Tvor - Netvor
| Autor: | nawaro |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 13 |
Perutě smrti, křídla temnoty, drápy bolesti,
pohled hrůzy, mysl křivou, instinkty zvířecí.
Co, co může zabíjet, mít tolik dravosti?
Nocí létat, ve dne spát, neustále lovící?
Hlas slavíka, hrdliččinu krásu získala,
mávnutím křídel zlatý rozvíří prach.
Nezná zlost, smrt nad ní sílu ztratila,
překrásná bytost, neznající strach.
Pověsti rozdílné, mluví o tvoru stejném.
Jednou ztělesněním smrti a utrpení,
podruhé s ní život tančí ve snu velkém.
Stále jde o jednu bytost plnou okouzlení.
V noci loví, ve dne štěstí rozdává,
nikdo ji nezná a nikdo ji neviděl
a přece ji každý den potkává.
Je tím co člověk vždycky chtěl.
Její jméno, staré jak Metuzalém,
jednoduché na upamatování
a tolik tvorů se schová v názvu malém,
krásný tvor i útočník bez varování.
Jmenuje se Fantasie.
Diskuze
Jo to se zase někomu něco povedlo hlavně konec ,,Jmenuji se Fantazie'' to je skvělý konec
mě se to líbilo protože já sám báísně skládat neumím
Nezná zlost, smrt nad ní sílu ztratila, Tak tohle se mi vážně líbí, jinak tu bylo asi už vše řečeno.
Pokud bych měl rozvést své pocity, tak prvně sem měl velkou radost z bohatých metafor. Záhy sem se lehce zarazil u 3. verše první sloky, kde bych osobně místo čárky za co vrazil tři tečky, nebo otazník. Tak nějak se mi zdá, že takhle to působí "škobrtavě", nevím.
Druhá sloka v mých očích opět použila pěkných metafor a ještě lépe větnou stavbu, kdy mě sice trochu zarazila, ale donutila přemýšlet a číst pozorně.
A někde tady v prostředku by měl být zmiňovaný zlom. Nevidím jej.
Vidím tam místo, odkud mírně upadá intenzita prožitku básně, ale žádný ostrý lom.
Nakonec svoje škobrtání autor zakončí parádním zakončením.
Váhal jsem, ale na pět hvězd to nemá... I přesto, že na techniku tolik nehledím.
Osobně bych radil dávat pozor na periody (opakování výrazů, časté užití výrazů) a délku. Tato báseň by mohla být tak o dvě sloky kratší a řekla by tak akorát.
Možná by problém vyřešilo i zapojení volného verše, protože "diktatura rýmu" je trochu smutná.
A mimochodem, když už sme u těch rýmů, tak některé taky nejsou úplně zářné :o)
Přesto hodnotím vysoko, dílo na mě působilo jakousi kalnou krásou.
Dilvish
Co mohu více říci, vše podstatné bylo již řečeno. Je to pěkné, hodnotím tedy nadprůměr, ale musím souhlasit, že druhá část nemá již takový šmrnc, proto to nejde lépe hodnotit.
Všechno tu bylo již bohužel řečeno, a nejvíce toho vyčerpal Mgr. Holger. Podobně jako Zaara z Gwiranu obvykle Články&Eseje nehodnotím. Dnes jsem udělal vyjímku - a nelituji.
Máš nadání!
Je to použitelné do DrD jako hádanka, dílo se mi již včera při prvnim čtení zdálo na 3*, teď jsem názor nezměnil, je to nadprůměrné dílo. Poezie není má parketa, proto ti asi více nepovim.
Piš dál.
Nemám křídla, přesto létám, nemám oči, přesto vidím,
nemám paže, přesto šplhám.
Naženu víc strachu, než kterékoliv zvíře,
mám víc síly, než každý nepřítel,
Lstivost, bezohlednost a bezměrnost ke mně patří,
a nakonec vládnu všem. Kdo jsem?
Na tuhle hádanku jsem si vzpomněl při čtení Tvora - Netvora. Ano, odpověď je fantazie. Po obsahové stránce mě tedy dílo potěšilo. Ne tak po formální, rým není ani ryba, ani rak, zlom, o němž mluví Mgr. Holger jsem zaznamenal také a nesednul mi.
Ano, obě tyto polohy přináší fantazie.
Nápad dílka je zajímavý, některé obrazy jistě také. Autorovi se zpočátku daří vytvářet atmosféru dílka pomocí vhodných obrazů. To je poloha neznáma, očekávání, kdy autor předestírá, o čem bude dále hovořit. Z tohoto hlediska je báseň stavěná na slušném konceptu – nadnesení obrazu a jeho postupném rozkrývání v druhé části, které spěje k všeodkrývajícímu finále.
Bohužel právě v okamžiku, kdy autor přejde k rozkrývání obrazu, jeho objasňování pomocí vazeb na obecné chápání ostatních, nastává pro něj problém s uchopením myšlenek. Je jasné, jaké myšlenky autor chce naznačit, ale zdá se, že mu právě již ve třetí sloce dochází prostředky pro uchopení tématu, resp. zobecňující příměry, které by umožnily srozumitelné předání myšlenky čtenáři. Třetí sloka je již poznamenána snahou uchopit myšlenku a snažit se ji formulovat výrazy, které budou srozumitelné v širokém spektru čtenářů. Tato snaha je však nakonec podrobena diktátu veršování, které se autor snaží držet pomocí nejsnazších rýmovacích prostředků – zdráhám se použít označení berliček.
Ačkoli mě osobně druhá část dílka již neuspokojuje, zejména z důvodu, že autor se odklonil od „tvorby podle vlastní mysli“ k „tvorbě, jakou mu umožní rýmování“, jsem přesvědčen, že to na celkové myšlence dílka mnoho nemění a osobně ho považuji za mírně nadprůměrné.
Fíl špás
H.