Články&Eseje

Nimbrethil Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 16

Nimbrethil

Chcel by som toto venovať jednej Nimbrethil, ktorej spomienku si vážim, a takisto Lyrii, ktorá sa vo mne snaží pestovať optimizmus. Ďakujem.

Kúsok srdca venujem Tebe, krásne krásna Nimbrethil,
hoci videli sme sa iba tých pár nesmelých spoločných chvíľ,
čo v rumiskách prašných sa mi – bláznovi – večnými zdali.
My vtedy sme ohňom radostným tam, v zime, plápolali.

Ty vzala si ma za ruku v daždi mnohých zbytočných sĺz,
keď črepiny zlomených osudov prenikali dušou skrz.
Všetci sme plakali, lebo sme mali plakať pre niečo.
Aj Ty si žialila s nami, nemajúc sama ani prečo.

Slzy mnohých padajú a Ty ich chytáš do belostných rúk.
Si krehká bytosť. Sladká, toľko Ty podstupuješ tých múk!
Tvoje srdce je tisíc pohladení zo zľutu daných.
Plné je vôle, viery, ktoré Ty dávaš iba pre ostatných.

Kúsok srdca dávam ja Tebe a kúsok dávaš na oplátku
a potom sme obaja zvláštne v súlade, akoby na Počiatku.
Tvoje dobro v srdci mojom na dobro vrátilo zas ma,
lebo si Ty prebrala bremeno vo mne toľkého zla.

Smutné sú moje brehy a niet tu pre Teba veľa miesta,
hoci tu nie len ja by som kvôli Tebe všetko prestál.
Na cesty prašné v temne, kde aj spev z radosti smutným je.
Ty nemôžeš prísť zmierniť toto naše veľké súženie.

Spomienku na Tvoj úsmev, tam, pod slnkom, si rád zachovám,
Tvoju ruku v mojej dosiaľ cítim, no radšej zabúdam.
Naše cesty nestretajú sa často a ťažko sa hľadať.
Ty Nádej si, chýbaš v našom svete – a ako veľmi to badať.

***

Všetci sme pútnici pyšní – a predsa chudákmi bývame.
Všetci dúfame, že aspoň chvíľu s nami nádej zostane.

Napísané rukou zlomeného barda sediaceho pri pohári opojného moku, ktorý nádej miluje práve tak, ako ju nenávidí.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Mě se to moc líbí, kolikrát jsem v proudu myšlenek musel zastavit, abych se rodičů zeptal na nějaké ze slov, co znamená. Ale je to vážně dobré. Kdybych mohl dát více hvězdiček, tak dám.

S úctou Rotrigo.


 Uživatel úrovně 0

Obvykle píšu delší kritiky. Obvykle mě básně tolik nedojímají. Obvykle se rozmýšlím, než hodnotím plným počtem. Tahle báseň není obvyklá.


 Uživatel úrovně 8

Milostná báseň na pomezí vymezení obsahu servšeru, která díky svému kvalitnímu provedení jistě rubriku obohatí a jako taková zde má své právoplatné místo.

Po obsahové stránce nemíním dílku nic vytýkat – snad jen, že obsah je pouze další variací na již mnohokrát obehrané téma. Přesto ve mně dílko nevzbuzuje pocity nudy či nechutě, které obvykle zažívám při čtení klišé... Na druhou stranu zde může pozitivně působit „jazyková bariéra“ – báseň na toto téma jsem již četl mnohokrát, ale ve slovenštině – už si nepamatuji kdy... zda... Proto bude zřejmě zajímavé posouzení textu rodilými mluvčími – zda právě jim nebude dílko připadat jako klišé.

Po stránce gradace děje (sdělování myšlenky) má dílko jeden bod, který na mne nepůsobí dobře – je to změna mezi 4. a 5. slokou, kdy dojde ke změně nálady / sdělení. Z člověka, který milovanou obdivuje, se náhle stává ten, který sám sebe označuje za potřebného dívčiny dobroty a téměř ublíženě či malomyslně si stěžuje na nepřízeň. Nakonec se přeci jen vrátí k oslavě jejího světla a finále dá na klopýtnutí mysli zapomenout. Možná zde mělo jít o zvýraznění závěru, ale pro mě bylo spíše ukročením stranou.

Forma dílka je klasická, na druhou stranu se projevuje nedostatečné sžití autora s formou (tedy jev, kdy autor dokáže bez problémů v dané formě frázovat). Tím dochází k chybám v rytmice či rýmu. Chybu v rytmu lze demonstrovat na dvojverší:
(Udělám na tomto místě malou odbočku k dílku Smutné stezky, které se v ČaE mihlo před nějakou tou dobou a v jehož diskusi jsem uváděl pár laických rad k pochopení fungování rytmu.)

Všetci sme plakali, lebo sme mali plakať pre niečo.
Aj Ty si žialila s nami, nemajúc sama ani prečo.




Tedy – jak si rytmiku ohlídat?
„Vzhledem k tomu, že vám přesně nepovím, jak teoreticky tvořit rytmus básně (protože jsem tyto poučky již dávno zapomněl), předvedu vám, jak se více přiblížit k rytmicky dokonalejší formě básně.
Máme zde sdružený rým, tzn. rým tvoří navazující dvojverší. Rýmující se verše by měly mít odpovídající si počet slabik (při tvorbě to nemusíte počítat, pouze pokud vám někde rytmus nezní, jak by měl, můžete případnou chybu takto dohledat. Rým je určován koncovými slabikami verše (1 – 2) zde záleží na přízvuku a délce slabik (opět vám přesně nedefinuji – sám se řídím intuicí). Každopádně znělý rým vám automaticky nezaručí správnou rytmiku básně – ta je právě dána vhodným (správným) střídáním přízvuku, krátkých a dlouhých slabik a bůhvíčím dalším. (Opět se i zde řídím intuicí, o pojmech trochej a jamb vím, že existují a popisují rytmickou stopu verše.)
Pro pochopení toho, jak to asi funguje, vám ukáži jednoduchou pomůcku pro přiblížení k tvorbě rytmu.
Podívejme se na rytmický zádrhel uvedeného dvojverší, díky němuž ani správně utvořený rým nebude znít dobře. Oba tyto verše si můžete ještě rozdělit vždy na dvě fráze – dělení je zde celkem jasné „Všetci sme plakali / lebo sme mali plakať pre niečo / Aj Ty si žialila s nami / nemajúc sama ani prečo.“ Druhá fráze z každého verše vstupuje do rýmu a má tvořit rytmicky i z hlediska rýmu souznějící celek, což zde nefunguje – již prostým počtářským způsobem zjistíme, že počty slabik si neodpovídají (10 – 9) – zároveň s tímse i posouvá přízvuk, takže celek nemůže správně znít.
Problémy s přízvukem se často dají zakrýt přednesem, nicméně problémy s neodpovídajícími si počty slabik jdou zakrýt těžko.
(Problém nastává zejména pokud je v jedné takovéto frázi sudý počet a v druhé lichý počet slabik – to je případ těchto dvou veršů. Nevylučuji, že lze rým se správným rytmem vytvořit i pokud nebude v rýmujících se verších stejný počet slabik, nicméně zde si bude muset autor nejspíš dost vyhrát s délkami slabik a slovy, na která bude kladen přízvuk.)

Pro ty z vás, kteří se chtějí věnovat tvorbě ve vázaném verši, doporučím osvojit si frázování a proniknout do toho, jak se takový verš tvoří – nejlépe četbou klasické poezie, jejím přednesem, zkoumáním, jak jsou jednotlivé fráze ve verších uspořádány, případně (pokud se zabýváte hudbou) se pokusit nějaký takový text zhudebnit (na tom nejlépe poznáte rytmickou stavbu).

Připomenu důležitý fakt – tyto rozbory, počítání nepoužívejte při vlastní tvorbě, při ní se řiďte tím, co jste chtěli napsat. Teprve následně zkoumejte, nakolik jste se odchýlili od formy, které jste chtěli docílit. Pokud si nějakou formu, se kterou jste se seznámili při četbě, osvojíte, časem zjistíte, že vaše frázování se té formě přiblíží, aniž byste cokoli počítali a poměřovali.
Tyto rozbory používejte střídmě, zejména k odhalení případných chyb, pokud si nejste jisti.

Každopádně vás chci ujistit, že báseň se obejde jak bez rytmu (nebude třeba nejlepší… ale jsou i horší případy), tak i bez rýmu, nikdy by však neměla chybět myšlenka. A to budiž myšlenkou dnešního dne.

---
Tento formální rozbor je obměnou rozboru, který jsem uváděl u dílka Smutné stezky v ČaE již před notnou dobou. Myslím, že stojí za připomenutí, třebaže se částečně pasuji do role počítajícího kritika, kterému jsem věnoval Sonet počítajícím kritikům (i v něm můžete nalézt nějaké zajímavé informace, jak přistupovat k tvorbě a hodnocení poezie).



Celkově tedy dílko považuji za nadprůměrné, ale dnes budu přísný a jednu hvězdičku strhnu – možná ze subjektivních důvodů (nespokojenost s formou či jedním zvratem v díle), ale co už se mnou...

Zdrví Holger