anarion  21. 4. 2007 v 22:55:26

Pěkné...dílko je slušne napsané, má zajímavou myšlenku a otázku...Ovšem na mě rýmy působyly nějak uměle...ačkoliv autor pěkně volil slova, ke mě přicházely tak nějak z dálky a moc se mne nedotkly...nevím jako by chtěly vyvolat dojem a soucit, ale přitom si tak nějak držely ostup...
Párkrát jsem našel menší slabikové nejasosti, v básni, ale to mohl bát klidně záměr...
Celkově se mi dílo líbí a hodnotím ho nadprůměrně...

Azucuache  21. 4. 2007 v 21:40:36

Alcator:
IMHO jde spíše o tu báseň. A ne o anotaci. Co na tom, že tam má hned dvě chyby? Navíc pokud se to vezme z jiného pohledu, může tam být chyba jenom jedna - "kerého" by mohl být pouze nespisovný výraz a ne překlep. Krom toho ne každý má vrozený cit pro naši mateřštinu, takže si ihned nemusí povšimnout nějaké té chybky nebo překlepu. Ayianu znám a vím, že právě patří mezi ty, kteří si těch chyb prostě nevšimnou.

Legar  21. 4. 2007 v 17:54:31

Alcator: Co si myslet o kriticích, kteří hodnotí báseň podle pravopisných chyb v anotaci?

Alcator  21. 4. 2007 v 16:01:37

Co si myslet o díle, v jehož jednořádkové anotaci dokáže autor(ka) naflákat dvě chyby?

Báseň pojednívá o nevlídnosti, kvůli které zahyne poutník, kerého nikdo nevzal na noc k sobě domů...

Legar  21. 4. 2007 v 12:32:39

Ayiana: Pokud máš k nějakému svému dílu (nebo vlastně k čemukoliv/komukoliv) hlubší citový vztah, tak si dej vždy pořádný pozor, komu to dáváš ke kritice. Zde jsi to předhodila hladovým vlkům, kteří se jen poperou o to, kdo to roztrhá na menší kousky. A takový je i účel rubrik na tomto serveru. Není to tak špatně, prostě je to tak a musí se s tím počítat, obrnit se proti tomu a nebrat si to příliš osobně. Někdy tu dostaneš dobré rady, někdy jen spoustu nesmyslných tlachů, ale z obojího si můžeš vzít poučení. Jen opravdu po všech stránkách skvělým dílům se tu dostane všeobecné pochvaly. A ač se mi tvá báseň líbí, musím uznat ostatním, že tam nějaké chyby jsou. Škoda jich, ale hlavně, že báseň splnila svůj účel a vypadá to, že dobře.

Elvisův_duch  21. 4. 2007 v 1:09:56

Ayiana: Opatrně, interpretace vlastní básničky nejni zrovna nejlepší terno pro všechny zadky... Občas to připomíná jednotnou interpretaci Rudých zpěvů... Nech to na vostatních:).

Ayiana  20. 4. 2007 v 21:28:24

Milý čtenáři,

Chci se vám omluvit, za nepřehlednost mé básničky, je stejně nepřehledná, jako myšlenky, které mi létaly hlavou, když jsem ji psala. Všem se omlouvám, za nepravidelnou formu básničky, která , jak už zde mnoho lidí podotklo, ruší celkový dojem a myšlenku.

Co takhle zkusit jiný náhled na skutečnost: autorka je praštěná puberťačka a v životě by ji nenapadlo, že někoho muže rušit střídání pravidelného a obkročného rýmu. Zkuste si to přečíst ještě jednou a zkuste vidět malý systém. První sloka ABAB, od druhé až do konce AABB. Vím, je to strašný hřích na poezii.

Teď k chuti a nechuti Poutníka žít. Poutník, zklamán životem, smutný a v depresi, odešel od lidí, jejichž příbytky viděl v dálce, vzdalovaly se mu, též cítil, že je ve tmě něco zlého, přesto se nebál a zůstal venku. Věděl, že u lidí by nenašel nic lepšího… Chtěl mít od všeho pokoj, měl pocit, že ho nikdo nemá rád… doléhá na něho všechno negativní, stejně jako tma, která je chladná a těžká, jako vina, deprese… Vnímá beznaděj situace, nikdo mu nevyjde vstříc, aby mu pomohl a podepřel ho. Obrat vadnoucí květ měl zobrazit zmírající naději, chuť do života, možná i umírání.

Obrat, který jsem použila v prvním verši třetí sloky, má vyjádřit protikladnost, absurditu a chladnost přístupu některých lidí, které by měli spíše pomoct, stejně jako příroda(jak trochu naivně doufal poutník)… něco totálně nečekaného, jako v létě mráz, je kopanec od těch, od kterých to nejméně čekáš, kopanec, který tě srazí na kolena, a už nemůžeš vstát, i když tě ostatní varují a říkají, že musíš vstát… jinak zmrzneš… Mohlo by se zdát, že to Poutník vzdal(proto i ta otázka na konci, která tak ruší dojem), ale on jen ztratil na okamžik víru v život, ve slunce, v hřejivé paprsky a dlaně, které by mu mohl někdo poskytnout a rozehřát jeho na kámen zmrzlé srdce… to se mu stalo osudným. Poutník ve skutečnosti nechtěl zemřít, pouze neviděl východisko a naději. V okamžiku kdy umřel, odešla z (mého) světa beznaděj, deprese, strach… led, který odtál ze srdce zalil uvadající květinu, moji naději, chuť do života… aspoň na chvíli…

Nebudu se s nikým hádat o významu mé básničky, protože každý to cítí jinak… když jsem to psala, ani jsem nepřemýšlela nad smyslem, významem… jen jsem křičela do tmy, těžké, chladné, když nikdo neposlouchal… nechci Vám kazit dojem… čtěte, pište, kritizujte, představujte si co chcete… hlavně se smějte a nepropadejte depresím…

Marsia  20. 4. 2007 v 12:17:49

Ayiana: Téma to je opravdu zajímavé, ale musíš si uvědomit, že básnička není jen myšlenka. Jsou to i ty rýmy a rytmus. Umělecké dílo je vnímáno jako celek, a když se to vezme z jistého úhlu pohledu, je to celek i s věcmi, do kterých autor nemůže přímo zasáhnout. Takže ty jako autor máš za cíl (alespoň by se tak dalo předpokládat z toho, že svou básničku zveřejníš) sdělit něco čtenářovi a máš na to plno básnických prostředků. Ty ty prostředky použiješ, ale kdo může jistě vědět, co s tím udělá fantazie nás, čtenářů?..

Není špatné psát básničku pro sebe, ale měla bys být i do jisté (možná ne moc velké) míry být schopná přebrat si, jestli vůbec čtenář může vidět ve tvých verších alespoň něco podobného jako tam vidíš ty.

Vyčítáš nám, že se díváme více na formální stránku - inu, tak je to pravděpodobně vždy, když ta formální stránka svým skřípáním přehluší vlastní sdělení. To ty jsi mohla psát ve volném verši, a třeba by nebylo, co vytýkat, ale rozhodla ses pro určitou formu, kterou jsi nedodržela.

Ale když bys chtěla, abysme se lépe podívali na obsahovou stránku, asi tě zklamu opět, obsahová stránka mi přijde poměrně povrchní, a když ji trochu zkoumám, tak i mírně chaotická.

Celá básnička je pro mě líčení přírody, přírodního cyklu. Zachycuje pomíjivost jednoho lidského života v porovnání s životem v přírodě. (Podotýkám, že anotaci jsem četla až nakonec, takže jsem tam to, co je v ní uvedené vůbec nehledala.) Ale tento hezký motiv mi narušuje poslední sloka, poslední verš. "Pročpak žít, proč nechtěl...?" Jediná zmínka o tom, že Poutník nechtěl žít. Z nějakého divného důvodu - snad třetí sloka, která přivádí na scénu Poutníka, utíkajícího od zloby lidí - mám pocit, že Poutník žít chtěl; v přírodě, s Přírodou, ale chtěl. A autor mi najednou, bez vysvětlení předkládá otázku, proč nechtěl žít...

Ale když pominu tu poslední nesmyslnou otázku (tak, jako jsem ji pominula při prvním čtení, kdy jsem se snažila vnímat básničku jako celek formy a obsahu, neboť i forma je z části obsahem, dovede dokreslovat atmosféru; nebo rušit, jak je to v mnoha místech tohoto dílka; vnímat básničku všemi smysly a ne hledat v ní jen její obsah - jak se třeba někdo domyslí, byla jsem spokojenější než po hloubání nad obsahovou stránkou), je to sice příjemná básnička, ale špatně zvládnutá forma, která brání plynulému čtení, ji dost shazuje.

Ayiana  20. 4. 2007 v 9:59:41

Děkuji za podporu všem, kteří pochopili, že se tohle nedá číst jako "ze škatulky vytažená básnička"...
Marokrates: Souhlasím s Elvisevým duchem, jemuž děkuji za podporu.
Děkuji všem za podporu.

Elvisův_duch  19. 4. 2007 v 22:08:28

Marokrates: Literaturu na škole studoval i nestudoval kde kdo a nechápu tedy, jakým privilegiem si uzurpuješ právo rozhodnout, zda to básnička je nebo ne... Kor toho v dnešní době, kdy nelze definovat přesně co báseň je a co už není... docela mě to mrzí.