Malík Malina  8. 11. 2006 v 22:52:40

(Hodnotit alibisticky nebudu, podle mě to u tohoto druhu poezie ani nejde... každopádně děloha je hnus. Jinak ale zajímavé obrazy, to zase jo.)

Malík Malina  8. 11. 2006 v 22:51:01

Vážený pane magistře,
píšeš, že Deformaci psychiky jsi zveřejnil proto, aby bylo možné tyto dva přístupy srovnat. Proč ne, určitě se vyplatí, když se člověk dozví, že lze psát i jinak. Ty jsi ale vybral dost nesrovnatelné příklady - zatímco Deformace psychiky je "kvalitní poezie plná her s emocemi a významy", Kapky rosy nejsou nic víc než přímočará sekačka. Z tvého komentáře tohoto díla se mi ale zdá, že modernu stavíš vysoko nad žánrovou poezii vždy a bez výjimky. Přitom v obou těchto žánrech lze napsat úchvatná díla stejně jako naprosté braky.
Dovolím si tedy uvést příklad básně, která by se dala považovat za žánrovou - alespoň já tedy nevidím důvod, proč by neměla být schválena, která ale zároveň využívá moderních prvků, lze v ní najít mnoho básnických prostředků a zajímavých obrazů, tedy všeho, čím se kvalitní poezie liší od dětské říkanky. Jsem totiž přesvědčen, že tak si čtenář obrázek mnohem snáz a mnohem lépe.


Karel Hlaváček
Mstivá kantiléna, báseň XII

Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani nezavzdýchá -
a marno vše a marno vše - ten tam je vzdor a pýcha,
ryk msty již nikdy nezazní zde do mrtvého ticha.

Tlí v polích marné modlitby na tělech hnisajících,
těch, kteří známku geusovství ve vpadlých měli lících
a kteří mstili, mstili ji na Kroesech hodujících.

Po polích sirné plameny nad mrtvolami svítí -
oh moje Manon ješitná - hle konec, konec žití,
jen plačte s mojí violou - i její struny cítí:
neb mrtvo Geusů království - oh, muselo tak býti.

prokletý Dilvish  7. 11. 2006 v 14:36:26

Řekl bych, nejsrozumitelnější báseň, kterou jsem od Elvise četl - poprvé si jej dovolím hodnotit, jelikož na mne velmi zapůsobila a vím jistě, že ji nečtu naposledy.

Nejkrásnějším místem dle mého je "Dvakrát do stejné řeky nepadnu...Pořád ještě se potápím v té první...", tohle se mi opravdu líbí.

Breberka ji vystihla dobře. Snad jen ta děloha není tak okatá - opravdu nevím čím by šla nahradit a vynechat ji by bylo špatné. Krom toho, připadne mi jako takové poslední stéblo na závěr, kdy se autor snaží odvrátit čtenáře od vize, že by se z Elvise snad stal někdy "obyčejný romantik".

(A neodpustím si rýpnutí, dle mého jím je :)

Bre.ber.ka  6. 11. 2006 v 20:22:51

Ohooo, je o mně známo, že se k místní poezii většinou nevyjadřuji, tedy až na pár vyjímek. Nechci své stanovisko vysvětlovat a kalit tak dojem díla, které máme před sebou. Jen řeknu, že zdejší poezie není můj šálek kávy.
Toto dílko se právě zařadilo mezi těch pár, které je mi potěšení hodnotit, u kterých se hodnotit troufnu, abych byla upřímná. První co bych k němu ráda řekla je, že je považuji za velmi odvážné. Ne snad, že by něčím mohlo pohoršovat nebo provokovat. Spíše mě překvapilo a zaujalo neobyčejně zdařilé propojení poměrně realistického vnímání milostného života (tedy spojení emocionální i fyzické stránky) a nesmírně poetického a citlivého uchopení, které se nevyžívá ve zbytečných nářcích a nimrání se v sobě samém jako v přeslazeném dortíku nebo syrových detailech. Text je nesmírně laskavý a hravý a přesto citlivě a přesvědčivě vypovídá o emocích. Vida, že je to možné...
Tak tedy, abych zbytečně neroztahovala, líbí se mi přirozený šarm a elegance této básně, jak si to pluje drobnými radostmi a postupně se dostává k věcem vpodstatě všedním, pokud bychom je za všední chtěli považovat.
Co mi vadí, nejspíš jako ženě, je použití pojmu "děloha". Nejsem žádná puritánka, za jiných okolností by mi to nevadilo, ale tady je to (autor snad mi to přirovnání odpustí) jako fák masa v milostné poezii. na druhou stranu je pravda, že použití pojmu lůno by mi přišlo mnohem nevhodnější a sama bych s tímto místem hodně zápolila.

Darnathorn  6. 11. 2006 v 19:09:28

Báseň samotná špatná není, ba co víc, docela se mi líbí, její pojetí. Bohužel jsem do ní ale nepronikl, či spíš báseň nepronikla do mne. To ovšem nznamená, že se to nebude líbit jiným.

Mgr. Holger  5. 11. 2006 v 20:57:02

Vážení uživatelé,

toto dílko by se za běžných okolností do rubriky nedostalo. To je dáno mým striktním vymezováním rubriky ve vztahu k náplni servšeru, nikoli kvalitou dílka. Přesto jsem se rozhodl toto dílko nyní schválit, aby bylo možno srovnat rozdíly v klasické – žánrové poezii, reprezentované sbírkou Kapky rosy, která byla zveřejněna před chvílí a odlišnou poezií, která je položena do polohy osobní zpovědi a kterou proto nelze jednoznačně zařadit do žánru servšeru.

Obvykle tato dílka najdete v Putyce u stolu Poezie, kam autory odkazuji, nicméně nyní jsem považoval za vhodné toto srovnání provést i jako zpětnou vazbu pro sebe ve vazbě na správu rubriky.

Předkládám vám proto podle mého soudu velmi kvalitní reflexi, která může být zajímavým doplňkem předchozí sbírky a narozdíl od přímočarých sekaček přináší spíše hru s emocemi a významy, kterou často žánrové příspěvky postrádají.

Vzhledem k tomu, že toto dílko nespadá do vymezení rubriky, nebudu alibisticky hodnotit a spíše si počkám na ortel vás uživatelů.

Zdrví

Holger

P.S.: Záměrně se neobracím k autorovi, protože toto mé stanovisko již dávno zná z mnohých zamítavých odpovědí...