Smrtnička pana Ashe
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Nápad je ta těžší polovina autorské práce. Děkuju za něj.
Nathael Ash svižným krokem stoupal po širokém schodišti. V levé ruce nesl omšelou a zrezlou lucernu, v té pravé svíral dva tlusté fascikly a v podpaží několik srolovaných pláten. Odhodlaný pohled upíral do tmy před sebou a mezi semknutými rty cedil kletby a nadávky. Pokud by z nebe sestoupil anděl zkázy a rozhodl se, že si polovinu nebeské kartotéky vezme sebou, vypadal by jako pan Ash.
Bylo první pondělí v měsíci, jediný den kdy byly úřady otevřené i v noci. Do budovy královského katastrálního úřadu ale nikdo moc nechodil ani v tenhle den a tak se správci budovy nevyplatilo zapalovat svíce.
Pan Ash vystoupal až na hlavní podestu schodiště, rozhlédnul se do obou konců temné chodby, kterou po stranách lemovala řada masivních dubových dveří a rozhodným krokem se vydal doprava. Světlo jeho lucerny se po chvíli ztratilo za prvním ohybem chodby, jeho rázné kroky však ještě dlouho duněly pustou budovou.
Nařízení, že každý úřad bude jednou měsíčně otevřen i po setmění, vydala před sedmi lety jeho královská milost Lawrence II. v rámci snahy o zrovnoprávnění nemrtvých ve společnosti. Byl to akt dobré vůle a sociálního cítění, kterým měla začít postupně tát bariéra mezi živými a nemrtvými. Jak se později ukázalo, bariér bylo mnohem více, než Lawrence čekal a k nějakému výraznému zlepšení vztahů nakonec nedošlo.
Nathael Ash se zastavil před dubovými dveřmi a chvíli hypnotizoval mosaznou cedulkou s nápisem: „Sullivan Payne, centrální čtvrť, katastry 9G, 9H, 10G, 10H.“ A potom rozrazil dveře.
Sullivan byl svědomitý úředník. Vždy měl své věci v pořádku, nikdy nepřijal žádný úplatek a do práce chodil rád. Dnes na něj sice vyšla smrtnička – jak se pondělní noční službě mezi úředníky říkalo – ale jeho to nijak zvlášť nermoutilo. Práce je práce a to v jakoukoli hodinu.
Zrovna v okamžiku, kdy Sullivan Payne podtrhával krasopisný součet několika výměr z svého katastru, rozlétly se dveře jeho kanceláře jako lítačky do salónu. Proti tmavému obdélníku dveří se rýsovala dva metry vysoká postava šedovlasého, rozcuchaného muže v černém kabátci. Pan Ash rázným krokem přešel až k Sullivanově úřední desce a přesladce se usmál.
„Pan Payne?“
Sullivan mlčky přikývnul. Tohle byl jeden z těch mála okamžiků, kdy svoji práci rád neměl.
Pan Ash zamrkal jako svůdná primabalerína. Což v jeho zjizvené a bledé tváři nevzbudilo právě ten nejlepší dojem.
„Dovolíte?“ něžně šeptl a jedním rozhodným pohybem ruky smetl na zem polovinu věcí, které měl Sullivan na stole.
„Jmenuji se Nathael Ash...“ zachrčel a se silným prásknutím složil na stůl dva čtyřtisícové fascikly. „A přišel jsem kvůli té parcele.“
Úředník zamrkal a pokusil se polknout. „Dobrý večer, pane Ashi. Kolega Horatius říkal, že možná přijdete. Byl by ten problém s vámi vyřešil, ale musel narychlo odcestovat...“
Na bledé tváři pana Ashe přeběhl podivný stín a vzápětí se jeho tenké rty stáhly do úsměvu. „Až se pan Horatius vrátí z Cadburského opatství, jistě s ním ten problém vyřeším.“
Tón, jakým pan Ash pronesl slovo „vyřeším“, se Sullivanovi ani trochu nelíbil, ale donutil se pokračovat. „Vy sem tedy přicházíte kvůli koupi královského pozemku, je to správně?“
Ash přikývnul a bledými prsty energicky rozprostřel před Sullivana jedno z pláten. Byla na něm katastrální mapa města. „Je to pozemek 65-A, v katastru 9G... Přesně...“ Ash zapíchnul svůj sukovitý prst do mapy. „Tady.“
Sullivan kývnul: „Bohužel převedení pozemku do soukromého vlastnictví není tak jednoduché...“
V hlubokých a temných očích Nathalea Ashe zaplály dva ohníčky: „Pane Payne!“ zaburácel. „Když jsem projevil přání ten pozemek koupit, bylo mi na úřadě sděleno, že budu potřebovat pár dokumentů!“
Ash se nadechnul a sevřel ruce v pěst. „Mám vyjádření plánovacího úřadu, že na tom pozemku nemíní král nic stavět. Mám potvrzení od komise pro blahobyt o nezávadnosti budovy, kterou tam chci postavit já.
Sehnal jsem dokumenty o všech bývalých vlastnících pozemku až do pátého století. Musel jsem si dokonce opatřit i dokumenty o pěti budoucích vlastnících, za které jsem u jasnovidce dal přes pět set zlatých a stejně mi je úřad neuznal, protože ten chlap byl prý mešuge. A já ty dokumenty pak musel nechat zfalšovat u nějakého zablešeného padělatele z mokré čtvrti, který mě vyšel na dalších pět set zlatých.
Musel jsem si opatřit vyjádření krysaře, který potvrdil, že pod pozemkem nevede žádná kanalizace, která by se mohla vlivem znečištění z mé budovy zamořit krysami... Jako by snad šlo městské stoky znečistit ještě více, než jsou.
Mám oficiální potvrzení od magické univerzity, že tím územím nevede žádné latentní magické pole a mám dokonce i potvrzení od felčara, že mág, který to prověřoval, nebyl mešuge jako ten jasnovidec.
Zaplatil jsem asi patnáct různých poplatků a poplatků z odvádění poplatků. Zaplatil jsem za výmaz parcely ze seznamu královských výsostných pozemků a zaplatil jsem za její uvedení do seznamů pozemků určených k prodeji. Zaplatil jsem za licenci na manipulaci s pozemky a za licenci k příjímání licencí. Zaplatil bych i za to, že se vůbec odvažuji si ten pozemek zkusit koupit, ale úředníka, co to po mně chtěl, jsem prohodil dveřmi.
Strávil jsem půl druhého roku běháním po úřadech, na které mohu jako nemrtvý jenom jednou měsíčně a to se mi občas stane, že správce budovy zavře dveře a já musím dovnitř lézt oknem jenom proto, abych tu na židli našel nějakého ignoranta jako byl pan Horatius nebo, jak se zdá, jste i vy,“ pan Ash se naklonil tváří těsně k Sullivanovi a mile se usmál. „TAKŽE MI NEŘÍKEJTE, ŽE TO NENÍ JEDNODUCHÉ!“
Sullivan sebou trhnul ale neřekl nic. Nathael Ash se mile usmál, odtáhl se od úředníka, posadil se na židli a nasadil medový výraz. „Rok a půl jsem strávil bojem s královskou správou a bezbřehou byrokracií. Ale minulý měsíc... Minulý měsíc jsem se dostal už velmi blízko. Pan Horatius mi měl okolkovat poslední potvrzení, ale bohužel se mi pokusil vysvětlit, že to není zcela možné. A já na něj nejspíše trochu křičel.“
Pan Ash si založil konečky prstů do sebe. „Teď je to na vás. Horní dokument v pravém fasciklu.“
Sullivan Payne se nejistě nahnul a otevřel jednu z tlustých složek. Úplně nahoře byl jediný list papíru. Stálo na něm: „Potvrzuji, že (příjmení/jméno žadatele) Ash Nathael splnil všechny podmínky nutné k odkoupení / prodeji pozemku (číslo parcely) 65-A; 9G, za účelem (doplňte) stavby Krčmy u Vyděděnce.“
„Jen podepište,“ kývnul Ash.
V místnosti na okamžik zavládlo takřka hrobové ticho.
„Ehm...“
Pan Ash zvednul hlavu. Ten pohyb připomínal geparda v okamžiku, kdy spatřil na pláni chromou gazelu. „Nějaký problém, pane Payne?“
„No... Víte... Ehm... Je to vcelku humorné, ale...“ nervózně se zasmál úředník.
„Ano?“ tohle Ashovo příslovce klaplo jako ocelová past.
„Pozemek 65-A... Je v katastru 9H, ne 9G... Takže... He, he... Budete asi muset... Ehm...“ vzduch byl plný nervozity. Třepala se pod kazetovým stropem místnosti jako želatina.
Zjizvená tvář pana Ashe dostala zvláštní výraz: „Cože?“
Sullivan nervózně polknul. Jeho boubelaté prstíky se začaly prohrabávat hromadou listin. „No jo... 9H, mám to tady... On je ten pozemek tak na rozhraní... že... A my jsme to asi před půl měsícem novelizovali... Je možné, že se přesunul.... He... No jo... 9H...“
Pod šedými rozcuchanými vlasy, sebou tvář pana Ashe nepatrně škubla. „Devět há?“
Úředník pomalu postupoval horou papírů. „Někde tu budu mít o té novelce oběžník, jestli se chcete podívat...“
„Devět há... Há...“ prsty pana Ashe se zatnuly do opěradel křesla.
„Mám to!“ zajásal Sullivan Payne a zamával Ashovi před obličejem několika papíry. „Tohle je ten oběžník, co...“
Dva metry vysoký Natahel Ash se pohnul. Vymrštil se z křesla a elegantním, dravčím skokem překonal stůl. Při dopadu srazil židli s Sullivanem na zem. Nebohý úředník vykřikl překvapením a o sekundu poté hrůzou.
Ash nad ním klečel jako šedovlasý démon z pekla a kolenem mu drtil ohryzek. „Strávil jsem tímhle snažením rok a půl života. Bylo to všechno, co jsem chtěl. A nenechám si to zkazit nějakým zatraceným oběžníkem...“ cedil mezi zuby Ash a zvyšoval tlak na Sullivanův krk.
Nebohý úředník kolem sebe tloukl pěstmi a rval koberec na cáry. V jeho vodnatých očích bylo znát, že se mu zoufale nedostává dechu a tvář mu zvolna měnila odstín z červené na fialovou.
Pak se náhle Ashovo čela nakrčilo, jako by si muž na něco vzpomněl a jeho koleno uvolnilo smrtelný tlak. Sullivan se přerývaně nadechnul a začal kašlat. Nathael Ash pomalu vstal a oprášil si černý kabátec. Na tváři mu hrál jemný úsměv. Dole u jeho nohou přerývaně dýchal polomrtvý úředník. Pak se Ash ohnul, chytil Payna za košili a surově s ním smýknul na židli. Lehkým a graciézním pohybem pak před něj přisunul kalamář a horní listinu ze složky.
„Oprav číslo katastr a podepiš...“ zašeptal tiše, „nebo tě zabiju.“
Sullivan vyděšeně polknul. Roztřesenou rukou se chopil kalamáře a přeškrtnul špatné číslo parcely. Rozklepaným rukopisem ho opravil za správné a listinu signoval.
Šedovlasý muž se vítězně usmál a sebral ze stolu podepsaný dokument. Složil ho a zastrčil do kapsy kabátce. „Velmi laskavý, pane Payne,“ usmál se na bledého Sullivana a pokynul mu rukou. Úředník chtěl něco říct, ale nepodařilo se mu ze sebe vydat ani hlásku.
Pan Ash se otočil na patě a vyrovnaným krokem zamířil ke dveřím. U nich se na okamžik zastavil. „Proč mě tohle nenapadlo dřív? Všechno by šlo mnohem rychleji...“ zašeptal si pro sebe. Chvíli nad odpovědí váhal, pak pokrčil rameny a vyšel z místnosti.
Když se za ním zavřely s tichým klapnutím dveře, jeden z jeho fasciklů se sesunul přes hranu stolu a rozevřel se. Místností se rozlétly tisíce popsaných papírů, jako holubice při oslavách dne míru. Tisíce a tisíce stran potvrzení, ověření a dobrozdání se líně snášely k zemi a pokrývaly prošlapaný koberec, jako první zimní sníh.
Sullivan Payne se tiše a bezhlesně rozplakal.
Diskuze
Aloha Líšo,
když už jsem ti to tedy ohodnotila a když už jsi mi udělal tu minireklamku na mou skvělou krčmičku, sluší se, abych ti sem něco napísala.
Děj připomíná bystřinu, prostě si vesele proudí a čtenář jako rybka si v ňom plave a skotačí. Na zajímavosti ději přidávají i pěkně a vhodně využité obraty...
A víc tě vychvalovat nebudu, protože bys jinak zpychnul a kdesi cosi.. :o))
Krteček - už nevládne... muhehe... ale to víš, začátku jsou vždycky těžké... ještě štěstí, že u toho jsem nebyla, pan Ash byl docela taktní a "hodný" v porovnání s tím, co bych jim pravděpodobně udělala já... chicht..
Zdravím Lischai,
Tvá povídka mi připravila velmi nepříjemné chvíle. Dočetl jsem ji necelou hodinu předtím, než začalo mé předávání kolejního pokoje.
Když jsem dočetl, při každém pohledu na formulář, který měl na konci procesu obsahovat tři podpisy, dvě razítka a konečné schválení, mi přejel mráz po zádech. Najednou jsem si nebyl jistý, jestli se dostanu domů ještě tento týden.
Velmi povedená atmosféra, moc se mi to líbilo.
S úctou Adso
Nemám co dodat. Moc mně to pobavilo. Prostě perfektní... 5*
Samantha:-)
Nemám slov, jen tiše zírám :-) Za *****
Musel jsem se po celou dobu, kdy Nathael bojoval s úřednickým molochem usmívat. Nevěděl jsem, že i v blízkosti krčmy U Vyděděnce vládne tupá byrokracie. Trochu mi to připomnělo tu starou bajku, jak si zvířátka chtěla postavit v lese nové obytné nory... :o)
Velmi povedená pointa - dalo by se něco takového převést do reálného života? Dalo? Prosím pěkně! *psí pohled*
Lischai se vrátil ve své staré, dobré, OHyZDné formě. Jemu čest.
Nádhera. Když jsem příběh dočetla vypadlo ze mě jenom "Ehm...." a jenom tak jsem chvilku koukala doblba.
Dílo je velmi čtivé a vtáhne čtenáře OPRAVDU do děje! Nezaslouží si nic jiného než 5*
Luxus.
Je to prostě úžasný. A docela to i odpovídá :) Bez zaváhání *****
No jo, Lischai. Nějak mi dochází slova, když mám zkritizovat díla tohodle milého člobrdy. Chyběly tam ty čárky, tuším, že dokonce v jedné větě, překlep jsem nenašel žádnej. No ale to jsou detalily. Nemám co dodat...
PS: Škoda, že Lischai též není v redakci. ;-)
Zdá se, že autor této vtipné a čtivé povídky je dobře obeznámený s byrokratickou hydrou...
Přestože se nabízí srovnání se stylem pana Pratchetta, autor se vyhnul jeho kopírování a vnesl do dílka svůj styl. Příběh plyne lehce, postavy jsou zajímavé, dialogy přirozené a sem tam nějaké to stylistické zaškobrtnutí se lehce schová.
V dílku se najde pár chybek, které ale téměř nestojí téměř za řeč (jsou to dvě chybějící čárky a překlepy), tedy celkově za pět.