Články&Eseje

Prozření Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 16


Zlomen a opuštěn v širém světě,
poznals pravou tvář skutečnosti,
že dobro a láska těžko zmůžou
cokoliv proti nenávisti.

Hlavy tvých přátel na kůlech,
trosky těl starců, dětí, žen...
Tehdy posbírals střepy srdce svého,
ukryls ho v chladu, a nepustils ho ven.

Sebral jsi vše, co z tebe zbylo,
v hlavě prázdno, v rukou meč,
vraždils všechny bez rozdílu,
s ďáblem společnou sis našel řeč.

Možná, že z pomsty a z bolesti
vycházely tvé kruté činy.
Možná, žes jich i litoval,
to ale nezmírní tíhu tvé viny.

Aorta v rukou svých obvaz třímá,
chlopeň se maže lhostejností.
Krev kape na rány lék
z ironie, sarkasmu, dávné minulosti...



Pozn.: předchozí publikace na http://rhiannonn.blog.cz/0702/prozreni

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Jednoduchá pěkně plynoucí básnička bez vážného skřípání a drhnutí, s trochou té krve, chmur a nenávisti.
Není to zrovna skvost serverové poezie, ale je to pěkné a já na něco takového mám zrovna náladu.

Ostatně, báseń krom jednoduchosti, která není nijak naškodu, neobsahuje žádné vážné vady. Jenom ten nesladěný jazyk při skracování, ale to už opakuji Holgera.

Dílo díky rozhádanosti rytmu a celkově volné atmosféře působí jako volný verš, až při bližším pohledu si všímám jednoduchých pravidelně rozmístěných rýmů. Nejsou nijak převratné, ale díky jejich nevýraznosti při čtení nepůsobí rušivě, alespoň na mě.

Poslední sloka je dost zvláštní konec. Skoro jakoby k ostatním ani nepatřila... Dost mě praštily do očí metafory. Ono předtím v básni takřka žádné nejsou, navíc předešlé se zdá být takové klasické broukání na ohranou ale milou strunu... a nazávěr něco jako tečka od příslušníka moderny.

Nevím, bohůmžal jsem nepoznal, jestli je to mlhavý obrázek smyšleného příběhu, nebo alegorie vlastního života autorky. Popravdě ani nevím, proč jsem tak rychle hlasoval 4* a původně uvažoval ještě velkoryseji... No, nakonec bych řekl spíše 3 - 4, možná si to ještě rozmyslím.

Co bych autorce doporučil, tak sjednotit atmosféru všech strof v příští básni - a to zejména použitými "zbraněmi" (prostředky, formou). Jestli chce působit originálně, ať vymšlí víc takových obočí_zdvihajících momentů, jako zde na konci, jestli si chce spíše hrát s verši, ať zvolí jednoduchá spojení... Nebo, pokud chce kombinovat obojí, pak trochu obratněji... Dokážu si představit prokládání např kurzívou... No, rozhodně nějaký systém.

Beru to jako celkem hezké vyjádření nepříliš pozitivních emocí, jako trocha podivu s bezmocí či snad lítost... možná vyčítavost... ale komu a zda vůbec, to nevím.

Hodně zdaru.

Sethem Tartir: Mimochodem, nebudu to moc rozvádět, ale chaotické mi připadají tvé komentáře... S úsměvem, ale IMHO píšeš zvláštní směs blábolů.


 Uživatel úrovně 0

*bije se do hlavy a křičí ve stejném rytmu*
á-nic! á-nic! á-nic! Nic tam není!

Jsem vůl, nikde tam "A-nic-A-nic" není, když už, tak "nic-B-nic-B", a to vlastně po celou dobu...
Omlouvám se. Není to chaotické. Já jsem chaotický. x_x
S četnými omluvami autorce i diskutujícím
S.T.


 Uživatel úrovně 0

Sethem: To tvé "A-nic-A-nic" v žádném případě nemusí vypadat chaoticky, je to můj nejoblíbenější verš (www.jony.borec.cz), jde jen o to, jak to napíšeš. Vítězslav Hálek, současník Nerudy, takhle napsal "Večerní písně", máš-li chuť na milostnou, hodně jednoduchou lyriku v básních, tak si to přečti a uvidíš, že "A-nic-A-nic" ne nerovná chaosu.


 Uživatel úrovně 8

Docela se mi to líbí...Báseň má náboj a energii. Já jsem jí četl jedním dechem a nějak zvláštně slohově mne nadchla. Nemohu říci že by jsi to zpracoval nějak lépe než ostatní třeba nadprůměrná díla, ale narozdíl od nich, toto dílo sálá jakousi vnitřní energií a duchem a já nemůžu jinak, než z mého pohledu toto hodnotit jako kvalitní dílko, které u mě určitě zabodovalo :o)


 Uživatel úrovně 0

Chaoticky vypadávají, vypadávají nepravidelně, obecně v každé sloce kromě třetí chybí druhý rým (tj. ne "A-B-A-B" ale "A-nic-A-nic") a kromě poslední, kde je prozměnu "nic-B-nic-B".
Nevím proč, ale včera jsem jaksi zapoměl ještě poznamenat, že má báseň v mých očích pěkně laděný spád a dynamiku. Máš pro to cit, Rhi!


 Uživatel úrovně 0

FíDžej,
šok z toho, že se moje první dílo dostalo do rubriky a že není zcela a naprosto mizerné, již odezněl, takže teď se pokusím nějak smysluplně reagovat na vaše komentáře...:)

rýmy
Ano, já souhlasím, jsou tam mezery... Někde dokonce mezery větší, než bych (TEĎ) sama připustila - nicméně i nedokonalost k tvorbě patří a já se příště pokusím objevit nové a neotřelé rýmy místo třeba těch "lhostejností - minulosti, skutečnosti - nenávisti" jak poznamenal Sethem.
rytmus
Ano, i tady mi nezbývá nic jiného než souhlasit, i když souhlasím jen zdráhavě... Určité rytmické nedostatky cítím, ale že by byly až tak markantní, aby se to řešilo nějak hlouběji mi nepřijde. Ale je dost dobře možné, že za to může můj hudební hluch, nebo faktor autorova pokřivéhého vnímání díla :)
verše
Víceméně se to stydím přiznat, ale naprosto jsem nepochopila v čem jsou chaotické... Snad mi to někdo vysvětlí, abych příště mohla dát přednost řádu
obsah
určitě mohl být promakanější, delší a se silnější pointou. Mohl být, ale není - není protože kolem téhleté básničky, která trpí mým nedostatkem zkušeností (jak teď celkem jasně vidím), bylo tolik myšlenek a tolik pocitů, která jsem do slov prostě zaobalit nedokázala...
Prozření se to jmenuje opravdu jen kvůli té první (i druhé) sloce.
k té aortě a chlopni: Mě se to prostě líbí, připadá mi to na tom díle to nejlepší. :-) Ale záporné reakce jsem čekala, už podle komentářů v díle jsem v tom cítění asi jediná.

krácení
Díky Holgerovi, že mě na to upozornil, v dalších věcech si budu dávat sakra pozor... Teď můžu jen podotknout: "Škoda, že mě na to neupozornil někdo v Dílně..."

- Rhi -


 Uživatel úrovně 0

Odpust, ale mě to moc nenadchlo. Není to špatné, jen mě to ničím kromě chaotických veršů a špatné ritmiky neupoutalo.


 Uživatel úrovně 0

Hmmm, to je dobrý! Krátká a výstižná, a protože jsou Velikonoce, vzpomenu si na Vánoce a ponimrám se v ní jako kaprovi.

Rytmus
Bohužel místy pokulhává, přitom by nemusel. Někdy by stačilo jen trochu změnit větnou stavbu a hned by bylo všechno v okeji. Např.:
Sebral jsi vše, co z tebe zbylo,
v hlavě prázdnotu, v rukou meč,
a vraždils všechny bez rozdílu,
společnou našels s ďáblem řeč.

Takové úpravy snad nejen pro mne znamenají pár minut práce navíc...

Rýmy
Také nejsou na všech místech a chaoticky vypadávají, ale příliš mě neruší. Což ovšem neznamená, že kdyby byly všude, báseň by tratila. Některé jsou originální a zdařilé (zbylo - rozdílu), jiné už ne tolik (lhostejností - minulosti, skutečnosti - nenávisti).

Hmota
Aneb obsah, druhá věc k formě. Líbí se mi obzvlášť poslední, lyrická sloka, která dává básni náboj a umožní hlubší ponor do hrdiny (hrdiny?). Právě ona obrazně odlišuje báseň od imaginárního zpracování v próze. Dává hloubku, na jejíž dno není možno úplně dohlédnout. A od toho přeci poezie je, ne?
A navážu na Holgera, když řeknu, že by šlo určitě báseň napsat delší, s více dějem, s více lyrikou (more!).

Proto ne víc, ne míň, ale právě tolik hvězd, kolik dávám.


 Uživatel úrovně 0

V první řadě bych pozdravil Rhi jako autorku.
V řadě druhé bych se pokusil o krátké zhodnocení Tvé práce. Já, jako poetický laik, nemohu kritizovat a hodnotit, pro mě jakousi neznámou, stavbu rýmu nebo jak se tomu vlastně nadává. Ve škole jsem tuto část slohu zaspal.

Mě spíše celkem zaujal ten pocit zachycen ve slovech. Myslím, že to je beznaděj, smutek a možná i žal. Tyhle pocity dle mého pak působí ten hlavní hrdina druhým jako jakousi odplatu za svoje strasti...a to se mi líbí.:)

Jsem rád, že když nemohu dát dobré hodnocení sám sobě, tak alespoň někomu a to zaslouženě.

Astrak


 Uživatel úrovně 0

Chválil jsem, chválím, vždy budu chválit, líbí se mi :o)

Prozření je jednou z těch básní, které nechávají vyniknout obsah. Pokud pak náplň není kvalitně zpracována, zabalena do hezkých metafor, nikdy by to nebylo tak líbivé (nenapadá mě vhodnější výraz), jako je to teď. První jedenapůl sloky krásně fackuje hlavního hrdinu, uvrhává ho do reality. A on se pak uzavře před světem do sebe a s ledovou tváří se mu to snaží vrátit. Jenže čím víc vrací, tím je to horší... Poslední dva verše třetí sloky dávají najevo, že si to hrdina uvědomuje a snad je mu to i líto, čímž dává prostor pro poslední sloku. Ta skáče z epiky pohlavě do lyriky a končí otevřeně.

Autorka se (ve prospěch básně) vyvarovala základním chybám, tedy nepřecházela z druhé osoby, zbytečně nekazila atmosféru velkým T u slova "tvůj" (to ale nezmírní tíhu tvé viny) apod., což hodnotím kladně. Jediný formální nedostatek vidím u slova "Ďábel", kde bych asi napsal velké Ď.

Co se hodnocení týče, stoprocentně souhlasím s Mgr. Holgerem, tedy je to výborné, leč mohlo by to být lepší (jak jsem pochopil). Proto se nějak zdráhám hodnotit pěti, ale ve čtyřech mi nic nebrábní. Gratuluji.

--Darn--