Válečník
| Autor: | Shadowmage |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 29 |
Zmámila ho vůně dálek,
popletla mu hlavu,
zocelit se v žáru válek,
vydobýt si slávu.
Východ slunce, kouzlo jara
na cestu ho láká,
jídlo, dýmka, torna stará
- až dost pro tuláka.
Cesta se do lesa stáčí,
jako had se vine,
králův posel po ní kráčí,
tulákovi kyne:
"Do armády, mladý pane,
tam by o vás stáli..."
Mladé srdce rychle vzplane,
čert vem ideály...
Býval snílek, teď se klaní
slepé poslušnosti,
odvaha a odhodlání
nejlepší jsou ctnosti.
Žhavé letní slunce pálí
na bitevní pole,
aby ulehčili králi,
rozsévají bolest.
Pádná ruka, chladná hlava,
meč a zrádná dýka,
mistrem soubojů se stává,
srdce válečníka.
Za hrdinou vojsko stojí,
slavný vojevůdce
získává trůn země svojí,
jménem revoluce.
Brzy přívrženci vládce
zbavili ho vlády,
z válečníka je teď zrádce,
ztratil čest a mládí.
Ve vyhnanství šednou vlasy,
tvrdnou jeho rysy,
zas jak tulák připadá si,
chudý jako kdysi.
Na vinicích hrozny zrají,
podzim barví sady,
stýská se po rodném kraji,
když vás stáří zradí.
Přátelé kolem něj mizí,
konec už se blíží,
jeho ruce jsou jak cizí,
cítí jejich tíži.
Zahradou zvadlou prochází,
jako už tolikrát.
Jiným radosti neschází,
on přestal se už smát.
Zmrzlé listí trávou žene
chladný vichr z hor,
slunce, mlhou zahalené,
klesá za obzor.
Je to už dlouho, co je sám,
ani stopa po staré síle,
naslouchá jenom ozvěnám,
čeká, až přijde jeho chvíle.
Zmizela sláva s ranní rosou,
šermíř došel konce svých dní,
rezavou čepel zkříží s kosou
až přijde souboj poslední...
Diskuze
Shadowmage - mě nepřekvapí, že konec vznikl nejdříve... ostatně to dobře znám. Momentálně mám rozepasáno několik povídek, přičemž u jedné již mám celý epilog.
v páte sloce jsem malinko nepochopila jak mohou být odvaha a odhodlání ,nejlepší ctností,jinak překrásné
Zdravím všechny!
Jsem rád, že se vám to líbí, že chválíte.
Mgr. Holger: V dílně báseň byla asi týden, dal jsem ji tam hlavně proto, že byla v té době docela čerstvá a hodnotit (opravovat) svá díla by prý člověk měl s jistým časovým odstupem. (Tak pravil, tuším, Lischai) Nejsem nijak zvlášť trpělivý, tak jsem Válečníka předhodil kritikům do MS.
A skutečně, kdosi (snad Lyrie?) nalezl jedno přebytečné slůvko "se", jehož odstranění vylepšilo rytmus jedné sloky. To je přesně to, co je zapotřebí: nechat dílo posoudit někým jiným, já i kdybych to četl ještě tisíckrát, asi bych už chybu neodhalil. To se projevilo už na minulé básni, Zpěvu o Arconovi z Arcaney, kde jsem ke svému zklamání pár slov vypustil, čímž jsem sem tam ohrozil pochopitelnost věty. Takže to za to stálo.
Co vás možná překvapí: Poslední části vznikly nejdříve, napsal jsem je jen tak, coby vyjádření smutného pocitu. Pak mě ale postava Válečníka zaujala a já se rozhodl, že o něm napíšu víc. To, že jsou "zimní" sloky delší atd., jsem si uvědomoval, ale už jsem s tím nic nedokázal udělat. Přepsat je a vzdát se tak původních nápadů nepřipadalo v úvahu. Tak jsem raději celý obsah básně přizpůsobil tušenému konci, zklidnění před nevyhnutelnou katastrofou. A ono to, zdá se, nakonec nevyznělo tak špatně...
Kritiky od vás, co jste se zatím vyjádřili, si obzvlášť cením, pokud vím, tak sami také píšete (a kvalitně) takže víte, jak slova chvály potěší.
S pozdravem, Shadowmage
A ať vás cesty v novém roce dovedou k lepším koncům, než mého Válečníka...
Stejně tak i já smekám. Tohle je můj šálek kávy, tenhle styl poezie... Až se mi nedostává kladných slov. Snad jen jednu nebo dvě věci vytknu, a to navíc značně subjektivní a ne příliš podstatné:
Žhavé letní slunce pálí
aby ulehčili králi,
V tomhle rýmu mě ten druhý (ve sloce třetí) verš nutí číst ho nepřirozeně aby uleh čili králi, protože ulehčili "zabírá" dvě slova prvního verše.
Druhou věcí je opět drobnost, tentokráte interpunkce a rozdělení sloky. První "zimní" sloka je, narozdíl od všech ostatních, rozdělena ve středu tečkou. po obsahové stránce (a vlastně i po formální) to není nijak špatně. Jen to trochu kazí... dojem bude to správné slovo. Zkrátka to trochu vyruší.
Je pravda, že poslední dvě sloky by se daly zredukovat,
</I>(Je to už dlouho, co je sám,
ni stopa staré síly,
naslouchá jenom ozvěnám,
vyčkává vhodnou chvíli/ čeká na vhodnou chvíli atp.)</I>
ale souhlasím s Lyrií. Prodloužení slok se na těch místech hodí.
Jinak nemám abslutně co vytknout. Pět.
--Darn--
...teď se klaní
Tak i ja skladám hlbokú poklonu. Autorovi sa podarilo vytvoriť kúsok poézie, ktorý by sa dal označiť bardská... a bez úvodzoviek.
V jednoduchosti je skrytá krása, napodiv sa jej však básnici stránia. Takto to dopadá, keď sa nájde odvaha vykročiť po dobre zarúbaných cestách.
Ta báseň představuje stín života, který byl po celé šermířovo bytí jeho odrazem.
Hezky se to četlo, jde o kvalitní dílo.
Nejvíce se mi zalíbila poslední sloka básně - pěkně zakončeno.
Nekroskop
Báseň jsem četla už v MS a už tam na mne zapůsobila svým rytmem, spádem a plynulostí.
Mám nepatrné výhrady k posledním dvěma slokám - zdají se mi být v poměru k ostatním delší, už nezní tak úderně, už tak rychle neplynou, ale to může být autorův záměr. Pokud jsem to dobře pochopila, poslední oddíl je o zimě - stáří. Stejně jako v zimě tak i ve stáří se všechno zpomaluje, odpočívá, plyne klidněji. Takže vlastně k básni žádné výhrady nemám. :-)
S obdivem k autorovi
Lyrie
Tak tohle je špica. Naprosto ti ladí verše, je to přehledné a člověk se do toho hned vcítí.
Báseň mne opravda nadchla - v jednoduchosti spočívá genialita.
Nezdál se mi jen jeden rým:
na bitevní pole,
aby ulehčili králi,
rozsévají bolest.
Perfektní! 5*
MW
Překvapilo mě, jak se téměř každý verš přesně rýmuje. Hezké, zajímavé, nutí dočíst až do konce, moje volba je jasná. 5*