Články&Eseje

Giuseppe Maiello: Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy Hodnocení: Geniální

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 17


Parta dobrodruhů dostala podivnou zakázku... Ve vesničce Dolní Hrbov si lidi stěžují na to, že je v noci „trápí mora“, na hruď jim sedá, dýchat nedá, zlé sny přináší... Dospělí jsou ráno nevyspaní, pracovat nemohou, síla jim ubývá... Děti v kolébkách k neutišení pláčí... A tak dobrodruhové požádají sféry o pomoc – co dělat, aby se situace vyřešila. A sféry odpoví: „Starostově dceři je nutné pořádně naplácat“. Dobrodruhové ji znají – to je ta dívka, co slova nepromluví, není-li tázána, veliké smutné oči, ze kterých co chvíle slzy jí skanou, a stará bába Petrejchovic, co u ni bydlí povídala, že se do pacholka zakoukala, „ale její taťka tu holotu co mu po céři koukal, bejkovcem z vesnice vyhnal, a dobře udělal...“ Nu což, někdy si sféry zahrajou podivné hry, řekli si dobrodruzi poté, co se dostatečně nebohému theurgovi vysmáli...

Zdá se vám tohle zvláštní úvod k recenzi? K tvorbě této části dobrodružství mne inspirovala kniha Giuseppeho Maiella „Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy“, kde se čtenář dozví sadu informací nejen o upírech, ale i o dalších nemrtvých, včetně vlkodlaků, eretiků, lamií, ... nebo v ilustračním příběhu zmíněných mor (podle zpráv dochovaných z území jižních Čech zde lidé opravdu věřili, že jedním ze způsobů, jak se stát morou, byla nešťastná láska mladé děvy – a ve stejné lokalitě věřili, že odpomoci tomuto stavu může řádné naplácání... Jako PJ zde tedy naleznete sadu podkladů pro úpravy nebo tvorbu nemrtvých, koneckonců, vaši hráči již znají popisy všech nemrtvých z bestiáře, tak proč jim nepředvést zajímavou inovaci?

O čem ta kniha tedy je, aneb několik slov k rozvržení knihy a několik ochutnávek:

Po krátkém úvodě, ze kterého se dovídáme, že v Evropě „byl fenomén vampyrizmu živý ještě v 19. století, částečně i ve století 20.“ a autor se hodlá soustřeďovat na středoevropský vampyrizmus (nicméně kniha obsahuje rozsáhlé odkazy na Balkán), následuje první část věnovaná etymologickým východiskům (jazykovému původu slova) upír, které je podle autora nejspíše slovanského původu.

Dále se věnuje nejznámějším projevům vampirizmu. Pro zajímavost vybírám, že první oficiální vyšetřování na Slovensku se konalo roku 1718 (jednalo se o jistého Michala Kašpárka z Liptova), závěr představitelů policie i medicíny byl shodný – jednalo se prý o upíra, a tak dali svolení k exhumaci a „popravě“ mrtvoly. V zemích českých zase takto oficiálně potvrdili upíry v Olomouci, kde olomoucká konzistoř nechávala mrtvé vyndávat z hrobů a spalovat v takovém množství, až tam Marie Terezie nařídila dokonce dvojí oficiální vyšetřování. V této části knihy pak stojí za přečtení tzv. Flückingerova zpráva z r. 1732 (s. 28-32), která vyšetřovala upírskou aféru v Medvedje (Srbsko, tenkrát součást Rakouska-Uherska, tedy naší tehdejší vlasti, dodávám pro lepší představu). Ze zprávy je cítit neštěstí pisatele, který nechápe, jak můžou jeho oči vidět to, co se mu zdá, že vidí, a protože něco takového být přece nemůže, utíká se k úřednickému neosobnímu popisu... který je sám o sobě děsivý, např. „Žena jménem Stana, stáří 20 let. ... zemřela před dvěma měsíci...její tělo bylo skoro zachovalé, nejevící známky rozkladu....Kůže z rukou a nohou spolu se starými nehty sama opadla, avšak bylo již vidět nehty nově vyrostlé, spolu s novou svěží kůží...“ tahle část kvůli sugestivním popisům a citacím je velice inspirující pro tvorbu hororového dobrodružství.

Další kapitolka „Teologické diskuse o upírech v 18. století obsahuje spíše odkazy na dobovou literaturu, z hlediska praktické využitelnosti pro Dračí Doupě je zajímavější II. část knihy – Upíři v evropských zemích a v klasickém starověku, která poskytne inspiraci pro tvorbu nových nemrtvých a dalších bestií, jako třeba asyrskou Ardat Lili, nazývanou též „panna bez mléka“, podle popisu je to „ženská bytost, která obcuje z muži, aniž by se kdy mohla stát matkou, avšak schopná muže pobláznit, kdykoli se jí zachce“ (s. 45). Tato část obsahuje různé mýty z mnoha krajin Evropy a Blízkého východu, včetně zajímavých severských mýtů a citací z britských kronik, které by se klidně daly použít jako vyprávění CP. Zde ještě vzpomenu zajímavě popsaného „Nachzehrera“ (snad pro původ z německé jazykové oblasti ho autor píše s velkým N na začátku, na rozdíl od ostatních nemrtvých) – jedná se o mrtvolu, která v hrobě přežvykuje – nejčastěji rubáš, nebo též své prsty. Tím posiluje, až získává sílu škodit i mimo hřbitov... projevy Nachzehrera se podobají projevům dnešních tzv. psychických upírů, tedy lidé v okolí jsou unavení, pro Dračí Doupě by asi bylo vhodné napsat, že jim Nachzehrer vysává stínové životy. Druhým zajímavým nemrtvým je i v Čechách se vyskytující mora, a nejenom ta nešťastně zamilovaná „děvčica“ z ilustrační povídky, autor si zde pohrál a na několika stranách shrnuje nejrůznější projevy i možnosti obrany. Mora je přitom alespoň zčásti netělesná, protahuje se škvírami, nemá asi sílu vyvalit dveře... na druhou stranu umí na sebe vzít i tělesnou podobu. Škodí pouze v noci, přes den je ukryta nikoli v mrtvém těle jako upír, ale v těle živém, a takový člověk vůbec nemusí vědět, že je nositelem mory. V noci pak usne tak, že není možné ho probudit - v této době mora někde páchá nepravosti (jako upír nebo Nachzehrer, pro dračák by mora byla ZkZ).

Samozřejmě, jak název knihy říká, autor se nejvíce věnuje upírům. A jsou zde informace pro tvorbu velice inspirativní, např. první písemně doložený případ upíra v zemích koruny české je v Kronice Jana Neplacha, mělo jít o pastýře jménem Myslata z Blova u Kadaně. „Ten se po smrti začal toulat krajem, děsil a škrtil místní obyvatele. Když ho probodli kůlem, nijak mu to neublížilo, naopak ironicky prohlásil: Byli na mně zlí, ale dali mi hůl, abych se mohl bránit psům... (Zdá se vám to podobné příběhu zde uveřejněné Apeiny nemrtvé Učitelky češtiny II, která ten kůl považuje za dodání učební pomůcky – ukazovátka, a děkuje za něj? Mně ano...) Nebo případy, a to četné, „upírů“ - umrlců, kteří se v noci vrací a obcují s manželkou jako zaživa, děti z takového spojení zrozené se pak narodí bez kostí... Nebo i případy evidentní lži, jako případ vdovy, za kterou takto chodí její manžel, a všichni z domu utíkají... než se najde statečný příbuzný, který si na upíra počká, a ejhle, ono to je jinak, není to upír, ale milenec mladé vdovy, která svého muže otrávila, aby se mohla smilstvu se svým milencem oddávat, a za upíra se převlékal, aby měli k dispozici prázdný dům, neboť všichni strachem utekli (příběh z Uherska končí popravou oběšením; podle autora – a já s ním souhlasím – je příběh dokladem v té době hluboce zakořeněné víry ve vampýry, protože jinak by takový plán nevznikl a nebyl po nějakou dobu úspěšně realizován).

V další části se autor věnuje teoriím o původu vampyrizmu, zde jsou zajímavé postavy (mnou) označené za „bílé upíry“, tzv. krsniky (Dalmácie, oblast v Chorvatsku) nebo maďarské Táltose, tato část je však podle mého názoru ke škodě věci příliš stručná, protože o nich chybí dostupná literatura.

Kniha dále obsahuje čtyři přílohy – tragický antický příběh o lásce mrtvé Filinnion k živému mladíkovi Machatovi, Zprávu Pittona de Tournefort z ostrova Mykonu, která svědčí o davové upíří hysterii, Van Swietenovu kritickou zprávu (osobní lékař Marie Terezie) a Dekret Marie Terezie, kde se jedná zejména o negativní reakci na údajný hromadný výskyt upírů na Moravě a následné exhumace.

Závěr: Kniha je bezesporu zajímavá a čtivá, ale v některých otázkách trochu moc stručná. Občas zaráží různé malé nedokonalosti (jako že autor se v textu odvolává na citaci, která ovšem v použité literatuře chybí). Ač nejsem v této problematice odborník, takové maličkosti dávají celkový pocit nedotaženosti, a to je škoda, kdoví jak dlouho se podobná kniha na našem knižním trhu nevyskytne. Cením si pokusu autora zůstat maximálně nestranný, srovnávat různé zdroje – a nejvíce si jako PJ cením citací příběhů jako bohatého zdroje inspirace pro vytváření temně laděného doupěte. A jako takovýto zdroj knihu jednoznačně doporučuji.


Giuseppe Maiello: Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2005, vydání první, 189 stran, doporučená cena včetně DPH 235 Kč.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Holger: Díky za osvětlení. Mohlo mě to napadnout, ale nevěděl jsem to, že tam už nevstupují.

PP: Nevysvětluješ mě, jenom Maris. Ta to, jak se zdá pochopila ;-) Já tě osobně nechápu. Snad se snažíš odlišovat od ostatních. To tě za tři roky přejde.
Měj se


 Uživatel úrovně 0

Nemám důvod proč nedat za plný počet. Recenze je pěkně, čtivě napsaná, chyb bych si byl nebyl všimnul, kdybych na ně nebyl upozorněn. Líbí se mi, že Maris dává na jevo svůj subjektivní názor, a pěkně popisuje různé možnosti aplikace knihy pro dračí doupě. Z jejího textu jsem si dokázal o knize udělat určitou představu, což mnohdy nedokážu <nemluvím o recenzích uveřejněných zde na Serveru, ale obecně>.
Takže 5*
CM.


 Uživatel úrovně 8

De facto vycházím ze své zásady o podpoře recenzí. Recenze je úctyhodný počin, protože vychází ze znalosti a práce s informacemi (což málokterý z autorů v ČaE vůbec o svém díle může říci). Navíc je velmi přínosná pro uživatele, protože jim dává další informace.

K vaší debatě o hodnocení dodám, že zmíněné argumenty jsou sice absurdní, nicméně s nimi nelze nic dělat. PP se však sám zařadil do vyšší kategorie s vysokými nároky, takže se v budoucnu nebude divit, když podobné nároky na něj budou vznášet i ostatní.

Snorch - do hlasování OHZD se budou pouštět ostatní, nicméně to nebude mít vliv na tento příspěvek, protože recenze do OHZD již nevstupují.


 Uživatel úrovně 5

PP:

Štvortečkama.

(Promiňte, prostě jsem si nemohla pomoci :-) )


 Uživatel úrovně 0

Snorch: Co máš pořád proti mému hlasování.... Snad jsem tam dobře zdůvodnil proč jsem dal 4*. A proč se ti zdají mé argumenty "nenormální" Snad jsem to vysvěltil jasně....


 Uživatel úrovně 0

Mě se tato recenze docela dost líbila, ale mám dvě výhrady.
1.Výhrada-je podle mě zde moc trojitých teček, chtělo by to nahradit třeba čárkou
2.Výhrada-jsou zde nějaká dlouhá souvětí, a podle mě by to chtělo nějak ty věty rozdělit
Vím, že opakuji co už řekli ostatní, ale čím víckrát to uslyšíš tak si to zapamatuješ. Nic ve zlém. :-.)

Saul


 Uživatel úrovně 0

// opravuji se větě: Místo "Tata" tam mělo být "tato"


 Uživatel úrovně 0

Rakousko-Uhersko nikdy nebyla má vlast ;-) Ale i já jako Pj (na dovolené) velmi příznivě vnínám už vyřčené náznaky příběhů. Ještěže je to jen o této knize, neboť bych mohl namítat. V mnohých loegendách byli upíři bráni jinak, stejně jako vlkodlaci nebyli bráni za nemrtvé (Samé-upír je dítě vlkodlaka a vědmy a podobné báchorky, brrr). Dobrá čtivost, věřím že knížka bude čtivá přinejhorším stejně. Téměř nic mi nebrání dát 5*

Promiňte mi za tuto kritiku obracující se ne k dílu, ale k Pánovi Prstenů, jehož argumenty se mi zdají "nenormální".

PP: Za "Zdravim autorku" neměla být čárka. V následující větě ti chybí čárka před spojkou "ale". "Tata"? Co to je za slovo?

Trapné, viď? Dost, že si smazal svůj první diskuzní příspěvek a tím jsi připustil pochybení. Proto snad nemusíš vymýšlet nějaká kouzla, aby si nemusel kliknout na změnu hlasování. Nechci se pouštět do něčího hodnocení, ale kdyby si dal 3* a nějak to zdůvodnil, tak bych tě nechal.

Stejně se mi zdá, že při OHZD se do toho budou pouštět již zkušenější uživatelé a na toto nebude brán zřetel.

S úctou Snorč


 Uživatel úrovně 0

Tak tohle je krása, takhle jsem si dlouho nepočetl.(asi tak týden jsem hodně náročný čtenář) Tahle recenze mě hodně dostala, zvláště ten úvod, je to velmi kvalitně zpracované dílko, čtivě napsané, nemám co dodat, dávám 5*.


 Uživatel úrovně 0

Zdravím autorku,

Příspěvek je velice kvalitní ale přesto jsem tam nějakou tu chybičku našel:

1) Autorka tam hodně píše trojtečku. Tata by mohla jít nehradit např. čárkou nebo spojkou.
2) Někde píšeš před trojtečkou mezeru a jinde ne.

Jinak je tento příspěvek velmi kvalitní a hodnotím 4*

Zdraví PP.