“ pousmál se barbar. „Senátor má zvrácený smysl pro humor, to tedy ano.“
„Dávej si na něj pozor, drahý,“ zašeptal Tertius. „Lovci ho chytili živého, ale zranili ho. Nevidí na levé oko.“
***
Ursus pomalu vyšel do zapadajícího slunce. Zastínil si oči, aby si mohl prohlédnout jásající dav. Byla tam, stála vedle svého otce na jižní tribuně a křičela jeho jméno společně s ostatními. Barbar se pousmál – kdyby tak ctihodný Regullus věděl, jak jeho dcera léčí bolesti hlavy, kvůli kterým odchází z čestné lóže. Teď ale skončil čas tělesných rozkoší – měl práci.
Zvolna obcházel kolem arény a zdviženou pravicí zdravil diváky. Cítil uklidňující chlad svého meče – dokud jím vládl, nemohlo se mu stát nic zlého. Uslyšel zahučení davu a obrátil se k mříži, za kterou se skrývalo zvíře. Už byla otevřená a medvěd pomalu vyšel do arény, kterou už osvětlovaly pouze hořící pochodně po jejím obvodu.
Šel po čtyřech a Ursa zamrazilo v zádech. Natáčel hlavu zdravým okem ke gladiátorovi, to bylo v pořádku, o tom už věděl. Ale Flaccus mu zamlčel ještě něco.
Medvěd kulhal na jednu tlapu.
Dav ztichl jako jeden muž. Každý z nich znal slova věštby. Pohledy všech se upřely na tvář gladiátora – byl bledý jako smrt. Ursus se poprvé v životě začal bát.
Byl ale na vrcholu slávy. Rozhodl se vyzvat svůj osud a vykročit mu vstříc. Potřásl hlavou a vyrazil proti grizzlymu. Ten se postavil na zadní a zařval. Jeho velikost byla impozantní – vestoje měřil dobře přes tři sáhy.
Ursus se k medvědovi opatrně blížil. Obcházel ho v zužujícím se kruhu, nutil ho, aby se k němu stále otáčel svým jediným vidoucím okem. Potom náhle změnil rytmus pohybů a prudce zaútočil. Čepel meče zasyčela jako vzteklý had a poznamenala plece zvířete širokou ranou. Gladiátor proklouzl pod tlapou, která byla vlivem zranění pomalejší. Než se medvěd otočil, stihnul ho do zmrzačené tlapy seknout ještě jednou. Uskočil do bezpečné vzdálenosti, aby si odpočinul a připravil se na další útok. Zvíře však jeho plány nezajímaly.
Grizzly klesnul na všechny čtyři a rozeběhl se proti Ursovi. Země pod jeho tlapami zrudla krví, ale útoku to na zuřivosti neubralo. Máchl tlapou - bojovníka zachránil jen bleskurychlý únik stranou. Medvěd se za ním otočil a znovu se ho pokusil srazit. Ursus podruhé unikl, ale tentokrát už neměl tolik štěstí a ostré drápy poznamenaly jeho bok.
Medvěd zaútočil potřetí a diváci vykřikli v nepředstíraném zděšení. Gladiátor nestihl uhnout a střetl se s obrem hruď proti hrudi. Úder ho srazil k zemi jako hadrovou panenku a Ursus zmizel pod mohutným tělem zvířete.
V dalším okamžiku však zvíře zařvalo bolestí a vztekem. Gladiátor se vymrštil zpod jeho těla a unikl mimo dosah jeho drápů. Grizzly se znovu postavil, ale jeho pohyb byl těžkopádný. Gladiátorův meč byl zabodnut hluboko v jeho plecích. Písek v aréně zkrápěla jasně rudá krev – zranění bylo smrtelné. Snažil se tlapou dosáhnout na jílec meče a vytáhnout ten proklatý předmět z těla, ale jenom si ho tak vrazil hlouběji. Diváci přihlíželi v hrobovém tichu. Právě se stali svědky zázraku. Na vlastní oči uviděli smrtelníka, který porazil svůj Osud.
Medvěd vydal poslední zoufalé zařvání a padl k zemi jako strom. Ursus klesl na kolena vedle mrtvého těla. Sám nevěřil tomu, co právě dokázal – vyzval svou smrt a zvítězil. Zabil svého protivníka, který měl podle předpovědi zabít jeho. Nyní mohl žít věčně.
***
Ani nevěděl, jak se dostal ven z arény, ale když se vzpamatoval, ležel v lázni. Lillina mezitím obvázala zraněný bok a odešla pryč. Po těžkých zápasech chtěl být sám a ona to věděla.
Ozvalo se hlasité zaklepání na dveře a dovnitř vpadl Tertius a jeho otec Proximus.
„Urse!“ vyhrkl mladík, ale Proximus ho pěstí srazil k zemi. Potom popadl gladiátorův meč a vrazil ho vstávajícímu Ursovi do slabin.
„Proč?“ zachroptěl gladiátor.
„Sehnat to zvíře mi trvalo roky a stálo mě to celé jmění. Přes své obchodní přátele jsem proti tobě vsadil milion sesterciů. MILION!“ zařval na umírajícího muže.
„A ty si potom přijdeš a co uděláš? Vyhraješ! Připravil jsi mě o můj životní obchod!“
Ursus přestával cítit bolest. Ležel natažený na horkých mramorových dlaždicích a v hlavě mu doznívaly poslední slova věštby…
Smrt přijde v čase vítězství,
má jedno oko, nohy tři.
Až rozeřve se hlasem zlým,
Smrt přijde s horkým kamením.
Muž přijde, krví obarví
světlý písek, co krášlí dny,
měl slávu svou a velké sny,
však mamon ten ho zahubí.
Diskuze
Zdraví všem,
Musím dát zapravdu Folcwinovi - dílo je inspirováno římskou říši, ale země, v níž se povídka odehrává, není její slepou kopií. Ano, mohl jsem dát Ursovi jiného medvědího protivníka. A krásného...
Ergo, medvěd nebyl dovezen z Ameriky a gladiátoři Říma s grizzlym nebojovali.
Fee:
K veršům - že myšlenka nekončí rýmem, ale pokračuje v dalším verši není věc nová. V české literatuře si asi teď nikoho nevybavím, ale tuhle formu najdeš v mnoha anglosakých písních - vždy se mi to líbilo a nevidím problém v použití stejného postupu v češtině.
Blacksword:
Vlastní otec? Uhm... přečti si to prosím ještě jednou - já nic takového nepsal. To už by bylo až nekrtkovsky překombinované. Proximus je otec Tertia Flacca. S Ursem nemá kromě obchodních vztahů nic společného.
Sethem Tartir:
Když mi hodíš myšlenku, klidně zkusím napsat něco nového, neokoukaného. Ale uznávám, že povídky s ostrou pointou píšu rád. Jsem zvrhlík, kterého těší napínat čtenáře až do konce, nechat ho, ať věří, že uhodl konec a potom ho překvapit. *úsměv*
Mno a každopádně díky za každého čtenáře, jemuž so povídka líbí. A pokud se nelíbí, děkuji stejně, že jste to s ní vydrželi až do konce.
Milý Krtečku,
dílo mne zaujalo svým zasazením do doby odlišné od většiny námětů povídek tady na serveru. Třeba jsem netušila, že gladiátoři bojovali i s grizzlim. Také souhlasím s Mikim v tom, že o Americe se v té době nevědělo, tudíž je podivné, že by odtamtud byl medvěd dovezen.
Kladně hodnotím i verše na začátku a konci, avšak jedna připomínka k nim je- asi se mi to jen zdá, ale trošku se mi nezdáli ty první dva řádky v básni na začátku. Ze stylistického hlediska bych ve věštbě upravila na jiný sled řádků slova krví obarví světlý písek, co krášlí dny. Je pravda že by pak nevacházel rým a toto je správné řešení, avšak pojem krví obarví a světlý písek je od sebe odtržen, což zní ze stylistického hlediska trochu nepěkně.
Jinak byla povídka poutavá a moji pozornost si udržela od začátku až do konce. Dávám plný počet tedy 5*.
Hmm...takovej je život zabije medvěda a jeho zabije vlastní otec.Pěkné hodnotím 5.
Proč se o tom vůbec bavíme? Značka Krtecek je značka kvality. Ani dnes Krtecek nezklamal a já byl rozesmutněn co se to na světě děje. Povídka dostává 5 a 1/2 pračky Whirepool. Značka vítezů
Bezpochyby velmi dobre dilo krtecek je urcite na dobre ceste stat se spisovatelem, bylo vsak videt,ze ma pred sebou dlouhy kus cesty.Ale jen tak dal
Hm, sednul jsem Krtečkovi na lep, když jsem se po prvních řádcích ofrnil něčím ve stylu "nuda, vypíchne zvířeti oko, usekne pazouru a pak skoná".
Pointa nestaví na patetičnosti, ale na smíchu z nízkého, světského, a z toho, že to nikdo nečeká.
Ale musím taky říct, že už tu asi posté vidím příběh se stejnou dynamikou a kompozicí, čili kraťounkou povídku, která stále mírně zvyšuje napětí, aby ho na posledních řádcích vyvrcholila a "očůrala" čtenáře svým nečekaným koncem.
Dynamikou to připomíná spíš vtip než šťavnatou povídku, a to mě trochu nudí. Nechodím sem proto, abych si pokaždé mohl dokázat, že Lyrie, Krteček, či jiní ze mě mohou udělat hlupáka, i když příjemnou cestou. Nebo alespoň ne několikrát za sebou.
Berte to, prosím, jako subjektivní pohled, malou připomínku někoho, kdo má radši jiné typy povídek.
Jinak samozřejmě plný počet, svými osobními výlevy nemůžu ovlivnit hodnocení tak dobré a propracované povídky...
Internet je studený.
S. T.
Rotrigo:
5. pád od jména Ursus je napsán správně, Urse.
Ursa skutečně zabil Proximus, vždyť přišel o milion. - Chce to pozorněji číst, zejména pokud si nejsi něčím jistý.
Miki Wolverine:
Slova skutečně doznívala - jsou to přece podstatná jména středního rodu!
Shelagh: Prostředí Krteckova příběhu beru jako parafrázi na Řím, ne jako Řím samotný. Je to tím, že jsem na fantasy serveru. Nikde nezmiňuje reálné osoby či místa (pokud si odmyslím Proxima z Gladiátora od Scotta, tak nepoužil jinde použitou osobu ani místo). Dle názvu hor, kde byl grizzly chycen bych to také viděl na parafrázi Říma, ne přímo na antický Řím ("Hor smutku").
Musím se přiznat, že jsem povídkou jen tak prolétl, neboť na více bohužel nemám čas :(. Snad přístě. Všiml jsem si snad jen jediné hrubky - doznívala poslední slova věštby.
Nicméně nemohu dělat nic jiného než chválit. Zejména bych chtěl vyzdvihnout netradiční zasazení příběhu do doby Říma a ono zapojení věštby, která dodá celé povídce další rozměr.
Rotrigo: Objednán z Ameriky? Ve starověkém Římě? No, nemyslím si, že by se o Americe v té době vědělo.
Nicméně výskyt medvěda z Ameriky nemá na mé hodnocení vliv.
Miki
Ahoj,
další velmi podařené dílo od Krtecka. Musím podotknout, že toto se mu velmi povedlo. Líbí se mi to, vše je tak opravdové, byl jsem i nervózní při souboji s grizzlym.
Krtecek zde míchá svoji mimořádně rozsáhlou fantasii s nadáním pro básně a znalostí anatomie.
Když jsem si četl dílo, všimnul jsem si jen dvou poravopisných chyb. To je dobré, ale bez chyb by to bylo ještě lepší. Ty chyby si myslím, že jsou:
Je to opravdu úctyhodný kus, Urse. a Urse!“ vyhrkl mladík, ale Proximus ho pěstí srazil k zemi.. Myslím, že by tam mělo být Ursee.
A ještě v těchto dvou větách „Urse!“ vyhrkl mladík, ale Proximus ho pěstí srazil k zemi. Potom popadl gladiátorův meč a vrazil ho vstávajícímu Ursovi do slabin.. Zde mi to nedává trochu smysl. Pochopil jsem, že ho zabodnul mladík, ale vypadá to, že to udělal Proximus.
Jinak je to velmi hezké dílko, možná by se více hodilo do hřbitova, ale to nevadí. Chyby mizí v porovnání s tím ostatním. Takže hodnotím za 5*.
Shelag:
Myslím, že ta věc s medvědem je v pořádku. Možná, že žije v Severní Americe, ale Krtecek napsal, že byl obědnán.