Kokrhání
| Autor: | Arfandix |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 10 |
Zlatý kotouč obzor vítá,
vystřídá jej disk ledový.
Vzdálen čas, kdy znovu svítá,
instinkt včas mi napoví.
Když se noc po kraji šíří
a udusí zvuky všedních dní,
do ulic mé kroky míří.
Večer pro mnohé poslední.
Osamocen, skryt sám v sobě,
vyčkávám na oběť mou.
Klid nenajdu ani v hrobě.
Stín se pohybuje tmou.
Projde kolem, to je jisté.
Nikdy si mě nevšimnou.
Je to dívka, dítě čisté...
Tvář má ještě nevinnou.
Srdce její, jistě ryzí,
na tichou pouť se vypraví.
Lítost, soucit jsou mi cizí.
Něco, co čas nespraví.
Najednou však je mi špatně,
prázdno z duše pryč je zcela.
Ten pocit pamatuji matně.
Rozlévá se uvnitř těla.
Závoj z očí spadl na zem
a barvy září jasněji.
Chudák se zlomeným vazem,
opět dostal naději.
Poutník znovu našel stezku,
musí po ní kráčet dál
pevným krokem, beze stesku.
Posledně se toho bál.
Svět tak klidný z věže zdá se,
otvírám náruč k přivítání.
Již brzo vyjdu vstříc té kráse,
městem se nese kokrhání.
Diskuze
Tedy další z popisů psýché vyděděnce dne.
Bohužel, zprvu jasně vypadající snadná záležitost se ke konci poněkud zvrtla.
Pokusme se najít, v čem je zádrhel.
že jde o nočního tvora, napovídá instinktivně instinkt v první sloce, ze samotného závěru lze tušit, že je mu denní světlo svým způsobem osudné, nicméně toto sdělení je skryto pod změtí zauzlovaného děje, do kterého zasáhly další motivy. Těmi se autor snažil vypořádat s potřebou nějak naznačit duševní rozkol uvnitř hlavní postavy, po nejasné smrti nevinné dívtky. Proto se objevuje motiv chudáka se zlomeným vazem, který nezúčastněnému čtenáři přinese zmatek a marně hledá symboliku samotného výrazu. Otázkou pro čtenáře tedy zůstává, zda jde o metaforu – když v předchozím textu se autor spíše drží dějové linky, než hry s významy.
Tím dojde k přetrhání původní linky a čtenář se v závěru marně domáhá vysvětlení fatalistického čekání na kokrhání.
Po formální stránce bych vytkl vlastní tvorbu rýmů pomocí „berliček“ – příslovcí, zájmen, zvratného „se“ atp. Dále bych poznamenal, že výraz „vyčkávám na oběť mou“ je spíše „imperialistický amerikánismus“, neb čeština používá zájmeno „svůj“.
Celkově průměrné dílko, po gramatické stránce na slušné úrovni, proto ho pasuji do mírného nadprůměru.
Fíl špás
Holger