Zítra poletíš...
| Autor: | Poltergaist |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 22 |
V místnosti bylo ticho narušované jen tichým oddechováním spících a tichými kroky. Jedno lůžko pomalu ztrácelo teplo zachycené ze svého obyvatele. Ten se právě vytratil ven z noclehárny a nikým nepozorován zamířil k mohutné odletové rampě, která jediná tady vypadala opravdu pevně a stabilně..
Zítra poletíš.
Tato slova se mu zařezávala do duše jako plamenný drát. Každý z andělů muset jednou letět, to věděl.A každého z nich předtím nakrmili žvásty o dobru ,lásce,míru a spasení.Každý anděl si vyslechl tyto řeči a plný naděje slétl tam dolů.Za lidmi, kteří je potřebovali a doufali v ně. Nikdo nikdy neřekl, proč se někteří andělé nevracejí...
Mezitím došel k rampě.Do kamene byly vytesány postavy vztahující ruce vzhůru... s nadějí ve tvářích.Usedl na okraj z hleděl do hlubiny pod sebou.Neviděl sice nic než mraky, ale cítil život pod sebou.
Zítra poletíš.
Vítr mu jemně čechral vlasy a měnil dráhy slz stékajících mu po obličeji.
On byl jiný.Věděl, jaké je to tam dole.Temné a zlé místo, kde se každý stará sám o sebe a podezírá každého, kdo mu chce nezištně pomoci.Proto se andělé někdy nevracejí... V některých dnech lidské myšlenky pronikají i hustými mraky.Tehdy bývají Učitelé neklidní a nedopřávají Žákům možnost koncentrovat se a přijmout je...Ale on je slyšel...
Zítra poletíš.
Anděl bez naděje a vnitřního světla nedokáže létat. Létání není jako u ptáčete,které vzlétne při pádu z hnízda.A on věděl, že létat nedokáže.Vnitřní světlo už v něm uhaslo ten den, kdy poznal nenávist a bezmoc.Proto byl také teď tady a ne v posteli...jiného by nenapadlo neuposlechnout Učitele, Učitele by zase nenapadlo kontrolovat své svěřence.
Zítra poletíš.
Už bylo zítra.Sluneční jas se rozlil po nebesích podobných namodralé pláni.Uteče.
Dostal se však sotva za noclehárnu. Cítil ho za sebou.
„Myslíš na let.“
Učitel přišel tiše. Nikdo, kdo jde prakticky po ničem nenadělá mnoho hluku.
„Ano,Učiteli...já...nepoletím.Nedokážu to.“
„To si říkají všichni. Neboj se. Splníš misi a vrátíš se, silný a opěvovaný.“
„Učiteli...ne...“
„Seznámím tě s tvým úkolem.Pomůžeš jedné dívce, jmenuje se Alice a už nechce žít.“
Mávl rukou a před očima se mu objevilo zrdcadlo.Nejdřív viděl jen svou tvář a světlé vlasy, ale pak se obraz změnil.
Alice seděla opřená o postel a objímala polštář.Na bledých tvářích jí tekly slzy a odkapávaly na černé oblečení.Náhle se zahleděla přímo do zrdcadla a přesně vržený polštář zaclonil výhled.
Anděl sebou mimoděk trhl,a v šedých očích se objevil úlek.Tu zlost a beznaděj vycítil jen z toho jediného krátkého pohledu.Ale necítil účast ani soucit...bylo mu jedno, jestli se zabije nebo ne...protože její oči říkaly jasně , že tady už je veškerá snaha marná.Pokusil se to Učiteli říct.Nechápal.
V prostoru mezi řadou žáků už znovu viděl rampu.Oči všech se na něj upíraly,žáci s troškou závisti,radosti a lásky,Učitelé s blahosklonnými výrazy nadšeného očekávání.
Vyšel na rampu.Vítr byl silnější než včera a opíral se do něj děsivou silou.
„Leť.“ Pravil Učitel.
V hloubce pod sebou v duchu viděl tu tvář se vztekem a beznadějí v očích. Náhle nenáviděl lidi, tvory, kteří jsou odkázáni na anděly a jsou příčinou jeho strachu.
Skočil a roztáhl křídla.Ale andělé bez světla nedokáží létat.
-----
Alice se dopotácela k oknu s mřížemi.Otevřela je a posadila se do něj se střepem ze svého zrdcadla v ruce...musela je rozbít, měla pocit, jako by ji někdo skrz ně sledoval... Mříže bránily pádu a byly pevné.Dívala se tam nahoru,tam,kde musí být lépe.Hvězdy se tiše mihotaly na tmavé obloze.Snad to byla jen halucinace způsobená dlouhou protestní hladovkou, snad opravdu viděla jak se něco světlého řítí k zemi.
Diskuze
Učitelé s blahosklonnými <<< po čárce by mělo být malé písmeno...
ale to je jediná pravopisná chyba, kterou jsem kromě těch co už byly řečeny našel...
Líbí se mi forma i obsah. Tam nějak nemám co vytknout.
Za chyby (pravopisné) dávám pryč jednu hvězdičku.
odletové rampě <<< nesedí mi tam slovo rampa, ale osobně neví´m, č´jakým slovem by se to dalo nahradit... takže nic, dávám 4*.
Ach, ten název, kombinovaný s diskuzí o tom slovu na M ve Fóru... přijde mi to jako zábavná náhoda.
Každý ( i andělé) potřebují víru a naději, jinak zůstane prázdný, když v sobě nic takového nemá. A kdo je prázdný, rychle směřuje ke smrti... snad tohle jsi chtěla vyjádřit...? Líbí se mi to.
Pozor, pozor, některé chyby jsou sice menšího významu, ale některým by se mělo předcházet - chybějící slovo ve větě Každý z andělů bude muset jednou letět, to věděl..
Mávl rukou a před očima se mu objevilo zrdcadlo Tady by to chtělo nějak ujasnit - kdo mávl rukou a komu se před očima objevilo zrcadlo. Takhle jsem si tu musel zjišťovat z kontextu....
jak už jste asi všichni povšimli, celkem jsem zápasila s pravopisem...nedokážu to nijak vysvětlit, snad jen, že jsem řešila spíš myšlenkový obsah...dílo jsem sem nevložila kvůli levelu nebo hvězdičkám...doufám, že si z něj každý vytáhne nějakou myšlenku, která ho trošku přinutí k uvažování nebo obohatí...moc vám všem děkuji, Polty
"Nikdo, kdo jde prakticky po ničem nenadělá mnoho hluku." --> chybí čárka, není ukončena vedlejší věta přívlastková
"Anděl sebou mimoděk trhl,a v šedých očích se objevil úlek." --> Proč je tu čárka? Je to normální poměr slučovací
"bylo mu jedno, jestli se zabije nebo ne" --> myslím, že chybí čárka před "nebo".
"Oči všech se na něj upíraly,žáci s troškou závisti,radosti a lásky,Učitelé s blahosklonnými výrazy nadšeného očekávání. " --> Cože? Nepochopil jsem tuhle větu...
"snad opravdu viděla jak se něco světlého řítí k zemi" --> chybí čárka před vedlejší větou doplňkovou
Hmm, ty mezery, to je síla. Normálně bych ti dal 4*, ale pokud tam najdu 4 chyby, které nejsou zase tak složité, a ještě k tomu nejsou mezery za tečkou, tak už to je moc. Škoda. Automatické opravy ve Wordu jsou nanic a překáží, ale doporučuji zapnout alespoń tu, která hodí mezeru za interpunkci. Lidičky v Moudré Sově by ti opravili chybky, což by tomu taky neškodilo. Kdybys někdy chtěla (snad seš děvče ;-) ), tak mi můžeš napsat, pravopis bych opravil.
Jináš chválím myšlenku, není vůbec špatná.
3*... škoda
Skorpion
Toto dílko mě docela zaujalo, je to propracované a pěkné.Ale udivuje mě že v nějaké větě jsi za tečku napsal mezeru a za jinou větu jsi ji nenapsal.Ale jinak super takže tohle dílo si odemne zaslouží 3*
Mně se to líbí... Osobně jsem ještě nečetl "andělskou" povídku. Přijde mi ale, jakoby se děj odehrával v dnešním světě (ta rebelující teenagerka, co se chce zabít je jako z amerického filmu) :o))
Osobně mám na anděly za abstraktní bytosti a ne za lidi s křídly, ale to je věc názorů...
čtení kazilo dojem mimo nedělání mezer za tečkami i časté opakování slov (např.:V místnosti bylo ticho narušované jen tichým oddechováním spících a tichými kroky.) Tady to vypadá skoro jako záměr... :P
Dám 4*.
Ten příběh se mi opravdu hodně líbil. Bylo z něj cítit smutek z nevyhnutelného neštěstí. Každé další "Zítra poletíš." mi připadalo jako krok k rozsudku smrti. Pocit, že s tím nemůže nic udělat, protože odsouzen byl už tak dávno. A že za to může i nemůže. Téma anděl je známe tak, jako i téma blízké smrti. Spojením těchto dvou témat ale vzešlo něco vyjímečného.
Slova zde byla vložena s rozvahou. Jenom se mi moc nelíbí to ticho opakující se v první větě (tuším, že to byl záměr, ale přesto mi to tam nesedí).
Rozhodovala jsem se mezi 3* a 4*, ale nakonec volím 3* (i když mě to moc mrzí). Ty mezery před čárkou a někdy vůbec dílu hodně berou. Hlavně když je to v každé druhé větě.
Musím říct, že mě dílko příjemně překvapilo. Téma andělů je opravdu hodně provařené, ale autorovi se podařilo ho nově uchopit a dobře podat. Škoda posledního odstavce – je to zbytečné dopovězení pointy, která je dobře prezentovaná poslední větou předposledního odstavce.
Co dílko hyzdí, jsou formální nedostatky – chybí příliš mnoho mezer za interpunkčními znaménky před novým slovem. A to „zrdcadlo“.
Takže lehce nadprůměrné dílko si zaslouží tři hvězdy.