Články&Eseje

Z deníku Kryštofa Brance-Infiltrace Hodnocení: Něco to má do sebe

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 13

Infiltrace



…… „Jó, říkal mi Jim Bridger, já měl sem v noci sen...“

…… A že to byl zatraceně divnej sen, to ti teda řeknu.

Seděl jsem ve školní lavici a Jim mi vyprávěl o svém nočním snu. (Vlastně se jmenuje Jakub Mostík, ale chce, aby se mu říkalo Jim Bridger, že to zní zajímavěji.)

„V tom snu jsme byli všichni tady ve škole a najednou se udělala tma a po nebi přelítlo obrovský hejno havranů. A ti havrani strašně krákali. Řikám ti, Kryštofe, tohle bude zase jedna z mejch předtuch, na to dám krk. Něco zlýho přichází.“

Významně jsem si poklepal na hlavu. „No jó, jasně, Jime, já ti to rád věřim.“ V tu chvíli nás přerušilo zvonění na hodinu a dovnitř vešla paní Součková, naše třídní.

„Tak děti,“ spustila rázně, „dnes k nám nastoupí nový žák. Chci abyste na něj byli hodní.“

Chvíli bylo poněkud trapné ticho a tu se otevřely dveře a dovnitř vstoupil chlapec s černými střapatými vlasy a černýma očima. „Jmenuji se Tomáš Havran,“ představil se poněkud škrobeně a šel si sednout.

„Vidíš, já ti to řikal…“ spustil Jim šeptem svou tirádu.

„Ále zmlkni, Jime,“ přerušil jsem ho.

Zbytek dne proběhl, dá se říci, bez jakýchkoli větších problémů či vyrušení.


***


Ale jak plynul týden za týdnem, jevil se mi ten Tomáš Havran čím dál tím záhadnější a tajemnější. Nikdo se s ním moc nekamarádil ani nebavil. Možná to bylo tím, že se ho všichni báli. Kolovalo o něm spoustu fám a všelijakých řečí.

Tak například, když se s ním chtěl porvat jeden kluk z vyšší třídy, kterému všichni trefně říkali „Mlátič“: zašli spolu za roh. Prý bylo chvíli ticho, pak se ozvalo jen jakési nezřetelné hulákání, „Mlátičův“ výkřik a pak ticho. Po chvíli odtamtud vyšel Havran.

Všichni se běželi podívat, co je s „Mlátičem“. Prý ho našli, jak leží na zádech tuhý jako prkno, oči má vytřeštěné do prázdna a něco zmateně koktá. Říká se, že ho odvezli do cvokárny.

Ale zpátky do přítomnosti. Seděli jsme s Jimem na chodbě a svačili, když tu se stalo něco, co nám téměř vyrazilo dech. Viděli jsme Leonu - nejhezčí a taky nejžádanější holku z ročníku. Proti ní šel Havran. Leona k němu přistoupila a začala se s ním ocucávat. Jim vyvalil oči a málem se udávil svojí svačinou. „Co to má znamenat?“ zařval mi do ucha. „No chápeš to? My se o Leonu snažíme už… bůhvíjak dlouho a najednou si jen tak přijde nějakej zelenáč a hned se s ní ocucává! No to se prostě…“ Byl tak vzteklý, že větu ani nedokončil.

„Co naděláš,“ zchladil jsem ho sklesle. „Nemůžeme dělat nic, všecko je to na pytel!“

„Já vim, co uděláme. Vykucháme toho šmejda a pak ho zakopem hodně hluboko!“ rozpaloval se Jim.

„Není to špatnej nápad, ale myslim si, že by to stejně nepomohlo. Víš, Jime, podle mě není Havran tak úplně normální.“ „Jó jasně, je to totiž hovado,“ prskl vztekle Jim.

„Né, nepochopil jsi mě... Podle mě to není člověk. Podle mě to je nějaký… čaroděj nebo nějaká jiná zlá bytost. Vim, že to zní jako blábol, ale věř mi, já mám na takovýhle věci nos.“

„Zní to jako blábol, Kryštofe, ale něco na tom bude... To s tim Mlátičem a s Leonou, to není jen tak. A naší občanskou povinností je Havrana zneškodnit.“ Jim se divoce zašklebil. „Otázkou zůstává, jak to provést.“

Zamyslel jsem se. „No, pro začátek by sme ho měli sledovat, ať víme co a jak.


***


Příležitost se nám naskytla hned druhý den. Končilo odpolední vyučování a všichni se rozcházeli do svých domovů. Když se domů vydal také Havran, šli jsme s Jimem potají za ním. Už se stmívalo a věci získávaly strašidelný nádech. Havran si to rázoval pryč z vesnice, k lesu. Šli jsme stále za ním, až jsme dorazili na rozlehlou mýtinu. V trávě tam byl vypálený veliký pentagram. Havran do něj vlezl a začal pronášet štěkavým, hrdelním hlasem dlouhé věty v nám neznámém jazyce. „Tak a teď víme, že je to okultní maniak, tak mu můžem nakopat velký hýžďový sval,“ šeptl Jim potěšeně.

„No dobře, ale jak to chceš provést?“

„Jednoduše.“ Jim sebral ze země kámen a mrštil jím po Havranovi. Kámen však narazil do pentagramu, zasyčel a zmizel. Havran se otočil a když nás spatřil, tak se jenom ušklíbl. Neměli jsme co ztratit a proto jsme s Jimem vyletěli z křoví jak namydlený blesky přímo k Havranovi. Když tu se stalo něco neuvěřitelného. Havranovi se roztrhla na zádech bunda i tričko a z míst, kde měl lopatky, mu vyrazila dvě ohromná špinavá křídla. Vztekle zasyčel.

„Pokoušíš se mě vyděsit, Havrane, jako si to udělal s „Mlátičem“?“ zeptal jsem se ho opovržlivě. Havran zavrčel a vzlétl. Potom napřáhl ruku a z ní mu vyšlehl proud karmínového plamene přímo k nám. Stačili jsme včas uskočit, ale jen taktak. Jim po mě šlehl pohledem. „No, na mě se nedívej, já lítat neumim!“

„A nemoh bys ho třeba nějak sestřelit?“

„Čarovat sice můžu, ale musim mít dlouhou přípravu a to teď dost dobře nejde!“

Havran po náš znovu vystřelil jazyk rudého plamene, ale naštěstí se netrefil. Zrak mi teď padl na pentagram. Já jsem tu vlastně měl připravené kouzlo, stačilo ho jen trochu poupravit. Doplazil jsem se k pentagramu a začal přepisovat základní runy.

„Mě porazit nemůžete!“ hulákal vítězoslavně Havran. A právě v tu chvíli jsem vyřkl aktivační slovo. Ozvalo se hučení a Havran byl doslova nasát do pentagramu a pryč z tohoto světa. „Uff, to bylo o chlup,“ vydechl úlevou Jim. „Co vlastně byl ten Havran zač?“

„Řekl bych Jime, že čert.“

„Čert?? Já myslel, že čerti maj kopyta, rohy a tak…“

„Jojo, to je ta naivita lidového folkloru,“ povzdechl jsem si.




Tato povídka byla publikována také na mém serveru: www.expresbalik.wz.cz

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Takže se nejdříve zmíním o tom,že mi příběh připadal lehce přitažený
za vlasy.

Za prvé,člověk vůbec nepozná,jaká je ta škola.Tím myslím,že vypadá úplně jako normální škola a z toho mi není jasné,jak se hlavní hrdina naučil kouzla.
Tím chci říci,že to nevypadá jako vznešená univerzita mágů.

Za druhé.Podobná věc.Jak se prostí mladíci z vesnice naučit kouzla(což je skoro stejná otázka)a jak mohla být vůbec ve vesnici škola?Já říkám,že ani dnes ve všech vesnicích není škola a jak to mohlo vypadat před pár set lety?

Dále až na nepopsané postavy,neobsáhlost a jiné věci je dílo celkem slušné.


 Uživatel úrovně 0

Takže víc rozpracovat postavy. A jejich minulost. Jasný.


 Uživatel úrovně 5

sir Dareth: Zkus to víc propracovat na základě připomínek, které se tu objevily. Smysl to má, jestli tě ty postavy baví a baví Tě o nich psát.


 Uživatel úrovně 0

Hodnotím za 3 a to z těchto důvodů:
Ze začátku jsem neměl jasno, jestli je toto fantasy, či reálný svět. Když se začalo mluvit o "čarování", pochopil jsem. Má to podstatu fantasy, i když s mádechem komediálního horroru. Ze začátku tajemné a vcelku napínavé, u konce jsem se musel zasmát. Je to taková koktejl žánrů.
Dílo se dalo číst, ale nijak zvlášť mě nenadchlo.


 Uživatel úrovně 0

Huhm. Jak koukám tak se tyhle dvě postavy moc neosvědčily. Myslíte, že má smysl abych sem posílal zamýšlené pokračování? (Časově nezávislé)


 Uživatel úrovně 0

Jo, nulu se mi za to dávat nechtělo, je tam totiž alespoň něco.

S úctou Rotrigo.


 Uživatel úrovně 0

Sice věřím, že tam máš nějaké ty chyby v čárkách a gramatice, ale to hodnotit nebudu. Pokud je dobrý příběh, tak je vše v pořádku. S lítostí ti však musím oznámit, že tohle není podle mě dobrý příběh.
Nápady, ty tam jsou přímo brilantní, ale moc jsi to odfláknul. Ty krátké scénky s Vránou..ehm, promiňte...Havranem by se daly lépe rozepsat do podrobností. Nemám pravdu? Pak by to bylo jistojistě skvělé dílo, ale máme to tu ale v podobě nedokončenosti a odfláknutosti.
Stejně jako ostatní mě celkem zarazilo, jak ke konci najednou začne jeden z hlavních hrdinů mluvit o magii, jako by jí využíval denně. Věřím tomu, že ano, ale v příběhu to není nikde zohledněno, což je vlastně chyba a to hrubá.
Ještě poslední poznámka, souhlasím s Alcatorem, že ďábel(což je vlastně jinak řečeno čert) by si asi těžko nechal přepisovat znaky na svém pentagramu, ještě, když se na oba chlapce kouká z ptačí perspektivy. Když se ještě podíváme na předpokládanou velikost celého znaku, tak by bylo zhola nemožné to provést.

Takže rozhodování je pro mě těžké. Je to slabé nebo podprůměrné, děs běs to zase tak úplně nebyl.

Astrak


 Uživatel úrovně 0

Tento príbeh nebol naozaj nič moc,myslím že to bolo dosť zložité. Mohol na tom viac zapracovat. Nebolo to nič moc originálne. Aj s tým,že hned po tom ako toho čerta odhalili tak ho aj zlikvidovali.Celkovo to bolo dosť slabé.
Dávam tomu dve hviezdičky to si myslím že ešte aj preceňujem.


 Uživatel úrovně 3

Vím, že ses snažil, ale bohužel zvolené téma je trošku příliš složité, než aby se daly jednoduše vršit věty a doufat, že to nějak vyjde. Představa, že někdo, kdo má dost času na výsměšné větičky, nechá čaroděje "přepisovat runy na pentagramu", v jehož středu stojí, je směšná.


 Uživatel úrovně 8

Toto dielko mi trochu pripomenulo americké teen-seriály ako napr. Buffy alebo Vlkolak Tommy. Evokovalo mi to celé riešenie príbehu - odohráva sa v škole a hlavný hrdina (zrejme Kryštof) má nejakú skrytú schopnosť, ktorou poráža zloduchov, ktorí sa akosi.... vyskytnú, už ani nehovoriac o tom, že dosť často, preto sa dá predpokladať, že hrdina už akú-takú prax v nakopávaní sedacích partií má. Príbeh je celkovo jednoduchý a niektoré veci sú tam vážne ako v spomínaných seriáloch - hlavne prvok záhady, ktorú musia postavy vyriešiť, kým príde na hlavný (v tomto prípade exorcistický) bod programu, v ktorom dobro zvíťazí nad zlom + vtipný bonmot na koniec. Uf, veď vlastne je to až závratne podobné...

A čo je horšie, toto nebol prvý diel. To znamená, že Shelaghina poznámka o nedokreslenosti postáv a vytrhnutosti z (periodického) kontextu je na mieste.

Hodnotím 1*. Tento koncept rozhodne nie je veľmi vhodný. Zároveň však dúfam, že to autora neodradí, a prajem mu veľa šťastia do ďalšej tvorby.