Alcator  2. 6. 2006 v 11:32:57

kresby královských předků
významu dávno ztratili,

-- význam lze ztratit, ale významu je nutno pozbýt.

podobných problémů je zde spousta - slova na sebe nepasují, verše jsou zmatené či vycpávací...

Rýmy jsou vyloženě slabé - poslední dvě písmena prostě nestačí na vytvoření rýmu (klečel - odrážel atd.)

Bohužel sis ukrojil sousto, které neumíš požvýkat.

Marsia  2. 6. 2006 v 9:38:36

Taková hloupá připomínka, pokud se nepletu, psaní poezie bez správné interpunkce - hlavně tím zde myslím bez teček za větou, a bez velkých písmen na začátku věty, se v literatuře objevila někdy na začátku 20. století. Možná to tu bylo i dříve, ale u středověkých epických básních bych to nehledala. Myslím, že to popření pravidel psaní není bezúčelné (a jeho důvodem by nemělo být to, že autor neumí psát správně), v tomto dílku bych ho viděla spíše na škodu.

Krtecek  1. 6. 2006 v 23:48:55

šíp tou chodbou zavil

...to je možné...

Ale já nad tou chybou vyju!! Vyjmenovaná slova. Ve druhé třídě se to učí. Za tohle jde ve tvůrčí rubrice hvězda dolů okamžitě.

Planuly louče a obrazy ztratily význam. Další hvězda dolů.

Co se týče samotné básně - ta je tak na 3*. V kontextu rubriky průměrná. Ve fantasy je báseň použitelná, po jisté úpravě bych si ji dovedl představil, jak ji mintrel recituje na rytířském turnaji, ale svým vzorům - Cidovi, Rolandovi, Tristanovi nebo Alexandrovi se při vší úctě báseň ani nepřibližuje...

3-2=

Mgr. Holger  1. 6. 2006 v 23:38:18

Epické dílko o jednoduchém ději, který by sám o sobě nebyl na škodu.

Ke klasickým motivům patří i motiv anděla, který komentuje děj a přibližuje ho církevním pořádkům (jakkoli je motiv „čestného rytíře, hájícího čistou pannu v ohrožení“ sám o sobě církví žádaným tématem). A již u tohoto motivu se musím zastavit, protože již na něm je patrné, že ho autor nezvládl. Těžko říci, že by výrazy, které autor zvolil, čtenáři nějak vysvětlovaly děj (anděl ranec dovázal – pak mu ho ukázal – nakonec ho odvázal – asi nevstoupí mezi nesmrtelné výroky, ba ani mezi výroky, které lze pro dané situace použít – i když to může být pouze mou neznalostí náboženské tématiky, či absencí osobní zkušenosti s anděly.)

Problematické u epického děje je vkládání různé symboliky, která odvádí od děje (což je zřejmě dáno autorovou nezkušeností s kočírováním splašeného povozu poezie), resp. jsou zcela matoucí a pro dílko nepříliš vhodné – konkrétně třetí sloka, která má zřejmě popisovat nepochopitelný strach vrahů, či koho, pomocí vhledu z unylých tváří zírajících obrazů, se mění v tápání mezi vrahy, Vilémem a obrazy, kdy si autor není vědom, co vlastně chce napsat, nebo to přinejmenším není schopen odhalit čtenář. Toto tápání je navíc umocněno zřejmě pravopisnou chybou ve shodě podmětu s přísudkem (i když si nejsem jist, co vlastně autor považuje za podmět). Podobnou hrubku autor má již v druhé sloce – tyto chyby jsou opravdu pro poezii nevhodné.

Apeluji na autory – nepoužívejte vztažné zájmeno „jenž“, pokud ho používat nedokážete:

jako samotné dílo vraha
jež uzmouti korunu zlatou chce,

– výraz v tomto tvaru (1. pád středního či ženského rodu) zde konkrétně znamená, že „samotné dílo chce uzmout korunu“, což lze za personifikaci považovat snad jen v nejbujnějších představách.

K dalším problémům bych přiřadil interpunkci, kterou autor ignoroval, resp. ji použil jen, kde se domníval, že by měla být – a to je chyba. Buď ji měl zcela vypustit, nebo ji ctít.

Celkově je dílko podprůměrné, vzhledem k tomu, že jde o epický příběh, který svou dějovou linku má, se přikloním k vyššímu hodnocení.

Zdrví Holger