Darian  7. 2. 2007 v 21:28:03

U nás máme jeden pekný moderný frazeologizmus: „Do Košíc sa dá ísť aj cez New York.“ Myslím si, že v tomto prípade by sa ešte patrilo dodať: „... a pri tom všetkom sa ešte parádne stratiť.“

Toto dielko je práve príkladom toho, ako sa básnik nechal uniesť trendmi – siahol po niečom, čo je tématicky tak jasné ako princíp neurčitosti, platiaci podľa mňa pri takýchto snaženiach, keď ešte autor nemá dostatok skúseností. Chce to naozaj pot a krv (nielen odvahu), aby človek dal nový šat niečomu tak obligátnemu. A to určite nemám na mysli len deje a témy, ale aj samotnú formálnu stránku.

Nuž takto, niekedy mám pocit, že slovo pieseň akosi zľudovelo, nijako inak si neviem vysvetliť jeho použitie v súvislosti s týmto počinom. Možno je to opäť trend, či nutnosť(?) kvôli snahe prispieť do studnice poézie bardskej. Hm, no áno... skoro už ustálené slovné spojenie by mohlo byť „Bard spieva.“, že?

Omyl, to poézia spieva – toto slovné spojenie zas použil čilský básnik Pablo Neruda. A nespieva nadarmo, ak má čo povedať, lež nemá spievať, aby povedala, pretože potom sú jej tóny falošné.

Prepáčte, nedalo mi, aby som sa nepustil do miernych úvah, i keď mám pocit, že sa už začínam opakovať. Ale – neviem, či by som sa mal pre to radovať alebo plakať – neopakujem sa sám. Tieto dve básne sú príkladom účelovosti skoro po každej stránke. Dokonca si myslím, že aj po vonkajšej. Snažia sa pôsobiť, ale nepôsobia, pretože nemajú základ. Hovorme tomu zámer, myšlienka, pokojne i vnútro. Verše sa ako nemé sochy týčia, tváriac sa vznešene, no pritom nehovoria, čo by mali. Sú akoby prázdne. Literatúra má zanechať pocit krásna, no aj výpovednú hodnotu, ktorá je možno ešte dôležitejšia. A „krásno“ práve tu... nuž, proti gustu žiaden dišputát.

„Keď prečítaš do nášho budúceho stretnutia 100 kníh, budem vedieť, že ťa to baví,“ povedal mi jeden človek, ktorého si trúfnem nazvať básnikom.
Not only practise makes perfect, folks.
Holger má pravdu: Čítať poéziu znamená milovať ju a byť s ňou v tesnom kontakte, i keď človek možno nemá pero, papier a verš v „talóne“.

Marsia  7. 2. 2007 v 20:01:16

Darnathorn: 3) Z textu neplyne melodie, melodie je úplně samostatné odvětví písní.

Dovolila bych si nesouhlasit (tedy, doufám, že jsem tvou trochu nepřesnou formulaci pochopila správně - melodie není žádné odvětví písně, je to součást písně, i když se dá i oddělit).

Z textu sice přímo nevyplývá melodie, ale dá se odhadovat, jak by mohla vypadat - ono zpívat "skákal pes přes oves" na melodii Ódy na radost, nebude to pravé. Různé styly mají svá specifika jak v textu tak i v hudbě. Text lidové písně má své znaky a k těm znakům lze přiřadit styl hudby, k tomotu textu napsané. A stejně tak i jiné styly.

Lidová poezie - jednoduché rýmy, dobrý rytmus, slovní zásoba lidu dané doby a kraje, nářečí.
Lidová hudba - dur/moll tóniny, jednoduchost, žádné podivné intervaly, libozvučná, menší rozsah
Dvorská milostná poezie - vznešený knižní jazyk, složité verše, dobrý rytmus
Dvorská hudba - samá kudrlinka, ozdoba, vělký rozsah, složitá melodie
Náboženská poezie (řekněme boha podobného Bohu) - zádumčivá, obracející se k bohu
Náboženská hudba - církevní stupnice, menší rozsah, meditativní
Bojové verše (volající do boje) - dobrý rytmus, rázná, úderná, útočná, texty nejsou nejbohatší
Bojové písně - rázná, pochodová, malý rozsah

A mohla bych pokračovat dál, z textu lze odhadnout hudbu, protože cit najde v básni melodii, která se k ní hodí, stejně tak k melodii si můžeš docela dobře utvořit text na základě pocitu z ní. Samozřejmě se asi dva lidé neshodnou přesně na jedné melodii, ale v jistých ohledech (tónině (dur/moll/nějaká nezvyklá tónina), rytmu, rychlosti) by si mohlo více lidí představit pod jednou básní velmi podobné melodie.

Mgr. Holger  7. 2. 2007 v 20:00:23

Rotrigo

Možná by ses měl zamyslet, k čemu vlastně hodnocení děl slouží. Pokud srovnám Tvé hodnocení a slovní komentář tohoto dílka a dílka Válka od Aelany, přemýšlím o Tvé soudnosti.

Rotrigo  7. 2. 2007 v 19:41:40

Je to dobré dílko, ale je divně odsunuté.
Souhlas s Marsií, pro děti to píseň moc není. Asi by potom byly lehce poznamenané, kdyby jim matky toto zpívaly každou noc.
5*

Marsia  7. 2. 2007 v 19:33:03

Dračí mimi: Písničky pro děti? Jejda, chudáčci. Jedna končí vraždou ze žárlivosti, druhá zradou, vraždou a mučením. A kolik mají slok? Jak nepřirozené jsou rýmy? Jednoduchá melodie není to jediné, co dělá písničku dobře zapamatovatelnou - nehledě na to, že bych z jistých náznaků usuzovala spíše na melodii složitější.

Mimochodem, spočívá ten nápad udělat z toho píseň v něčem jiném, než že je napsáno, že to je píseň, tedy dvě písně (doufám, že sis všimlo, že jsou dvě, i když o nich mluvíš v jednotném čísle).

Darnathorn  7. 2. 2007 v 19:21:15

Dračí mimi: Dovolím si oponovat;

1) Jaký závěr? První nebo druhé básně/písně?
2) Ta rytmika je hodně diskutabilní...
3) Z textu neplyne melodie, melodie je úplně samostatné odvětví písní.
4) Mistři bardi neskládají "jednoduše zapamatovatelné melodie pro malé děti".

Tvůj názor Ti sice neberu, ale tohle musím zmínit...

Dračí mimi  7. 2. 2007 v 18:06:31

No mě se líbil už samotný nápad udělat z toho píseň.. To je jeden bod
Za druhé se mi líbil závěr, ten byl pro mě moc hezký, prostě takový opravdový konec..
Taky si myslím, že děti by si obíbili tuhle písničku, mám z ní dojem, že je rytmická, tudíž jednoduchá melodie na zapamatování.. To cením asi nejvíc.. Prostě pro mě je to KVALITNÍ.

Darnathorn  7. 2. 2007 v 15:04:00

V prvé řadě bych chtěl říct, že mě pramálo potěšilo, jak se dílo změnilo od uveřejnění v Dílně. Neměl jsem sílu na to, abych ho zpětně vyhledal a znova vypsal mé připomínky, ale mám dojem, že si jich vzal autor k srdci jen málo (nebo jsem radil hodně špatně). Opravdu nejvíc mě stále mrazí při čtení toho již zmiňovaného verše "a jak pane bystrá byla". Ne, ne a ne. I plno dalších věcí je násilnost sama, vypisovat nebudu.

Nicméně se nemůžu ubránit tomu pocitu, že mi básně/písně něco říkají. Jasně, žádné veledílo to není, ale hospodský bard (neříkám, že mistr bard, to ne) musí skládat tak, aby lidé jeho úmysl pochopili na první poslech. Pokud bude zpívat v metaforách, vyjařovat se dvojsmyslně a nejasně, většina hospopdských posluchačů si domů kromě opice nic neodnese. Naopak tyto dvě básně/písně na mě svůj úmysl přímo křičí. Často se mi stává, že si něco přečtu a začnu chápat až u poslední sloky. U tohoto počinu to není možné. Zanechal na mě nesmazatelný první dojem už v Dílně, a proto, navzdory druhému, hodnotím alespoň dvěma hvězdičkami, ačkoliv mě láká dokonce i možnost tří.

--Darn--

Lord Kenwick  7. 2. 2007 v 14:19:52

Mě se to celkem líbí,k mistrovství to má sice jěště daleko ale špatné to také není.:)

Gurni  7. 2. 2007 v 11:09:51

Abych pravdu řekl, mě se to občas (ale opravdu jen občas) i líbílo. Nicméně většinu času jsem trávil tím, že jsem se snažil najít nějaký rytmus v němž bych to mohl přečíst a sotva jsem něco takového našel, byl zase pryč. Ani rýmování mě zrovna moc nepotěšilo, protože spousta rýmů je doslova sešroubovaných tak, aby alespoň nějak vypadaly, ale to že už nijak neznějí, to už je zřejmě fuk.

Nicméně tohle je sloka, která mě uzemnila úplně nejvíc ze všech.
,,Rytíř ba i Kornélie, - pouze chybí čárka, před "ba"
dýky v srdcích bodlé maj, - bodlé, řekl bych velice, velice nešťastně použitý tvar. Mě úplně rve uši
hostinský si ruce myje, - proč ne
strážní ti nic nepoznaj.“ - myslím, že by nebyl problém přidat sem a do druhého verše "í", aby to neznělo tak vidlácky.

Obě dvě básně (písně) jsou stejně kostrbaté, plné zbytečností a dějových chyb. Při čtení jsem si místo mistra barda mohl přdstavit akorát pana Zunu říkajícího: "Krásný večer vám přeje televize Nova. A je tu první zpráva:V krásném městě v Marioně..."
Nicméně musím ohodnotit kladně nápad, který mě opravdu zaujal, ovšem škoda, že jej autor nedotáhl ke zdárnějšímu konci.

hodně zdaru při dalších pokusech.