Dobrý skutok
| Autor: | Aldur Anekkond |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 13 |
Pristúpil k dverám a tie sa ihneď bez klopania otvorili. Na nič nečakal a vstúpil. Vrátnik ich hneď aj zavrel.
„Dobrý večer, vitajte pán Sirtas, všetci vás už očakávajú dole v pivnici,"
„Ďakujem...“
„Gert“ doplnil ho vrátnik.
„Áno, zaiste, už si spomínam. Ďakujem Gert,“ povedal hosť, ktorý už vychádzal z miestnosti. Zišiel po schodoch, otvoril dvere, odbočil doľava, otvoril ďalšie dvere a tentoraz po točitom schodišti zostúpil do priestrannej, mnohými sviečkami osvetlenej pivnice.
„Zdravím ťa Sirtas,“ pozdravil starší muž s krátkou bielou bradou. „Sadni si, začneme!“
Ostatní pozdravili krátkym pokývnutím hlavy. Starší muž sa volal Enril de Kaun, predseda Slobodnej únie. Všetci, čo tu dnes sedeli patrili k Slobodným. Elita, ktorá sa nikdy nechcela podriadiť Všemocnému. Elita, ktorá tvrdo bojovala proti Kňazom Spásy. Elita, ktorá bojovala proti mnohopočetnej presile. V tento večer tu sedeli všetci. „Domáci“ z Ary na čele s Enrilom, „južania“ z Válch vedení Orchisom Theodorom a nechýbali tu ani obchodníci z Glumburgu. Dnes tu boli zastúpené všetky tri mestá, v ktorých mali ešte akú-takú moc a vplyv. Za celých trinásť rokov, čo Sirtas patril k Slobodným si nepamätal, žeby sa stretli všetci vodcovia naraz. Tento deň nechýbal nik. Bol spokojný.
Štrnásť mocných mužov Slobodných začalo zasadať.
„Strácame Aru,“ načal asi najväčší problém Enril de Kaun. Po tomto stručnom začiatku sa nikto nezmohol na slovo. Pokračoval:
„Minulý týždeň sme stratili všetok vplyv v prístave, kde bol inkvizíciou zatknutý Jozef Traub, majiteľ niekoľkých dokov a krčmy, náš verný člen. Predvčerom bol upálený na Vŕšku.“ Niekoľko členov rady sa pomrvilo na svojich stoličkách.
„Ako naňho prišli? Zrada?! Vyzradil ho snáď niekto?!“ zahučal starec v zelenej ozdobnej tunike.
„Predpokladáme že áno, lenže zradcu nepoznáme. To mi robí vrásky na čele.“ odpovedal Enril.
„Aj tak to je najskôr niekto z nižších radov.“ predniesol svoj názor statný chlap menom Darn, člen Slobodných z Ary.
„Ako to môžeš tvrdiť s takou istotou?“ trochu sa upokojil muž v zelenej tunike, ale známky nervozity na ňom nevymizli. Ostatne na nikom.
„Môžeme byť v ohrození všetci.“ pridal sa tmavší Slobodný z Válch.
„Myslím, že máme okolo seba dôveryhodných ľudí. Traub nepatril medzi nás najmocnejších. Netýka sa nás to zatiaľ, aj keď máš pravdu, musíme byť čo najviac obozretní.“ argumentoval Darn.
„Áno, musíme si dávať čo najviac pozor a hlavne držať si od seba čo najväčší odstup, aby sme neboli v ohrození ako celok.“ zapojil sa do diskusie Janur, hraničiar z okolia Glumburgu a s týmto návrhom všetci súhlasili.
Ludwig sledoval tichú ulicu zo strechy. V ľahu ho nemohol nik zazrieť. Ulica bola skoro prázdna, prechádzal ňou len nejaký žobrák. Držal svoju kušu v pokoji a sledoval ako otrhanec mizne za rohom. Vedel, že dnes sa koná čosi dôležité. Povedal im to Darn. Mali za úlohu strážiť obzvlášť pozorne. Poľahky naňho prichádzala únava, ale bol už natoľko skúsený, že ju dokázal potlačiť. Vtom za sebou začul podozrivý zvuk. Otočiť sa nestihol...
Enril pokračoval:
„Stratili sme vplyv v prístave a to je pre naše pôsobenie v Are veľmi nepriaznivé. Kňazi Spásy dokonale ovládajú nielen okolie paláca, ale aj prístav, polovicu západnej časti mesta a všetky brány. My máme aspoň akúsi moc v druhej polovici západnej časti a celej juhovýchodnej časti. To je už príliš málo na to, aby sme im boli rovnocennými protivníkmi. Kňazi majú desaťkrát toľko ľudí čo my a navyše ovládajú celú mestskú gardu. Aby toho nebolo málo, naše obchodné cesty vedú iba cez kanalizácie a tajné chodby, odvtedy čo nemáme možnosť využívať prístav. O bránach ani nehovorím. Mám viacero návrhov, ako túto zlú situáciu riešiť, ale najprv chcem počuť vaše.“
Sirtas sa prihlásil.
Čierny ozbrojenec pristúpil k svojmu kapitánovi:
„Otče, na streche sme zneškodnili tucet hliadok. Cesta je voľná.“
„Výborne, chvála Všemocnému, ukončíme to!“ veliteľ urobil pár ráznych krokov a vydal stovke mužov jasné rozkazy.
„Radi si vypočujeme tvoj návrh.“ dal mu slovo predseda. Sirtas sa pomaly postavil a predniesol
„Môj návrh je jasný a stručný. No už dopredu viem, že s ním nebudete súhlasiť,“ Všetci sa naňho pochybovačne zahľadeli, ale do reči mu neskočil nik.
„Už vyše pätnásť rokov bojujeme proti nášmu, vlastne vášmu nepriateľovi, ale teraz je koniec. Ďalej to už nemá význam, Všemocný má neobmedzenú moc a bolo len otázkou času, kedy sa podvolí každý.“ Užasnuto naňho hľadeli. V tom zaznelo zhora rinčanie zbraní a vrava krátkeho boja. Sirtas pokračoval:
„Viem, že s mojím plánom nesúhlasíte, ale nemáte na výber. Patril som k Slobodným trinásť rokov, ale bola to pre mňa povinnosť plná utrpenia. Všemocný ma však nikdy neopustil,“ Odmlčal sa. Nemohli veriť vlastným ušiam.
„Ste bezbožné duše! Musíte zhynúť!“ V tom sa rozleteli dvere a dnu vleteli vojaci inkvizície.
Druhý deň stál vrchný inkvizítor mesta Ara Sirtas Ctihodný na Vŕšku. Bolo pekné podvečerné počasie a pofukoval mierny vietor. Premýšľal. Áno, Všemocný ma miluje. Miluje ma za to, čo som urobil. Aj oni ma budú milovať. Budú. Vtedy, keď ich prehnité duše očistí žiara Všemocného. Zafúkal vietor a on zľahka spustil ruku. Vzbĺklo trinásť vatier. Spravil som dobrý skutok. Pri tej myšlienke sa radostne usmial.
Diskuze
Už som myslel, že sa s radosťou zahryznem do tých uvádzacích rečí a priamych viet... Ale ja stále prídem neskoro:) Myslím, že nemám čo dodať.
Akurát mám pocit, že sa toto dielo v komentároch trošku nadhodnocuje. Bola to trochu nuda. V hodnotení na druhej strane už také nadhodnotenie nebadám.
Chválim ale postrehy a kritiky ostatných užívateľov.
Jedno mi však vrtá v hlavě... spíše je to chybějících informace pro čtenáře, kterou má pisatel v hlavě.
Jaktože stráže neviděli temnou postavu přelézat plot, když byli pár metrů od něho? -> asi tam nebylo městské osvětlení - přílišná tma (jinak si to vysvětlit nedokážu) ale to tam zmíněno není.
Mesto nemusí byť postavené tak, že je každý dom v jednej línii. Tak to bolo aj tam. Strážcom zakrýval výhľad rok toho schátraného domu.
Potom mě docela zaskočil strážný na střeše... proč mu to říkal Darn - "pouhý" člen Svobodných z Ary (- kde se to odehrávalo? Pokud v Aře, má to větší smysl, pokud v jiném městě, tak by příkazy od Darna byly od toho nesprávného... navíc Enril hovořil, že ztrácejí Aru - když jí ztrácejí, proč by se v ní sešli? Řekl bych, že mají další místa s větším vlivem) a proč nevěděl o akci, ale pouze že je velká? (Utajení... ok)
Na toto je jednoduché vysvetlenie. Myslím, že sa to dá aj celkom dobre vyčítať z poviedky.. (môj názor). Ludwig strážil zasadanie Slobodných, ktoré sa konalo v Are.
O tom, prečo sa to stretnutie odohrávalo v Are: Ara bola dovtedy najväčšou baštou Slobodných. To, že ju postupne strácajú nie je dôvod, aby sa tam stretnutie nekonalo.
Šedý poutník: to, že si sa prekúsaval slovenčinou je problém mladšej generácie.
Nehovorím, že do tej generácie nepatrím, ale čítať v českom jazyku mi problém vôbec nerobí. Dokonca som prečítal viac kníh v českom, ako v slovenskom jazyku.
Ešte k tej pripomienke:
Také si říkám,proč sakra musel Sirtas utíkal před strážnými,když byl sám vrchní ikvizitor?Proto,aby ho nikdo nepodezříval?
túto otázku som už zodpovedal
Já sice jako člověk česky hovořící říci o chybách gramatických nemohu.Ale,připadá mi,že příběch o ceších(guildách,organizacích,spolcích),
které se bijí mezi sebou a nakonec stačí jeden jediný člověk a jeden cech to odnese je docela starý.Navíc,přiběh o náboženských fanaticích také.
Dále jsem nemohl hodnotit barvitost jazyka,jelikož ve slovenštině plavu(byl bych s to věřit tomu,že Drevokocůr je veverka).
Začátek mi připadá,jako lákavý zlodějský příběh,ale brzy se změní tak,že nic zajímavého z toho nehledí.
Také si říkám,proč sakra musel Sirtas utíkal před strážnými,když byl sám vrchní ikvizitor?Proto,aby ho nikdo nepodezříval?
Proč vlastně Sirtas měl takovou neohrabanou řeč,když věděl,že jim stejně bude muset řícti?Proč si nepřipravil velký proslov,který jim bude znít do(blízkého)konce jejich životů?
Příběh mi připadá velmi složitý,a tak trochu "najednobrdo".
Prostě velmi krátký a tak jakoby moc zahuštění,neuplýval jako voda,ale
spíš se rychle "hňápal" dál.
No,zkrátka a dobře,pro mne tento příběh znamenal 5 minut prokousáváním slovenštinou a jakousi takousi pointu o náboženských pletichách.
Tak koukám, že jsem jediný, kdo v řadě hodnocení vyčnívá... měl bych to tedy nějak objasnit, ale žádný opravdový důvod to nemá, asi mám posunutý smysl hvězdiček nebo na mě povídka lépe zapůsobila.
Slovenské povídky či básně na mě působí tak... tajemně... Sice slovensky rozumím, ale .. po slohové stránce to je neznámo.
Taky kvůli tomuhle jsem se dlouho rozhodoval, jestli vůbec budu hodnotit... nakonec ano : )
Povídka mi přijde pěkně vyvedená, asi právě kvůli výše zmíněnému ji pokládám za napsanou v dobrém jazyce.. stylu...
Jedno mi však vrtá v hlavě... spíše je to chybějících informace pro čtenáře, kterou má pisatel v hlavě.
Jaktože stráže neviděli temnou postavu přelézat plot, když byli pár metrů od něho? -> asi tam nebylo městské osvětlení - přílišná tma (jinak si to vysvětlit nedokážu) ale to tam zmíněno není.
Potom mě docela zaskočil strážný na střeše... proč mu to říkal Darn - "pouhý" člen Svobodných z Ary (- kde se to odehrávalo? Pokud v Aře, má to větší smysl, pokud v jiném městě, tak by příkazy od Darna byly od toho nesprávného... navíc Enril hovořil, že ztrácejí Aru - když jí ztrácejí, proč by se v ní sešli? Řekl bych, že mají další místa s větším vlivem) a proč nevěděl o akci, ale pouze že je velká? (Utajení... ok)
V diskuzi si prozradil, že to bude na pokračování... jsem zvědavej, jestli má nějakou úlohu "Otče" od vojáka kapitánovi.
Děkuji Aldurovi za fajn počtení a omlouvám se všem za dlouhý příspěvek o ničem : )
Hamster
Ďakujem všetkým za kritiku, veľa som si z toho zobral a verím, že ďalšia poviedka už bude značne lepšia.:)
Súhlasím so všetkými kritickými poznámkami, ale chcel by som objasniť Sethemove otázky.
1.Ačkoliv je Sirtas náboženský pohlavár a fanatik, stráví třináct let mezi povstalci?
Áno, iná možnosť nie je. Robí to kvoli svojej viere a tá mu pomáha tých 13 rokov prekonať.
2.Ačkoliv mezi nimi stráví třináct let a všechny osobně zná, sebere a popraví je až po třinácti letech? Áno, až teraz sa mu naskytla príležitosť. pretože boli všetci pokope. Potreboval ich zničiť všetkých na raz. Myslím si, že je to celkom logické.
3.Ačkoliv je vrchním inkvizitorem města, třináct let operuje pod svým vlastním jménem v řadách nepřítele? toto bude objasnené v ďalších poviedkach.
4.Utíká a schovává se před vlastními vojáky? Myslím, že sa ti nezdalo to, keď sa na začiatku poviedky skrýval pred mestskou strážou. Odpoveď je jasná. Mestská stráž a vojaci inkvizície nie je to isté. Mestská stráž ho mohla považovať za zlodeja, alebo iný typ pouličnej hávede a skomplikovať situáciu. A tak isto nemohol vedieť, či Slobodný nemajú vlastných ľudí aj medzi strážami.
Musím sa priznať, že som slabý v gramatike, čo bude asi vždy moja slabina. (aj keď sa to budem snažiť zlepšovať.)
Ani já jako Čech nemůžu posoudit věci stylistiky a gramatiky, ale mám několik připomínek k příběhu samotnému.
Tedy především se mi zdá povídka příliš krátká, zhuštěná. Na základní kostru "schovka-vstup-zasedání-pobití-zrada-grill&qu ot; bylo podle mě navlečeno příliš málo, mnohem méně, než by bylo možno. Místo ladné svaloviny a pružných šlach jen namletá sekaná útržkovitých informací, abych tak pokračoval v tom anatomickém přirovnání.
Třeba více akčních scén by dílo pěkně oživilo, kde by se prolínalo napětí tajného zasedání s řežbou mezi vojáky inkvizice a povstaleckými. A spoustou dalších způsobou, kde toto je jen jedna možnost z mnoha.
Mám výhrady i k pojmutí děje a jeho vyústění v pointě. Ačkoliv je Sirtas náboženský pohlavár a fanatik, stráví třináct let mezi povstalci? Ačkoliv mezi nimi stráví třináct let a všechny osobně zná, sebere a popraví je až po třinácti letech? Ačkoliv je vrchním inkvizitorem města, třináct let operuje pod svým vlastním jménem v řadách nepřítele? Utíká a schovává se před vlastními vojáky?
A konečně mi nezní libozvučně ani Sirtasova řeč, "ve který to praskne". Působí neohrabaně, "zakopává" a není ucelená. Být autorem, tak se jí pokusím vylepšit.
Celkově se mi dílko líbí, nachytalo mě na švestkách, nejdřív jsem si myslel, že je někde v textu jasně naznačeno, že Sirtas musí být klaďas, při hledání "důkazů" jsem ovšem narazil a naopak našel mnohé náznaky pozdější zrady.
Být Aldurem, soustředil bych se v další tvorbě na to, aby mělo dílo logicky opravdu všechny hlavy a paty, aby klíčové momenty příběhu vypravěčsky nedrhly (viz Sirtasova závěrečná řeč) a aby měl příběh pěknou kompozici, kde nic nevyčuhuje a je vykresleno to, co může a má být.
sou gud lak tu jů next tájm
Sethem
Keďže som native speaker, tak by som sa mal, než sa vyjadrím k poviedke samotnej, mal trochu vyjadriť k veciam jej štylistiky a gramatiky. K obom mám drobné výhrady.
Chýbajú čiarky, a to najmä pri vyčleňovaní či už oslovení, častí viet, alebo sporných voľných vetných členov. Ďalej sa nestotožňujem s tým, ako sa pri oddeľovaní podmetových viet v prvom odstavci použili tri bodky - atmosférická funkcia je jedna vec, no riešiť takto sa nemusí, vlastne nemá. Skôr by som sa v úderných popisoch okolia a interakcie priklonil k alternatíve použitia čiarky a zamak inej skladby. Myslím, že by úder vôbec nevymizol.
Čo sa týka štylistiky, tak tu mám trochu viac, čo by som nemusel chváliť. Jednak ide o trochu chaotické, ba až neprirodzené, poradie vetných členov, ktoré niekde až udrie do očí a človek sa musí zamýšľať, ako by to znelo lepšie, namiesto čítania ďalej. Veľmi chaoticky je riešená priama reč. Týmto by som chcel všetkých, ktorí majú pocit, že v tomto majú trochu menej jasno, nasmeroval v prvom rade k jazykovým pravidlám a upozornil na diskusiu pod starším dielkom Ľad v tejto rubrike, kde Istafix vypísal schémy použia priamej reči s uvádzacou vetou. Je to veľmi hodnotné a určite to stojí za zmienku.
Občas sa mi zdalo, že bolo v moci autora sa niektorým chybám vyhnúť, pretože som postrehol, že veľmi veľmi obligátne chyby nerobí, skôr mi všetky chyby pripadajú ako z nepozornosti - nič, čo by nedokázala spraviť ešte jedna dôsledná korektúra.
Samotná poviedka je postavené na motíve manipulácie a zrady. Trochu mi pripomenula román 1984, a to najmä kvôli kvôli stavbe sveta a aspektu dokonalej viery, infiltrácie do rád nepriateľa, pričom vlastne za motúziky stále ťahá ten, kto by nemal. Trochu ako bábkové divadlo, len zo zlej strany - herec by totiž nemal byť divákom. Mne osobne takéto motívy vždy vyhovovali, teda ani tu hlavný problém nevidím v tomto ohľade samotnom. Skôr by som však povedal, že bol nevhodne "vpletený" do štruktúry popisných častí a deja. Prvý odstavec je gradačne riešený tak, že čitateľ skoro začne čakať, že celá poviedka bude postavená skôr akčnejšie. Samozrejme, bolo potrebné vysvetliť, ako zrada nastala, aby na konci mohlo dôjsť k obratu, lenže... Súhlasím s Fenqelom - je tam naozaj príliš veľa podrobností, až nadbytok. Je síce pravda, že tu potom nemožno vyčítať čiteľovu nezaangažovanosť, no možno tu polemizovať o plynulosti a sílade v toku deja a vypointovaní.
Celkom zaujímavo riešená zrada - pod pohľadom VB sa nemožno skryť :-) -, no predsa trochu prekombinovaná a zbytočne zahltená.
Tady i nejsem až tak jistý ve správné gramatice. Neznám samozřejmě slovenskou gramatiku, ale zdá se mi, že to je někde špatně. Prostě mám jen takový pocit, ale vůbec se ani v nejmenším nebudu zlobit, když mi to někdo (ať už Slovák nebo Čech), jen mám prostě takový pocit.
Celkově si nejsem až tak jistý, jak to na mě zapůsobilo. Přijde mi to celkem se slušnou zápletkou, ale po chvíli ničehi nic je tam naráz vsunuta nepatřičně ta střecha až ten konec je dosti spádovitý. Možná pro někoho překvapení, jak to dopadlo.
Rozhodně si o tom myslím, že je to dílo, které by si zasloužilo nepadnout nijak hluboko. Škodí mu možná to, že je příliš mnoho informací na moc málo místa. Jako by chtěl autor napráskat co nejvíce informací do jednoho místa. Ale dost nerovnoměrně, protože na začátku je docela dosti přibližujících vět a tak dále. Ale ke konci by se to možná hodilo trochu více rozsunout, trošku do toho ještě něco strčit. Ne tak, aby se z ho udělala omáčka, ale aspoň trochu.
Celkově mi to nepřipadalo jako špatné, přijde mi to jakko jedno z těch nadprůměrnbých děl, kterému nejvíce uškodilo spráskání několika důležitých informací do jednoho místa. Tímto trpí mnoho jiných předmětů než povídek, ale tady to zaškodilo taky.
Dneska myslím, že ty tři jsou zasloužené a přinejmenším spravedlivé.
Krátký příběh o jedné zradě je se příjemně čte (pokud odhlédnu od chybějících čárek a chyb v přímé řeči). Expozice příběhu je dobrá, navnadí čtenáře a ten očekává trochu víc, než je nakonec předloženo. Jak je avizováno v anotaci, jde skutečně jen o jakousi předehru, protože v povídce jsou jen rozdány karty. Seznamujeme se s reáliemi a situací autorova světa, příběh sám je pak dosti hubený.
Pokud by nebylo těch zmiňovaných chybek tolik, možná bych se přemluvila i na čtyři. Takhle „jen“ za tři.