Zpěv o Arconovi z Arcaney
| Autor: | Shadowmage |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 13 |
Když se tehdy narodil, byly lepší časy,
Arcanea vzrůstala do veliké krásy.
Jeho matka chtěla z něho obchodníka mít,
bylo mu však osudem za dobro se bít.
Brzy zjistil, že ho obchod vůbec nebaví,
připadal mu nepoctivý, plný bezpráví.
Rozhodl se tedy k armádě se dát,
chtěl poctivé bránit, s mečem při nich stát.
Jeho otec válečníkem kdysi v mládi byl,
šermovat a krýt se zbraní syna naučil.
Pak cestoval do Lordamerr, k domu svého strýce,
ten byl tehdy písařem - naučil ho více.
Naučil se číst a psát, nejednu řeč znal,
přitom ale stále ještě s mečem trénoval.
Tehdy také v katedrále často pomáhal,
brzy už ho leckterý z mnichů poznával.
Učili ho co je dobré, co zlo a co hřích,
listovat ho nechávali v knihách tajemných.
Dozvěděl se legendy o Nebi či Pekle,
dočetl se o dracích a o svatém Světle.
Tou dobou již pomáhal lidem v okolí
a pro chudé lidi v nouzi dělal cokoliv.
Cestoval po celé říši, kdekdo ho již znal,
tišil hněv a nepokoje, které jiný vyvolal.
Do služeb ho volali mnozí mocní páni,
za Belegost bil se na Větrné pláni.
Cestoval od horkých pouští v zemích, kde je jih
až do válek s nájezdníky z plání severních.
V dusných džunglích bojoval s divošskými králi,
kteří právem silnějšího území si brali.
S divokými krolly, v elfských královstvích,
na vzdálených ostrovech či v temných podzemích,
vždy bojoval se ctí, odpuštění znal,
do všech možných koutů světa přitom zavítal.
Štíhlé věže Tirionu, hrady kamenné,
bílé hory nebetyčné, rokle bezedné,
širé stepi, staré hvozdy, říše obrů, pustiny
- na svých cestách objevoval stále nové končiny.
Vyhýbal se zemi Stínu, nenáviděl zdejší lid,
s nemrtvými na bojišti statečně se uměl bít...
Když byl boji unavený, domů se chtěl vrátit zpět,
v rodném městě Arcanea zapomenout na zlý svět.
Když pak za své zásluhy rytířem se stal,
městský výbor ho rady města povolal.
Poznal milou přítelkyni, byla krásná doba,
o úplném štěstí mluvili teď oba.
V zemi vládl mír a Arconus měl klid,
o nových stavbách v městě mohl nyní snít.
Vznikaly tu školy, cechy, také nové paláce,
v okolí se našlo zlato, bylo za co utrácet.
Začal vznikat velký chrám, zvony městem zazněly,
stavebníci pevné hradby kolem města stavěli...
Nemohlo to trvat věčně, příliš krutý je náš svět,
brzy začla válka s obry, muže začli odvádět.
Ve válečných časech celá země velmi strádala,
nakonec i Arcanea do boje se dostala.
Mocné bylo vojsko Říše, obři šanci neměli,
ale zrádní zlodějové o konfliktu věděli.
Do boje se zapojil i řád Stínových pánů,
jejich špezi vyjednali útok orkských klanů.
Arconus s obry bojoval, na hranicích se bil,
spolu s králem Terenasem na hlavu je porazil.
Tehdy získala své jméno Obří krve pláň,
za vítězství však zaplatí lidé krutou daň.
Zatím na jihu říše v dáli, jako když praskne přehrada,
orkové vesnice pálí, valí se orkská armáda.
Obránci jsou v boji s obry, orkové ve jménu smrti
postupují stále dál, poslední lidský odpor drtí.
Na řadě jsou jižní města, vsi do noci vzplanuly,
před hradbami Arcaney orkské šiky stanuly.
Město, kolem nepřátelé, stále volá o pomoc,
ať se vrátí Arconus, ať zasáhne vyšší moc.
Arconus se dozví: Moje město umírá!
Jede zpět i s oddílem, naděje v něm skomírá.
Město je již dobyto, orci plení v ulicích,
drží se už jenom chrám, okolo zní krutý smích.
Vítr šíří plameny, brzy celé město hoří,
z hradeb jsou jen kameny, orci zbytky staveb boří.
Hněvem skoro šílený, Arconus se k městu řítí,
orků již je tu jen pár, velký požár z města svítí.
Vidí domy pobořené, co je to za černý den?
Vzmáhá se v něm zuřivost, takhle skončí jeho sen?
Vidí muže umučené, vidí ženy zabité,
vidí dvory vypálené, krásné sochy rozbité...
Orci z města utíkají, když pluk doráží,
Arconus však za nimi jak posel smrti vyráží.
Pod kopyty koně vidí svého otce tělo,
berserkrovské šílenství do těla mu vjelo.
Jede orkům krutým vstříc, co opodál táboří,
hrozný ve svém nájezdu jako bouře na moři.
Již je mezi nimi, neslyší a nevidí,
zuří jako Zlatý drak, když se bije za lidi.
Seká kolem sebe, běsní jako dávný bůh,
již jich mnoho pozabíjel, pachem krve těžkne vzduch.
Orci z boje utíkají, tohle je sám ďábel snad,
přicházejí páni mečů, krev za krev si budou brát.
To jsou silní protivníci, již pod ním zabili koně,
Arconus si myslí, že smrt si přišla pro něj.
Boj je stále těžší, brodí se hromadou těl,
již je však dost poraněný každý jeho nepřítel.
Páni mečů utíkají, on sám padá do trávy,
na ničem mu nezáleží, nemá žádné obavy.
Jestliže teď zemřu, musí to tak být,
můj život byl dobrý a měl jsem proč žít...
Slyší hlasy líbezné, otevírá oči,
dvě nádherné bytosti kolem něj se točí.
Je v jakési nicotě, zdáli vidí celý svět,
slyší šumět fontány, v ruce drží zlatý květ.
Brzy obraz mizí, městské slyší hlasy,
ještě stále drží v ruce květ nezměrné krásy.
Leží ale v Lordamerru, leží v chrámu Světla,
jeho pomyšlení na smrt, ta se asi spletla.
Naklání se nad něj muž, jakoby ho znal,
ale jistě, to je přece náš laskavý král.
Arconus byl mužem silným, čas mu rány zahojil,
ale jizvu v jeho duši, tu mu nikdo nezhojil.
Trávil smutně dny a týdny, bloudil v ulicích,
nikdo od něj neslyšel žádný žert či smích.
Nakonec se ve svém žalu poustevníkem stal,
pak na radu svého krále do kláštera zavítal.
Strávil tak několik let, když byl přijat v klášteře,
odcestoval na Templeton, ostrov v Svatém jezeře.
A jak roky plynuly a jeho žal opadal,
bojovníkem za dobro Arconus se stal.
Rytíř řádu Svaté hvězdy, hrdý paladin,
vyjel do širého světa a odvracel Stín.
Krolly zpátky tlačil na Aerijské pláni,
s Chaosem se potýkal na Jilmových stráních.
Obry znovu porážel mocným mečem svým,
trpaslíky povzbudil chorálem bojovým.
Vysoký a silný, s mečem svěceným,
chránící se božským slovem a svým brněním.
Laskavý a moudrý jako starý král,
jenom živou jiskru z očí, tu mu smutek vzal.
Krátké hnědé vousy, ušlechtilá tvář,
upravené delší vlasy, v očích Světla zář.
Mírný, ale tvrdý, má moc léčící,
s níž zbavuje od prokletí lidi trpící...
V bitvě s lidem barbarů bránil svého pána,
když z koně srazila samostřílu rána.
Arconus ho vyléčil, bojovali dál,
dokud se nezjevil anděl, snad ho někdo povolal?
Tenhle symbol vítězství vojsku víru dal,
Arconus jel s králem v čele, barbary pryč hnal.
Užil potom krátce míru, týdny plynuly,
pak k pobřeží Říše černé lodě připluly.
Když po bojích vyrovnaných přišel Mrazupán
- mocný čaroděj, jenž Arigazd je zván -
temní elfové odpluli, nastal míru čas,
Říše mohla po letech oddychnout si zas.
Mocný pán je Arconus, mocné nepřátele má,
kvůli bitvám s nekromanty nemrtvým se o něm zdá.
I temný lord Dralnu, někteří zlí draci,
ba i mocná Garlimanth měli by s ním práci.
Boha Světla Lumiena on je dobrým poslem
a se všemi nepřáteli vyrovná se posvém.
Co budeme dělat bez něj, až tu jednou nebude,
ať je jeho život věčný, pomáhej nám Osude...
Diskuze
Báseň mi velmi připomíná Píseň o Cidovi - a to asi hlavně svou formou: poměrně dlouhé sloky a, jestli si dobře vzpomínám, i rytmické nepravidelnosti. Líbí se mi zpracování, řekla bych, že se velmi vydařilo.
Klasický hrdinský zpěv, který je velmi slušně zpracován. Líčí klasického hrdinu, bez hlubších sond do psychologie a zaměřuje se na výčet všech hrdinských činů, vzdělání a ctností. Autor vhodně využívá jazykových prostředků, až na občasné stylistické drobnosti a rytmické nedostatky, které uvedu následně.
„Jeho pomyšlení na smrt, ta se asi spletla“ – velmi nešťastný výraz, který rozhodně není srozumitelný pro široké čtenářstvo.
Arconus byl bojovníkem za dobro, nemohl se jím znovu stát – je potřeba volit jiný výraz.
V předposlední sloce se najednou objevuje Mrazupán, zřejmě spojenec, který mohl být alespoň uvozen, než vhozen do děje...
„Jeho otec válečníkem kdysi v mládi byl,“ – „v mládí“
„Vyhýbal se zemi Stínu, nenáviděl zdejší lid,“ – spíše „tamní lid“
„městský výbor ho rady města povolal“ – zřejmě „do rady“
Rytmika, která ujela:
„Do boje se zapojil i řád Stínových pánů,
jejich špezi vyjednali útok orkských klanů.
Arconus s obry bojoval, na hranicích se bil,
spolu s králem Terenasem na hlavu je porazil.“
„Orci z města utíkají, když pluk doráží,
Arconus však za nimi jak posel smrti vyráží.“
„To jsou silní protivníci, již pod ním zabili koně,
Arconus si myslí, že smrt si přišla pro něj.
Boj je stále těžší, brodí se hromadou těl,
již je však dost poraněný každý jeho nepřítel.“
„Strávil tak několik let, když byl přijat v klášteře,
odcestoval na Templeton, ostrov v Svatém jezeře.“
„V bitvě s lidem barbarů bránil svého pána,
když z koně srazila samostřílu rána.
Arconus ho vyléčil, bojovali dál,
dokud se nezjevil anděl, snad ho někdo povolal?“
„temní elfové odpluli, nastal míru čas,
Říše mohla po letech oddychnout si zas.“
Tyto chyby jsou spíše formality a jsou to drobnosti, které nemají vliv na mé hodnocení.
Fíl špás
Holger