Kroniky Amberu jsou jedním ze stěžejních děl fantasy žánru. Je až s podivem, že i přes jejich úspěch dnes nevychází desítky napodobenin, jako to potkalo Tolkienova Pána prstenů nebo Barbara Connana. Možná je to jejich výjimečnou strukturou, možná neměl žádný spisovatel odvahu pokusit se napodobit něco podobného. Zelazny při psaní Amberu projevil úžasnou představivost a podařilo se mu napsat dílo opravdu originální, bez nutnosti kopírovat jiné autory. Vytvořil vlastní svět, na jednu stranu zcela nezávislý na čemkoliv ostatním, na druhou stranu schopný pojmout do sebe jakýkoliv příběh, který se v něčí fantazii objevil.

Jedinečná je už konstrukce samotného světa. Veškerý prostor byl vyplněn Chaosem, jedinečným a jen těžko popsatelným královstvím. Z Chaosu pocházel i výjimečný mudrc Dworkin, který vytvořil Vzor - ztělesnění řádu a nesmírně mocný symbol. Vzor vytrhl část prostoru z chaosu, dal jí jasnou strukturu a vytvořil tak místo pro vybudování Amberu, města a stejnojmenného hradu. Amber pak vrhl do chaosu své stíny, čím vzdálenější od Vzoru tím méně uspořádané, nekonečné množství odlišných světů. Někde mezi těmito stíny je naše Země, bájný Avalon nebo jakýkoliv jiný svět, který si dokážete představit. V blízkosti Amberu dokonce existujíc stíny s vlastními Vzory, snad pokřivenými, ale stále mocnými. Je to Rebma, zrcadlový odraz Amberu na hladině moře a Tir Na Nóg, město na obloze. A právě v Amberu se usadil mocný král Oberon, založil zde svoji pevnost a dal vzniknout rozvětvené rodině Amberitů, svých žen a potomků.

Bylo by jistě možné, aby Amberité žili šťastně a v harmonii, ale o čem pak psát deset románů? A tak jednoho dne Oberon zmizí a doma nechá své potomky, soupeřící o korunu nad jediným pravým světem. Jistě, mohli by vládnout v jakémkoliv stínu by chtěli, ale stále by to byla jen náhražka, stále by věděli že to není Amber, ale jen hra. To vše se stane ještě před začátkem samotných kronik a je postupně odhalováno. Na začátku Devíti princů Amberu se na Zemi z omámení muž Carl Corey, bez paměti a násilím držený v nemocnici. Rychle zjišťuje že něco není v pořádku a začíná se rozpomínat na svou pravou identitu, na prince Corwina z Amberu, právoplatného následníka Oberonova trůnu, kterého jeho proradný bratr Erik před stovkami let uvrhl do tohoto stínu a zbavil paměti. Začnou se objevovat podivní lidé usilující o jeho život, ale i někteří z jeho sourozenců. Brzy nalezne i balíček rodinných tarotů. Skutečně ale může nějakému sourozenci věřit, nebo ho jen chtějí využít ve vlastní mocenské hře? Tak začíná Corwinova cesta za získáním Amberského trůnu.

První co si uvědomíte je značná "nehrdinskost" hlavních postav. Jsou mnohem mocnější než lidé, nesrovnatelně silnější a schopní manipulovat s realitou kolem sebe. A svoji moc využívají především k naplnění vlastních zájmů, bez nějakých ohledů na obyvatele stínů. Konečně, jsou to jen stíny, komu by na nich záleželo. A stíny ovládají mnohdy opravdu důkladně, na některých místech jsou považováni za bohy a neváhají toho využít k verbování vojáků. Jinde zase i po stovkách let na Amberity vzpomínají jako na démony, následky pár let jejich vlády. Nesledujete tak tažení skupinky sehraných, přátelských dobrodruhů, ale spíš mocných, intrikujících a nedůvěryhodných šlechticů. Dodává jim to na živosti i atraktivnosti.

Skutečně silnou stránkou všech knih jsou charaktery, především propracovaná a rozvětvená rodina Amberitů. Jak příběh postupuje pomalu poznáváte další a další příbuzné a odkrýváte jejich vzájemné vztahy a minulost. Každý z Amberitů je dostatečně jedinečný, propracovaný a dobře zapamatovatelný. Jsou také smrtelní, na rozdíl od mnoha jiných knih se ne každý dožije konce celé ságy. Postavy rozhodně nejsou černobílé, není zde žádný skutečný zloduch, který by toužil všechno zničit prostě proto že to má v povaze. Mnohdy se stane, že jsou donuceni změnit stranu, ať už pod pohrůžkou nebo pro své přesvědčení. Třeba i uzurpátor Erik se ukáže v lepším světle, zatímco Corwin či Bleys mají temnější chvilky. Dokonce existuje i vývoj postav, události popsané v kronikách na ně mají vliv a postupně je mění.

Většinou je příběh spíš akční, plný bitek od osobních soubojů až po války velkých armád. Postavy mají jasný cíl a spěchají za jeho dosažením. Přesto se občas najdou pasáže, kdy si mohou v klidu sdělit důležité informace, osvětlující pozadí příběhů, minulost nebo nějaké zajímavé vlastnosti Zelaznyho mnohovesmíru. Celý příběh je vyprávěn v Ich formě a vypravěč sám mnohde vysvětluje všechno, co čtenář potřebuje znát.

Velmi zajímavá je i magie. Ani Amberité sami nemají pořádně jasno v tom jak funguje. Dokáží sice ovlivňovat dění kolem sebe, ale skutečně něco mění, nebo se jen přesouvají do jiného stínu, ve kterém jsou věci uspořádány tak, jak právě potřebují? Vždyť i samotné cestování mezi stíny probíhá tak, že poutník si snaží měnit prostředí tak, aby nakonec dorazil na místo, které odpovídá jeho představám. Zvláštní roli hraje čas a další fyzikální zákony, které mohou být v každém stínu jiné a tak komplikují přenos zbraní a vybavení do jiných světů. Dalšími výraznými zdroji moci jsou tarotové karty Oberonovy rodiny. Na trumfech jsou vyobrazeni její členové. Pokud spolu chtějí mluvit či se jeden k druhému dokonce přenést stačí jim usilovně se na kartu soustředit a doufat, že ten druhý odpoví. Předpokladem pro získání moci nad stíny i taroty je projít Vzorem a překonat překážky na jeho liniích, jakési zasvěcení do mystérií Amberu. Vzor vůbec hraje v příbězích velkou úlohu, podobně jako jeho chaotický protějšek Logrus.

Amber posloužil u jako námět pro hru na hrdiny, jeho přečtení by mohlo obohatit i vaše hraní. Jednak je zde koncept mnohovesmíru, umožňující postavám hrát v mnoho odlišných prostředích v rámci jednoho tažení. A hlavně je Amber nádherná ukázka toho, jak mohou vypadat zápletky na vysokých úrovních. Tohle není příběh nezkušeného hobita, který se vydává na pouť do míst, kterým nerozumí. Tady sledujete Corwina, už na začátku první knihy mocného bojovníka a v podstatě mága, jehož cílem je získání trůnu a pokud pro to bude muset svést několik válek, budiž. Pokud vám postavy na vyšších úrovních přerůstají přes hlavu, v těchto knihách můžete objevit inspiraci pro nová dobrodružství (postavená na něčem jiném než stále silnějších nestvůrách). Také popis charakterů by mohl být inspirací pro mnoho začínajících tvůrců. Je zde nádherně vidět o kolik jsou zajímavější propracované postavy (ať už hráčská, cizí nebo literární) proti černobílým hrdinům nebo padouchům.

Celý cyklus je rozdělen do dvou částí. Prvních pět knih jsou Corwinovy kroniky, popisující jeho snahu získat Amberský trůn a zachránit ho před nepřáteli. Druhá pětice bývá označována jako Merlinovy kroniky, vyprávění Corwinova syna pátrajícího po lidech ohrožujících jeho život i po ztraceném otci. Kromě toho vyšlo i několik povídek souvisejících s Amberským cyklem a také celkem povedený obrazový průvodce. Pokud se vám podaří na něj někde natrefit doporučuji porovnat si ilustrace na Trumfech s obálkami nového vydání, které jsou z nich odvozené.

Tenhle cyklus bych doporučil skutečně každému. Jednotlivé knihy na sebe sice navazují, ale každá je dostatečně uzavřená aby bylo možné číst ji samostatně, dohromady se složí do mnohem většího příběhu. I když nejde o klasickou fantasy nemyslím, že by nějakého čtenáře urazily, děj svižně utíká a objevují se stále nové a nové nápady, nudit se jen tak nezačnete. Snad jen vyprávění v první osobě může někomu přijít nezvyklé, u rozsáhlých fantasy není příliš obvyklé. Nevěřím ale, že by někomu skutečně zkazilo požitek z barvitého a výborně podaného příběhu.

Nakladatelství Classic (někdy pod názvem AD Kult, And Classic) vydalo kroniky Amberu zhruba někdy před deseti lety a tohle vydání lze stále ještě v některých knihách získat. Radil bych vám ale počkat na nová vydání, která mají na svědomí Straky na vrbě. Classic za dobu svého působení dokázal získat neuvěřitelně mizernou pověst. Je to zejména mizernými překlady, obvykle nepříliš dobrou vazbou knih, strašnými obálkami nebo pravděpodobně neexistující korekturou. Zejména obálky Amberu jsou opravdu zoufalé, každou knihu překládal někdo jiný a je to dost poznat. Vládci stínů byli dokonce vyhlášeni nejhorším překladem roku. Nyní se nového vydávání ujaly právě Straky na vrbě a soudě podle prvních dvou knih odvádí nesrovnatelně lepší práci. Všem čtenářům bych radil počkat si na toto nové vydání. Jednak jde o nový , mnohem lepší překlad, určitě potěší i pěkné obálky s portréty Amberitů, odvozenými od ilustrací v oficiálním průvodci.