...Rytíř v tmu obrácený...
| Autor: | Sonivitus |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 24 |
Rytíř krví zbrocený,
Na kolenou v dál hledí,
vidí,vidí temné nebe,
zima už ho dlouho zebe.
Vidí,vidí černou tmu,
čelí tomu svému zlu,
však žije, žije, žije stále,
temný bůh si s ním jen hraje.
Vidí,vidí temnotu,
už netíhne ku světlu,
klečí v krvi bez hlesu,
němý a sám bez dechu.
Chtělo se mu řvát,
někdo by ho slyšel, snad,
Neví, neví, jak dlouho klečí,
kdyby mohl, tak už brečí.
Nebe se smráká,
temnota viklá,
on nemůže najít svůj meč...
Už sténá, už sténá,
mrchožrout v dál kráká,
on doufá, on doufá, že to bude hned...
Šílí, šílí, neví kde je,
bezhlesně, bezhlesně k nebi řve...
Duší mu rvou,
on k zemi padá,
slastí řvou,
on vnímá toho kata...
Diskuze
Inu, inu ... co k tomu napsat?
Rým není, rytmus pokulhává.
Vidím, vidím, jak báseň připomíná balady českých obrozenců. Tedy, snaží se, snaží se. Spíš to ve mně vyvolává úsměvnou asociaci někam k rapu nebo k hip hopu.
Ke tvé obhajobě mohu podotknout jediné - Má vlastní zkušenost: Báseň, která vzniká dlouhým porodem, obvykle (není to pravidlo) stojí za houby.
Když myšlenka plyne a světlo se odráží ve sklence vína,
pero si létá po papíru...
...potom lze napsat třeba Lohengrina.
No, báseň jako taková se mi líbila. Hned poprvé co jsem si jí přečetl, bylo poznat že hrdina je bez naděje, nějaké ty duševní rozvraty tam také byli znát a některé pasáže se mi také líbyli.
Dílo jako takové se mi zdálo trošičku nadprůměrné. Myslím že dva si to nezaslouží.
Rými nebyli ani tak kostrbaté, spíše některé se mi i zamlouvaly *až na poslední řádek.
Tak i tak, po sečtení pro i proti a po přemýšlení jsem dospěl k názoru, že tomu dám 3 hvězdičky. Celkově se mi báseň líbila.
Teď vás tady nebudu přemlouvat, jak jsem na tom pracoval atd. ... A kolik mi to dalo práce a podobné řeči...
Jen prosím Salmara, aby napsal, proč tomu dal 0... Rád bych to slyšel. Tak nízké hodnocení a ani neřekne proč.
Musím říci, že dílo mě rozesmálo... Sice nevím, k čemu je ve skutečné poezii několikeré opakování slov hned za sebou, ale můj chabý cit mi říká, že je toho tam tak nějak vlastně prostě trochu moc...
Mno, nebudu se smát, protože mé básničky jsou nicmocnější...
Dílo mě však pobavilo... budu hodnotit za 2*.
Příspěvek svádí boj mezi epickou linkou a pokusem zachytit pocity paladina, který se střetává s odvrácenou stranou síly…
Bohužel je tento vnitřní rozpor prezentován pouze formou klišé a obecných obrazů, které čtenáři neumožňují ztotožnění s hrdinou. Bylo by jistě zajímavější, kdyby se dílko drželo pouze epické linky, nebo předkládalo nějaký konkrétní duševní rozpor. Nejlépe v nějaké konkrétní situaci, aby hrdina nebyl neosobní.
Forma dílka, jakkoli je „volná“ (v tomto to není záměr, ale chyba), dílko zavádí do slepé uličky doplňování pseudorýmů a tím i pryč od sdělení, myšlenky. Ačkoli může zdvojování některých výrazů působit na dynamiku, zvýšit efekt sděleného, zdůraznit myšlenku, zde je tímto prostředkem plýtváno a tak nakonec vyznívá planě a dokonce jde proti vlastnímu smyslu tohoto prostředku.
Celkově je dílko značně podprůměrné.
Zdrví Holger