Staré bojiště
| Autor: | lucaaatko |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 33 |
STÁLA TAM PRAVDA
a celičká byla nahá
les sotva vzbuzený
potichu vytékal z dlaní
a řeka krvácela z úst
pustý byl břeh
a pole meči opředeno
nebylo mrtvého
mrtvého kamene
na starém bojišti
stála tam pravda
a život v objetí s roztouženou zemí
jak peří
z křídel anděla vytržená
letěla staletí
tím prokletým ránem
Diskuze
šedý poutník
cituji ze svého příspěvku Sonet počítajícím kritikům
Báseň není krátká nebo dlouhá – buď je úplná, nebo není. Kvalitní poezie se dá vytvořit i pomocí pouhých dvou veršů, naopak dlouhé skladby po čase začnou nudit (což mi jistě potvrdí ten, kdo četl Homérovu Ilias a Odyssea v původním veršovaném znění). Nelze proto báseň kritizovat stylem: „Je dost krátká, srazím *.“ Smysluplná a objektivní kritika se v tomto případě zaobírá tím, zda je v básni vyjádřeno vše, co chtěl autor říci, a zda myšlenka není neukončena. Skutečný kritik pak napíše: „Báseň je neúplná, nedokončená, chybí v ní myšlenka ….“ V básni je tedy buď vyjádřeno vše, nebo není a nerozhoduje jak dlouhé dílko je. Měli bychom smekat před básníky, kteří dokáží svou obsáhlou myšlenku vměstnat např. do čtyřverší.
Sonet počítajícím kritikům
Básníci bez rytmu a rýmů jsou tak skvělí,
Když verše nekřiví svou snahou dát jim řád,
Bez falše, přetvářky svůj názor světu sdělí
A to je mnohem víc, než rýmy mohou dát.
Všimneš si rozdílu, když kritik sčítá chyby,
Když touží slyšet rým a hledá v básni řád?
Je schopen rozlišit, zda se mu verš líbí,
Nebo jen zvažuje, zda umíš počítat?
Já umím počítat – jedna, dva, tři, čtyři –
Všimni si, kritiku, můj sonet čísly hýří
I rytmus uhání – tak co víc bys chtěl.
Soudní snad namítnou, že smysl vytrácí se
Je přebit hromadou nesmyslných čísel
I kritik – počítač – hrůzou oněměl.
S takovou kritikou jděte do pekele.
Zamysli se nad tím, co vlastně píšeš, operování s čísílky, které předvádíš, je nedůstojné poezie a při Tvé ignoraci základních typografických pravidel (která je mimochodem značnou degradací psaného projevu) vyznívá absurdně.
Krásná báseň, jediná, co mě zde na serveru zaujala a vtáhla do svého nitra, do víru pravdy.
Nejvíc mě bavilo ji luštit. Bylo tam mnoho možností, jak si báseň vyložit. Darianova teze se mi líbí a v podstatě ona mi odhalila nějaká ta neobjevená zákoutí tohoto malého labyrintu světa a ráje srdce :D
Báseň není dlouhá rozsahem, ale myšlenkou. I povídka (dobře napsaná) dá mnohdy člověku více než průměrný román - a rozsah? Nesrovnatelný.
Porovnejte estetično a myšlenku s rozsahem a zjistíte, jak geniálně lze vyjádřit MÁLO slovy MNOHO.
Jen tak dále, mladá filosofko
Zdraví tě John Locke
Je to takové zvláštní. Pěkné a zvláštní :) i ty obraty jsou zvláštní. Pěkné a zvláštní, takové nestandartní...a to je dobře
Darian: já ti nevím, ale někdy se stává, že je dílo zbytečně natahováno. Proč to kazit? Já osobně nemám ráda nějaké sáhodlouhé eposy, bo se v nich často ztrácím.
Čo to všetci máte s tou krátkosťou?!
Nie je prvoradá myšlienka, ktorú dielo má, kontexty, ktoré si z neho možno spraviť, ak nad ním uvažujeme?
Nechápem tento trend rozpísavania sa, rozťahovania, nadmerného estétstva, aký sa tu za účelom dosiahnutia akejsi pominuteľnej laťky vytvoril. Neviem, ale akosi sa mi nadvihovalo obočie, ak som čítal posledné vyjadrenia. Ide v skratke o toto: poézia nemá jednotný ráz, ba ani fantasy, nech sa snaží ako chce. Takže takto: na bojisku môžu byť bujné riavy pekelných žaratokov za uplakanej noci. Ale to sa, vážení, volá pátos. Použije sa to raz, v poriadku, ale ak sa z takýchto prepiatych - a často kostrbatých - slovných obratov spraví precedens, tak je to smutné. Zvlášť, ak potom niekto cez tento pomýlený precedens vyvodzuje závery.
Táto báseň je v poslednej dobe to najlepšie, čo sa tu objavilo. Na jej smolu sa však stala výnimkou z "pravidla", čo? Ani by ste neverili, ako som týmto - veď sám píšem - sklamaný.
Krtecek:
Ver mi, že aj keby si si sa začal červeniť, nič by sa nevyriešilo - bojoval by si proti princípu. A proti niečomu takému ide bojovať len morákou hodnotenia a premýšľaním nad váhou vlastných argumentov, kým sa s nimi "vytasím".
Povedzme, že som sa týmto výstupom nechcel nikoho dotknúť, ale verím, že kto chce, sa v ňom nájde.
šedý poutník:
Jsem v nemalém pokušení červenit.
Délka není sebemenším důvodem snižovat hodnocení. Nechceš mi jistě tvrdit, že kvalita příspěvku se pozná podle jeho délky. Pochopil bych, kdyby se ti dílo subjektivně nelíbilo, ale mám spíš pocit, že tvé hodnocení vychází z jednoduchého faktu - prostě mu nerozumíš.
Zároveň bych touto cestou požádal uživatele Dračí mimi o zdůvodnění svého hodnocení.
Šedý potník: 3 verše? Já napočítal jednou čtyři a dvakrát šest... A jestli má Tvá báseň dvacet veršů (jak říkáš), moc velký rozdíl od šestnácti to není.
Celkem povedené, ale krátké. Je to velmi zajímavé, ale ve druhé sloce se mi nelíbí, že je za sebou dvakrát použito slovo mrtvého.
No,to co bych vytknul je délka.To se autor nemohl trochu rozepsat?
Zkrátka,tři sloky,v každé 3 veršů,no.Já ze sebe vypotil 10 slok,v každé 2
verše(volání války-čekající díla),ale autor napsal,jak chtěl.
Celá tato báseň je v podstatě slovní hříčka(Pozor!Nevytýkám) a celkem pěkná,člověk si může užít při luštění toho,co autor napsal(Dormon).Teda,nesmíte si slovní hříčku představovat jako nějaké luštění,ale jen zajímavé popsání děje autorovými slovy.
Zdraví Šedý Poutník.
Apea:
Ovšem jak postřehl Vladimír Vysocký a do češtiny upravil Jarek Nohavica, pravda může být nahá i proto, že její šaty nosí lež. A když lež ukradne vzrostlého hřebce s dlouhýma pěstěnýma nohama, nejsou její vlastní krátké nohy žádným handicapem.
Nicméně souhlasím, že tady byly k tanci bez závojů utvořeny nejlepší podmínky...
Dormon
Anebo tam ta pravda prostě stála - víme, že lež má nohy, navíc krátký, tož je asi bude mít i pravda, a když máš nohy, můžeš stát.
Nahá - aby byla nahá se od pravdy vyžaduje skoro stejně často jako od striptizové tanečnice, ale už Schopenhauer postřehl, že pravda není děvka a nahá se na veřejnosti předvádí nerada. Ale tady k tomu měla vhodné aranžmá.