Dračák - len hra
| Autor: | Raynor |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 31 |
"Prečo mi to robíš?" V očiach Hráča sa objavili slzy. Slzy zúfalstva.
Pleurez, pleurez, mes yeux,
et fondez-vous en eau!
La moitié da ma vie
a mis l'autre au tombeau.
"Hoď si." Tvár Pána Jaskyne bola celkom chladná. Vari to necíti? Nemá súcit? Môže hocikedy povedať: Dosť či stačí... ale on nie. Nedáva najavo nič, čo sa skrýva pod kožou. Čo je v jeho srdci? Alebo ešte lepšia otázka – má srdce? Ako to zistiť? Ako prísť na príčinu, prečo to všetko robí? Aká je jeho duša, ktorá sa skrýva za zelenými, sklenenými, krvou podliatymi očami? Možno to všetko hrá, aby dostal ďalšiu obeť. Z priateľa sa stane obeť. Nie je to priateľ? Vari to je len "ďalšia obeť"? Štvrť minútka ticha. Hrozných pätnásť sekúnd, počas ktorých by aj brechot Pekelných psov či Spev sirény smrti bol krajší, príjemnejší či znesiteľnejší. Potom sa ozval rovnakým hlasom, až mu mráz prebehol všetkými stavcami a nakoniec sa usídlil v hlave: "Ešte ti zostáva pár hodov."
Hráč schytil kocku a chvíľu ju držal v rukách. Vo svojich rukách drží svoj, len svoj osud – pomyslel si. Zdvihol svoje oči a na sekundičku sa ich pohľady skrížili. "Prečo ma tak trápiš?" Spýtal sa ten pohľad. Ten pohľad, aký hádže chlapec na dievča, keď sa na ňu žiadostivo pozerá a jeho oči jej niečo hovoria, no ona sa ani neobzrie. Ten pohľad, ktorý môžete vidieť v očiach spisovateľa, ktorý nakoniec svoj román spáli. Ľúbostný list, čo sa nikdy neotvorí, či myšlienka zavrhnutá skôr, než sa objaví.
Veď je to LEN HRA.
Pred pol hodinou boli na pive. Pred pol hodinou ešte nepoznal ani pravidlá. Pred tou pol hodinou to bol len nejaký Dračák. Len pol hodina a pochopil to. Tridsať minút... Tisícosemsto sekúnd zmenilo jeho osud. Osud – život a smrť. Bože, prečo si stvoril svet, kde môže tisícosemsto sekúnd zmeniť viac než roky? Bol si včera v škole? Rozišiel si sa pred týždňom s dievčaťom? Vyhodili ťa pred rokom z práce?
To je teraz jedno... všetko je už jedno. JE KONIEC.
To, čo si budoval celý život,
môže sa za jeden deň zrútiť,
ale aj tak – buduj!
Z Hráčovej ruky sa na zem vykotúľala kocka. Zavrel oči a len prstom sa jemne dotkol povrchu. Z oka sa mu vykotúľala slza. Dvojka. Cítil to. Otvoril oči, aby sa presvedčil. Dvojka. Vedel to. Vedel. PJ sklonil hlavu a dlhé vlasy mu zakryli tvár. Sviečka dohorievala. Vosku bolo menej a menej. Knôt sa skracoval. Plamienok hasol. Plamienok hasol... Hráč nemal silu. Drgol do kocky, ktorá sa odrazila od steny a znova mu pristála v ruke. Trojka.
PJ prudkým pohybom zodvihol hlavu. Svetlo osvetľovalo jeho cholerický výraz tváre aj zelené, sklenené oči, podliate krvou. Tie diabolské... a pritom také nevinné. Také prenikavé a pritom nepreniknuteľné. Pohľad, ktorý pálil, štípal, zabíjal, a pritom taký úbohý pohľad. Úbohý. V hlave urobil jednoduchý výpočet, ktorý sa dal odčítať z pier, nakoniec zavrtel hlavou. Zodvihol ceruzku a na kus papierika napísal pár čísel. Pozrel sa na Hráča: "Vyrazil dvere a vstúpil dnu."
Hráč sa otočil... stál tam. Helma na hlave, platové brnenie. V tme jasne žiarili jeho oči nažlto. Zavrel oči a stisol kocku. Priložil si ju k perám a niečo pošepkal. PJ rukou urobil neurčité gesto, čím mu naznačil, aby znova hádzal.
Znova trojka. Muž pristúpil k hráčovi. Vyhral hod na iniciatívu. Ďalšie hody už neboli ani potrebné. Všetko bolo jasné. Hru treba dohrať. Prečo nepovedal: Nie alebo dosť? Prečo? Mlčky sedel a pozeral sa na to, ako beštia dokonala dielo... Zakončila hru.
Sviečka dohorievala. Vosku bolo menej a menej. Knôt sa skracoval. Plamienok hasol. Plamienok hasol... A možno tú kocku niekto nájde. A možno, že sa ten Pán Jaskyne vráti. A možno, že už čaká na inzeráte... Čaká na ďalšieho hráča. Priateľa? Či iba obeť?
Sviečka dohorela. Z vosku bolo len malé jazierko na dne. Plamienok zhasol. Knôt sa stratil. Na jeho mieste bola len maličká čierna bodôčka. Spomienka na Hráča... Hráča, ktorý dohral hru.
Ďakujem Fides za skontrolovanie a opravenie gramatických chýb.
Diskuze
No přestože je to jenom ukázka jak se hraje drd, tak je tak dokonale napsaný, že přestože z tý slovenštiny chápu jen každý druhý slovo, tak jsem to přečetl jedním dechem. Řídím se pravidlem v jednoduchosti krása... Takže nemám slov...
Podle názvu sem čekal nějakou úvahu o hraní drd, tahle emocionální bomba mě dostala. Nemůžu vytknout ani ťuk.
snad jen pozastavení nad negativní postavou:
Pán jeskyně to má těžké, v očích svých hráčů je to on ten démon, co jim drtí lebku, on ten drak, co je spálil na prach, on ta astrální sféra, co je proklela posedlostí, on ten mág, co jim vypálil mozek,...
Když potom dobrý pj nedává okatě najevo emoce, mohou ho začít i nenávidět.
Přesto sem vždycky pj dělal rád :)
Těžko říct, jestli byl vypravující hráč zaslepen nenávistí a marnotratností (jak místy naznačují myšlenkové pochody), nebo měl opravdu diabolického pána jeskyně...
dal jsem 5, ale nevim, jestli jsem udělal dobře. no, řekněme že ano, ale nejsem si jistej. možná sem hloupej a nepochopil sem zápletku, ale i zbytek díla mi nějak vnitřně nesedí...no, nevim...
Teda...tenhle příběh mi úplně vyrazil dech. Normálně beru hororová story s nadhledem, ale tady jsem se úplně vcítila do pocitů onoho hráče; zvlášť, když se v této situaci dost často vysktuji sama.
Moc se mí líbí námět povídky. Je to první popis samotné hry, co jsem tady našla. A je to opravdu povedené dílko.
Malinko mi dělala problém slovenština, ale to jsem nějak zvládla.
Ale věděla jsem, že kocka není kočka, protože slovensky se kočka řekne (myslím) mačka. Ale to si opravdu nejsem jistá.
Dávám tomu 5* - je to naprosto úžasné :)
Azucuache
Čo na to povedať?
Asi len toľko, že toto nie je príspevok, ktorý by som mohol rozpitvať. Preto len tak krátko:
V rozhodnutí ma asi najviac ovplyvnilo, to, že som sám zopárkrát zažil niečo podobné a určite to nie je nejaký úžasný pocit, keď Pj povie, že život obľúbenej postavy záleží len odhodu desinou kockou. To je strašne frustrujúci pocit.
Ako hráča DrD má slová : "...len hra..." prinútili sa trpko usmiať. Hra to bola predtým... pred otvorením príručky a prvým dobrodružstvom.
Sumárum: Hodnotiť 5*? Vlastne prečo nie? Zobralo ma to.
Úctivá poklona autorovi...
shelagh- hmm asi vec nazoru. ja bych rek ze bez diakritiky je to rychlejsi a nicemu to neuskodi
Tenhle příspěvek mě úplně uchvátil.
Skoro jako bych s hráčem prožívala smrt a viděla fanaticky šílené oči Pje, ve kterých pobleskuje ďábelský svit...
Mráz mi běhal po zádech, jako by to byl horor na úrovni Nenávisti. Ani na chviličku mě to nenechalo vydechnout.
Po zádech mi stéká studený pot, slyším vlastní dech, jak se sípavě snaží vzpamatovat.
A já cítím, že to ve mě bude. Ten pocit hrůzy a děsu, ten pocit strašlivého napětí ve mně zůstane až na věky.
Dračí doupě nebude to, co bývalo. Změní se spolu s tím, jak jsem se změnila já.
Možná nebude jako pohádka.
Ale bude jako život.
Děkuju.
S.i.d: Osobně si myslím, že psát i diskuzní příspěvky bez diakritiky je nezdvořilost.
4 Maris- Je snad rozdil kdyz pisu bez diakritiky do posty a do diskuzi nez kdybych psal ( a odesilal) takhle napsane povidky ne, :D Samozrejme povidky pisu s diakritikou :D a pochybuju ze by mi povidku bez diakritiky vubec nekdo schvalil :D
Be well
No slovensky moc neumím, ale přeluštil jsem to. Tak se to pokusím nějak zhodnotit. Popisuje to úplně nádhernou tajemnou atmosféru DRD a to se mi moc líbí, tak mi nic nebrání dát 5*. Celkové zhodnocení- Špičkové.